Aspekty archetypu

Aspekty archetypu

Jádrem komplexů jsou archetypy. Proto také existuje celá řada typických komplexů, jako jsou otcovský komplex, mateřský komplex, komplex moci, strachu atd., které bezmála zlidověly. Jelikož jsou symboly místem zpracování komplexů, rozlišuje Jung také mezi symboly osobní a nadosobní povahy. Význam osobních symbolů se vztahuje převážně k životnímu příběhu individua. Nadosobní symboly jsou symboly typicky lidské, které lidem přinášejí nějaký nový, podstatný podnět a týkají se mnoha lidí. Tvůrčí díla se zpravidla dotýkají nadosobních symbolů. Jung pak o fantaziích nadosobní povahy říká:

„Tyto fantazijní obrazy mají bezpochyby své nejbližší analogie v mytologických typech. Proto je třeba přijmout názor, že odpovídají jistým kolektivním (a nikoliv osobním) strukturálním elementům lidské duše jako takové.“

Z mnoha paralel existujících mytologických motivů, ze srovnatelných motivů z dějin náboženství, umění, poezie apod. Jung usuzuje, že se v psyché nacházejí základní strukturální prvky, které nazývá archetypy. Působení těchto archetypů popisuje např. takto:

„Z nevědomí pocházejí determinující vlivy, které způsobují u každého jednotlivého individua podobnost, ba dokonce přímo shodu zkušenosti, jakož i imaginativní tvorby. Jedním z hlavních důkazů této skutečnosti je tak říkajíc univerzální paralelismus mytologických motivů, které pro jejich archaickou obraznost nazývám archetypy.“

Bytostné Já jako Anthropos

Bytostné Já jako Anthropos

Pokud jde o bytostné Já – tedy bytostné Já jako Anthropos – uvádí Jung ve své poslední práci Mysterium Coniunctionis ještě další stupeň individuace (prvním stupněm je zde míněno nalezení vlastní celistvosti). Zde již nevychází ze svého vlastního prožitku bytostného Já, nýbrž se opírá o práci slavného alchymisty Dornea. Alchymista Dorneus zastával názor, že celistvý člověk se ještě může spojovat s unus mundus – s potenciálním celým světem prvního dne stvoření. To by však znamenalo, že bytostné Já, které je především intrapsychickým centrem, obdařeným obrovským seberegulačním potenciálem a velkou silou soustředění na sebe sama, dokáže rovněž prožívat jednotu s kosmem jako celkem.

Zde je pak zřejmý charakter utopie, jež se zakládá na tom, že se člověk, který se stává stále vědomějším, může propojit s celým kosmem, anebo obráceně, že v člověku lze prožít celý vesmír. Na jedné straně je tedy skrze člověka kosmos ovlivnitelný a na druhé straně kosmos člověka ovlivňuje. Všechno živé se tedy považuje za jeden organismus. Tato myšlenka aktuální v době renesance, nachází u nás díky ekologickému hnutí své místo dokonce i dnes – a sice v představě kosmu jako jediného organismu, jehož jsme my lidé částí, v němž probíhají nejrozmanitější vzájemně se ovlivňující procesy. Jung má představu, že bytostné Já stojí za vývojem našeho jáského komplexu, že však my prostřednictvím svého já a svého vědomí poskytujeme bytostnému Já příležitost, aby se inkarnovalo.

Fractal Comp-16

Několik málo modifikací mandelbrotova fraktálu. Jedná se o modifikaci základní rovnice goniometrickou funkcí sinus.

(Pro detail klepni na obrázek !)

Aštánga jóga

Aštánga jóga

Aštánga jóga se klasicky člení na osm aspektů nebo stupňů. Tyto stupně jsou vzájemně propojené, každý má mnoho stránek, které lze odhalit studiem textů a praxí. Postupně vedou k nejvyššímu stupni vědomí.

1. Jama – Obsahuje etické zásady neubližování (ahimsá), pravdivosti (satja), nescizení (astéja), zdrženlivosti (brahmačarja) a nechamtivosti (aparigraha). Tyto principy správného života jsou univerzální a tvoří základ jógy. Podstatou jamy je neubližování žádné živé bytosti myšlenkou, slovem nebo činem.
2. Nijama – Jsou to osobní principy, které je třeba dodržovat: čistota mysli a těla (šauča), spokojenost (santóša), zapálení pro věc (tapas), sebezkoumání (svádhjája) a podrobení všech myšlenek a činů Bohu (íšvarapranidhána). Nijama je disciplínou každodenního života.
3. Ásana – To jsou tělesné polohy jógy. Uvádějí se tyto vlastnosti ásan: nehybnost (sthira) a radost (sukha). K jejich dokonalému zvládnutí je potřebné neustále dlouhodobé snažení. Tělo i mysl se harmonicky pohybují a postupně se ponoří do absolutna. Všechny duality v mysli se zastaví.
4. Pránájáma – Je uměním jógového dýchání a skládá se z ovládání a zjemnění nádechu, výdechu a zadržení dechu. Nácvikem ovládání a usměrňování životního dýchání se získává pohled dovnitř a otevření brány k sebepoznání. Dech se skládá z celkového prvku – vzduchu a prány – životní síly prostupující celý vesmír.
5. Pratjáhára – Je to odpoutání smyslů od vnějšího světa do vnitřního já. Vnější vzruchy a rozptýlení nemohou překročit práh vnitřního světa.
6. Dháraná – Je to nepřerušená koncentrace s myslí pevně zaostřenou k určitému bodu nebo předmětu. Abychom toho dosáhli, je potřeba vytrvalé praxe.
7. Dhjána – To je meditace. Rozsah koncentrace se zvyšuje tak, že celá mysl pronikne předmětem a bez pohnutí s ním splyne. Subjekt i objekt se k sobě přitahují.
8. Samádhi – Transcendentální stav za meditací, v němž se zastavuje činnost psychiky, neboť vědomí se zcela ponoří do duše. Je to stav pravdy a blaženosti.
   

Kénópanišad I-II

Kénópanišad I-II

I.

1. Na čí přání a kým vedena letí mysl? Na čí rozkaz pohne se jako první prána? Na čí přání hovoří lidé touto řečí? A který to bůh řídí zrak a sluch ?
2. Protože on je sluchem sluchu, myslí mysli, řečí řeči i pranou prány a zrakem zraku, moudří, kteří se oprostí a opustí tento svět, stanou se nesmrtelnými.
3. Zrak tam nedohlédne, řeč ani mysl nedosáhne. Nevíme, neznáme, jak o tom poučit.
4. To je věru odlišné od známého a je nad neznámým. Tak jsme slyšeli od dřívějších, kteří nás o tom poučovali.
5. Ne to, co vyjadřujeme řečí, nýbrž čím je vyjadřována řeč, to právě, věz, je brahma , nikoli to, co uctívají.
6. Ne to, co myslíme myslí, nýbrž co, jak řekli, myslí přemýšlí, to právě, věz, je brahma, nikoli to, co uctívají.
7. Ne to, co vidíme okem, nýbrž čím oči vidí, to právě, věz, je brahma, nikoli to, co uctívají.
8. Ne to, co slyšíme sluchem, nýbrž čím sluch slyší, to právě, věz, je brahma, nikoli to, co uctívají.
9. Ne dech, kterým dýcháme, nýbrž čím dech je veden, to právě, věz, je brahma, nikoli to, co uctívají.

II.

1. Jestliže myslíš, žes dobře poznal, poznal jsi věru jen málo z podoby brahma, kterou jsi ty a jež je v bozích. Myslím, že musíš přemýšlet o tom, co máš za poznané.
2. Nemyslím, že jsem je dobře poznal, neříkám také, že je vůbec neznám. Kdo z nás je zná, ten je zná, a také neví, že je nezná.
3. Komu není známo, tomu je známo, komu je známo, ten je nezná. Nepoznal je ten, kdo je poznal, poznal je, kdo je nepoznal.
4. Poznáno všemi druhy poznání, je plně poznáno, neboť tím získá člověk nesmrtelnost. Protože átmanem získá sílu, získá poznáním nesmrtelnost.
5. Jestli je někdo zde pozná, pak je to pravda, jestli je nepozná, veliká zkáza. Když moudří poznají brahma v každé bytosti, odešedše z tohoto světa, stanou se nesmrtelnými.