Nové stránky

Nové stránky !

Pracuji na nových stránkách zabývajících se chaosem fraktály a jejich programováním v mikrokontrolerech.

http://jlswbs.blogspot.com

Šántidéva

Šántidéva

Šántidéva (tibetsky Ži-ba-lha, 7.stol.n.l.), přední učitel a světec pozdního, mahajánového buddhismu, básník a autor věroučných spisů. Do tajů okultních věd prý zasvěcen samotným Maňdžušrím převtěleným v jógina.

(Pro detail klepni na obrázek !)

Wang Wej – Ptačí křik

Wang Wej – Ptačí křik

Wang Wej (699-760) patří k předním básníkům doby dynastie Tchang – časově rozsáhlého období, v němž raně středověká čínská kultura dosáhla svého vrcholu. Věhlas si získal především jako autor působivé přírodní lyriky, v níž se odráží také filosofický řád učení Tao a zenového buddhismu. Ukázky krátkých básní jsou ze sbírky Ptačí křik.

Ptačí křik

Sedím tu zticha, keře kolem ztrácí květy,
na kopcích pusto, noc je klidná, všechno spí.
Teď vyšel měsíc – ptáci vzlétli poplašeně
a jejich křik je ještě slyšet v propasti.

Potichu

Ve skrýši obklopené hustým bambusem
drnkám si na struny potichu si zpívám.
Tak potichu že nikdo neví že tu jsem,
jenom měsíc se dívá.

Sama

Pod srpkem měsíce jen chvíli postojí,
v podzimním plískání jí zvlhnou lehké šaty.
Pak sáhne do strun jenže píseň neukrátí
dlouhou noc ani prázdno v jejím pokoji.

Podzimní meditace

Ledový vítr profukuje z balkónu
pomalé bubnování, úzkost vodních hodin.
Noc, měsíc Mléčnou dráhu brodí
a listy padají – pták vzlétnul ze stromu.

Holony a holarchie

Holony a holarchie – Ken Wilber

Kenneth Earl Wilber (1949) je americký autor, který píše o mystice, filosofii, ekologii a vývojové psychologii, jejichž syntézu nazývá – integrální teorie.

Realita jako celek není tvořena věcmi či procesy, ale holony (celky, jež jsou částmi jiných celků např. celé atomy jsou částmi celých molekul, jež jsou částmi celých buněk, jež jsou částmi celých organismů atd.).

Holony vykazují čtyři základní schopnosti:

1. aktivitu v zájmu sebezachování
2. přizpůsobení se celku (sebeadaptaci)
3. sebetranscendenci (éros)
4. seberozpuštění (thanatos)

Holony kreativně povstávají, vznikají, “emergují”.

Holony emergují holarchicky.

Každý emergentní holon transcenduje a zahrnuje svého (a své) předchůdce.

Nižší určuje možnosti vyššího, vyšší určuje pravděpodobnosti nižšího.

Počet úrovní v holarchii determinuje její “mělkost”, či “hlubokost”. Počet holonů na dané úrovni nazýváme “rozsah”.

Každá následující (nová) úroveň evoluce produkuje větší hloubku a menší rozsah.

Čím větší hloubka holonu, tím vyšší stupeň vědomí.

Pokud zničíte kterýkoli holon, zničíte zároveň všechny holony vyšší a žádný z holonů nižších.

Holarchie se vyvíjí společně (koevoluce).

Mikro si může vzájemně vyměnit místo s makro na všech úrovních své hloubky.

Evoluce má směr:

1. zvyšuje se složitost, spletitost, komplexita
2. zvyšuje se diferenciace a integrace
3. zvyšuje se organizace a strukturace
4. zvyšuje se relativní autonomie
5. zvyšuje se télos (cíl, účel, směřování)

Ma-ning

Ma-ning

Ma-ning a Nag-po jsou lamaistická ochranná božstva z kategorie Mahakálů (tibetsky Nag-po čhen-po což znamená “Velký černý”), v jejichž doprovodu se také nejčastěji vyskytují.

(Pro detail klepni na obrázek !)

Schellingovo sjednocení

Schellingovo sjednocení

Friedrich Wilhelm Joseph von Schelling (1775 – 1854) byl německý filozof, představitel idealismu.

Kdo uvažoval o realismu a idealismu, těchto dvou naprosto protikladných systémech, snadno sám shledal, že oba systémy jsou možné, pouze přibližují-li se absolutnu; spojí-li se však v něm, nutně přestanou být protikladnými systémy. Říkávalo se: Bůh nazírá věci o sobě. Mělo-li tím být však řečeno něco rozumného, muselo by to znamenat, že v Bohu je nejdokonalejší realismus. Avšak realismus, je-li myšlen jako dokonalý, se nutně a právě proto, že je dokonalým realismem, stává idealismem. Neboť dokonalý realismus je pouze tam, kde objekty přestávají být objekty, tj. přestávají být něčím protikladným vzhledem k subjektu, stručně řečeno, kde představa je absolutně identická s představovanými objekty, subjekt s objektem. Realismus v božství, díky nemuž, božství nenazírá nic leč sebe sama a svou vlastní realitu… Neustále se tedy potvrzuje, že jakmile se povzneseme k absolutnu, všechny protikladné principy se sjednocují a všechny soupeřící systémy se stávají identickými.

Tárá

Tárá

Tárá (tibetsky Sgrol-ma), bohyně “Vysvoboditelka”, považovaná za pramáti všech buddhů. V lamaismu zobrazována nejčastěji v bílé nebo zelené podobě a uctívána jako družka bódhisattvy Avalókitéšvary, zrodivší se z jeho útrpné slzy.

(Pro detail klepni na obrázek !)

Život po porodu

Život po porodu

V břiše těhotné ženy byla jednou dvě embrya. Jedno z nich bylo malý věřící a druhé malý pochybovač:

Skeptik se ptá: Věříte vlastně v život po porodu?

Věřící: Já rozhodně! Náš život tady je podle mě jen k tomu, abychom rostli a připravili se na život po porodu – abychom potom byli dost silní na to, co nás čeká.

Skeptik: Blbost, nic takového neexistuje. A jak by měl vůbec ten život po porodu vypadat?

Věřící: To ani nevím moc přesně. Ale určitě tam bude mnohem víc světla než tady. A možná tam budeme běhat a jíst pusou.

Skeptik: To je ale ptákovina! Běhat, to se přece nedá, už jsi to někdy zkoušel? A jíst ústy, jaká směšná představa! Existuje přece pupeční šňůra, která nás živí. Kromě toho je nemožné, aby existoval život po porodu, protože pupeční šňůra je už teď příliš krátká.

Věřící: Ale jo, určitě je to možné. Bude to jenom všechno trochu jinak.

Skeptik: Nikdy nikdo se ještě po porodu nevrátil. Porodem život končí. Život je temný a převážně jedno velké trápení.

Věřící: I když přesně nevím, jak vypadá život po porodu, v každém případě potom uvidíme mámu a ona se o nás postará.

Skeptik: Máma?!? Ty věříš v nějakou mámu? A kde prosím tě je ta tvá máma?

Věřící: No tady, všude kolem nás. Jsme v ní a žijeme v ní a taky skrze ní. Bez ní bychom vůbec nemohli existovat.

Skeptik: Hloupost! Nikdo žádnou mámu nikdy neviděl, takže neexistuje a basta.

Věřící: Někdy, když jsme úplně potichu, můžeš jí slyšet zpívat. Nebo cítit, jak hladí náš svět. Já zkrátka věřím, že opravdový život začne až potom!

Ginkgo – Goethe

Ginkgo biloba – J.W.Goethe

Báseň od Johanna Wolfganga von Goethe opěvující nejen Jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba) ze sbírky Západovýchodní divan.

Ginkgo

Strom, jenž z východních je krajů,
přesazen byl na můj sad:
chceš, ó zasvěcenko tajů,
symbol jeho listu znát?

Hleď: zda jedno živé bytí
ve dvé rozpolceno tu?
Bytostí zda dvé tu zříti,
jak se spjaly v jednotu?

Otázka-li má tě tísní,
mé též rozřešení vem:
Cožs nevyčetla to z mých písní?
Dvojmý, a přec jeden jsem!

(Pro detail klepni na obrázek !)

Citace o Jinu a Jangu

Citace o Jinu a Jangu

Poprvé nacházíme zmínku o pojmu jin-jang v páté kapitole komentáře Si-cch´Knihy Proměn. Doslova se tam říká: “Je Jin a je Jang a to se nazývá Tao.”

V Lü-s´čchun-čchioui (5. kniha, 2. kapitola) je popsán vznik věcí z jin a jang, tmavého a světlého:

“Velká jednota plodí dva póly (tedy nebe a zemi); tyto dva póly plodí sílu tmavého (Jin) a sílu světlého (Jang). Síla kalného a světla se mění; jedna stoupá vzhůru a druhá klesá do hloubky; sjednocují se a vytváří těla, přičemž jsou v neustálém pohybu. Jsou-li odděleny, opět se sjednocují. To je věčný běh nebes. Nebe a země vznikají v koloběhu. Na každém konci následuje opět začátek, na každém nejzazším konci následuje návrat. Vše je ve vzájemné harmonii. To, z čeho vznikají všechna jsoucna a v čem mají svůj počátek, je velká jednota (Tao); to čím se utvářejí a naplňují, je dualita temného a světlého.”

Mýty o stvoření světa

Mýty o stvoření světa

Všechny velké mýty o stvoření světa vyjadřují elementární (základní) a věčnou pravdu. Mluví o pradávné katastrofě či prvotní posvátné události, k níž došlo v bájných časech před úsvitem dějin. Právě oním “pádem posvátna” se svět počátků stal tím, čím je: světem kde existuje život, slunce a hvězdy, lidé rozmanitých barev, roční období, duha a podobně. Jinými slovy, jak to shrnuje rumunský religionista Mircea Eliade: “… mýtus líčí, jak prvotními činy nadpřirozených bytostí vznikla určitá skutečnost, ať už realita jako taková, kosmos, nebo jen jeho zlomek: určitý ostrov, rostlinný druh, způsob chování či instituce.” Vždy jde o vylíčení nějakého prvotního stvoření: vypráví se, jak cosi vzniklo, nastalo, vyvstalo … počínaje bohy a konče stvořením rostlin, zvěře a lidí.

Některé mýty vysvětlují stvoření světa z různých částí těla prvotního obra (praantrópa nebo božstva). V Číně obr Pchan-ku zaplatil životem za oddělení nebe a země. Staří Germáni a Seveřané mluví o obětování obra Ymira (Ymiho), z jehož kostí, masa a krve vznikly součásti pozemské krajiny. Vlastní verzi prvotního rozčtvrcení má i védská Indie, kde v Rgvédu se říká, co stvořili bohové z těla prvotního Puruši – z jeho úst (v jiném mýtu z jeho mysli) povstali bráhmani (kněží a obětníci), z jeho paží vládci a bojovníci, z jeho stehen zemědělci či řemeslníci a z jeho nohou nevolníci. Akkadské texty mluví o tom, jak zánikem prvotního moře Tiámat vznikla matka země téhož jména – bohyně Tiámat.

Ve všech těchto případech se setkáváme s krvavou obětí velkého předka, který posloužil jako surovina k vytvoření nynějšího světa. V některých mýtech je tomu úplně jinak, jako například v biblickém stvoření světa, jak je vylíčeno v První knize Mojžíšově (zde je svět tvořen vůlí Boha v sedmi dnech) i když i pozdější křesťanství vychází z představy násilné smrti znamenající oběť a obrození (Kristovo ukřižování je obětí přinášející nový život).

Usmrcení obra Ymiho bohem Ódinem a jeho bratry

Maňdžušrí

Maňdžušrí

Maňdžušrí (tibetsky Džam-dpal), bódhisattva, patron moudrosti. Spolu s Avalókitéšvarou a Vadžrapánim tvoří trojici ochránců (rigs-gsum mgon-po) buddhismu.

(Pro detail klepni na obrázek !)