Symbióza z pohledu psychologie
Symbióza je pojem původně pocházející z biologie a v ní označuje vzájemně prospěšné soužití živých bytostí či organismů různého či stejného druhu. Pojem symbiózy hraje v psychoanalytické vývojové psychologii velkou roli z hlediska psychogenetického a psychodynamického pojetí vývoje a to i z hlediska terapeutické praxe.
Podle psycholožky M.Mahler patří symbiotická fáze k obecným antropologickým kategoriím ranného vývoje duševního života a z hlediska vývojové psychologie je jednou z nejvýznamějších přechodových situací, neboť “adekvátní symbióza je předpokladem pozdější úspěšné separace a zdravého vývoje”. V extrémním případě se může symbiotická fáze, jež probíhala rušeně, stát patogenním místem psychózy. Podle psycholožky Mahler je základním znakem symbiózy “iluzorní somatopsychická fúze kojence s matkou a zejména iluzorní představa společné hranice dvou individuí, která jsou ve skutečnosti oddělená”. Čili tvrdí, že základním stadiem symbiotického fenoménu je prekognitivní stadium kojence. V nových psychoanalytických konceptech se tento její názor bere jako neúplný a někteří psychologové tvrdí, že stádium symbiózy a oddělení jde ruku v ruce s vývojem zdravé osobnosti.
C.G.Jung, Neumann a analytická psychologie si jsou plně vědomi, že počáteční psychický stav symbiózy, je přístupný jen sekundárně a že lze kategoriemi dospělé psýché pouze nastínit, nikoliv vyčerpávajícím způsobem popsat. Volí proto od počátku paradoxní a symbolické popisné kategorie a vyhýbají se jednoznačnému popisu podle modelu vztahu subjekt-objekt s protiklady separace či symbózy. Komplexní psychický svět rané fáze vývoje, plný protikladů, se podle Neumanna podobá symbiotickému stavu ještě před jasným oddělením protikladů, který nelze popsat takovými kategoriemi, jako je oddělenost nebo rozlišenost.
