Analogie
Analogie řecké slovo, které znamená souhlas, rovnoměrnost, podobnost či vyhovění. Myšlení analogií je psychickou vlastností a základem všech procesů uchopování skutečnosti, učení a paměti. Analogické závěry pro nás mají často naléhavou, přesvědčivou moc jak v pozitivním smyslu například v podobě sebeobrany, tak ve smyslu negativním, jako třeba předsudky. V procesu evoluce se zřejmě jako první rychlý orientační rámec osvědčila zkušenost, že pokud se dvě nebo více veličin v jednom nebo více ohledech vzájemně podobají, existuje pravděpodobnost, že jsou si podobné také v jiném ohledu. Je plně smysluplné být nejprve velmi opatrný vůči zvířeti, které vydává vzteklé zvuky, i když tento zvířecí druh neznáme a i když jsme doposud udělali nebezpečnou zkušenost pouze s jiným divokým zvířetem, které vydávalo podobné zvuky.
Je možné rozlišovat více druhů tvoření analogií, například analogii podobností, analogii prostorovou blízkostí a nebo časovou blízkostí jako v případě asociace.
- Při analogii podobností jsou dány do vzájemného vztahu obsahy, které se v nějaké vlastnosti podobají. Například, když pociťujeme silnou souvislost mezi červenou barvou a láskou, souvisí to s tím, že je červená barva prožívána v jistém ohledu podobně jako láska. Podobnost nebo vzájemnost mezi oběma spočívá v tom, že mohou být obě prožívány jako emocionálně aktivující, hřejivé, prokrvující, vzrušující, ale možná také jako ohrožující.
- Při tvoření analogií prostorovou blízkostí jsou propojovány obsahy, které spolu nějak prostorově souvisí nebo jsou společně prožívány. Tímto způsobem pak například jednotlivé součásti této věci mohou reprezentovat věc celou, nebo předměty patřící nějaké osobě mohou tuto osobu představovat.
- Při tvoření analogií časovou blízkostí vzbuzují věci, které se vyskytují zároveň, ten dojem, že k sobě nějak patří nebo spolu nějak souvisí. Když například přijdou dva lidé do místnosti společně nebo krátce po sobě, pak rychle vznikne dojem, že je mezi nimi nějaký vztah.
- K vytváření analogií prostorovou a časovou blízkostí dochází přirozeně často současně. Kromě toho existuje také paradoxní tvoření analogií, při kterém je obsah představován kontrastem s obsahem právě opačným. Tak například říkáme někomu “zlom vaz”, i když mu vlastně přejeme štěstí, nebo mluvíme o “pěkném nadělení”, když se stane nějaká nehoda.
Zde se ukazuje, že se duševní pochody a lidské prožívání zakládají na polaritách, že nelze myslet na jedno bez jeho opačného protějšku. Tvoření analogií hraje důležitou roli především u všech výrazových forem fantazie, nevědomí, u symbolů a při symbolizaci.
