Analýza
Z řeckého slova analysis – rozbor. Obecně se analýzou rozumí rozebírání, rozčlenění celku na jeho části. Jejím protikladem je syntéza. Ve vědě a filozofii je analýzou míněno sytematické zkoumání věcného obsahu podle jeho součástí, příčin vzniku, podmínek, průběhů a cílů. V psychologii se analýzou chápe prozkoumání psychologických momentů podmínek, funkcí a struktury jednotlivých osobnostních aspektů ve smyslu psychologického osvětlení celkové osobnosti nebo určitých schopností. Ve formách analytické psychoterapie, k jejimž hlavním směrům patří psychoanalýza a analytická psychologie, se za analýzu považuje etiologicky (příčina) orientovaná konfrontace s nevědomými konflikty, komplexy, motivacemi, strukturami a potenciály analyzanda cestou regrese a se zvláštním přihlédnutím k rozmanitým výrazovým formám nevědomí – jako je například imaginace, přenos/protipřenos či sen.
Cílem analýzy je zvědomění a integrace doposud nevědomých duševních aspektů, stabilizace pocitu vlastní hodnoty a naučení se chybějícím strategiím zvládání. Tím se snažíme o zlepšení nebo obnovu duševního a tělesného zdraví, schopnosti vztahů, práce, lásky, prožitku a o rozvoj zrání osobnosti. Tímto rozšířeným chápáním analýzy se míní vždy syntéza. Jung nazývá svůj směr analytická psychologie, aby se vyhnul záměně s Freudovou psychoanalýzou. Podle psychoterapeutických směrnic platných v současnosti v Evropě se analýza pod pojmem analytická psychoterapie rozlišuje od psychoterapie hlubinně orientované, která se zaměřuje více na aktuální konflikty a jejich aktivní zvládání.
