Iniciace
Iniciace se používá v souvislosti s mysterii jako pojem pro přípravu, případně zasvěcení do mysteria. Zpravidla je rituálně iniciován, zasvěcen, ten, kdo je ochoten projít určitými stupni zrání nebo zkoušek a osvědčení, nebo v nich už obstál. Teprve potom následuje přijetí do dotyčného společenství nebo do jeho vnitřního kruhu. Etnologie zaznamenala rozmanité formy iniciačních ritů, které mají pomoci adolescentům, chlapcům i dívkám, aby se našli v procesu zrání. Přitom jde o to, aby překonali dosud existující závislost na rodičích, zvláště na matce, a nabyli zodpovědnou samostatnost ve společnosti. Také v naší společnosti existují ještě různé rituály a obřady, ve kterých je charakter iniciace zřejmý nebo se ozývá: například u křtu, přijímání, svatby, přijímacích a závěrečných zkoušek.
Existují však i jiné roviny iniciace, kde jde o odpovídající pokrok na duchovní cestě. Náboženské zasvěcovací rity mají zasvěcovanému zprostředkovat vyšší poznání a transpersonální zkušenost. Například C.G.Jung spatřuje v setkání s nevědomím a s jeho symboly a formami projevu a nakonec i v individuačním procesu “jediný dosud živý a prakticky používaný iniciační proces v západní kulturní sféře”.
