Mimo-vědomá oblast
V hlubinách mimo-vědomé oblasti se ukrývají vrozené psychické struktury a mechanismy pro vnímání, myšlení a chování, které formují obsahy vědomé i nevědomé. Tyto vrozené struktury si z vědomých i nevědomých obsahů vybírají materiál, kombinují ho a těmito ztvárněnými obsahy se prezentují našemu vědomí například ve snech jako archetypické obrazy. C.G.Jung nazval tuto oblast kolektivní nevědomí, protože tyto struktury a vzorce nejsou závislé na osobní zkušenosti, jsou společné všem lidem jako orgány těla a jejich obrazy mohou mít velmi archaickou podobu.
Tyto struktury vytvářejí určité “vědomí”, vědění a způsob vnímání a chápání světa, které můžeme nazvat třeba vědomí primární nebo archetypické. Německý filozof J.Gebser rozeznával tři formy takového vědomí, které předcházely dnešnímu vědomí racionálnímu a reflexivnímu: vědomí archaické, vědomí magické a vědomí mýtické. Všechny tři mutace jsou v nás stále ještě přítomné a ovlivňují náš život. Zvláště projevy vědomí magického a mýtického jsou dodnes jasně patrny ve snech. Vědomí magické je například podstatou šamanismu, z vědomí mýtického zase vycházejí pozdější náboženství. Tyto starší formy leží mimo dosah vědomí ega. Jsou to formy vědomí nejazykové, nepojmové, nereflexivní, neodkazují k egu jako subjektu.
Tato psychická oblast vnímá a zpracovává informace po svém, v podstatě se na ni hodí charakteristiky pravé mozkové hemisféry (pravá mozková hmisféra zprostředkovává vjemy spíše intuitivní, emocionální a obrazné, narozdíl od lévé racionální a logické). Jedná a pracuje jako komplementární složka k vědomí jazykovému a reflexivnímu. Zároveň je jakýmsi depozitářem zkušeností a poznání našich předků. Vnímá a poznává prostřednictvím archetypů, jejím dílem je mystická účast, ale umožňuje též základní myšlenkové operace a tvůrčí myšlení. Její vnímání a myšlení je analogické, metaforické, symbolické, obrazné. Jak by řekli dávní lidé zprostředkovává takzvané “vedení bohy”.
