Apercepce
Pojem apercepce (abstraktně posuzující pochopení nebo přímo vědomé vnímání) Jung definuje jako psychický proces, kterým je nový psychický obsah přiřazen podobným již existujícím obsahům tak, že může být vědomím interpretován jako jasný a srozumitelný. Přitom Jung rozlišuje aktivní apercepci, která pramení ze subjektivního záměru, a pasivní apercepci, při které se nový obsah z vnějšku (přes smysly) nebo zevnitř (z nevědomí, jako je tomu například u snů) vnutí vědomí a v určitém ohledu si takzvaně “vynutí pozornost”.
Apercepce je pro psychiku důležitým procesem, protože teprve díky ní mohou být věci smysluplně začleněny do stávajícího stavu vědomí. Z toho vyplývá, že výsledek je vždy směs reality a fantazie, kombinace osobní zkušenosti a archetypového imaga (obrazu) či symbolu.
