Neuronální (neurální) počítače
Již delší dobu moderní věda přemýšlí nad myšlenkou neurálního rozhraní, které by bylo schopné propojit biologické tkáně či jejich části s počítačovými čipy. Například v posledních desítkách let se stává skutečností takzvaná bionika, která nahrazuje některé funkční tělesné části umělými a elektronikou řízenými částmi, jako je například umělá oční čočka napojená na oční nerv či sluchové implantáty pro neslyšící nebo třeba umělé elektronikou řízené paže napojené na nervy chybějící ruky. Ovšem budoucí myšlenka neuronálních rozhraní spočívá v přímém propojení lidských nervových vláken či “obvodů” s křemíkovou bází moderních počítačových čipů. Po mnoha pokusech konečně sny britského vědce K.Warvicka o splynutí lidského biologického základu s technikou nyní dostávají reálnější obrysy. V institutu Maxe Plancka totiž vyvinuli první zárodek neuronálního rozhraní, které je v podstatě speciální křemíkový čip, který je schopen komunikace s mnoha mozkovými buňkami savců.
Vědecký tým dokázal navrhnout a vytvořit experimentální čip o ploše 1 čtverečního milimetru, který obsahuje zhruba 20000 speciálních tranzistorů a stovky kondenzátorů, které jsou uzpůsobeny právě pro komunikaci s elektrochemií jednotlivých buněk. Tranzistory, obklopené nervovými buňkami, dokáží přijímat signály od těchto buněk a kondenzátory poté jednotlivé signály těmto buňkám zpětně vysílat. Čip při těchto pokusech byl napojen přímo na mozek krysy. Zhruba před patnácti lety se podařilo propojit nervové buňky pijavice s křemíkovým čipem. Před pěti lety to byly buňky šneka. Vědci tvrdí, že úspěch u krysy je skokem kupředu, protože její nervové buňky jsou mnohem menší než nervové buňky šneka nebo pijavice a tudíž i napojení je mnohem složitější. A jelikož se mozkové buňky krysy a člověka neliší neměl by v propojení těchto lidských buněk být nějaký výraznější problém.
Otázkou zůstává, proč vůbec takováto rozhraní vytvářet a co do budoucna vůbec slibují. Prvotní myšlenka už vychází ze samotné bioniky a to v podobě a zdokonalení pomoci postiženým lidem či zvířatům zpřístupnit a zdokonalit různé tělesné náhrady, například bionická ruka s lepším rozlišením a citlivostí či přesnější napojení na oční či sluchový nerv. Další myšlenkou jsou již zmiňované neuronální počítače, které by byly schopné nahradit části počítačů biologickými čipy v podobě pamětí a různých jiných rozhraní využívajících analogické procesy v buňkách. Protože moderní věda již naráží na problémy s digitálním zpracováním, a to co se týče rychlosti, tak i počtu zpracovávaných vláken jednotlivých úkonů. Zde by měla mít právě analogická funkce buněk v mnohém navch nad diskrétní funkcí moderních digitálních binárních výpočtů. Dnes již existují i jiné myšlenky a pokusy, například kvantová metoda a případné kvantové počítače. Je sice pravda, že již lze realizovat jednoduché kvantové výpočty, ale ucelená aplikace je zatím v nedohlednu. S neurálním počítačem je to sice táké ještě značný problém a naráží se zde na různé technické i etické otázky, ale aplikace se jeví mnohem jednodušší nežli třeba právě kvantové technologie.
A nakonec je potřeba ještě zmínit další náhled na tuto tématiku a tou jsou neuronální sítě či výpočty. Jsou to víceméně simulátory neuronových dějů napsané jako programy v počítačích, které se inspirují právě fungováním skutečných neuronových sítí v mozku, nebo alespoň tím co o nich zatím víme. Jsou schopny zpracovávat velké množství dat najednou a používají mnohé nové metody zpracovávání těchto dat včetně vyhledávání a nebo náhodných generování. Známé je i neurální zpracování zvuku v syntezátorech. Všechny tyto nové metody jsou založeny na stejném principu, jako reálné neuronové sítě, a to především na zpětných vazbách a vzájemném řetězení, kdy každý uzel je propojen se všemi ostatními uzly a to včetně sama se sebou. Podobně jako třeba různé moderní fraktální a genetické algoritmy jsou i neurální či neuronové sítě inspirovány fungováním procesů v živé přírodě.
Zaslal jlswbs 