Corpus Hermeticum

Corpus Hermeticum

Corpus Hermeticum je soubor textů, připisovaných dávnému božskému egyptskému knězi, věštci a mudrci Hermovi Trismegistovi – Hermes třikrát nejvyšší. Podle této legendy prvotní Boží nauku, odpočátku Stvořitelem vloženou do srdce prvního člověka, tlumočil Hermes přímo Mojžíšovi, dokud tento dlel na faraonově dvoře, a snad též Pythagorovi, jehož prostřednictvím, či prostřednictvím egyptských mysterií se této prvotní moudrosti dostalo řeckým myslitelům, v nejvyšší míře pak samotnému božskému Platónovi.

Potud legenda o tomto souboru posvátných textů všech hermetiků. Dnes víme, že tento soubor různých sebraných spisů není starší než z prvních století po Kristu. Ovlivněn byl Egyptskou, východní, židovskou i řeckou filosofií, postupně vstřebával i křesťanské vlivy a stal se tak významným synkretickým dílem, které ovlivnilo bez mála 1800 let lidské historie. Největšího vrcholu hermetické nauky nabyly v období renesance, kde společně s alchymií a židovskou kabalou tvořily vrchol vědeckého a zároveň i mystického pohledu na vesmír a člověka, jako na vztah makrokosmu a mikrokosmu. Tímto souborem textů byli ovlivněni tací velikáni jako například Giordano Bruno, Leonardo DaVinci, Pico Mirandola, Campanella, John Dee, Agrippa, Roger Bacon a Paracelsus.

Titulní list německého překladu Corpus Hermeticum z r.1706

Malá ukázka z druhé knihy Corpus Hermeticum – Duše mluví k Hermovi.

Duše mluví k Hermovi

“Pokud se tedy nevyrovnáš Bohu, nemůžeš Boha myslet. Neboť stejné se myslí steným. Zmnož se k nezměrné velikosti. Vykroč z každého těla, pozdvihni se nad všechen čas, staň se věčností a mysli na Boha. Představ si, že pro tebe není nic nemožného. Mysli, že jsi nesmrtelný a schopný vše myslet, všechna umění, všechny vědy, každý způsob života. Staň se nejvyšší ze všech výšek a nejhlubší ze všech hlubin. Shrň v sobě všechno vnímání stvořených věcí: ohně a vody, suchého a vlhkého a představ si, že jsi naráz všude, v zemi, v moři, v nebi. Mysli si že jsi se ještě nezrodil, že jsi v lůně, mladý, starý, že jsi zemřel, že jsi to, co je po smrti. A když myslíš naráz toto vše, všechny časy, místa, věci, kvality i kvantity, můžeš myslet Boha. Pokud bys však uzavřel svou duši v těle a ponížil ji a řekl: nic nemyslím, nic nemohu, bojím se moře, nedokážu vystoupit do nebe, nevím kým jsem byl, a nevím, kým budu, co bys pak měl společného s Bohem? Neboť nemůžeš myslet nic z věcí dobrých a krásných, pokud budeš tělomilný a špatný.”