Svobodná vůle – Henry Stapp
Kromě řady jiných zkušeností jsme přesvědčeni, že máme svobodnou vůli jednat a rozhodovat. Celý náš organismus má na vyšších úrovních své struktury svobodu rozhodování. Jeho osud a činnost nejsou ovládány mechanickými deterministickými zákony takovým způsobem, abychom byli přesvědčeni, že nemáme svobodnou vůli.
Lze namítnout, že žádná svobodná vůle neexistuje, protože podle kvantové teorie naše rozhodování je určeno slepým výběrem. Henry P. Stapp se toto tvrzení snaží vyvrátit. Tvrdí, že výběr operačních postupů v našem mozku není slepý. Pokud by se kvantové jevy vyskytovaly na úrovni jednotlivých neuronů, pak by takový výběr mohl být slepý. Každý operační plán by byl důsledkem několika miliónů až miliard nezávislých náhodných výběrů. Avšak výběr operačního plánu je realizován organismem jako celkem, protože důsledky každého uskutečnění operačního plánu ovlivňují celý organismus. Podmínky a předpoklady každého takového jevu jsou vyjádřením záměrů a cílů celého organismu. U nižších organismů je takovým cílem zachování života.
Konečné rozhodnutí mezi možnými alternativami není nahodilé, ale má těsnou souvislost s potřebami a záměry celého organismu. Výběr je řízen řadou způsobů, v nichž se projevuje snaha organismu vytvořit operační plán, který bude v souladu s jeho potřebami a s vlivem okolního prostředí. Výběr je proveden na základě podmínek definovaných informacemi z vnějšího prostředí a potřebami organismu.
Všechny alternativní možné operační postupy koherentních akcí organismu povstávají z kvantových fluktuací. Kvantová mechanika každému postupu přiřazuje statistickou váhu, která odráží potřeby organismu jako celku. Ze statistického hlediska si můžeme představit přiřazení podmíněných pravděpodobností. Konečný výběr operačního plánu je podmíněn těmito váhami a proto každá akce nebo rozhodnutí jsou z hlediska organismu rozumné. Tato spletitá kvantově mechanická hra možností a určeností umožňuje organismu účinně prosazovat své vlastní cíle výběrem z potenciálních možností. Ačkoliv žádná živá bytost nemá plnou kontrolu nad situací, v níž se právě nachází, procesem mikroskopicky řízené deterministické evoluce přerušované organicky významnými výběry realizuje své jednotlivé akce. Každá taková akce je přitom vybírána celým organismem a je vnímána jako celek.
V rámci současné kvantové teorie existuje ještě možnost prvku “čisté náhody”, který volí operační plán “náhodně”. Zda se tento prvek “čisté náhody” stane trvalou vlastností základní fyzikální teorie, není dosud jasné. Henry P. Stapp se domnívá, že tato “čistá náhoda” je odrazem našeho nepochopení příčinnosti, která může být v některých případech nelokální, a proto ji lze obtížně studovat v rámci současné lokální teorie. V roce 1995 Henry P. Stapp podrobně popsal proces uskutečňování a možnost, jak nahradit prvek “čisté náhody” nelokálním příčinným procesem, který vytváří subjektivní pocit vlastního “já” a představuje spíše než “čistou náhodu” zdroj rozhodnutí mezi možnými akcemi.
Experimenty ale dokazují, že běžné fyzikální jevy při slabém gravitačním poli (zanedbatelném v mikroskopických rozměrech) a při nízkých energiích lze interpretovat pomocí relativistické a lokální kvantové teorie pole. O nějakých nelokálních procesech v mozku lze tedy úspěšně pochybovat.
