Archetyp otce

Archetyp otce

Archetyp otce je částí rodičovského archetypu, současně i aspektem mužství. Stejně jako archetyp matky představuje archetyp otce preexistující a nenázorný strukturální element nevědomé psýché každého člověka. Archetyp otce se konsteluje u dospívajícího muže a ženy před těhotenstvím, nebo na jeho počátku. Má biologickou a psychickou stránku, kterou lze vyčíst ze snů nastávajících otců a těhotných žen. Ve snových symbolech se do jisté míry aktivují a regenerují aspekty archetypu otce a matky, které jsou potřebné pro úlohu nastávajících rodičů.

Biologické aspekty otcovství nekončí zplozením, jak dokládají nové poznatky výzkumu hormonů a výzkumu vazby – rovněž u otce dochází k vylučování “hormonů lásky” oxytocinu, který podporuje chemickou vazbu mezi kojící matkou a kojencem. Jak se zdá, tak ve vývoji otcovství hraje navíc specifickou roli několik dalších hormonů, jako je například vazopresin a obdoba prolaktinu.

K biologické stránce tohoto archetypu se přidává i stránka psychofyzického přechodu, který umožňuje dítěti vyrovnat se po narození z rozdílným prostředím – vpodstatě se odpoutat od biologie matky v podobě spojení s pupeční šňůrou.

Otcovský archetyp obsahuje takové aspekty jako autoritu, závaznost, to znamená platnost pravidel, spravedlnost, trest a odpuštění, odvahu, hrdost a lásku ke svobodě, tradice, vědomosti a hodnoty. Tyto otcovské aspekty byly v posledních desetiletích, jako revolta proti autoritě a moci patriarchálního myšlení a vědomí vystaveny značné kritice. Následkem je výrazná emancipace proti těmto patriarchálním postojům a způsobům v podobě stejně jednostranného myšlení jakým je třeba feminismus.