Prožitek a vědomí – Henry Stapp
Co je to vědomý prožitek? Proč se odlišuje od ostatních částí přírody, zejména od objektivního aspektu reality? Proč je osobní a subjektivní? Proč je tak prchavý, když hmota existuje trvale a hmotnost a energie se ve fyzikálních procesech zachovává? Lze vědomí redukovat a nalézt čistě fyzikální vysvětlení? Má hmotná struktura mozku pro vědomí rozhodující význam nebo představuje jen funkční aspekt, který je pro vznik vědomí kritický? Proč je vědomí tak těsně spjato s funkcemi organismu? Jak se funkční aspekty stávají ontologickými aspekty, tedy jak se funkce stává existencí? Jak lze teorie vědomí doplnit do současných zákonů fyziky? Je vědomí fundamentálním prvkem přírody nebo je odvozené nebo je nějakým důsledkem? Existují nějaké zákony, které spojují vědomí s hmotou?
David Chalmers doufá, že snad existuje nějaká malá díra v kvantové teorii, která by poskytla prostor pro teorii vědomí. Henry P. Stapp je přesvědčen, že celá polovina kvantové teorie je tou oblastí, kde vědomí sehrává svoji roli. Kvantová dynamika se skládá nejen z mechanického procesu, popsaného Schrödingerovou rovnicí, jimiž se řídí hmotný aspekt přírody, ale také ze zcela odlišného “druhého procesu”, který je příčinou existence zcela odlišného typu. Tento druhý proces zachycuje skutečný vědomý aspekt přírody na rozdíl od potenciálního aspektu. Zachycuje to, co se stává našimi prožitky. V nejopatrnější možné interpretaci zachycuje přesně ty funkční stavy, které pociťujeme jako vnímané prožitky.
Tento druhý proces, na rozdíl od ontologické struktury, na níž je založena klasická mechanika, představuje něco zcela nového a odlišného: dává skutečnou existenci věcem, které předtím měly jen potenciální existenci. Proto je ontologický význam tohoto procesu zcela odlišný od ontologického významu hmoty v klasické i v kvantové mechanice. Je “vykonavatelem” a vykonává to, to co se odráží v naší mysli: aktivuje naše fyzické a mentální činnosti. Jako “vykonavatel” tělesné a mentální činnosti je neodlišitelný od toku vědomých myšlenek.
Co je to tedy vědomí? Henry P. Stapp tvrdí, že vědomí je posloupnost uskutečňování funkčních obrazců mozkové činnosti. Tyto funkční obrazce jsou vyjádřeny prostřednictvím schématu vnímání našeho těla a okolního světa a každý uskutečněný obrazec je připraven pro využití k pozdějším akcím.
Proč vůbec takové uskutečňování existuje? Vyžadují to samotné fyzikální zákony. Bez uskutečňování by kvantová teorie ztratila empirický význam a byla by v principu neúplná. Existovaly by pouze potenciální jevy a nebylo by možno ověřit žádné výsledky kvantové teorie. Uskutečňování navíc není jen nějakým vedlejším projevem, ale sehrává důležitou roli pro přežití organismu.
Proč je vědomí tak odlišné od ostatních částí přírody, zejména od objektivního aspektu reality? Objektivní část reality má odlišný druh existence, existuje potenciálně, zatímco vědomí je “vykonavatelem”, procesem uskutečňování.
Proč je vědomí subjektivní? Uskutečňování má řadu komponent, které jsou nedílnou součástí celku. Tento celek obsahuje “okraj” našeho prožitku, který vytváří naše “Já” nebo “psyché”. Toto “Já” pociťujeme jako prožitý subjekt, který uskutečňuje jevy. Prožitý subjekt musí být součástí naší mysli. Pokud by nebyl součástí mysli, pak bychom ve své mysli neměli povědomí o svém “Já” jako pozadí vůči tomu, na co se mysl soustřeďuje na popředí. Proto naše mysl náleží do našeho “Já” spíše než naše “Já” náleží do naší mysli.
Proč je naše mysl tak prchavá, když hmota existuje trvale a hmotnost a energie se ve fyzikálních procesech zachovává? Naše myšlení se realizuje pouze v jednotlivých jevech, zatímco hmota je trvale se vyvíjejícím a tvořivým potenciálem jevů, které se mohou vyskytnout.
Lze vědomí redukovat na hmotu? “Hmota” je pouhým potenciálem pro nějaký jev. Avšak vědomý prožitek je reprezentován uvnitř hmoty (uvnitř kvantové vlny) jako kolaps vlnové funkce do formy, která ztělesňuje skutečnou funkční strukturu. Toto uskutečnění nelze vyjádřit vně hmoty, která je jeho ztělesněním, ale současně není pouhým potenciálem, který tato hmota představuje.
Může existovat nějaké čistě fyzikální vysvětlení? Fyzikální vysvětlení podle Henryho P. Stappa znamená kvantově mechanické vysvětlení. Pokud uskutečňování funkční struktury považujeme za nedílnou součást fyzikálního vysvětlení, pak takové fyzikální vysvětlení existuje. Avšak toto vysvětlení nelze uskutečnit v rámci klasické mechaniky. Pro klasickou mechaniku neexistují žádné jevy, které by uskutečňovaly potenciální možnosti. Klasická mechanika neobsahuje žádný koncept potenciality, která je pouhou objektivní tendencí pro uskutečnění nějakého jevu.
Má hmotná struktura mozku pro vědomí rozhodující význam nebo představuje jen funkční aspekt, který je pro vznik vědomí kritický? Hmotná struktura mozkové tkáně musí umožňovat kvantové vytváření možných operačních postupů a uskutečnění jednoho z nich. Vědomý proces je reálným procesem uskutečňování a nikoliv simulací tohoto procesu, v němž k uskutečnění fakticky nedojde. Podle Rogera Penrose a dalších k objektivní redukci vlnové funkce (kolapsu vlnové funkce) dochází v cytoskeletových mikrotubulech, jejichž struktura je sice podstatná, ale nikoliv jediná možná.
Proč je vědomí tak těsně spojeno s funkcemi organismu? Podle této teorie toto těsné spojení vychází z faktu, že vědomý prožitek je uskutečněním některého operačního postupu. Biologický důvod pro spojení tohoto uskutečňování s funkcemi organismu nepochybně spočívá v evoluční výhodě v boji o přežití. Živočišné druhy, jejichž mozky uskutečňují funkčně účinné a zesílené akce mohou přežít lépe, než druhy, jejichž obrazce neuronové aktivity nemají tento funkční obsah.
Jak se funkční aspekty stávají aspekty ontologickými? Uskutečňování vybavuje struktury existencí. Vědomé uskutečňování v lidském mozku vybavuje funkční struktury materiální existencí.
Jak lze vědomí doplnit do již uzavřených zákonů fyziky? Henry P. Stapp tvrdí, že pokud zákony kvantové teorie byly úplné, nebylo by nutné nic doplňovat. Vědomí, podle jeho názoru, je onou chybějící částí. Připomeňme však, že John Bell problém měření a kolaps vlnové funkce řeší jiným způsobem. Považuje kvantový systém a měřící přístroj za jediný systém. Kvantové měření lze zobecnit na libovolný fyzikální proces, při němž stav kvantového systému nějak ovlivňuje hodnotu některé klasické veličiny. Jak jinak lze vysvětlit kvantové jevy, které probíhají nebo probíhaly bez účasti vědomí?
Henry P. Stapp tvrdí, že prvek uskutečňování, který přeměňuje potenciální v aktuální, je pro kvantovou teorii nezbytný. Proto je také nutná koherentní role vědomí. Kvantová teorie takovou roli vědomí umožňuje.
