Asociace
U asociace se jedná o individuální, někdy komplexová propojení psychických obsahů, vzpomínek, zkušeností, vjemů, emocí a představ. V začátcích moderní psychologie byla teorie, podle které se člověk učí tím, že vzájemně propojuje jednoduché neredukovatelné prvky podle určitých principů, označena jako nauka o asociacích nebo asociační psychologie.
Již Aristoteles rozpoznal čtyři vzory, podle kterých jsou spolu spojovány představy: podobnost, rozdílnost, současnost a prostorová blízkost. V 19. století popisuje asociační psychologie dodatečně ještě intenzitu, nerozlučnost a opakování.
Na principech asociační psychologie staví také teorie chování a učení. Tato teorie vychází z toho, že myšlenkové procesy a postupy učení jsou odvoditelné od propojování podnětů a reakcí – jak jsou nyní nazývány dále neredukovatelné prvky.
Asociace má centrální význam téměř ve všech hlubinně psychologických a psychoterapeutických směrech, které pracují s nevědomými procesy a které se snaží o pochopení smyslových souvislostí. Kromě toho jsou asociační metody mnohostranně využívány při učení a pamatování. Asociace je také základem všech kreativních procesů.
