Axiom Marie Prorokyně

Axiom Marie Prorokyně

Marie prorokyně je jméno legendární postavy, které je připisován centrální axiom alchymie: “Z jednoho vzniknou dvě, ze dvou tři a ze tří vznikne jedno jako čtvrté”. Tato formule shrnuje fáze alchymistického procesu a lze ji spojovat jak s fázemi tvůrčího procesu, tak s regresivně-progresivními procesy psychoterapie, jak je definuje a používá především Jungovská psychologie.

Analyticko psychologický pohled

Jedno popisuje počáteční a výchozí stadium stavu nebo problematiky. Reprezentuje zde starý systém vědomí, který se stal jednostranným a uvázl. Ve druhé fázi začíná vypořádání s nevědomým potenciálem. Konfrontací s novými, dosud neznámými obsahy nastupuje napětím se vyznačující stav polarizace, který alchymisté popisují jako “nigredo – černání” a který znázorňují ve formě rozkouskování, smrti, rozkladu. Setkání s neznámým, s dříve odmítanými oblastmi osobnosti je bolestné a naplněné úzkostí. Může způsobit přechodné deprese a dezorientaci na základě ztráty starých hodnot a systémů chování.

V nejhlubším bodě regrese do nevědomí dochází ke spontánní odpovědi na řešený problém, kterou je většinou syntéza předchozích polarit. Alchymisté jí nazývají “albedo – bělení”. Je to zrození nového vědomého zaměření, “osvícení”, “filozofické dítě”, produkt sjednocení vědomí a nevědomí. Jáské vědomí se začíná opět stabilizovat na nové úrovni a úkolem se stává realizace nalezeného.

To co je zpočátku nevědomým a nakonec se ve třetím bodě procesu vynoří jako nová možnost, musí nyní získat podobu, být vpraveno do skutečnosti. V této fázi “rubedo – červenání” má Kámen mudrců nalézt svou konečnou, stabilní podobu a rozvinout nejvyšší míru účinnosti. V individuačním procesu to znamená manifestní změnu osobnosti, zdařilou integraci nevědomého obsahu nebo také zážitek bytostného Já.

Autoregulace

Autoregulace

Dnes všude prokázané autoregulační principy v organismech a systémech byly v analytické psychologii aplikovány a používány v souvislosti s duševními procesy již velmi brzy po vzniku analytické psychologie. Například vzájemné výměně mezi nevědomím a vědomím prostřednictvím kompenzace se připisuje velký význam, jak o tom hovoří sám C.G.Jung: “Nevědomé procesy, kompenzující vědomé já, obsahují všechny ty elementy, které jsou potřeba k autoregulaci celkové psýché”.

V psychickém organismu jde přitom především o zachování homeostázy – jelikož psýché není statický, nýbrž vyvíjející se systém s imanentním plánem – o dynamické působení ve smyslu dynamické rovnováhy. Rozmanité impulzy a signály bytostného Já, jako jsou například sny, ale i nemoci, neurotické symptomy nebo nečekané zvraty osudu lze chápat jako regulační impulzy přicházející z centra bytostného Já, které často překračují kapacitu jáského vědomí a mnohdy teprve následně jim lze porozumět jako orientujícím, smysluplným a finálně významným.

Naproti tomu, jestliže například já prostřednictvím snové práce porozumí poselstvím bytostného Já a iniciuje změny, pak může hladce proběhnout regulace, směřující k nově vymezené rovnováze – tento proces regulace je právě součástí individuačního procesu.