Boj s drakem

Boj s drakem

Boj s drakem je archetypový motiv v hrdinském mýtu. V mýtech a v pohádkách – zvláště západních – bývá drak nebo velký had spojován s prázdnotou, propastí, hlubinou, chaosem, temnotou, ohrožením, katastrofami, zánikem světa, odporným a strach vzbuzujícím zjevem, s jedem, ohněm a smrtí.

Například západ slunce je je v některých ranných kulturách prožíván jako hrdinný boj slunce a dne proti pohlcující temnotě draka noci. Ranní návrat slunce je výrazem, jeho vítězství nad tímto drakem.

Obecně je drak pro lidstvo obrazem nesoucím projekce zkušeností trvajícího ohrožení ve vnějším světě i v psychickém vnitřním světě. V drakovi se vše zobrazilo a zhustilo v jedné podobě, kterou si člověk může představit jako výraz svých existenciálních obav. Proto vykazují také jiné hrůzu vzbuzující postavy v lidské fantazii – jako třeba démoni, ďábel, čarodějnice, zlá božstva, hororové postavy a příšery - většinou úzké paralely k obrazu draka.

U analytického psychologa Neumanna se vztahuje boj s drakem ke konfliktu mezi jáským vědomím a nevědomím, k vydělení z počáteční situace úrobora a uvolnění z moci rodičovských archetypů. V alchymii reprezentuje drak počáteční chaos či pralátku, nevědomí, z něhož má být v procesu rozpouštění a spojování získán Kámen mudrců, vyšší vědomí.

Za tím, čeho se obáváme a co znehodnocujeme jako chaos, neznámé a cizí, stojí však v pojetí analytické psychologie často nové možnosti vývoje, latentní nevědomé aspekty bytostného Já, kterým dosud nedůvěřujeme. Hrdinská vyprávění o boji s drakem dodávají odvahu postavit se strachu z neznámého a vždy znovu se odvážit k boji s tímto drakem, abychom přemohli zábrany, získali poklad, našli nové možnosti a aby život mohl jít dál.

Boj s drakem tak symbolizuje diferenciaci nevědomých obsahů a jejich integraci do vědomé osobnosti, k níž vždy patří i snášení strachu. Strach je však přirozená, často pomáhající a smysluplná reakce, která je nutná pro zdravou orientaci v životě. Nejlepší zacházení s obavami je proto nikoliv jejich potlačení nebo zabití, nýbrž aktivní vypořádání se s nimi a s obávanými obsahy, které jsou s nimi spojeny. Potom mohou draci ukázat i své pozitivní, podpůrné aspekty, jež nacházíme v představách Indie, Číny a Japonska. Tam je drak symbolem plodnosti a tvůrčí síly, dlouhého života, štěstí a moudrosti.

Bhairava

Bhairava

Bhairava (v sanskrtu strašlivý), označení boha Šivy v jednom z jeho osmi děsivých, zkázonosných vtělení. Je zpodobován často s pěti obličeji, oděný do tygří kůže, husté pletence vlasů mu zdobí srpek měsíce. Jeho jízdním zvířetem je zpravidla pes nebo vlk, ozbrojen bývá mečem, smyčkou, kopím, trojzubcem a sekyrou, na krku má náhrdelník z lidských lebek, kolem těla se mu svíjejí hadi. Často jej lze nalézt jako strážce dveří v šivaistických chrámech a v severní Indii splynul s vesnickým bůžkem Bhairónem, uctívaným v podobě černého psa či červeného kamene.

Balaráma

Balaráma

Balaráma (v sanskrtu silák Ráma), původně zřejmě historická osobnost, přetvořená postupem doby v podobu hinduistických mýtů a legend. V nich vystupuje jako bratr pastýřského boha Kršny a je spojován s umělým zavlažováním, s vinařstvím a vůbec se zemědělstvím. Narozdíl od temně modrého Kršny je Balaráma bílé barvy a odívá se do tmavého. Vedle pluhu a dřevěného tlouku na obilí u sebe mívá meč, vinnou číši, kyj, lasturu a praporec z vějířové palmy. Jako Kršnův starší bratr bývá vyobrazován po jeho pravici a spolu s ním je zpravidla i uctíván. Jedna z mnohých legend praví, že po Balarámově smrti se z jeho úst vyplazil bílý vesmírný had Ananta a zmizel v mořských hlubinách.