Šum a chaos – John D.Barrow
V matematice a v příbuzných vědách je v posledních letech velice aktuální téma řádu a chaosu. Samotný život je podle Barrowa organizace a řád, neboli pravý opak chaosu jak o tom sám říká:
“Kde je život, je struktura, a kde je struktura, je matematika. Nematematický vesmír obsahující živé pozorovatele by nemohl existovat.“
Zajímavý je chaos v podobě zvukového šumu. Zvláštní je jeho bezrozměrnost, při všech rychlostech přehrávání totiž znít stejně. Tzv. bílý šum je zcela melodický. Pozorujeme ho např. jako známé „sněžení“ v televizi, když je špatný signál. Jelikož obsahuje jen málo korelací, při nízkých intenzitách uklidňuje. Hnědý šum obsahuje korelací mnohem více, zatímco černý šum je charakterem podobný zemětřesení. Nejlépe na nás působí šum růžový, mix mezi šumem bílým a hnědým, jež je hudbě nejvíce podobný. Je-li hudba strukturou zvukového spektra hodně „bílá“, uklidňuje, naopak hudba „černá“ má velké nároky na myšlenkovou analýzu. Připomeňme, že se zde nebavíme, o nějakých subjektivních barevných označeních, ale o fyzikálních vlastnostech šumu, jehož barevné označení je pouze přirovnáním.
Dle Mandelbrota se: “růžový šum v nervové soustavě vyskytuje v mozku, zatímco bílý šum na periferiích a je tedy možné, že nervová soustava je filtr na odstraňování bílého šumu s minimem informace. Růžovému šumu v reálném světě odpovídají statistické jevy, jež jsou zřetězením mnoha nezávislých událostí.¨
Narozdíl od vědy, která dříve považovala vše za determinované, a hledala jednoznačný řád, podle nějž svět funguje jako dobře promazaný stroj, uznává moderní vědecké paradigma chaos (myšlen je zde deterministický chaos) jako součást světa: “Živá příroda balancuje na okraji kritického stavu, v němž místní chaos udržuje globální stabilitu.“
