Tao-te-ťing – Lao-c’
Mistr Lao-c’ (žil pravděpodobně v 5.století před Kristem) je považován za autora nejvýznamnějšího taoistického kánonu Tao-te-ťing (překládá se jako Tao a ctnost). Čínský historik S’-ma Čchien (cca 145-86 př.Kr.) o něm píše:
“Lao-c’ pocházel z vesnice Kü-čchen v kraji Li, v lenním státě Čou. Jeho rodné jméno bylo Li, mužské jméno Po-jang a čestný posmrtný titul Tan. Původně byl historikem státního archivu v Čou. Kchung-c’ (slavný Konfucius) byl údajně jeho starším současníkem.”
1.
Tao, které lze postihnout slovy,
není věčné a neměnné tao;
jméno, které lze pojmenovat,
není věčné a neměnné jméno.
Bezejmenné je prapočátkem nebe a země.
Pojmenované je matkou všeho stvoření.
Proto ten, kdo zůstává bez žádosti,
proniká k jádru této tajemnosti;
kdo je naplněn žádostmi,
postihuje jen vnější tvářnost věcí.
To obojí – ač má rozličná jména -
vyvěrá ze stejného prapůvodu.
Stejnost – toť hlubina záhadnosti.
Záhada všech záhad, brána veškeré tajemnosti.
2.
Každý na světě poznává krásné jako krásné,
a tím (poznává) i ošklivé.
Každý poznává dobré jako dobré,
a tím (poznává) i zlé.
Tak jsoucí a nejsoucí se navzájem plodí,
těžké a snadné se navzájem tvoří,
dlouhé a krátké se navzájem měří,
vysoké a nízké se navzájem pojí,
zvuky a tóny se navzájem slučují,
předtím a potom se navzájem sledují.
Proto moudrý jedná, aniž zasahuje,
poučuje, aniž mluví.
Tvorstvo – jednou dané – neodmítá.
Vytváří, aniž co vlastní,
působí, aniž ne čem závisí,
dovršuje, aniž na čem lpí.
Právě proto, že na ničem neulpívá,
nic ho neopouští.
…
Existuje obrovské množství překladů tohoto nesnadno přeložitelného díla. Zde je jeden z nich od českého jogína, spisovatele a mystika Květoslava Minaříka: Stáhnout kompletní text !
