Hans Holbein – Imagines Mortis

Hans Holbein – Imagines Mortis

Hans Holbein se narodil r.1497 v německém Augsburku a zemřel r.1543 v Londýně. Proslul především malbou portrétů slavných osobností své doby. Velice zajímavé jsou jeho malby s tématikou smrti z cyklu Imagines Mortis.

Ve středověku i v pozdější době byla smrt námětem mnoha autorů a to převážně díky tomu, že se s ní lidé setkávali v mnohem větší míře než je tomu dnes. Byla to doba plná válek a morových epidemií a autoři svými díly chtěli poukázat nejen na pomíjivost lidského života, ale hlavně na nejvyšší spravedlnost v podobě smrti, která nedělá rozdíl mezi boháčem, chudým, světským člověkem a nebo věřícím.

Další díla s tématikou smrti tohoto autora jsou zde http://www.dodedans.com/Eholbein.htm

Boháč, Stařec, Obchodník a Sedlák

Císař, Opat, Vévodkyně a Jeptiška

(Pro detail klepni na jednotlivé obrázky !)

Šamanská krize

Léčebný a transformační potenciál šamanské krize

Mircea Eliade mluvil o šamanismu jako o “nejstarší technice extáze” ve smyslu původního řeckého významu tohoto slova – vystoupit sám ze sebe (ek-stasis). Z výpovědí etnologů a antropologů víme, že vizionářské cesty šamanů nejsou vždy blažené a radostné, ale často jsou naopak pochmurné a trýznivé. Mnoho zážitků typických pro šamanské iniciační krize, kdy bývá šaman pohlcen, nechán na pospas extrémnímu emočnímu a tělesnému utrpení, podroben zkoušce ohněm a roztrhán na kusy, je známo i ze sezení zaměřených na proces psychospirituální smrti a znovuzrození, při kterých byla zůčastněným osobám podávána psychedelika.

Hlavní proud psychiatrie a antropologie má sklon hodnotit psychospirituální krize šamanů a v podstatě i šamanství samotné jako projevy psychopatologie. Diagnózy se pohybují v rozmezí od schizofrenie, hraniční psychózy a epilepsie až k těžké hysterii. Šamanská krize se ale od schizofrenie zřetelně liší. Vyznačuje se neobvyklými prvky s velkým důrazem na mystický rozměr a nenastává také žádný postupný rozklad osobnosti, naopak šaman v rámci své kultury funguje nadprůměrně. Šamani jsou jako doma ve změněných stavech i běžných stavech reality a úspěšně působí v obou těchto oblastech. Obvykle se činorodě podílejí na společenském, hospodářském a dokonce i politickém dění. Mají nadprůměrně obsáhlé znalosti mýtů a obřadů, ale především mají hluboké znalosti prožitkových sfér umírání a smrti.

Moderní výzkum vědomí a psychoterapeutické práce s jedinci prožívajícími samovolně epizody změněných stavů vědomí přinesly na “šamanskou nemoc” naprosto nový pohled. Jsou-li správně pochopeny a podpořeny, mohou vyústit v ozdravný, duchovní přerod s hlubokou a příznivou proměnou osobnosti. Mohou člověku rovněž umožnit hluboké pochopení povahy a rozměrů lidské duše, porozumění emočním a psychosomatickým poruchám, jakož i povaze reality. Zasvěcující šamanské krize se proto řadí do obsáhlé kategorie zážitků schopných rozbít zatuhlé mechanismy fungování ega a obohacujícím způsobem je přetvořit.

Nová koncepce mysli a vědomí

Nová koncepce mysli a vědomí

Ten, kdo je obeznámen s mystickou filozofií (např. novoplatónskou nebo védantickou), může tuto novou koncepci nazývat mystickou. Je to koncepce, která neredukuje realitu na netečnou, neživou hmotu (jako materialismus) a neztotožňuje ji s nehmotným duchem (jako idealismus). Považuje obě složky za reálné (sice jako dualismus), ale ne za původní aspekty skutečnosti. Hmota se podle ní, stejně jako mysl, vyvinula z kosmického lůna energetických polí fyzikálního vakua.

Nová koncepce mysli se snaží ukázat, že hmota a mysl se vyvíjely společně ke stále vyšším a komplexnějším formám. Už základní (elementární) částice mají jakousi “protomysl”, a jak ji předávaly stále složitější systémy – atomy, molekuly, buňky a organismy – stávala se stále složitější. Lidé mysl svým složitým mozkem zažívají jako vědomí. Lze říci, že všechny organismy – dokonce molekuly a atomy – mají jakousi základní mentální zkušenost na úrovni, která odpovídá jejich vývoji. Je třeba připomenout myšlenku vzájemného propojení, která není nová ve filozofii, ale je nová ve vědě. Podle uvedené nové koncepce je mysl spojena s hmotou.

Hmotný a mentální systém, které se ve vesmíru vyvinuly souběžně, jsou nepřetržitě a neoddělitelně propojeny prostřednictvím fyzikálního (kvantového) vakua, kosmického lůna, ze kterého vznikly. Jemné vzájemné působení mysli a vědomí s fyzikálním vakuem spojují naši mysl s ostatními myslemi kolem nás, stejně jako s biosférou naší planety a “otevírají” naši mysl společnosti, přírodě a vesmíru. Tato otevřenost byla odpradávna známa mystikům, prorokům a dalším citlivým lidem, ale mechanistická věda ji popírala. Moderní celostní věda tak dokázala, že zároveň se smyslovým vnímáním náš mozek nepřetržitě registruje realitu na jiných úrovních, včetně nejhlubší úrovně fyzikálního (kvantového) vakua.

Kubéra

Kubéra

Kubéra (doslova, ten který má ošklivé tělo), původně chtonické (žijící v nitru země) božstvo, vládce skřítků, běsů a démonů, obývající lůno země, v pozdější mytologii bůh plodnosti a pokladů. Prodlévá uvnitř všech klenotů a je jedním z osmi ochránců světa (lókapálů), zároveň je i strážcem severu. Za své postavení vděčí nesmírné skromnosti a odříkání: podle mýtu stál plných tisíc let na hlavě ponořený ve vodě, poté snášel ve stoje na jedné noze žár pěti ohňů, až se mu zjevil bůh Brahma, obdařil jej nesmrtelností a učinil jej správcem všeho pozemského bohatství.

Kubéra je zpodobován jako znetvořený mužík malé postavy, jenž má čtyři paže, tři nohy, pouze osm zubů a je na jedno oko slepý. O oko podle pověsti přišel, když netaktně pohlédl na bohyni Párvatí v Šivově objetí. Bývá ozbrojen kyjem a někdy mu jako jízdní zvíře slouží koza.

Vládce pokladů Kubéra

Aldous Huxley – Brány vnímání

Aldous Huxley – Brány vnímání

Aldous Leonard Huxley (1894 – 1963) byl anglický spisovatel, který se proslavil svými romány, nicméně psal též eseje, poezii, povídky, cestopisy a filmové scénáře a příběhy. Byl založením pacifista a humanista, nemálo se také zajímal o parapsychologii i filozofický mysticismus. Ve známost vešel také kvůli obhajobě a užívání halucinogenních látek.

„Člověk jenž se vrací zpět bránou ve zdi, už nikdy nebude člověkem, který vyšel ven.“ Aldous Huxley poprvé užil meskalin roku 1953. Při tomto experimentu zažil mystický stav mysli, v němž jsou očištěny „brány vnímání“ a překročen dualismus subjektu a objektu. Meskalin, psilocybin a LSD pak systematicky užíval po dobu více než deseti let až do své smrti a tyto tripy podle jeho slov pro něj představovaly zcela zásadní životní zkušenost. Když v roce 1963 umíral na rakovinu, před smrtí požádal svou ženu, aby mu podala ještě jednu dávku LSD a k poslednímu psychedelickému zážitku mu četla pasáže z Tibetské knihy mrtvých.

„Kdyby brány vnímání byly průzračné, každá věc by se člověku jevila taková, jaká je, neskonalá.“

Wiliam Blake

Celý text na stažení zde: Stáhnout knihu !