Vrcholný prožitek vědomí
„Toto Já je jemnější než to nejjemnější a je nade vší logiku.“
Katha upanišad
Nejvyšší kosmický princip
Absolutní Vědomí lze prožít dvěma různými způsoby: jako úplné splynutí s božským zdrojem, při kterém je pocit já zcela rozpuštěn, nebo pocit já zůstane a my jsme v roli svědka úžasného tajemství existence jakoby zvenku. V duchovní literatuře lze najít mnoho popisů obou typů prožitků Absolutna. Velký indický světec Šrí Ramana Maháriši popisuje splynutí individuálního já s kosmickým principem jako rozpuštění cukrové panenky ve vodě. Španělská mystička svatá Tereza z Avily a další vyznavači jógy lásky dávají přednost odloučení od Božství a vztahu k němu. Nechtějí zcela ztratit svou totožnost, ale chtějí vychutnávat vztah totální lásky ke svému Božství. Slovy velkého indického světce a mystika Šrí Rámakrišny: “Chci cukr ochutnávat, a ne se jím stát.”
Zážitek Boha
Lidé, kteří měli zážitek Absolutního Vědomí, vědí, že se setkali s Bohem. Říkají, že pojem Bůh nevystihuje hloubku jejich zážitku, neboť světová náboženství tento pojem pokřivila a zdiskreditovala. I pojmy jako Absolutní Vědomí nebo Univerzální Mysl jsou beznadějně nevhodné k vyjádření nesmírnosti a převratnosti takového setkání. Někteří lidé reagují na zážitek nejvyšší Pravdy mlčením, neboť podle čínského mudrce Lao-c´: “Ti, kdo vědí, nemluví, a ti, kdo mluví, nevědí.”
Kosmická prázdnota
Druhý typ zážitků, který uspokojuje hledače Pravdy, nemá určitý obsah. Jde o ztotožnění s Kosmickým Prázdnem. Prázdnotou zde není nepříjemný pocit nedostatku citu, iniciativy nebo smyslu. Kosmické vakuum je zároveň i plností, protože mu zjevně nic nechybí. Neobsahuje nic, co by se projevovalo nějakým konkrétním tvarem, a přesto se zdá, že v sobě obsahuje věškeré bytí v jeho potenciální formě. Je to existence sama, neboť mimo ni nic neexistuje. Překračuje věškerou dualitu včetně duality bytí a nebytí. Prázdnota je běžnou logikou nepochopitelná a je nutné ji zažít.
Pohled moderní fyziky
Moderní fyzika se velice přiblížila koncepci všeobsažné Prázdnoty. Zakladatel kvantové fyziky Paul Dirac, objevitel antihmoty, říká: “Každá hmota se vytvoří z určitého nepostřehnutelného substrátu a … substrát nepopisujeme jako hmotný, neboť rovnoměrně vyplňuje veškerý prostor a je jakýmkoli pozorováním neodhalitelný. Je to však podivný hmotný tvar prázdnoty, z níž se tvoří hmota.” Fyzikové nazývají prázdnotu, ze které se rodí a do které opět zanikají elementární částice, “dynamickým kvantovým vakuem”. Otázka kosmického tvoření však není omezena na tvorbu základních elementárních částic, ale také zahrnuje vznik tvarů, zákonitostí a významů, což je již mimo rámec fyziky.
Zaslal jlswbs 
Zaslal jlswbs 