Vzorce uvnitř vzorců
V závislosti na úrovni našeho zkoumání objektů nacházíme různé vzorce nebo struktury a rozmanitá spojení s ostatními objekty a jinými vzorci. Například strom můžeme popsat jako soubor subatomárních částic, fraktální model, rostoucí věc, která reaguje na světlo, teplotu a vodu, a na vnitřní životní cyklus rostlin a jeho genetickou strukturu, která je rovněž vzorcem kódovaných informací, jenž vytváří plán vzorců rozvoje živých věcí. Existuje mnoho hierarchicky uspořádaných, vzájemně propojených struktur. Když k nim přistupujeme náležitým způsobem, poznáváme, jak těžko se dá obhájit myšlenka samostatné existence inherentně izolovaných objektů.
Ve filozofii se takováto analýza světa nazývá studiem “systémů” neboli “systémová teorie”. Na všechny věci v ní pohlížíme jako na interakční systémy, v rámci nichž je celek větší než souhrn jeho částí. Dokonce i obyčejný strom je souborem mnoha různých interakčních systémů. To, co je k sobě váže, jsou právě vzorce a struktury.
Např. v buddhistické filozofii se tomu říká “propojení” a jde o základní učení Buddhy. Podstata propjení je představována v buddhistické mytologii “Indrovou sítí pokrytou drahokamy”, kde každý drahokam odráží všechny ostatní. Každý zdánlivě samostatný objekt je v podstatě spojený se všemi ostatními objekty. V tomto systému existuje pouze zdání relativní izolace – při bližším pohledu je veškeré pojetí nezávislosti vlastně iluzí.
Všechno je tvořeno vzorci, které existují vždy a všude. Všechno se neustále mění. Každičká chvíle existence je dalším projevem nesčíslných, vzájemně propletených a propojených systémů projevů. Je to mohutný proud existence, projev struktur v časoprostoru. Všechno ve vesmíru je neustálým pohybem a změnou vzorců, které všemu, co prožíváme, dávají tvar, formu a výraz. Svět jevů je v podstatě světem změny. Vzorce, které jsou stálejší a trvalejší, nazýváme objekty. Jiné, méně zřetelné vzorce můžeme považovat za procesy.
