O pohádkách
Primitivní pohádky – na rozdíl od pohádek moderních – obsahují zkušenosti našich předků, které získali při setkání s archetypickým světem. Proto jsou často hrůzyplné a vystupují v nich různé nadpřirozené či božské bytosti. V průběhu času se z pohádek obrazy numinózních zkušeností postupně vytrácely a jejich moderní verze už je neobsahují.
Z psychologického hlediska pohádky obecně reprezentují něco lidskému vědomí velmi vzdáleného. Psycholog C.G.Jung o tom kdysi řekl, “že pokud chce někdo interpretovat pohádku důsledně, bere na sebe úkol natolik náročný, že pro jeho splnění musí nastoupit přinejměnším na týdenní dovolenou.”
Obtížnost interpretace je dána tím, že pohádky zobrazují univerzální funkce psýché, ale přitom neobsahují žádný individuální materiál. To, co máme při výkladu k dispozici, je – obrazně řečeno – holá kostra psýché, z níž byla odstraněna kůže a maso. Jsou to zcela abstraktní vzorce.
C.G.Jung ve své analytické psychologii rozpoznal většinu archetypů působících v nevědomí skrze symboliku snů a mýtů. Jak ukázala jeho žákyně a psycholožka M.L.Von Franz, tak pohádky jsou právě takovou studnicí symbolů a archetypů, jako sny a mýty. Nejčastěji rozpoznatelné archetypy v pohádkách jsou mimo jiné archetyp hrdiny, stínu, bytostného Já a animy a anima.
“Animus připomíná prohnanou lišku, která ví, jak zakrýt vlastní stopy svým ocasem.”
