3D chaotické atraktory

3D chaotické atraktory

Malá ukázka několika chaotických atraktorů ve formátu anaglyfického 3D zobrazení. Pro prohlížení těchto obrázků je potřeba mít anaglyfické brýle s modrým a červeným sklem pro levé a pravé oko, aby bylo možno pozorovat prostorový vjem. Díky tomu je možné si vytvořit mnohem lepší představu o tom jak je takový atraktor tvořen a umístěn v prostoru.

 

 

Pro zvětšení klikni na obrázek !

Mikroskopická anaglyfie

Mikroskopická anaglyfie

Stále používanější je metoda anaglyfického zobrazování v mikroskopii, kde umožňuje pomocí speciálních mikroskopů sledovat preparáty v téměř dokonalém prostoru. Nejde jenom o snímání preparátů stereoskopickým objektivem, ale pozorovaný objekt musí být i speciálně prosvětlen. Většinou se jedná o prosvětlení nejenom ze spodu, jak bývá zvykem u klasického mikroskopického pozorování, ale i z boku a to převážně modrým světlem, které zvyšuje rozlišení a plastičnost sledovaného objektu. Jedná se převážně o jednoduché bakterie a nebo jednoduché buňky či živočichy.

Na dolních obrázcích je několik takových snímků, které si můžete za pomocí anaglyfických brýlí s modrým a červeným filtrem prohlédnout v prostoru 3D. Jelikož mě zajímá pouze anaglyfická projekce a nejsem odborník na biologii, tak nedávám podrobné popisy k jednotlivým obrázkům – je to spíše taková galerie

Campanella umbellaria

Marine bryozoa

Guinardia diatoms

Hydra nematocyst

Spirogyra

Starfish plankton

Stentor trumpet animalcule

Volvox aureus

Anaglyfická stereoskopie

Anaglyfická stereoskopie

Anaglyfická stereoskopie je pasivní metoda zobrazování fotek, videí a her v prostoru. Patří mezi nejjednoduší metody zobrazování prostorové projekce. Pasivní se jí říká proto, protože na její zobrazení není potřeba nic více než obyčejné brýle s modrým a červeným filtrem odděleným na každé oko. Tato metoda je založena na efektu, který je zodpovědný za skládání obrazu v mozku, který přichází z každého oka zvlášť. Tím že každé oko dostává informaci filtrovanou o jinou barevnou složku dochází v mozku u výsledného obrazu k prostorovému efektu, který je dán fázovým posunem těchto barevných spekter. Samozřejmě, že takto se nemůžete dívat na jakýkoliv objekt, obrázek či video, ale musí tyto zdrojové signály být obohaceny o tyto dvě barevné složky – červená/modrá. Například u fotografií taková kompozice vzniká tak, že se stejný objekt nafotí dvakrát a to s rozdílným úhlem pohledu, většinou se jedná o úhel 45-60 stupňů, a to buď na stativu s úhloměrem a nebo speciálním duálním stereoskopickým objektivem. Poté se ve speciálním programu tyto obrázky smíchají a jsou obohaceny o černou a modrou filtrovanou složku. Pak je teprve možné pomocí anaglyfických brýlí tento obrázek sledovat. Výhodou této metody je celkem snadné pořízení takovýchto snímků, ale je zde jedna velká nevýhoda a tou je právě nedokonalá projekce barev, protože každé oko je ochuzeno o jednu barevnou složku filtrováním, které sice umožňuje prostorové vidění, ale ne už stoprocentní věrnost barev.

Na horním obrázku je ukázka nejčastěji používaných brýlí z papíru a s plastovými fóliemi místo skel. Většinou takovéto brýle pořídíte za pár korun v papírnictví a nebo je zdarma dostanete ke sledování některých anaglyfických filmů v kinech. Samozřejmě pro lepší pohodu a kvalitnější pozorování je lepší si pořídit brýle plastové se skleněnými filtry, které u nás není problém sehnat ve specializovaných prodejnách audiovizuální techniky.

Horní a spodní obrázek je anaglyfická projekce z nějakého muzea a právě tuto stereoskopickou techniku kvalitně demonstruje. Na obrázcích je bez brýlí vidět haló jednotlivých přimixovaných složek, které odpovídá úhlům nafocených stereoskopických snímků. S brýlemi je pak možné pozorovat témeř dokonalý prostorový objekt – u těchto obrázků s minimální ztrátou barevného spektra, protože jsou v podstatě spekrtálně na barvy chudé. U obrázků s kontrastními a teplými barvami dochází ke ztrátě několika procent barevné informace, ale mě se to nezdá tak hrozné při tak levné technologii.

Fraktální generování krajin

Fraktální generování krajin

Jako nejsnadnější a nejrealističtější způsob v počítačové grafice při generování krajin a různých scenerií se jeví metoda fraktálního generování. Již matematik B.Mandelbrot při definici svých nelineárních rovnic udával jako příklad právě různé přírodní útvary jako stromy, oblaka a reliéfy pobřeží, které vykazují fraktální soběpodobnost v různých měřítcích. A tak počítačová grafika zase zpětně pomocí fraktálních simulací modeluje počítačem generované krajiny.

Dnešní programy jsou schopny nejen fraktálně generovat povrchovou síť terénu, ale přímo na ně nanášet počítačem generované fraktální textury a další parametry jako je třeba vyvrásnění a rozvrásnění terénu, různé způsoby simulací zvětrávání hornin a jiné. Stejnou metodou jsou potom generovány i mraky, stromy, rostliny, samostatné skály, kamení či mlha.

Na spodních obrázcích je ukázka mnou vytvořených virtuálních krajin v programu TerraGen.

 

Pro detail klikni na obrázky !