Pontanus – Tajný oheň

Pontanus – Tajný oheň

List vznešeného filosofa Johanna Pontana,
v němž se pojednává o kameni zvaném filosofický

Já, Johannes Pontanus, jsem procestoval mnoha kraji, abych zjistil něco jistého o Kamenu Filosofů. Prošel jsem všemi kouty světa, avšak našel jsem pouze falešné šarlatány. Přesto jsem neustále studoval knihy moudrých, mnohokráte pochyboval a nakonec nalezl pravdu. Přestože jsem znal matérii, dvěstěkráte jsem chyboval, nežli jsem objevil pravou matérii a postup práce.

Na počátku jsem zahájil své dílo putrefakcí této matérie trvající devět měsíců, nikam jsem však nedospěl. Na nějaký čas jsem ji umístil do vodní lázně (balneo Mariae), opět bezvýsledně. Vzal jsem ji tedy a vložil po dobu tří měsíců do kalcinačního ohně, postupoval jsem však znovu špatně. Vyzkoušel jsem všechny druhy a způsoby destilací a sublimací o nichž hovoří, nebo se tak alespoň zdá, filosofové jako Geber, Archelaus a téměř všichni ostatní, avšak stejně jsem nic nenalezl. Nakonec jsem zkoušel zhotovit subjekt veškerého alchymistického Umění všemi myslitelnými způsoby, ať už hnojem, (vodní) lázní, popelem, či mnoha jinými druhy ohně, o němž se Filosofové zmiňují ve svých knihách, nenalezl jsem však nic, co by mělo cenu.

Z tohoto důvodu jsem se po tři roky vložil do ustavičného studia knih Filosofů a především jsem studoval slova Hermova, jež ve stručnosti obsahují celé magistérium Kamene; přestože mluví poměrně temně o horním a dolním, o Nebi a Zemi.

Naším nástrojem, jímž se působí na matérii v prvním, druhém a třetím Díle, není oheň lázně, hnoje či popela, ani žádný jiný z ohňů, které Filosofové popisují ve svých knihách.

Čím je tedy tento oheň, jímž se od počátku až do konce uskutečňuje celé Dílo? Filosofové ho zatajovali; já jej však pohnut soucitem chci jasně popsat, spolu s dokončením celého Díla.

Kámen Filosofů je jediný, je však nazýván různými jmény a dříve, nežli ho poznáš, zakusíš hodně námahy. Je vodní, vzdušný, ohnivý a zemitý; flegmatický, cholerický a melancholický, je sírou a zároveň i živým stříbrem. Obsahuje rozličné přebytky, které se, ujišťuji tě při živoucím Bohu, přetvářejí působením našeho ohně do pravé Esence. Kdo z našeho subjektu něco oddělí, neboť se domnívá, že je to nezbytné, ten neví o Filosofii naprosto nic. Neboť ona nadbytečná, nečistá, sprostá, blátivá a vůbec veškerá látka subjektu je prostřednictvím našeho ohně zdokonalena do fixovaného spirituálního těla. To nebylo Mudrci nikdy odhaleno, a protože se domnívali, že je zde něco tak nadbytečného a nečistého, uspělo v tomto Umění jen málo lidí.

Nyní je třeba prozkoumat vlastnosti našeho ohně, zda-li odpovídá naší matérii způsobem, o němž jsem mluvil, totiž jak ji proměňuje. Tento oheň totiž matérii vůbec nespaluje, ani od ní nic neodděluje. Neodlučuje čisté od nečistého, jak říkají všichni Filosofové, nýbrž celý subjekt přeměňuje do čistoty. Nesublimuje po způsobu, Gebera, Arnolda ani všech ostatních, co mluvili o sublimaci a destilaci s tím, že se vykonává v krátkém čase.

Tento oheň je minerální, rovnoměrný a nepřetržitý a není-li přespříliš roznícen, nikdy nevydává dým. Podílí se na síře a je vzatý a pochází odjinud nežli z matérie. Vše ničí, rozpouští i utvrzuje a podobně utvrzuje i kalcinuje; nalézá se s pomocí Umění a přináší prospěch bez vynaložení jakýchkoli či jen nepatrných nákladů. Nepřijímá žádnou jinou věc nebo jen velmi málo. Tento oheň má mírné teplo; neboť s tímto klidným ohněm se dokonává celé Dílo a všechny náležité sublimace.

Ti, co by četli Gebera a ostatní Filosofy, i kdyby žili sto milionů let, neporozumí; neboť tento oheň se nedá odhalit jinak, než samotným a hlubokým rozjímáním, po němž teprve lze porozumět knihám, dříve však ne. Zbloudění v tomto Uměni spočívá v tom, že se nenalezne oheň, jenž přeměňuje celou matérii v pravý Kámen Filosofů.

Studuj tedy tento oheň, neboť kdybych jej býval nejprve nalezl, dvěstěkráte bych nechyboval se zpracováním pravé matérie. Proto se již nedivím, že tolik lidí Dílo nedokončilo.

Chybují, chybovali a budou chybovat, poněvadž Filosofové nejmenovali vlastního působce, s výjimkou jednoho, jenž se nazývá Artephius, ten však hovořil pouze pro sebe. Kdybych Artephia nečetl a neporozuměl mu, nikdy bych nedosáhl dokončení Díla.

Postup je tedy následující: vezmi matérii a nanejvýš pečlivě ji rozdrť, fyzicky rozetři a vlož ji do ohně, musíš však znát stupeň ohně, aby pouze podnítil matérii. Během krátké doby pak bez přiložení rukou dozajista uskuteční celé Dílo. Tento oheň totiž čistí, ničí, počíná a dokončuje Dílo a způsobuje, že se objeví tři hlavní barvy: černá, bílá a červená. Prostřednictvím našeho ohně se také – bude-li spojen s matérií v jejím surovém stavu – rozmnožuje lék, a to nejen co do množství, ale také co do účinnosti.

Hledej tedy ze všech sil tento oheň a dosáhneš cíle, neboť tento oheň dokonává celé Dílo a je klíčem všech Filosofů, který nikdy ve svých knihách neodhalili. Budeš-li správně a hluboce přemýšlet nad vlastnostmi výše zmiňovaného ohně, poznáš ho. Jiným způsobem však ne.

Pohnut soucitem jsem toto vše sepsal; abych však učinil zadost, uvedu ještě, že tento oheň se neproměňuje s matérií, protože z ní nepochází, jak jsme uvedli výše. Toto jsem chtěl říci a varovat rozvážné lidi, aby zbytečně nevynakládali své peníze, ale aby věděli, co mají hledat. Tímto způsobem dosáhnou pravdy v Umění, jinak ne.

Alchymické říkanky

Alchymické devatero

1. Plasma ohně. Spasma touhy. Hadí křivkou stoupá hřích.
2. Dlouhý skřípot v moždířích drtí klipot kabalistů.
3. Popel zlata v kadeřích, v nohách smyky hadů, hlístů.
4. Po noci je zase den. Smrt se končí porodem.
5. U portálu chrámu z ráje hmota kvasí, asi zraje.
6. Zeleň travní, vegetaci, stráví v noci bílí ptáci.
7. V lůně Luny vlhká slina – leží matka v břiše syna.
8. Vzhůru s křídly gryfů draků, s peřím touhy po zázraku.
9. Když se jeden s jednou žení dojde brzy k rozmnožení.
   
   Šalamounova hvězda

1. Na kůr s prvním kuropěním vzlétne vzhůru do azuru Merkur, který z dubu kůru bez skrupulí v krmi zpění.
2. Sulphur podle bestiáře vaří ze tmy žlutou kadeř a když skončí svoji kůru král se halí do purpuru.
3. V ruce berlu svatý Marcel do cel pekel draka skácel.
4. Živou vodu po porodu pije Pegas v místě zrodu.
5. Po temnotě v hmotě svítá – skvostná perla Margarita.
6. V každém oku katedrálu střeží barbar purpur králů.
   

O nezbytnosti Merkuria – Philaletha

O nezbytnosti Merkuria k výrobě Elixíru

(Irenaeus Philaletha)

Kdo touží získati Zlaté rouno, měl by vědět, že náš zlatodějný prášek, jejž nazýváme náš Kámen, není ničím jiným nežli zlatem, jež bylo digerováno až po nejvyšší stupeň čistoty a jemné pevnosti, k níž je přiváděno jednak přírodou a jednak moudrým Uměním. Tím se vlastně stává zlatem essencielním, tj. naším zlatem (a nikoliv obyčejným), které představuje vrchol dokonalosti přírody i Umění.

Naše zlato, jehož je zapotřebí k provedení našeho Díla, je dvojího druhu, jednak zralé, což je pevný žlutý Laton, v jehož srdci či centru spočívá čistý oheň, jenž v průběhu očišťování chrání jeho tělo před působením ohně tak, že už netrpí jeho tyranstvím. Druhé zlato se v našem Díle spojuje s naším bílým nezralým zlatem jako muž se ženou, do níž vpouští své semeno. Obě zlata se spolu spojují nerozlučným poutem a pak se z nich rodí náš Hermafrodit obdařený obojím pohlavím.

Avšak tělesné zlato zemře ještě dříve, než se spojí se svou nevěstou, kterou pak koaguluje síra, vytrysknuvší z nitra onoho zlata. Tím se skryje to, co předtím bylo zjevné na povrchu, kdežto naopak to, co předtím bylo v nitru, projeví se navenek. V určité chvíli se pevné stane prchavým, aby mohlo dosáhnout vznešenějšího stavu, čímž nabude ještě větší pevnosti. Je zřejmé, že celé tajemství spočívá pouze v Merkuriovi, o němž Filosof praví: “V Merkuriovi je obsaženo to, co hledají filosofové.” Rovněž Geber praví: “Budiž veleben Nejvyšší, jenž stvořil Merkuria a obdařil jej ctností, která všechno překonává.” Je totiž jisté, že kdyby ho nebylo, celé alchymické Dílo by bylo marné, jako ostatně tvrdí všichni alchymisté.

Je pochopitelné, že tento Merkurius není obyčejnou rtutí, nýbrž filosofickou, protože obyčejná rtuť má mužskou povahu, je tělesná, specifikovaná a mrtvá, kdežto náš Merkurius má povahu ženskou, je duchovní, živý a oživující. Naslouchej tedy pečlivě tomu, co říkám o Merkuriovi já, i tomu, co o něm říká Filosof: “Náš Merkurius je sůl mudrců.” Kdyby někdo chtěl pracovat bez něj, podobal by se lučištníkovi, jenž by chtěl střílet šípy bez tětivy.

A přesto jej nelze najít nikde na zemi. Vždyť našeho Syna jsme stvořili my sami, ale nikoliv obyčejným aktem zplození, nýbrž extrakcí z těch věcí, v nichž se nachází, a sice za pomoci Umění a zázračným působením tohoto moudrého Umění.

Dva kameny v alchymii

Dva kameny v alchymii

Pokud jde o dva legendární kameny, jsou to bájné kameny Urim a Thumim na veleknězově náprsníku, který představuje kosmické centrum. Zároveň však tyto dva kameny, bílý a červený, znamenají dva kameny alchymie, Menší a Větší, transmutující obecné kovy stříbro a zlato.

Pokud jde o Adamův Kámen, je červený proto, že Adam byl stvořen z červené země (jde o blízkost hebrejských slov Adama = země a Adom = červený). Mít Adamův Kámen značí Adepta, který odumřel světu a stal se bílým jako křišťál (beryl) a posléze červeným jako karbunkul (rubín). V této následnosti se skrývá trojice hlavních barev alchymie, čerň (mortifikace), běl (albifikace) a červeň (rubifikace). K bílému kamenu patří země-voda a k nebeskému rubínu vzduch-oheň (parafráze na Janovo evagelium – zrození z vody a ducha).

“Kámen mudrců je Mikrokosmos, vzniklý znovuzrozením, do nějž se vlévá nejdokonalejší a nejčistší bytnost horních a dolních Hvězd, Světla a Síly, jako do svého centra. Toto znovuzrození spočívá v trojím díle. Zaprvé v usmrcení těla, to je v jeho rozpuštění v prvotní materii, zadruhé v očišťování těla a ducha, při kterém jim budou odňaty vnější nečisté elementy a dodány vnitřní, tajné, nesmrtelné a čisté nebeské a konečně za třetí budou tělu při spojení (svatba) navráceny čistá duše a čistý duch.”

Citát z traktátu Opus Georga von Wellinga k tomu říká: “Tento člověk Adam byl, jak praví Písmo stvořen mužsko-ženského rodu, nikoliv však ve dvou rozdílných tělech, nýbrž v jediném ve své bytnosti, červená a bílá síra duchovního Slunce, mužské a ženské semeno, prach Adama (země) a ze Šamajim (ohně a vody).”

Úvodní vyobrazení traktátu Opus – Georg von Welling

Anthroposophia Magica

Anthroposophia Magica – Eugenius Philaletha

Je to stvořené Alef (počátek), pravá země Adamah, základ kompozice každé věci na nebi i na zemi. Vztahuje se k Bohu Otci tím, že vytváří přirozený základ všech tvorů a že má stejnou přirozenost jako On. Bez této země nelze v našem vědění nic vykonat.

Druhým počátkem je neomylný magnet, jenž je tajemstvím pravého spojení. Přitahuje totiž k sobě všechny přirozené i nadpřirozené věci, bez ohledu na jejich vzdálenost. Je to Jákobův žebřík, bez něhož nelze vystoupit vzhůru ani sestoupit dolů. Jeho nepřítomnost je projevem či vyjádřením oné propasti, která zeje mezi Abrahámem a bohatým rozmařilcem. Vztahuje se k Bohu Synu, jenž je prostředníkem mezi oběma extrémními složkami, neboť spojuje horní s dolním. Jak málokteří lidé chápou tuto bytost a její použití!

Třetího počátku vlastně ani není. Není to totiž to, z čeho, nýbrž skrze co všechny věci jsou. Toto je schopno činit vše ve všem, jeho schopnosti nelze vypovědět. Má vztah k Duchu Svatému, neboť mezi všemi přirozenými věcmi je to jediný aktivní Umělec.

Kdo zná tyto tři zcela různé, na sebe řetězovitě navazující části, které se ovšem od sebe neliší svou podstatou, nýbrž jen svým uspořádáním, a proto také dovede tuto různorodost převést nazpět do podstatné Jednoty, ten jest pravým mudrcem.

Slunce a Luna jsou dvěma magickými počátky. První je aktivní a mužský, kdežto druhý pasivní a ženský. Jejich pohybem vzniká tvoření i ničení. Obě tělesa jsou obdařena schopností rozpouštět a opět skládat dohromady. Luna je vlastním nástrojem proměn dolní materie. Obě tělesa se rovněž rozmnožují a přinášejí plod při každém zvláštním porodu.

Každá směs v sobě obsahuje malého syna a dceru, kteří pocházejí právě z nich. Obě tělesa činně působí jak v mikrokosmu tak i v makrokosmu. V jejich nitru sídlí Bůh a udržuje je v jejich prapůvodní harmonii. Neviditelná vnitřní Luna je kmen, na jehož vrcholu sedí na trůně nespalitelný, nebeský a věčný olej, jenž je vhodným příjemcem ohně. Je to naše malé Slunce, o němž tak často mluví mudrcové. Toto tedy jsou pravé počátky Kamene, Slunce a Luna mudrců, a nikoliv tedy kovové zlato a stříbro.

J.A.Rimbaud – Sonnet des Voyelles

J.A.Rimbaud – Sonnet des Voyelles

Jean Arthur Rimbaud (1854-1891) – Snad nejjasnějším důkazem o okultních vlivech na Rimbauda je jeho báseň Sonnet des Voyelles, kde používá alchymistickou symboliku. V době kdy toto dílo napsal se alchymie ve Francii těšila značné oblibě.

Sonnet des Voyelles

A čerň, E běl, I nach, O modř, U zeleň hlásek
já jednou vypovím váš různý vznik a druh.
A černý korset, plný rudých much,
jež bzučí kolem páchnoucích a krutých pasek,

zátoka stínů; E, běl stanů, čirý vzduch,
šíp ker a bílých králů, chvění vrásek;
I, purpur, krev a smích, jež tryská ze rtů krásek,
ve hněvu, či kajícný a bludný kruh.

U, božské vibrace, U, zeleň moří s vesly,
mír pastvin s dobytkem, mír vrásek, které kreslí
prst alchymie pilným čelům vševědů;

O, zvučná polnice, klid vesmírného vřídla,
jímž poletují planety a archandělská křídla.
O, modrý paprsek jejího pohledu.

Barvy zde využité jsou ve správném alchymistickém pořádku během procesu výroby filosofického zlata – elixíru života. V retortě se nejprve objevuje černá. To je barva smrti, rozkladu – jak říkají alchymisté – čas, kdy je materie rozložena na několik složek, aby byly dosaženy elementy v čistém stavu, protože bez toho se zlato vyrobit nedá. Během dalšího stadia se barva zesvětluje až do běla, do stavu čistoty, kdy jsou odstraněny všechny cizí a nečisté součásti. Má-li alchymista štěstí pak se s červení objevuje zlato. Podle Philalethy není pokus vždy tak rychle úspěšný, červeň se mění v zelenou, zůstane tak pár dní a promění se v modrou. To je poslední barva – omega – před tím, než se znovu dosáhne černi. Je-li dodržena správná teplota a vlhkost, po hyacintově modré se začne objevovat zlato, stoprocentní nejčistší zlato bez jakékoli podobnosti s obyčejným, filosofovo zlato, dokonalé zlato, universální lék, který prodlužuje život.

O zářícím kamenu

Johann van Ruysbrock (1293-1381)

O zářícím kamenu

“… Vznešený kámen, o němž hovořím, je oblý, kolkolem hladký. To, že je kulatý, nás poučuje, že Boží Pravda je bez počátku i konce; to, že je kolkolem hladký a všady stejný, nás učí, že Boží Pravda všechno rovnoměrně váží a každému že bude dáno podle jeho zásluh; to, co mu pak bude dáno, zůstane už navždy. Poslední vlastností onoho kamene, o které chci mluvit, je, že je tak velice lehký. Je to proto, že Slovo Otce neví, co je váha, a přece svou silou drží nebesa a zemi. Je všemu stejně nablízku, a přece je nikdo nemůže dostihnout, neboť ulétá a vzdaluje se všemu stvoření a zjevuje se kde chce a komu chce. Snadno překonalo tíži našeho lidství, vyšplhalo nad všechna nebesa a korunováno sedí po pravici Otce.”

Androgynní Hermés-Mercurius

Androgynní Hermés-Mercurius

Androgynní Hermés-Mercurius jako vůdce duší a posel bohů v řecké mytologii, stojí mezi svářícími se principy. Spojuje mužské a ženské, slunce a měsíc, duchovní (orel) a materiální (had). Hermés-Mercurius je paradoxní, težko uchopitelná postava. V alchymii může označovat počáteční stav díla i jeho konečný stav, tajuplnou “substanci proměny”, která se podrobuje alchymistické transformaci, jakož i psychopompa (průvodce duší), jenž proces provází a katalyzuje. Hlubinně psychologicky jej můžeme chápat jako symbol bytostného Já a autoregulace.

Vyobrazení z r.1678 – B.Valentinus, Duodecim claves.

Axiomata Hermetica

Axiomata Hermetica

1. Co se dá dělat jednoduše, nemělo by se pokoušet dělat složitě.
2. Žádná substance nemůže být učiněna dokonalou bez dlouhého utrpení.
3. Přírodě musí být Uměním pomoženo, když její síla je příliš slabá.
4. Příroda může být vylepšena jen v její vlastní podstatě.
5. Příroda používá, rozumí a přemáhá Přírodu.
6. Kdo nezná Život – nezná Přírodu.
7. Co vyvolá týž účinek, který byl vyvolán něčím složeným, je tomu podobno.
8. Nikdo se nedostane z jednoho extrému do druhého než prostřednictvím média.
9. Kovy nemohou být proměněny v jiné kovy, nebyly-li dříve redukovány do primae materiae.
10. Nezralé musí být podporováno zralým.
11. V kalcinaci není redukováno tělo, nýbrž augmentováno v kvantitě.
12. V alchymii nic nenese ovoce, co předtím nezemřelo.
13. To co zabíjí, plodí život. Co způsobuje smrt, způsobuje vzkříšení. Co ničí – to tvoří.
14. Vše, co obsahuje semeno, může být augmentováno, ale ne bez pomoci Přírody.
15. Každá věc je multiplikována a augmentována prostřednictvím mužského a ženského principu.
16. Ctností každého semene je spojit se s každou věcí, která patří do jeho vlastního království.
17. Zdravé mateřské tělo rodí čistý plod.
18. Oheň a horko lze vyvolat jen pohybem.
19. Celý proces započíná a končí jedinou procedurou – vařením.
20. Veškerý proces se nedokonává ničím jiným než vodou.
21. Každá věc povstává z toho, v co opět může být rozpuštěna.
22. Kde chybějí pravé principie, budou výsledky nedokonalé.
23. Umění začíná tam, kde Příroda přestává působit.
24. Hermetické Umění se nedosahuje mnohostí metod, je pouze jediný Lapis.
25. Látka, ze které se připravuje Arkanum, má být čistá, neporušitelná a nespalitelná.
26. Nehledej semeno Kamene mudrců v živlech.
27. Substance Kamene mudrců je merkuriální.
28. Semeno kovů spočívá v kovech a kovy samy ze sebe rodí se.
29. Používej jen dokonalých kovů.
30. Co je tvrdé a tlusté, musí se nejprve udělat prchavým a tenkým prostřenictvím kalcinace.
31. Podstatou tohoto Umění je redukovat corpora in argentum vivum.
32. V soluci musí rozpustidlo i rozpuštěné zůstat pohromadě.
33. Jestliže sluneční semeno není zaopatřeno teplem a vlhkostí, je neužitečné.
34. Země nezplodí žádný plod, pokud není opakovaně zalévána.
35. Zvlhčení děje se vodou, s níž má největší příbuznost.
36. Všechno suché přirozeně tíhne k tomu, přitahovat vlhkost, kterou potřebuje, aby ve své konstituci se stalo dokonalým.
37. Nějaké semeno je bez užitku a impotentní, když se nevpraví do jemu odpovídající dělohy.
38. Aktivní horko zplozuje ve vlhkosti čerň, v suchu bělobu a v bělobě pak žlutou barvu.
39. Oheň musí být – mírný, ustavičný, pomalý, rovnoměrný, vlhký, bílý, světlý, všeobjímající, uzavřený, pronikající, živý – jak to vyžaduje Příroda.
40. Veškeré operace smějí se dít jen v jedné nádobě, aniž je vzata z ohně.
41. Nádoba má být dobře uzavřena, aby voda neutekla a vzduch nevyprchal. Má být hermeticky zapečetěna, protože nalezne-li Duch místo, kudy by unikl, je síla marná. Také musí být dobře uzavřena proto, aby nic cizího a nečistého nevniklo a nesmísilo se.
42. Neotvírej nádobu dříve, dokud svlažení není dokonáno.
43. Čím více je Lapis ošetřován a živen, tím více vyroste.
    

Primateriální subjekt Královského umění

Primateriální subjekt Královského umění

Opravdový a vlastní subjekt alchymistů je vnitřní sůl, Sal Saturni, Tartarus neboli vinný kámen mudrců, modrozelená Sal tartari, nazývaná též smaragdová sůl, náš vitriol, zlatá sůl, zlatý korpus, sluneční tělo, alchymistická země, červená sůl, zlatý prach Ofiru (tzn. Afar min ha Adamah), panenská země, rybka Echeneis se stříbrnými a zlatými šupinami, kterou mudrci loví ve svém moři, náš hermafrodit, Sluneční a lunární tělo, navenek bílá a uvnitř červená oživená sůl, náš zelený lev, fixní zelená síra, kořenná vlhkost, křišťálová centrální voda, tučná suchá voda, tuk země, Mercurius coagulatus, tělesný duch a duchovní tělo, vnitřní solné tělo, světelná sůl, světelné tělo, éterické astrální tělo.

Toto vnitřní, neviditelné astrální tělo je rovněž tu a tam nazýváno Próteus, protože na sebe může vzít všechny barvy a tvary světa. Paracelsus mu říká hvězdné tělo a často také Evestrum nebo Mumia, mikrokosmický magnet (Magnes microcosmi), protože je život udržujícím, nezničitelným a přitažlivým principem v člověku. Kde se tohoto principu nedostává, tam nastává smrt a rozklad. „Tuto síru nemůže postrádat žádný tvor ve všech třech říších; není balzámem života, nýbrž takřka lepidlem, jímž těla drží pohromadě, a magnetem, který stále přitahuje nebeskou Síru neboli balzám života k zachování tvorů.“

Tato Mumia, která obepíná vnější pozemské tělo člověka jako světelný obal, se nachází ve všech říších přírody, neboť žádné tělo bez tohoto vnitřního magnetu balzámu života nemůže existovat. V minerální říši se tato Mumia nachází především v síře a Paracelsus ji zde nazývá Stannar nebo Truphat. U rostlin je tento astrální magnet obsažen hlavně v éterickém oleji a jeho paracelsiánské označení je Leffas. V člověku a živočišné říši Paracelsus tento astrální organismus nazývá často Evestrum, jež sídlí v tuku a krvi. (Proto tukové a krevní obětní rituály ve starých náboženstvích a mytologiích!) Evestrem se začíná poznání neviditelného člověka, jež náleželo ke starým mysteriím.

 „Evestrum je též spojeno s věčným. Po smrti totiž Evestrum zůstává na zemi a dává znamení, spočinul-li člověk v radosti nebo v mukách.“ Všechny bytosti mají své Evestrum, dokonce i Bůh. „Nejvyšší a dobrotivý Bůh má Evestrum mysteriale, ve kterém je na hlížena jeho povaha a vlastnost. A skrze Evestrum mysteriale je po znáváno všechno dobré a osvícené. Avšak i zatracenec má Evestrum ve světě, v němž je poznáváno zlé a vše, co rozbíjí zákon přírody.“  Alchymisté toto Evestrum občas také nazývali stálá voda: „Neboť to, co rozpouští, se nenazývá Aqua permanens (setrvalá voda) pro nic za nic, ale proto, že má v díle setrvat a stát se Evestrem.“ Starý římský filosof Lucretius řekl: “Člověk sestává ze čtyř částí: duše, masa, ducha a stínu. Čtvero je prostředí, které pak tyto čtyři pojímají. Maso pohřbí zem, stín se vznáší okolo hrobu, duše sestoupá dolů do podsvětí, duch jde vzhůru do nebe.”

Podle nauky starých byl světový prostor rozdělen v horní a dolní klenbu tak, že se ve středu dutého glóbu objevil zemský kotouč. Horní prostor nazvali éter neboli Úranos (nebesa), dolní podsvětí neboli Tartaros, což zcela odpovídá učení hermetiků jakož i křesťanských mystiků o třech světech. Země neboli vnější svět je říší tělesných smyslů a obecného rozumu. Temné podsvětí je sférou emocí a chaotického obrazného světa snů. Zářivé nadsvětí je proti tomu říší božského ducha a věčných praobrazů, které, utvořené z nejčistšího světla, zjevují jen neomylnou pravdu a moudrost. Tím je země jakousi meziříší mezi horním a dolním světem, mezi světem andělů a temnou říší podzemních démonů.

Důmyslní Egypťané, kteří přírodu prozkoumali do největších podrobností, to znázornili v hieroglyfu, který zpodobňuje člověka jako nebeskou bytost a zároveň jako zvíře, jak to můžeme vidět v podobě Sfingy, která představuje lva s lidskou hlavou a mezi jehož pařáty stojí malá vzpřímená lidská postava. Mezi živočišnou říší a obyvateli onoho světelného světa stojí člověk, napůl zvíře a napůl anděl. Přimyká-li se k zvířeti, pohlcuje anděla, pojídá-li však člověk z pokrmu nebeského ducha, vítězí anděl nad zvířetem, a člověk vstupuje do chrámu věčného světla.

Člověk jako subjekt Královského umění

Člověk jako subjekt Královského umění

První a surový subjekt našeho umění je materia remota vel secunda, vzdálená neboli druhá matérie. Je to Mons Philosophorum (Hora Filosofů), vinohrad mudrců, metalické hory, nejlépe koncentrovaný minerál, metalická voda, moře neboli chaos mudrců, strom se třemi větvemi, trojhlavý drak, Cerberus infernalis triceps (trojhlavý podsvětní Kerberos), nejvyšší dvojitý Saturn, zlaté říšské jablko, náš Antimon, náš Crucifer, Arbor vitae cognitionis boni et mali (Strom poznání dobrého a zlého), malý iracionální svět, náš mikrokosmos.

Paracelsus o tom píše:

„Nazýváte člověka mikrokosmos, kterýžto název je správný, ale nikdy jste ho (dokonale) nepochopili. Rozumějte proto, jak vykládáme mikrokosmos my: Stejně mohutně jako sama nebesa s celým svým firmamentem je ustaven i člověk o sobě. Firmament v nebesích je řízen a ovládán nějakým tvorem stejně málo, jako firmament v člověku, nýbrž se jedná o firmament mocný, svobodný, s ničím nesvázaný.“

Subjekt umění alchymistů je tedy člověk, nikoli však v obecném vnějším smyslu, nýbrž jako vnitřní paracelsovský mikrokosmos a astrální firmament malého světa. Uvnitř člověka jsou tak neviditelně obsaženy nebe a země se všemi hvězdami; taktéž čtyři živly a tři principy — Sůl, Síra, Merkur, tzn. tělo, duše a duch. Tento první a surový subjekt našeho umění musíme vzít do ruky a vytáhnout z něj postupně Merkur, Síru a Sůl, ze kterých se po patřičné přípravě vyrobí kámen mudrců.

Čtyři živly alchymie

Čtyři živly alchymie

Čtyři živly alchymie — oheň, vzduch, voda, země — nejsou však v žádném případě totožné s tím, co si pod nimi normálně představujeme. Zemí alchymistů proto není míněna země hrubá a nečistá, po které šlapeme nohama, nýbrž její čistý element, centrální fixní Nitrum, obsahující přírodní síru, jejímž prostřednictvím koaguluje merkur. Svou vodou neměli hermetikové na mysli H2O chemiků, ale spíše „vodu mudrců“, ve které vaří svůj oheň (tzn. svou síru). Obyčejní chemikové vaří vodu a své suroviny na ohni, zatímco hermetičtí mudrci vaří svůj oheň ve své vodě! Vyjádření „combure in aqua, lava in igne!“ („spal ve vodě, umyj v ohni!“) je proto známé přísloví alchymistů. Zní zdánlivě paradoxně, ale moudrost je vždy paradoxní.

„Všichni dokážou vařit vodu na ohni, kdyby ale uměli vařit NÁŠ OHEŇ v NAŠÍ VODĚ, převýšila by jejich znalost přírody znalost kuchařů.“

(Thom. Vaugham, Aula Lucis)

Také vzduch alchymistů je podstatně jiný než ten obecný, který dýcháme. Jedná se o prchavou Sal-nitri (vzdušnou sůl), merkuriální vlhkou páru, která, poháněna vnitřním centrálním ohněm, vystupuje ze země. V horních oblastech se mísí se suchými, ohnivými, sirnými výpary; oboje se za hromů a blesků slučuje v šlemovité solné vodě (chaosu, semeni, prvotní matérii), klesající zpět k zemi, kde se koaguluje ve dvojí vitriolovou sůl neboli zemní Sal-nitri, uvnitř bílou a červenou (tzn. Sol a Luna). Proto hermetičtí filosofové říkají, že se jejich matérie rodí jako hrom a zanechává i stejné znamení.

Matérie alchymistů je trojí:

• První neboli nejvzdálenější se nazývá Materia remotissima. Je to výpar elementů, oblak tmy nebo voda hlubiny, nad kterou se na počátku vznášel duch BOŽÍ, prvotní chaos, tedy vlastně kabalistické EIN-SOF.
• Druhá neboli bližší je Materia remota vel secunda, v níž se ukrývá nejbližší neboli Materia proxima.
• Materia tertia konečně pojímá specifikovaná stvoření říše minerální, vegetabilní a animální.

První matérie je Merkur alchymistů, univerzální duch, světové neboli prvotní semeno, nazývané též Materia prima universalis. Materia secunda je náš surový subjekt, náš malosvětský chaos, obraz prvotního temného chaosu. Je to nezralé minerální Elektrum, Magnesia alchymistů, nazývaná také Antimonium, což, jak dosvědčuje Basilius Valentinus, znamená „vše ve všem“. Je to saturnský minerál, olovo mudrců, náš velký Saturn Filosofů, sražená nebeská rosa, měsíční slina, terra damnata (zavržená země), zemní sluj, vinohrad mudrců a neokřídlený drak.

Uvnitř druhé matérie se však nachází Materia proxima, náš pravý a vlastní primateriální subjekt, centrální sůl mudrců, granum fixum, naše panenská země, tajná Sal-nitri, naše smaragdová sůl, pojmenovaná rovněž Sal Saturni a Sal Tartari. Jedná se o terra adamica (adamickou zemi), ze které bylo v ráji utvořeno Adamovo nesmrtelné a nerozložitelné tělo. Alchymisté ho nazývali vlastním a opravdovým subjektem, kořennou vlhkostí, humidum radicale, svojí dvojitou sulfurickou solí, hermafroditem neboli Próteem, chameleónem mudrců, svým zeleným lvem, nezralým zlatem, fixní Sírou (vně bílou a uvnitř červenou), sulfurickým zlatým pramenem, mořskou pannou či nebeskou nymfou, krátce: svým slunečním a lunárním tělem, největším tajemstvím veškeré alchymie.

Tato centrální sůl se nazývá Hermafroditní, neboť je dvojí: prchavá a fixní, mužská a ženská. Prchavá část je náš Merkur, fixní se skládá ze Slunce a Luny, tzn. z naší červené a bílé síry, což jsou naše dvě tinktury (červená a bílá). Proto ji nazýváme také Sal rebis či sůl tří principů, protože obsahuje všechny tři principy: Merkur, Síru a Sůl. Červená Síra uvnitř soli je centrální oheň, podzemní centrální Slunce, semeno zlata, nazývané též král nebo muž. Merkur je voda kovů, semeno stříbra, žena. Ačkoli jsou v naší panenské zemi oheň a voda (síra a merkur) pospolu, je spojení mezi nimi jen slabé, takže se od sebe dají snadno oddělit a zázračně opět spojit. Separace a redukce je nutná k tomu, aby se nedokonalé přivedlo k dokonalosti. Příroda tohoto hermafrodita sice stvořila, ale ponechala ho nedokonalým. Nicméně, kde končí příroda, tam začíná umění, umění alchymie.

„Na každý způsob je správné, že někdo spěchá do díla s matérií a klíčem, dříve než celý svět upadne v omyl a zbožní se uzoufají.“

(Joh. de Monte-Snyder, Tractatus de Medicina Universali)