Zrození křesťanského očistce

Květen 18, 2009

Zrození křesťanského očistce

Z textů Starého zákona přijímala starověká i středověká teologie, od sv. Augustina až po sv. Tomáše Akvinského, za jakýsi důkaz existence víry v očistec pouze jednu pasáž z 2.knihy Makabejské. Text hovoří o bitvě, v níž se židovští bojovníci, kteří padli, dopustili jakéhosi záhadného provinění, a Juda Makabejský přikazuje modlit se za ně:

“Všichni dobrořečili Hospodinu, který spravedlivě soudí a zjevuje skryté věci. Ale potom prosili a modlili se, aby jim byl ten přestupek plně odpuštěn. Šlechetný Juda domlouval lidu, aby se chránili hříchů, když na vlastní oči viděli, co se stalo a jak hřích byl příčinou toho, že někteří padli. Na to uspořádal ve vojsku sbírku a poslal do Jeruzaléma dva tisíce drachem, aby byly přineseny oběti za padlé. Bylo to krásné a šlechetné jednání, vždyť Juda přitom myslil na vzkříšení. Kdyby nebyl přesvědčen, že padlí vstanou, bylo by zbytečné a marné modlit se za mrtvé. On však byl přesvědčen, že těm, kdo zemřeli ve zbožnosti, je připravena nejkrásnější odměna. To je vznešená a zbožná myšlenka – proto dal přinést smírčí oběti za mrtvé, aby jim byly odpuštěny hříchy.”

Středověcí křesťané stejně jako církevní Otcové nacházeli v tomto textu potvrzení dvou základních prvků budoucího očistce: možnosti posmrtného vykoupení hříchů a účinnosti modliteb živých za ty mrtvé, které bylo možno vykoupit.

V Novém zákoně sehrály svoji roli tři texty. Ten první je z evangelia Matoušova:

“Proto vám pravím, že každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu svatému nebude odpuštěno. I tomu, kdo by řekl slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno; ale kdo by řekl slovo proti Duchu svatému, tomu nebude odpuštěno v tomto věku ani v budoucím.”

Druhým textem je příběh o boháči a Lazarovi z evangelia Lukášova:

“Byl jeden bohatý člověk, nádherně a vybraně se strojil a den co den skvěle hodoval. U vrat jeho domu lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů, a toužil nasytit se aspoň tím, co spadlo se stolu toho boháče; dokonce přibíhali psi a olizovali jeho vředy. I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl pohřben. A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara. Tu zvolal: Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plameni. Abraham řekl: Synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života, a Lazarovi naopak všeho zlého. Nyní on se tu raduje a ty trpíš. A nad to vše jest mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo i kdyby chtěl, nemůže přejít odtud k vám ani překročit od vás k nám.”

Text poskytuje, pokud jde o onen svět, trojí upřesnění: peklo (Hádés) a místo, kde čekají spravedliví (lůno Abrahamovo), jsou blízko sebe, protože z jednoho do druhého je vidět, ale zároveň je odděluje nepřekročitelná propast; v pekle panuje ona charakteristická žízeň, kterou Mircea Eliade nazval „žízní smrti“ a konečně, místo, kde čekají spravedliví, je označeno jako lůno Abrahamovo. Lůno Abrahamovo představovalo první ztělesnění křesťanského očistce.

Posledním textem je pasáž z Pavlova Prvního listu Korintským. Ta vyvolala nejvíc komentářů a říká se v ní:

“Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus. Zda někdo na tomto základu staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy – dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví v ohni; a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka. Když jeho dílo vydrží, dostane odměnu. Když mu dílo shoří, utrpí škodu; sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm.”

Text je to očividně obtížný, ale pro zrození očistce ve středověku zcela zásadní. Celkem brzo se z něho nicméně pro všechny vydělila základní myšlenka, že osud na onom světě je různý podle povahy člověka, že existuje určitá proporcionalita mezi zásluhami a hříchy na jedné straně a odměnami a tresty na druhé a že pro konečný osud jedince rozhodující zkouška proběhne na onom světě. Ale má k ní dojít, jak se zdá, až po Posledním soudu. V tom zůstává Pavlova myšlenka velice blízká judaismu.


Výklad o duši

Únor 1, 2008

Výklad o duši

Moudří, kteří byli před námi, dávali duši ženské jméno. Je opravdu – také podle své přirozenosti – ženou. Má také svou dělohu. Dokud je sama u Otce, je pannou a mužsko-ženská svým vzezřením. Když ale sestoupí do těla a vstoupí do tohoto života, tu upadne do rukou mnoha lupičů. A zločinci si ji navzájem předhazovali a pošpinili ji. Někteří se ji zmocnili násilím, jiní ji přemluvili klamným dárkem. Krátce, zhanobili ji. Ztratila svou panenskost a smilnila se svým tělem a oddávala se každému. Ale o tom, kterému bude opravdu oddána, věřila, že je jejím manželem. Dokud se oddávala nevěrným zločineckým cizoložníkům, aby ji zneužívali, tu velmi vzdychala a litovala toho. A opět, když se odvrátí od těchto cizoložníků, spěchá k jiným, a ti ji přinutí, aby byla s nimi a aby jim sloužila jako pánům v ložnici. Ze studu se ale už neodvážila je opustit.
Oni ale ji podvádějí dlouhou dobu tak jako “věrní” a “praví” manželé, jako by si jí velmi vážili, a na konec toho všeho ji opustí a jdou. A ona se stane ubohou opuštěnou vdovou, které nikdo nepomáhá – není vyslyšena ve svém utrpení, neboť od nich nedostala nic kromě zhanobení, které jí způsobili, když s ní měli styk. A ti, které porodila se svými cizoložníky, jsou hluší a slepí a nemocní, jejich srdce je zmatené.
Když ji ale vyhledá Otec, který je nahoře v nebi, shlédne na ni dolů a vidí, jak vzdychá kvůli své žádostivosti a nestydatému chování, jak lituje svého prostituování, které prováděla a jak začíná vzývat jeho jméno, aby ji pomohl, takže z celého srdce volá a říká: “zachraň mne, můj Otče! Pohleď, chci ti složit účty, protože jsem opustila svůj dům a uprchla ze svého šatu panenství. Ale teď se obracím k tobě.”
A když on spatří, že je taková, tak se rozhodne, že je hodna, aby se nad ní slitoval, neboť přestála mnoho utrpení, protože opustila svůj dům. O prostituování duše prorokuje svatý duch na mnoha místech. Řekl totiž u proroka Jeremiáše: “když muž pošle pryč svou ženu a ona jde a vezme si jiného, vrátí se snad? Nepošpinila se tato žena poskvrnou? A ty jsi smilnila s mnohými pastýři a vrátila ses ke mně, řekl Pán. Pozvedni své oči do výšky a podívej se, kde jsi smilnila. Válela ses po cestách a pošpinila zemi svým kurevnictvím a svou špatností a přijala jsi mnohé pastýře, což bylo od tebe velkou chybou. Byla jsi necudná s každým. Nevolala jsi mně jako hospodáře nebo Otce, nebo jako průvodce tvé panenskosti.” (Jer. 3: 1-4)
Zase je psáno u proroka Ozeáše: “pojďte, a zrušte soud o své matce, neboť ona nebude pro mě ženou a já nebudu jejím mužem. Sejmu její smilství ze svého pohledu a její cizoložství jí vyrvu z hrudi a učiním ji nahou jako ten den, kdy přišla na svět, a učiním ji osamělou jako zemi, kde není voda a učiním ji bezdětnou skrze vyprahlost. Nebudu mít slitování s jejími dětmi, neboť jsou to děti smilstva, protože jejich matka smilnila a přivedla své děti na svět v hanbě, neboť řekla: Budu smilnit s těmi, kterým se líbím, a oni budou mít pro mě chléb a vodu a šaty, i víno a olej, a všechny věci, které potřebuji. Proto pohleď, zamknu ji, aby nemohla běžet za svými cizoložníky. A když se bude na ně ptát a nenajde je, řekne: Chci se vrátit ke svému prvnímu muži, neboť se mi tehdy dařilo lépe než dnes.” (Ozeáš 2: 4-9)
Zase řekl Ezechiel: “Stalo se po mnohých špatnostech, řekl Pán. Ty jsi postavila nevěstinec a udělala krásné místo na ulici a postavila jsi nevěstince v každé ulici a zničila svou krásu a své nohy vystavovala na každé cestě a zmnožila své kurevnictví. Smilnila jsi se syny egyptskými, tvými sousedy, kteří mají velká těla.” (Ezechiel 16: 23-26)
Kdo ale jsou ti synové egyptští s velkým tělem, jestliže ne ti tělesní a smyslní a příležitosti země (!), ti, se kterými se duše na těchto místech pošpinila, když od nich brala chléb, když brala víno, když brala olej, když brala šaty a všechny ozdoby, které se věší na tělo, o kterých ona věří, že jsou jí k užitku. O tomto prostituování ale zvěstovali apoštolové Osvoboditele: “Chraňte se před ním, očistěte se od něj!” (Skutky 21: 25; 2 Kor. 7: 1). Nemluví jen o prostituování těla, nýbrž daleko více o prostituování duše. A apoštolové proto píší: “…Bůh, aby….tak budete v něm.” (poškozeno) Ale velký boj se koná kvůli tomuto prostituování duše. Z něj také povstává prostituování těla. Proto píše Pavel Korintským. Řekl: “Psal jsem vám v dopise: Nestýkejte se se smilníky, v žádném případě smilníky tohoto světa nebo ziskuchtivci nebo s lupiči nebo modloslužebníky, neboť jinak musíte odejít z tohoto světa” (1 Kor. 5: 9). Tak říká pneumaticky (duchovně): “Náš boj není pro nás vůči tělu a krvi, nýbrž proti vládcům tohoto světa, této temnoty a proti duchům špatnosti.” (Efes. 6: 12)
Až ke dni, do kdy duše spěchá všude tam, kde by mohla mít pohlavní styk s tím, koho potká a tak se pošpiňuje, do té doby stojí pod poručenstvím těch, kteří ji přijímají a trýzní. Když ale zavnímá bolest, ve které bytuje a pláče k Otci a činí pokání, pak se nad ní Otec slituje a obrátí její dělohu, z vnější strany ji zase obrátí dovnitř, přičemž duše dostane svůj negativní obraz. Tato děloha totiž není stejného druhu jako u žen, neboť děloha je uvnitř těla, stejně jako vnitřnosti. Děloha duše ale obklopuje její vnějšek jako mužské znaky, které jsou také vně. Když se tedy děloha duše obrátí podle vůle Otce z vnějšku dovnitř, ponoří se do vody a hned se očistí z pošpinění vnější strany, které na ní doléhalo. Je to podobné, jako když se špinavé prádlo bere k vyprání do vody, která jej obklopuje do té doby, než se očistí ze špíny. Očista duše je ale přijetí její novosti, její původní podoby a ona se odvrátí (od nynějšího), to je křest.
Pak se začne vzpínat jako ti, kteří rodí, se při porodu kroutí. Ale protože je ženou schopnou rodit více dětí, poslal jí její Otec z nebe jejího muže, který je (také) jejím bratrem – Prvorozeného. Tu sestoupí ženich k nevěstě. Ona se vzdá svého dřívějšího smilstva a očistí se od pošpinění způsobeného cizoložníky, obnoví se a stane se nevěstou. Očistí se ve svatební komnatě. Naplní ji libou vůní a zdržuje se v ní a čeká na svého pravého ženicha. Už neběhá na trh (!), aby měla co dočinění s těmi, kteří by ji chtěli. Naopak: nepřestává vyhlížet ženicha, který den by přišel, zároveň se ho však obává, protože neví, jak vypadá. Už si totiž nic nepamatuje z té doby, než vypadla z Otcovského domu. Po vůli svého Otce si ale o něm sní, jako dělávají ženy, které milují muže. Potom sestoupí ženich podle vůle svého Otce do připravené svatební komnaty. Potom ozdobí svatební komnatu, neboť tato svatba není jako ta tělesná, kdy ti, kteří spolu budou mít pohlavní styk, se z toho počínání radují. Jako obtížné břímě odloží plahočení za tělesným požitkem, a slouží si pouze navzájem. Vpravdě, taková (fyzická) tato svatba není, nýbrž když dokončí sjednocení, stanou se jedním jediným životem. Proto řekl prorok ohledně prvního muže a první ženy: “Stanou se jedním tělem” (1 Mojžíš. 2: 29).
Oni byli totiž nejprve spolu spojeni u Otce, dřív než žena ztratila muže, který je jejím bratrem. Tato svatba je opět spojila v jedno a duše se sjednotila se svým pravým milencem, svým přirozeným pánem, tak jak stojí psáno: “Pán totiž té ženy je její manžel”. Ona ho ale pozvolna poznala zaradovala se a plakala před ním, když si vzpomněla na své chování během svého předešlého ovdovění. A ozdobila se (ještě) víc, aby se mu líbilo u ní zůstat. Řekl ale prorok v žalmech: “Poslyš, má dcero a pohleď a nakloň své uši a vzpomeň si na svůj národ a na dům svého otce, neboť král poctil tvou krásu, protože je tvým Pánem.” (Žalm 45: 11) On ji totiž ctí, že odvrátila svou tvář od svého národa a od množství ctitelů, v jejich středu se před tím nalézala. Dbala pouze na svého krále, svého přirozeného pána a zapomněla na dům svého pozemského otce, u kterého se jí špatně vedlo a rozpomněla se opět na svého Otce, který je v nebi. To je opět způsob, kterým se Abrahamovi řeklo: “Vyjdi ze své země a z příbuznosti své a z domu svého otce” (1 Mojžíš. 12: 1).
To je způsob, když se duše ozdobila ve své kráse ….a setkala se se svým milovaným. A také ji on miloval. A když se sním pohlavně stýkala, přijala od něj semeno, to jest ducha, který oživuje, takže skrze něj rodí děti, které jsou dobré a udržuje je při životě. Neboť to je velký, dokonalý, zázračný porod, kterým se tato svatba dokonává podle vůle Otce.
Je ale vhodné, aby se sama duše znovu zrodila a stala se zase takovou, jaká byla dříve. Duše se nyní pohybuje sama a přijímá božskou bytost od Otce, takže se stane novou, aby se znovu dostala na místo, kde byla na začátku. To je zmrtvýchvstání! To je záchrana ze zajetí. To je vystoupení na nebesa. To je cesta vzhůru za Otcem. Proto řekl prorok: “Moje duše ať chválí Pána a vše, co je ve mně, jeho svaté jméno. Moje duše ať chválí Boha, který odpouští všechny tvé nezákonnosti, léčí všechny tvé nemoci, který zachraňuje tvůj život ze smrti, který tě korunuje milosrdenstvím, který nasytil tvou touhu po statcích. Tvoje mladost se obnoví jako orel.” (Žalm 103)
Když se nyní tedy obnoví, povstane tím, že velebí svého Otce a svého bratra, skrze kterého byla zachráněna. Tak bude zachráněna duše skrze znovuzrození.
K tomu ale nedojde asketickými slovy, také ne uměním, ani zapsaným učením, nýbrž je to milost boží , jo to daleko spíš dar boží člověku. Neboť tento čin je …. Proto volal Osvoboditel: “Žádný ke mně nemůže přijít, jenom když ho Otec přivede ke mně a já ho vzbudím v poslední den.” (Jan 6: 44) Je tedy potřebné se modlit k Otci a vzývat ho celou svou duší. Nejen ústy, ale v duchu, který je uvnitř, který přichází z hloubky, tím, že vzdycháme a činíme pokání kvůli způsobu života, který jsme vedli a tím, že vyznáváme hříchy a že vyznáváme prázdný omyl tím, že jsme se uzavřeli do prázdného spěchu, tím, že pláčeme nad způsobem, jak jsme byli v temnotách, ve vlně (?), tím, že se nenávidíme kvůli způsobu našeho života. Opět řekl Osvoboditel: “Blahoslavení ti, kteří jsou zarmouceni, neboť dojdou slitování. Blahoslavení hladoví, neboť nasyceni budou.” (Matouš 5: 4-6) Zase řekl: “Kdo nebude nenávidět svou duši, nebude mě moci následovat.” (Lukáš 14: 26).
Neboť začátek spasení je pokání. Proto přišel Jan před příchodem Krista a zvěstoval křest pokání. Pokání se ale děje v utrpení a strádání. Otec je však dobrý přítel člověka a vyslyší duši, která ho volá a pošle jí světlo jako záchranu. Proto řekl skrze ducha proroků: “Pověz dětem mého národa: když budou vaše hříchy sahat od země až do nebes a budou rudé jako šarlat a černější než šat smuteční a obrátíte se ke mně celou svou duší a řeknete mi: Můj Otče!, vyslyším vás jako svatý národ.” A opět na jiném místě: “Tak praví Pán, svatý Izrael: když se obrátíš a vzdycháš, pak budeš spasen a poznáš, kde jsi byl ty dny, kdy jsi měl důvěru v to, co je prázdné.” (Izajáš 30: 15).
Opět říká na jiném místě: “Jeruzalém plakal velice: smiluj se nade mnou. On se slituje (?) nad hlasem tvého nářku a když tě uviděl, vyslyšel tě. A Pán vám dá chleba nouze a vodu bolesti. Od nynějška se ti nesmějí přiblížit ti, kteří tě vedou na zcestí. Tvé oči uvidí ty, kteří tě vedou na zcestí.” (Izajáš 30: 19) Proto je vhodné modlit se ve dne v noci k Bohu tím, že rozpřahujeme ruce k němu vzhůru, jako ti, kteří jsou uprostřed rozbouřeného moře se k Bohu modlívají celým svým srdcem, ne pokrytecky, neboť ti, kteří se modlí pokrytecky, podvádějí sami sebe – vidí totiž Bůh i vnitřnosti a zkouší srdce (Jeremiáš 17: 10), které je na spodní straně (dole), aby poznal toho, který je záchrany hoden. Neboť nikdo není hoden spásy, který ještě miluje místo omylu.
Proto stojí psáno u básníka: “Odyseus seděl na ostrově a plakal. A byl sklíčen a odvrátil tvář od řečí Kalypsó a jejich podvodů a přál si spatřit své město a kouř, který z něj stoupal a kromě …..pomoc z nebe …. svému městu.” Opět říká také duše: “Protože se (můj muž) ode mne odvrátil, chci jít do svého domu.” Neboť ona vzdychala a řekl: “Afrodita mě podvedla. Vylákala mě z mého města, opustila jsem své prvorozené a mého dobrého, moudrého, krásného manžela.”
Neboť když duše opustí svého dokonalého manžela kvůli Afroditinu podvodu, která ovládá toto místo, pak utrpí škodu. Když ale vzdychá a činí pokání, bude navrácena do svého domu, neboť také Izrael nemohl hledat domov, aby se dostal ze země egyptské, kdyby nevzdychal po Bohu a neoplakával podrobenost svých činů. Zase je psáno v žalmech: “Byl jsem velice sklíčen ve svém hoři. Budu skrápět svou postel a podušku každou noc slzami. Zestárnu mezi svými nepřáteli. Vzdalte se ode mne vy všichni, kteří činíte bezpráví, neboť hleď, Pán vyslyšel výkřik mého pláče, P8n vyslyšel mou modlitbu” (Žalm 6: 7-10).
Když budeme opravdu litovat, Bůh nás vyslyší, ten Shovívavý, Slitovný, jemuž patří chvála až na věky.

Amen.


Kniha Tomášova

Únor 1, 2008

Kniha Tomášova – Atlet píše dokončeným

Skrytá slova, která řekl Osvoboditel Judasovi Thomasovi, která jsem já, Mathias, zapsal. Pobýval jsem totiž s nimi a slyšel jsem je spolu hovořit.

Osvoboditel řekl:

“Bratře Tomáši, dokud máš ještě k tomu ve světě příležitost, poslouchej mě, abych ti ozřejmil věci, které zvažuješ ve svém srdci.Protože se řeklo, že jsi jako můj dvojník a můj pravý přítel, zkoumej se a poznej, kdo opravdu jsi, jakým jsi byl a jakým budeš. Protože jsi nazývám mým bratrem, nesmíš o sobě upadat do nevědomosti. A já vím, že jsi již jistého poznání dosáhl, protože jsi mne již poznal – že jsem poznáním pravdy. Od té doby, co jsi mě ještě jako nevědomý následoval, dosáhl jsi již tohoto poznání a budeš nazýván “sebe sama poznávajícím”. Neboť kdo sebe sama nepoznal, nic nepoznal. Kdo však sebe sama poznal, dosáhl také již poznání o hloubce světa. Proto, můj bratře Tomáši, jsi také spatřil to, co je před lidmi skryto, totiž to, na co se jinak přichází jenom náhodou, když se to nezná (var.: na co narazí, tj. utrpí újmu, protože to neznají).”

Tomáš ale řekl Pánu:

“Já tě ale prosím o to, abys mi, ještě než odejdeš do nebe, řekl všechno to, na co se tě ptám. A když od tebe uslyším pravdu ohledně skrytého, pak o něm dokážu hovořit. A je mi dobře známo, že činiti pravdu před lidmi je obtížné.”

Osvoboditel odpověděl a řekl:

“Když už to, co se vám zjevně dává, je před vámi skryto, jak by jste mohli slyšet (vnímat) to, co není zjevené? Jestliže je pro vás již obtížné činiti ve světě zjevené dílo pravdy, jak byste mohli potom činit věci vznešené velikostí, věci naplnění (pleromatu), které nejsou zjevené? Jak by jste se mohli nazývat [dělníky pravdy]? Proto jste učedníky, kteří ještě nedosáhli velikosti dokončeného.”

Tomáš ale odpověděl a řekl Osvoboditeli:

“Pověz nám o tom, co nazýváš, že není zjevené, n[ýbrž] pro nás skryté!”

Osvoboditel řekl:

“Všechna těla [povstávají jako] zvířata, stejně se tak rodí…, [což je] viditelné, [tak jak jeden tvor dychtí po druhém]. Proto ale existují vyšší bytosti, ne způsobem viditelného (var.: ….., kteří se zjevují), nýbrž se zviditelňují ze svých kořenů, a jejich plody to jsou, co je udržuje při životě. Tato zjevená těla ale pojídají tvory (var.: z bytostí), kteří jsou jim rovni. Proto se těla proměňují. Co je ale měnlivé, směřuje k zániku a nemá naději na Život, neboť tělo je zvířecí. Stejně jako zaniká tělo zvířat, zanikají tito tvorové. Cožpak nepochází (lidské tělo) ze soulože jako těla zvířat. Když ale takto vzniká, jak by mohlo od nich nějak zvlášť odlišovat? Proto jste teď nedospělí, dokud nedosáhnete dokončenosti.”

Tomáš ale odpověděl:

“Proto ti říkám, o Pane, ti, kteří mluví o nezjeveném a těžko vysvětlitelném, se podobají lidem, kteří udržují své ohně v noci za účelem znamení. Také oni (tj. ti první) udržují sice své ohně, tak jako ti lidé (tj. ti druzí) je udržují za účelem znamení – avšak není to viditelné. Když ale vzejde světlo a skryje temnotu, potom se stane práce (var.: věc) jednoho každého zjevenou. Naším světlem ale jsi ty, o Pane, protože osvětluješ.”

Ježíš řekl:

“Světlo existuje (tj. věčné je) ve světle.”

Tomáš potom řekl:

“O Pane, proč viditelné světlo, které září kvůli člověku, vychází a zapadá?”

Osvoboditel řekl:

“O blažený Tomáši! Ano, viditelné světlo svítí kvůli vám, ne snad aby jste zůstávali ne tomto místě, nýbrž aby jste ho opustili. Když ale všichni vyvolení odloží zvířeckost, potom se světlo navrátí nahoru ke své podstatě (var.: ke svému pravému bytí) a tato jeho podstata ho k sobě příjme, protože je dobrou služebnicí.”

Potom Osvoboditel pokračoval a řekl:

“O ty nedosažitelná lásko světla, o, ty hořkosti ohně, který hoříš v tělech lidí i v jejich morku (podstatě) ve dne v noci, který stravuješ údy lidí, opíjíš jejich srdce a přivádíš jejich duše do zmatení [vykonávajíc nad nimi svou moc] jak v mužích, tak i v ženách, ve dne v noci a zakládáš neklid tím, že hoříš ve skrytém i zjeveném, neboť muži … a ženy se pohybují bez … .”

Chopil se zase slova a řekl:

“Každý, kdo hledá pravdu, bude na podmět opravdu moudré bytosti s křídly připraven aby odletěl pryč od žádosti, která stravuje ducha člověka a bude svými křídly hotov odlétnout od každého ducha, který svádí člověka skrze to co je viditelné.”

Tomáš odpověděl a řekl:

“O Pane, přesně tak je to, na co se tě ptám, jako …, protože jsem poznal, že ty sám jsi tím, čeho je nám třeba, jak jsi řekl.”

Opět se ujal Osvoboditel slova a řekl:

“Proto k vám musíme mluvit, neboť toto je učení pro dokončené. Když tedy chcete být dokončení, musíte toto dodržovat, jinak je vaše jméno “neznající”, protože je nemožné, aby vědoucí přijal bydlení u blázna. Neboť vědoucí je naplněn všelikou moudrostí, pro blázna je však dobré a zlé jedno a to samé. Neboť moudrý bude vyrůstat v pravdě a bude jako strom rostoucí u vody. Neboť ti, kteří mají (pouze) křídla rozumu, hledají své útočiště u viditelného – ti jsou daleko od pravdy. Ten, který je totiž vede – oheň – nad nimi rozestře klamný obraz pravdy a osvítí ho krásou, která je zahubí. Spoutá je sladkostí temnoty a zmocní se jich pomocí choutky, která voní. Oslepí je neuhasitelnou žádostí a jejich duše shoří. Bude pro ně kůlem vězícím v srdci, který nebudou moci nikdy vytáhnout, udidlem v tlamě, které je povede samo podle svého vlastního přání. Spoutá je svými řetězy a všechny jejich údy sváže hořkostí pout žádosti po viditelném, které je pomíjivé, měnlivé a nestálé. Velkou silou budou stažení se shora dolů k zemi a budou stále umírat proto (tím), že jsou přitahováni ke všem zvířatům nečistoty.”

Tomáš odpověděl a řekl:

“To je zřejmé. Bylo také řečeno, [ozbrojte se] před těmi, kteří neznají [zkaženost těla] i duše.”

[Osvoboditel] ale odpověděl a řekl:

“[Sláva] moudrému muži, který hledal pravdu. Neboť když ji nalezl, došel v ní klidu na všechny časy a nebude se už bát těch, kteří by ho chtěli zneklidňovat.”

Tomáš odpověděl a řekl:

“Je nám k užitku, o Pane, zůstávat klidně v tom, co nám patří?”

Osvoboditel řekl:

“Ano, to je to, co přináší užitek a co je pro vás dobré, protože to, co je na člověku viditelné, to zanikne. Neboť nádoba vašeho těla zanikne, a když se rozpadne na složky, bude to také ve zjevném a viditelném. A jim připraví viditelný oheň trýzeň. Kvůli lásce k víře ve viditelné, budou ti, kteří ji měli před tímto časem, ještě jednou přivedeni k viditelnému (na tento svět). Vědoucí ale už nikdy nebudou znovu ve viditelném. Ti, kteří jsou bez první lásky, směřují díky starosti o život a o žhavé oharky ohně k záhubě. Trvá jen krátkou chvíli něž viditelné zanikne. Pak zde zůstanou falešní bohové (var.: duchové bez těla) a budou prodlévat v hrobech na mrtvolách k věčné trýzni a pro zkázu duší.”

Tomáš ale odpověděl a řekl:

“Co ale máme, abychom to těmto (tj. takovým lidem) mohli přednášet? Nebo také: co máme říci slepému člověku? Nebo také: jaké učení máme oněm [neš]ťastným smrtelníkům zvěstovat, když říkají: Přicházíme, abychom dosáhli dobrého a ne, abychom sklidili prokletí. Oni nám přece odpoví: Jestliže jsme nebyli zrozeni podle těla, nepoznali jsme [ani hříchu].”

Osvoboditel řekl:

“Vpravdě, nepovažuj takové za lidi, nýbrž je počítej za zvířata. Neboť tak jako se požírají zvířata, požírají se lidé takovéhoto druhu navzájem. Ale oni jsou odloučeni od pravdy, protože milují sladkost ohně a jsou otroky smrti, kteří hledají útočiště v činech nečistoty a dokončují žádosti svých otců. Kvůli hořkému nutkání jejich zlé přirozenosti jsou pro zkáznění strženi do propasti. Neboť budou tak týráni, že se po hlavě propadnou na místo, které neznají.
[Nebudou užívat] své údy trvale, nýbrž zkrotnou (zmalomyslní). Takoví se radují z ohně a milují zběsilost a bláznivost, protože jsou šílení. Touží po bouři smyslů, aniž by svou zběsilost znali a při tom ještě věří, že jsou chytří. Proto také milují své vlastní tělo a své srdce mají zaměřeno na něj a na jeho jednání (var.: a své myšlení zaměřují pouze na své činy). Plamen ale je tím, co je stráví.”

Tomáš odpověděl a řekl:

“Pane, to co je do nich vseto, co se s tím stane? Neboť si dělám kvůli nim starosti, protože jsou mnozí, kteří s nimi mají co do činění.”

Osvoboditel odpověděl a řekl:

“Co je tobě samému jasné?”

Judas, nazývaný Tomáš, řekl:

“Tobě, o Pane, přísluší mluvit, mě pouze, abych tě poslouchal.”

Osvoboditel odpověděl:

“poslyš tedy, co ti řeknu a důvěřuj pravdě! Ten, co (toho) seje i to, co je (takto) zaseto, kvůli svému ohni zanikají v ohni a ve vodě a skrývají se (pak) v hrobkách temnoty a po dlouhém čase vstoupí tito viditelně znovu do bytí – jako plody špatného stromu – a přijmou svůj trest tím, že budou zničeni ústy zvířat a lidí, nebo působením deště, větru, vzduchu a světla, které osvěcuje svrchní stranu.”

Tomáš ale odpověděl:

“Nás jsi opravdu přesvědčil, o Pane, nahlédli jsme do tvého srdce a je nám zřejmé, že [...je to pravda], a že tvá řeč nic nezamlčuje. Ale slova, která říkáš, jsou pro svět něco, čemu se vysmívá a ohrnuje nos, protože tomu nerozumí. Jak můžeme dosáhnout, aby nám uvěřili?”

Osvoboditel odpověděl a řekl:

“Vpravdě, pravím vám: kdo tuto řeč slyší a odvrací takovým způsobem svůj obličej nebo ohrnuje nos nebo stahuje rty – vpravdě, pravím vám: ten se bude zodpovídat vládci nahoře, tomu, který panuje jako král nad všemi mocnostmi a ten takového vrátí zpátky a svrhne ho z výšin do propasti, kde bude uzavřen v úzkém, temném prostoru. Nebude se moci ani otočit nebo pohybovat kvůli velké hloubce tartaru a velké tíži utrpení pevně zavřeného podsvěta (spodního světa). A budou do něj sraženi, protože vás pronásledovali. Nebude prominuto tomu, který přivádí člověka do těžkostí. Bude odsouzen, protože vás pronásledoval. Takový bude předán velkému andělovi, vládci podsvětí, který je andělem ohně a který je bude pronásledovat a házet jiskry ohně do očí toho, který bude pronásledován. Když uprchne na západ, nalezne tam oheň. Když se obrátí na jih, nalezne tam totéž. Když se obrátí na sever, vyjde mu vstříc rovněž ohrožení planoucího ohně. Ale cestu na východ, aby tam uprchl a zachránil se, nenalezne. Neboť ji nenalezl, dokud byl v těle, aby ji nenalezl i v čase soudu.”

Potom Osvoboditel pokračoval a řekl:

“Běda vám, bezbožní, kteří nemáte naději, kteří dáváte svou důvěru věcem, které se nestanou.
Běda vám, kteří doufáte v tělo, to vězení zasvěcené zániku. Jak dlouho chcete ještě spát? Kdy konečně pomyslíte na to, že věčné nepomíjí? Vaše naděje se opírá o svět a vaším bohem je tento život, čímž své duše odsuzujete do záhuby.
Běda vám, kvůli ohni, který ve vás hoří, neboť je nenasytitelný.
Běda vám, kvůli kolu, které se otáčí ve vašich myšlenkách.
Běda vám, kvůli tomu, co ve vás hoří, neboť to zjevně stráví vaše tělo a ve skrytosti rozdvojí i vaše duše a přinutí vás, abyste se mezi sebou ničili.
Běda vám, zajatci, neboť jste upoutáni ve svých jeskyních. Smějete se spokojeně hloupím smíchem. Neznáte svou záhubu, ani nevíte v čem vězíte, ani jste nepoznali, že bydlíte ve tmách a ve smrti. Jste úplně zpiti ohněm a naplněni hořkostí. Vaše srdce (mysl) je zaměřena pouze na vás samotné následkem hoření ve vašem nitru. A sladkým se vám jeví jed a bodnutí vašeho nepřítele. A temnota se vám zdá, jako by byla světlem. Neboť svou svobodu jste vydali za otroctví a svá srdce jste zcela zatemnili. A svou schopnost myšlení jste vydali všanc bláznovství a vaše myšlenky naplnili kouřem ohně, který je ve vás. A vaše světlo bylo zakryto mrakem [temnoty]. A šat, který nosíte, jste si zamilovali, [i když je špinavý]. A byli jste získáni pro naději, která je lichá. A komu důvěřovat (var.: kdo vám dal důvěru) to sami nevíte. Jste všichni v poutech, ale nadýmáte se, jako by jste byli svobodní. A pokřtili jste své duše ve vodách temnoty, z vlastní vůle běžíte záhubě vstříc!
Běda vám, jste v omylu tím, že se nedíváte na světlo Slunce, které všechno řídí a vše vidí, neboŤ to obklopí všechny vaše hanebné činy, aby si podrobilo nepřátele. A také nechápete, že Měsíc v noci i ve dne shlíží dolů a vidí mrtvoly vašich krvavých jatek.
Běda vám, kteří milujete styk s ženskostí a nečisté přebývání s ní.
Běda vám, kvůli mocnostem, které ovládají vaše tělo, neboť ty vás budou mučit.
Běda vám, kvůli působení zlých démonů.
Běda vám, kteří se necháváte pohánět ohněm.
Kdo nad vámi nechá zavládnout občerstvující rose, aby ve vás uhasila tolik ohně a žhoucího? Kdo nechá nad vámi vzejít světlo, aby zahnalo temnotu, která je ve vás, aby přikryla tmu a špínu? Slunce a Měsíc vám dají (pošlou) libou vůni a také vzduch, vítr, země i voda. Neboť když nevzejde Slunce nad živými tvory, zchátrají a zajdou. Má se to obdobně jako s rostlinami a travou – když na ně Slunce svítí, zesílí a udusí vinnou révu. Když je ale vinná réva silná a vrhá stín na rostliny a všechno bodláčí, které spolu s ní vyrašilo, rozroste se a na všechny strany rozšíří, a zdědí sama zemi, ze které vyrostla a patří jí pak každé místo, které zastiňuje. Pak tedy, když roste, dostane celou zemi k užívání a dá svému pánovi užitek a zalíbí se mu hojnou měrou. Neboť ten si dal velkou námahu, než plevel vytrhal, ale réva ho tam sama zahubila. Udusila ho a on zemře a bude jako země.”

Pak Ježíš pokračoval a řekl jim:

“Běda vám, neboť vy jste učení nepřijali a ti, kteří ho přijímají, budou mít těžkosti, když ho budou zvěstovat. [Neboť vy je] budete pronásledovat a chytáte se sami do svých [vlastních sítí]. Budete je posílat do spodního světa a do záhuby a budete je denně zabíjet jen proto, aby se ze smrti opět zrozovali.
Blahoslavení, kteří jste již poznali pokušení a uprchli od vám cizího.
Blahoslavení, kteříž pláčete, a jste sužováni těmi, kteří nemají žádnou naději, neboť vy budete osvobozeni ze všech pout.
Buďte bdělí a proste, abyste nevegetovali v těle, nýbrž vyšli z pout hořkosti života. A když se modlíte (prosíte), naleznete klid a zanecháte za sebou všechno strádání a ponižování srdci. Neboť vyjdete ze strádání a utrpení těla, dosáhnete klid skrze dobré a budete panovat se svým vládcem – vy spojení s ním a On s vámi – od nynějška až do věčnosti.”
Vzpomeňte na mě, o moji bratři ve svých motlitbách!
Mír svatým a pneumatikům!


Evangelium Pravdy

Únor 1, 2008

Evangelium Pravdy

Evangelium pravdy je radostí pro ty, kteří přijaly milost od Otce pravdy, že ho poznali silou slova, jež se dostavilo z pleromatu a bylo v myšlení a ducha Otce. Je to ten, kterého nazývají Zachránce, protože je to jméno díla, které má učinit pro záchranu těch, kteří byli ohledně Otce (ještě) v nevědomosti. Proto je toto evangelium naděje a nalezením pro ty, kteří ho hledají, neboť vše se vrací k tomu, z čeho vzešlo.
A vše bylo (původně) v rozumem Nepostižitelném, Neuchopitelném, který je výš, než všechno myšlení. Nepoznávání Otce vykonávalo bázeň a strach. Strach potom zhoustnul jako mlha, takže nikdo nemohl prohlédnout a proto získal Omyl (plané) na síle. Zpracovával svoji materii (tj. viditelný řád) bláznivě, protože neznal pravdu. Povstával (tj. Omyl) do viditelného tím, že silou nahrazoval pravdu krásou.
To však nebylo žádnou potupou pro Něj, rozumem Nedosažitelného, Neuchopitelného, neboť strach je ničím, zapomnělostí (snem) a výtvorem lži, zatímco pravda, která nepomíjí, je nezměnitelná, neotřesitelná a něčím, co nepotřebuje doplňovat krásou(sama o sobě krásou).
Pohrdejte proto Omylem. Má se to s ním (totiž) takto: nemá žádný kořen. Vzniká v mlze zkaleného vztahu k Otci, a tím, že existuje, dává vznikat dílům zapomnění a strachům, aby skrze ně sváděl a spoutával ty, kteří směřují ke středu.
To, že Omyl se zapomněl, nebylo zjevné. Není než ……(poškozeno) u Otce. Zapomnění nevzniklo u Otce, i když vzniklo kvůli němu. Co ale u něj (u Otce) vzniká, je poznání. To se zjevilo, aby zrušilo (ukončilo) zapomnění a aby byl poznán Otec. Protože zapomnění vzniklo proto, že Otec nebyl poznán, nebude už od toho okamžiku, kdy bude Otec poznán, zapomnění existovat.
To je evangelium (radostné poselství) toho, který je hledán, které on zvěstoval dokončeným skrze slitování Otce jako tajné mystérium, on – Ježíš Kristus – a tím osvítil ty, kteří jsou kvůli zapomnění v temnotách. Osvítil je a dal jim cestu. Ta cesta ale, o které je poučil, je pravda. Proto se na něj Omyl rozhněval, pronásledoval ho, a on upadl díky jemu do nesnází. Byl odsouzen k smrti. Přibili ho na kříž. On byl plodem poznání Otce.
Toto poznání však nezaniklo, protože bylo pojídáno (přijímáno). Ti ale, kteří ho jedli, těm on dal (dopřál), aby se jeho nalezením stali radostí. On je totiž nalezl v sobě a oni ho nalezli v sobě – toho rozumem Nepostižitelného, Nedosažitelného, Otce, Dokončeného, který zplodil svět, ve kterém svět byl a kterého je světu zapotřebí, neboť si svou dokončenost (naplnění) ponechal v sobě a nevydal je světu.
Otec není závistivý. Neboť jakápak závist je mezi ním a jeho údy. Kdyby totiž neměl eon svou [dokončenost], nemohli by přijít k Otci, který si nechává jejich dokončenost v sobě, který jim ji vydává jako jejich návrat k sobě a (také) jako jedno jediné poznání v dokončenosti. On je tím, který stvořil svět a svět byl v něm a svět trpěl jeho nedostatkem. Tak jako ten, kterého někteří neznají, si přeje, aby ho poznali a milovali ho, tak se on stal klidným a pokdy majícím učitelem – neboť čeho se nedostávalo světu, jestliže ne poznání Otce?
Přišel doprostřed škol a mluvil své slovo, protože byl učitelem a přišli ti (jakoby) moudří ve svém srdci, aby ho vystavili zkoušce. Ale on je usvědčil, že jsou bláhoví (pošetilí). Oni ho nenáviděli, protože vpravdě nebyli moudří.
Potom všem přišli také malí, kterým patří poznání Otce. Když se stali většími (var.: poté, co nabyli pevnosti), byli poučeni o zjevových formách Otce (druzích Otcova projevu). Poznali a byli poznáni. Byli velebeni a velebili. V jejich srdcích se zjevila živá kniha Živoucího, sepsaná myšlenkami a duchem Otce, která byla od časů vzniku světa v Neuchopitelném – to, co mu nikdo není schopen odejmout – protože tomu, kdo by ji vzal, je uloženo zemřít. Žádný z těch, kteří věřili na záchranu, nemohl vstoupit do viditelného řádu dřív, než se zjevila tato kniha. Proto strpěl slitovný, věrný Ježíš, aby na sebe vzal utrpení a vzal tuto knihu, protože věděl, že jeho smrt se stane pro mnohé životem.
Jako u závěti, kdy, dokud není otevřena, je jmění zemřelého pána domu neznámé (skryté), stejně tak se to má i se světem, jehož obsah byl neznámý, protože Otec světa byl neviditelný, protože on je sám ze sebe, ten, ze kterého plynou všechny prostory. Proto se zjevil Ježíš a oděl se onou knihou. Byl přibit na kříž a řád Otce oznámil z kříže. Ó, jak velké je toto učení! Neboť on se odebral dolů, do smrti, ačkoli právě oděn životem věčným! Poté, co od sebe odhodil zcela roztrhané šaty, oblékl se do nesmrtelnosti, kterou mu nikdo nemůže vzít (var.: kterou nikdo před ním nebyl schopen obléknout).
Poté, co vešel do nicotných prostor bázně, zastavil se na chvíli u těch, kteří se odstrojili ze zapomnění a byl v té chvíli věděním a dokončením (naplněním) tím, že zvěstoval, co bylo v srdci [u Otce], aby … poučil ty, kteří byli schopni poučení přijmout. Ti ale, kteří poučení přijímají, jsou ti živí, vepsaní do knihy Živoucích, kteří přijímají poučení skrze sebe sama. Ti budou Otcem přijati, až se k němu zase navrátí.
Protože naplnění (dokončení) světa je v Otci, je potřebné, aby svět k němu vystupoval. Potom, když někdo dojde poznání, Otec příjme, co mu patří a přitáhne ho k sobě. Kdo však je nevědoucím, trpí nedostatkem, a je to něco velikého, co mu chybí, protože mu chybí to, co by ho mohlo naplnit (dokončit). Protože naplnění (uzdravení, zacelení) světa je v Otci, je zapotřebí, aby svět k němu vystoupal a každý (pak) příjme to, co mu přináleží. On (Otec) je (tj. přináležející jména) předem napsal, když je všechny připravil, aby je dal těm, kteří z něj vzešli. Ti, jejichž jména znal předem, jsou na konci povolání, takže ten, který poznává, je ten, jehož jméno Otec vyslovil. Ten totiž, jehož jméno nebylo vysloveno, je nevědoucí. Neboť jak uslyší někdo, jehož jméno nebylo zavoláno?
Kdo totiž je až do konce nevědoucí, je výtvorem zapomnění a jako takový zanikne spolu s ním. Kdyby ne, proč by pohrdači neměli jména, proč by nebyli zavoláni? Proto je ten, který poznává, jedním shora. A když je zavolán,slyší, odpovídá a obrací se na toho, který ho volá, stoupá k němu a poznává, že byl zavolán. Protože ví, koná vůli toho, který ho zavolal. Přeje si se mu zalíbit a přijímá klid. Jemu je sděleno jméno Jednoho. Kdo takto poznává, poznává odkud přišel a kam půjde. Poznává stejně jako ten, který je opojený (zpitý) a od své opojenosti se odvrátil, obrátil se sám k sobě (tj. “přišel k sobě”) a postavil to své správně.
On (Ježíš) vyvede mnohé z Omylu. Dostaví se u nich v tom místě, které opustili, když se odevzdali Omylu (sic!), dostaví se kvůli hloubce Toho, který obsahuje všechny prostory, aniž by existoval někdo, kdo by jeho mohl obsáhnout.
Byl to velký zázrak, že byli v Otci, aniž by ho znali a že sami mohli vyjít, protože nebyli schopni pojmout do sebe (pochopit) a poznat toho, ve kterém bytovali, neboť taková vůle od něj nevzešla. On se totiž zjevil jako poznání, přičemž všechny jeho projevy (zjevové formy) byly s ním spojené (smíšené). Zjevil se jako poznání živé knihy, kterou On zjevil eonům na konci jako svá písmena, přičemž On sám se nezjevil – nejsou to žádná písmena vokálů ani písmena , kterým by vokál chyběl, takže by je někdo četl a myslel je zvlášť (tj. konsonanty), nýbrž jsou to písmena pravdy, která se mohou vyslovit teprve, když jsou poznána. Dokonalá pravda je každé písmeno jako dokonalá kniha, protože ona se skládá z písmen, která byla napsána jednotou, protože je napsal Otec, aby eony skrze jeho písmena poznaly Otce.
Tím, že jeho moudrost vymyslela slovo a že jeho poučení je vyslovilo, stalo se jeho poznání zjevným. Jeho [pohled] je jako koruna nad ním (tj. slovem). Jeho radost je s ním spojena, jeho sláva ho vyzvedává, jeho podoba se zjevila, jeho klid ho přijal do sebe, jeho láska se v něm ztělesnila, jeho důvěra ho obklopila. Tak povstává slovo Otce do světa tím, že je plodem jeho srdce a projevem (zjevovou formou) jeho vůle. Ale On nese svět, vybírá je (ty formy) a bere na sebe podobu viditelného světa.
Ono (slovo) ho (svět) očišťuje, přivádí zpět k Otci, k Matce – ono (slovo) – Ježíš – neohraničitelnost dobroty. Otec zjevuje svoji náruč. Jeho náručí je ale svatý duch, který zjevuje to, co v něm bylo skryto. To, co v něm bylo skryto, je jeho syn, který se zjevil, aby ho skrze soucit Otce poznaly eony a přestaly se trápit tím, že by ho hledaly. Aby v něm spočinuly tím, že by věděly, že On je to, co se nazývá klid.
Potom, když (Ježíš) odstranil nedostatek (tj. žízeň), zrušil vedlejší zjevovou stránku. Jeho vnějším projevem je svět, ve které on (Ježíš) sloužil. Místo totiž, ve kterém je řevnivost a svár, trpí nedostatkem. Místo ale, které je jednotou, je dokonalé (dokončené). Protože nedostatek vznikl tím, že neznali Otce, nebude už, když je Otec poznán, nedostatek od té chvíle existovat. Stejně, jako se zruší nevědomost toho, který poznal – zmizí totiž temnota, když se objeví světlo – tak se zruší také nedostatek v dokončenosti. Vnější zjevová stránka není od takovéto chvíle už viditelná, nýbrž se rozplyne (zanikne) spojením s jednotou. Neboť nyní jsou jejich díla stejná, v čase, ve kterém jednota bude naplňovat prostory. Skrze tuto jednotu bude jeden každý přijímán. V poznání se očistí z rozmanitosti druhů (složek) do jednoty, když hmotu (předmětnost) v sobě stráví jako oheň nebo jako světlo tmu nebo jako život smrt.
Když se nyní každému z nás toto stalo, je pro nás vhodné myslet zvlášť na to, aby dům byl čistý a klidný pro jednotu – jako lidé, kteří odcházejí z míst, kde vlastnili nádoby (formy), které už nebyly dobré, je rozbíjejí a hospodář nebere žádnou škodu, nýbrž se raduje, že na místě špatných nádob (forem) budou naplněny dobré. To je totiž soud, který přišel shora, který každého rozsoudil. Je to vytasený dvoustranný meč, který řeže po této i po oné straně.
Poté, co se zjevilo slovo (ocitlo se ve středu), které je v srdci těch, kteří ho vyslovují – nebyl to jen hlas, nýbrž se stalo tělem – povstalo velké zmatení mezi nádobami (formami), neboť některé byly vyprazdňovány, jiné byly naplňovány, takže některé byly plné a jiné vylité, některé byly vyčištěné a jiné byly rozbité. Každý prostor se chvěl a bortil, protože neměl žádnou pevnost a trvání. Omyl je zděšen, protože neví, co by měl dělat. Je smutný, naříká, trápí se, protože nic neví. Protože se mu přiblížilo poznání – to je jeho zánik a zánik všech emanací (forem projevu) – je Omyl nicotný, protože v něm nic není.
Pravda přišla do středu. Všechny její projevy (emanace) ji poznaly. Pozdravily Otce v pravdě a v plné síle, která je spojovala s Otcem. Neboť každý miluje pravdu, protože pravda jsou ústa Otce a jeho jazyk je svatý duch. Kdo se spojuje s pravdou, spojuje s ústy Otce a z jeho jazyka přijímá svatého ducha. To je zvěstování Otce a jeho zviditelnění pro své eony. Zvěstoval, co z něj bylo skryto a (opět) to zrušil. Neboť kdo existuje (tj. věčně je), ne-li Otec sám? Všechny prostory jsou jeho emanacemi (sic!). Poznali ho, protože z něj vzešly, jako děti, které pocházejí z dokončeného člověka. Poznaly, že dříve ještě nedostaly tělo a jméno, které dává Otec pro jednoho každého. Potom od něj dostaly způsob poznání, neboť ačkoliv jsou v něm, nepoznávají ho. Otec naproti tomu je dokončený, zná všechny prostory (tj. časoprostory), které jsou v něm. Když chce, nechává toho, koho chce, vstoupit do zjevu (tj. vzniknout) tím, že mu dá tělo (formu) a jméno. A dá mu jméno a způsobí, že (ony prostory – tj. takoví lidé, takové světy) povstávají. Ti, kteří ještě nevznikli, neznají toho, který je stvořil. Neříkám ale, že ti, kteří ještě nevznikli, jsou ničím, nýbrž že jsou v Tom, který bude chtít, aby vznikli, když chce, tak jako budoucí čas (doslova: způsobem okamžiku, který přijde).
(Ještě) dříve, než všechny věci vstoupily do viditelného řádu, On věděl, čemu dá vzniknout. Plod ale, který ještě nevstoupil do zjevu, neví nic a také nic nečiní. Tak pochází každý prostor, který je uvnitř Otce z věčně jsoucího, který ho ale vystavěl z nevěčně jsoucího (sic!). Neboť kdo nemá žádné kořeny, nemá také žádné plody, ale myslí si: “Já jsem vzniknul”.
Takový bude Jím (Otcem) zrušen. Proto to, co vůbec nebylo (tj. neexistovalo ve věčném), také nikdy nevznikne. Co chce tedy ten, který si o sobě myslí: “Vznikl jsem jako stín a zjevení se noci?” Když světlo osvítí strach, který dostal, pozná, že strach je ničím. Tak byli takoví v nevědomosti o Otci, protože ho neviděli.
Protože (nevědomost) vyvolala strach, úděs, slabost, pochyby a rozpolcenost, bylo mnoho pošetilostí, které skrze ně působily a nicotných nesmyslností, protože se oddávali spánku a ocitli se v pomatených snech: buďto je místo (svět?), kam se utíkají, nebo jsou bezmocní, poté, co je někteří pronásledují, nebo se zamíchají do rvaček, nebo jsou ztlučeni, nebo padají z horních míst dolů, nebo létají vzduchem, ačkoliv nemají žádná křídla. Jindy zase, jako by je jiní chtěli zabít, ačkoli není nikdo, kdo by je pronásledoval, nebo zabíjel ty, kteří jsou jim nablízku, protože se pošpinili jejich krví.
Až do okamžiku, kdy se probudí ty, kteří tímto vším prošli, nevidí ostatní, kteří do těchto hrůz zapadli, nic, protože tyto (hrůzy) se staly (pro ně) ničím. Tak je to také s těmi, kteří od sebe odhodili nevědomost jako spánek (sen), o kterém se již nedomnívají, že by byl něčím. Přestali se také domnívat o svých dílech, že by byla něčím, co má trvání (smysl), nýbrž nechali je za sebou jako sen noci a poznání Otce přijali světlo.
Tak se choval každý, když (ještě) spal, když byl ještě nevědoucí a tak to bylo také s tím, který poznal – jakoby se probudil. A je to něčím dobrým pro člověka, když přijde k sobě a probere se. A blažený je ten, který otevřel oči slepých. A duch, který pohání (spěchá), ho následoval, když povstával, když podal svoji ruku tomu, který byl roztažený na zemi a nechal ho stát na svých nohou, neboť on (sám) se ještě nezvedl.
Seznámení s Otcem a zjevení se jeho syna jim umožnilo poznat. Když ho totiž viděli a slyšeli, nechal je (Otec) milovaného syna ochutnat a pocítit a dotknout se ho. Poté, co se zjevil, je poučoval o neuchopitelném Otci a vdechnul jim, co měl na mysli tím, že učinil jeho vůli. Poté, co mnozí přijali světlo, obrátili se k němu. Lidé hmoty však (mu) byli cizí, neviděli jeho tvář a nepoznali ho, protože přišel v těle. Nikdo jeho příchodu nebránil, protože nepomíjející je neuchopitelné. Tím, že mluvil nová slova, když mluvil o tom, co bylo v srdci Otce, mluvil čistou řečí. Světlo hovořilo jeho ústy a jeho hlas plodil život. Dal jim myšlení, rozum, slitování, záchranu a ducha síly z neohraničitelnosti Otce. Učinil konec třesům a utrpením, neboť ty jsou tím, co svádělo od jeho tváře (tj. přítomnosti) mnohé, kteří potřebovali soucit v omylu a ve spoutanosti. Svou silou jim učinil konec a zahanbil je skrze poznání. Stal se cestou pro ty, kteří byli svedeni a poznáním pro ty, kteří jsou v nevědomosti, nalezením pro ty, kteří hledali, oporou pro ty, kteří kolísali a nepošpiněností pro ty, kteří byli pošpiněni.
On je pastýř, který opustil 99 ovcí, které nezabloudily. Přišel a hledal tu, která zabloudila. Radoval se, když ji nalezl, neboť 99 je počet, který drží v levé ruce, ale v okamžiku, kdy najde tu jednu, přechází celý počet do pravé ruky. Jakmile se ale nalezne ta jedna, přejde celý počet do pravice a tak předchází to, čemu ta jedna chyběla na pravou stranu a počet tak činí sto.
Znamením pro to, co je v jejich hlase, je Otec. Ten pracoval sám o sabatu pro ovci, kterou nalezl, když spadla do jámy tím, že ji vytáhl, abyste (také) vy, jako děti porozumění, poznali, co je sabat, když se nehodí, aby záchrana odpočívala, a mluvili ze dne, který je na hoře, který nemá noc, a ze světla, které nezapadá, protože je dokonalé.
Mluvte tedy ze srdce, abyste byli dokonalým dnem a aby ve vás bydlelo světlo, které nezapadá. Mluvte o pravdě s těmi, kteří jí hledají a o poznání k těm, kteří hřešili ve svém omylu. Vy jste děti vědění. Podepřete nohu klopýtajícího a podejte svou ruku nemocným. Nakrmte hladové a dopřejte trpícím klid a postavte ty , kteří chtějí vstát a probuďte spící. Vy jste totiž tasená moudrost – když je síly dost, bude jí ještě víc! Zabývejte se svým nitrem, nezabývejte se tím, co vás z vašeho nitra vyhnalo!
Nevracejte se k tomu, co jste rozlomili, abyste to (opět) jedli (přijímali). Nebuďte tím, co moli požírají! Nebuďte tím, co červi požírají, neboť jste to již ze sebe setřásli. Nebuďte obydlím pro ďábla, neboť jste se od něj oddělili. Neposilujte svoje již padlé zábrany, protože by to bylo výčitkou. Ničím je totiž ten bez zákona, který si sám více škodí než zákon, neboť takový dělá své skutky, protože je bez zákona. Ten ale, který je spravedlivý, dělá své skutky také mezi ostatními (tj. na světle). Konejte tedy vůli svého Otce, neboť z něj pocházíte. Neboť Otec je sladký a to, co z jeho vůle povstává, je dobré. On poznal, co je vám vlastní, a vy jste na tom spočinuli. Podle plodů totiž se pozná (to, co je) vám vlastní.
Děti Otce jsou jeho vůní, neboť pocházejí z milosti jeho pohledu (přítomnosti). Proto miluje Otec svou vůni a nechává ji povstávat na všech místech. A když se spojuje s hmotou, předává svou vůni světlu a svým klidem způsobuje, že vstupuje do každé formy a do každého zvuku. Ne uši totiž cítí vůni, nýbrž vůně je duch, který vlastní schopnost čichu. On (duch) ji (tj. vůni) přitahuje pro sebe k sobě a (ona) se rozplývá ve vůni Otce. A tak jí vrací zpátky a pozvedá ji na místo, odkud vyšla, do původní vůně, která ochladla. Ona je jedním z psychických tvorů, kteří jsou jako studená voda, která….., která je ze země, která není pevná, o které ti, kteří ji vidí, myslí: “Je to země”. Pak se zase rozplývá. Když je přitahována duchem (dechem), ohřívá se. Vůně pak, které vychladly, pocházejí z oddělenosti (sic!). Proto přišla [důvěra], která odstranila oddělenost a přinesla hřejivé naplnění lásky, aby chlad dále nevznikal, nýbrž aby byla jednota dokončeného myšlení. Toto je slovo evangelia nalezení pleromatu pro ty, kteří čekají na záchranu (osvobození), které přijde se shora. Posiluje jejich naději na ty, na které čekají, jejichž pravým projevem je světlo, ve kterém není stínu.
Když z oné strany přijde pleroma (naplnění), nevznikla nedostatečnost hmoty z neohraničitelnosti Otce, který přišel (právě) v čase nedostatku (žízně, nedokončenosti) – i když nikdo nemohl říci, že by Věčně Nepomíjející takto přišel – ale hloubka Otce přibývala a myšlení Omylu u něj nebylo. ….. věc to je, poklidná věc to je, která se vytvoří při nalezení toho, který přišel, aby si toho, kterého chce, vzal zpátky.
Návrat totiž se nazývá proměnou (sic!). Proto vydechla nesmrtelnost (nepomíjejícnost, věčnost). Sledovala toho, který zhřešil, proto, aby on nalezl klid. Prominutí totiž je zbytek (práce) pro světlo v nedostatku (tj. tam, kde je ještě tma) – slovo pleromatu. Neboť lékař spěchá k tomu místu, kde se nalézá nemocný, protože je vůlí, která je v něm (nemocném). Kdo tedy trpí nedostatkem něčeho, neskrývá to, neboť má (může dostat) to, čeho se mu nedostává, aby tak přijal milost, neboť v době, kdy on (nemocný) trpěl nedostatkem, milost neměl. Proto byla méněcennost (ponížení) na místě, na kterém nebyla milost. Jakmile se přijalo toto malé, kterého se mu nedostávalo, nechal to vstoupit do viditelného řádu jako pleroma (dokončenost) – tj. nalezení světla pravdy, které mu svítilo, protože je neměnné. Proto mluvili o Kristu ve svém středu, aby těm, kteří se spletli, byl umožněn návrat a aby je pomazal olejem (zasvětil).
Pomazání je slitování Otce, který k nim chce být milostivý. Ti, které pomazal, jsou ti, kteří byli naplněni (dokončeni). Plné nádoby totiž to jsou, které bývají pomazány (natírány) olejem. Když se ale olej (utěsnění) nějaké nádoby odstraní, nádoba teče. A příčina škody je místo, na kterém k jejímu pomazání nedochází. Neboť pak totiž ho vítr přitahuje k sobě, jedna ze sil toho, který je s ním (?). Ale u nepošpiněného se neuvolní na nádobě žádná pečeť, ani se nic nevylije, nýbrž dokonalý Otec ji naplní znovu tím, čeho se jí nedostává.
On (Otec) je dobrý. Zná své símě, neboť on to je, kdo ho zasadil ve své zahradě. Jeho zahrada je ale místem, kde vládne jeho klid. To je naplnění z myšlenek Otce a to jsou slova jeho přemýšlení.
Proto dal (Otec) Vyvstat synovi, aby on promluvil o místu klidu u svého Otce, ze kterého on (Kristus) přichází aby chválil pleroma, velikost Otcova jména a jeho lahodnost. On (syn) bude mluvit o místě, ze kterého přišel jeden každý z nás a dospěje k té části, ze které se zrodil, aby se (tam) navrátil a z tohoto místa, místa, ve kterém stál, aby byl odňat, protože z onoho místa chutnal a dával (dostával?) pokrm a nárůst. A jeho vlastní místo odpočinku je jeho pleroma. Všechny emanace Otce jsou pleromata (dokončenosti) a kořen ve všech jeho emanacích je v tom, který je všechny nechal ze sebe růst a dal jim jejich hranice. Každá jednotlivá emanace se zjevila, aby byla dokončena ze svého vlastního myšlení. Místo totiž, ke kterému upírají své myšlení, ono místo je jejich kořenem, který je pozvedá vzhůru, do výšin k Otci. Jsou pod jeho vedením tím, že je pro ně klidem a drží se při něm tím, že jsou mu nablízku, takže říkají, že se jim dostalo skrze objetí (var.: pozdravení) účasti na jeho pohledu (přítomnosti).
Oni ale nepovstávají tak, že by se pozvedli nad sebe sama. Ani neměli nedostatek chvály Otce, ani o něm nesmýšleli jako o nějakém malém (necenili ho málo), ani že je hořký, ani že je hněvivý, nýbrž že je zbaven vší špatnosti, neotřesitelný, sladký. On zná všechny prostory, dříve než vznikly a nemá zapotřebí, aby byl poučován.
To je druh těch, kteří mají podíl na výsostech skrze nezměrnou vznešenost, kteří čekají pouze na toho jednoho samotného a dokončeného, který je tam pro ně. Takový nescházejí dolů do spodního světa ani nejsou závistiví ani nevzdychají, ani není smrt mezi nimi, neboť spočívají v tom, který spočívá v nich, přičemž nejsou soužení ani popleteni ve vztahu k pravdě, daleko spíše jsou sami tou pravdou. A Otec je v nich a oni v Otci tím, že jsou dokonale a neoddělitelně v pravdivém dobrém tím, že netrpí vůbec žádným nedostatkem (žízní), spíše sami dávají klid tím, že jsou čerstvě v duchu. A oni budou poslušní svého kořene, budou mít pro sebe pokdy, ti, ve kterých on nalezne svůj kořen, jejichž duše neutrpí žádnou škodu. To je místo blažených, to je jejich místo.
Ostatní pak ať na svých místech vědí, že se pro ně nehodí, poté, co jsem pobyl na místě klidu, abych mluvil o něčem jiném, nýbrž ono (to místo) je to, na kterém setrvám, abych měl pro všechny časy pokdy pro Otce všeho (tj. zjeveného i nezjeveného světa) a pro pravé bratry, na které se vylila Otcova láska a v jejíchž středu Ho nikdy není nedostatek. Oni jsou ti, kteří vstoupí do viditelného v pravdě, kteří jsou v pravém a věčném životě. A ti hovoří o dokonalém světle, které je naplněním semene Otce a které je v jeho srdci a v pleromatu, zatímco jeho duch v něm jásá a velebí toho, ve kterém sám dříve byl. Neboť On je dobrý a jeho děti jsou dokončené (uzdravené) a hodny jeho jména, neboť On, miluje takové děti.


Evangelium Tomáše

Únor 1, 2008

Evangelium Tomáše

Toto jsou skrytá slova, která řekl Ježíš Živoucí (Živý) a napsal je Didymos Judas Thomas a pravil:

1. Kdo nalezne smysl těchto slov, neochutná smrti.
2. Ježíš řekl: Nepřestávat se svým hledáním má ten, kdo hledá, až nalezne. A až nalezne, bude otřesen a když bude otřesen, bude se divit a stane se pánem nade vším, co je.
3. Ježíš řekl: Když ti, co vás vedou, vám řeknou: “Pohleďte, království je na nebi”, tak tam budou ptáci nebeští před vámi. Když vám řeknou: “je v moři”, předejdou vás všechny ryby. Uvnitř ve vás je království a vně vás! Když se poznáte, budete také poznáni a budete vědět, že jste synové živoucího Otce. Jestliže se ale nepoznáte, pak jste v bídě a jste bída.
4. Ježíš řekl: Starý muž ve svých dnech nebude váhat, aby se zeptal malého dítěte v sedmi dnech, kde je místo života – a bude žít. Neboť mnozí první se stanou posledními a stanou se jedním.
5. Ježíš řekl: Poznej, co máš před očima, a co je ti skryto, se ti odhalí. Neboť nic není skrytého, co nebude odhaleno.
6. Jeho žáci se ho ptali a říkali mu: Chceš, abychom se postili? A jakým způsobem se máme modlit a dávat almužnu?A jaké předpisy máme dodržovat ohledně jídla? Ježíš řekl: Nelžete! A nedělejte nic, co sami nenávidíte, protože všechno je před nebem vidět. Neboť není nic skrytého, co nebude odhaleno a nic tajného, co by nevyšlo najevo.
7. Ježíš řekl: Blažený je lev, kterého pozře člověk a tak se lev stane člověkem, a opovrženíhodný člověk, kterého pozře lev, takže se člověk stane lvem.
8. A řekl : Člověk se podobá moudrému rybáři, který hodil síť do moře a vytáhl ji z vody plnou malých rybiček. Uprostřed mezi nimi našel moudrý rybář velkou dobrou rybu. Tu hodil všechny malé rybky do moře a ponechal si bez váhání jen tu velkou rybu. Kdo má uši k slyšení, slyš!
9. Ježíš řekl: Pohleď, rozsévač vyšel na pole a plnými hrstmi rozhazoval zrna. Některá spadla na cestu, přilétli ptáci a sezobali je. Jiná dopadla na skálu a nemohla se zakořenit a pozvednout k nebi své stonky. A jiná dopadla do trní a to udusilo semena (zrna) a červ je sežral. Jiná však dopadla na dobrou zem a přinesla plody. Přinesla plody šedesátinásobně, stodvacetinásobně.
10. Ježíš řekl: Přinesl jsem na svět oheň a pohleď, střežím ho, až se rozhoří.
11. Ježíš řekl: Toto nebe pomine, i to nad ním pomine, a mrtví nežijí a živoucí nezemřou. Když jste jedli mrtvé, učinili jste jej živým. Přijdete-li do světa, co budete dělat? Jestli jste byli jedním, rozdvojíte se. Byli-li jste ale rozdvojeni, co budete dělat?
12. Učedníci řekli Ježíšovi: Víme, že od nás odejdeš. Kdo bude potom nad námi? Ježíš odpověděl: Na místě, kam půjdete, dojdete k Jakubovi Spravedlivému, kvůli kterému vzniklo nebe i země.
13. Ježíš řekl svým učedníkům: Povězte mi, komu se podobám. Šimon Petr mu řekl: Podobáš se spravedlivému andělovi. Matouš řekl: Podobáš se moudrému filosofovi. Tomáš mu řekl: Mistře, má ústa nemohou přimět k tomu, aby vyslovila, komu se podobáš. Ježíš řekl: Nejsem tvůj mistr. Ty jsi pil a opojil ses z tryskajícího pramene, který jsem ukázal. A vzal ho, ustoupil s ním a řekl mu tři slova. Když se Tomáš vrátil ke svým společníkům, ptali se ho: Co ti Ježíš řekl? Tomáš jim odpověděl: Když vám řeknu jedno ze slov, které mně řekl, vezmete kameny a hodíte je po mně, oheň vyšlehne z těchto plamenů a spálí vás.
14. Ježíš jim řekl: Jestliže se postíte, zatěžkáváte se hříchem. Jestliže se modlíte, budete odsuzováni. Jestliže dáváte almužnu, uškodíte svému duchu (pneuma). A jestliže jdete do nějaké země a putujete krajinou a přijímají vás, tak jezte co vám předkládají a uzdravujte nemocné mezi nimi. Neboť, co vejde do vašich úst, to vás neznečistí. Avšak to, co z vašich úst vychází, to je to, co vás špiní.
15. Ježíš řekl: Když uvidíte toho, který se nenarodil z ženy, padněte na tvář a vzývejte ho! Takový je vaším Otcem.
16. Ježíš řekl: Možná si lidé myslí, že jsem přišel, abych na svět přinesl mír, a nevědí, že jsem přišel, abych na svět přinesl rozepře: oheň, meč, svár. Neboť je-li pět lidí v domě, pak budou tři proti dvěma a dva proti třem, otec proti synovi a syn proti otci. A budou zde osamocení (monachos).
17. Ježíš řekl: Dám vám, co ještě žádné oko nevidělo a žádné ucho neslyšelo a čeho se žádná ruka nedotkla a co žádnému člověku v srdci nevzešlo (na mysl nepřišlo).
18. Učedníci řekli Ježíšovi: Pověz nám, jaký bude náš konec? Ježíš odpověděl: Už jste odkryli začátek, že se ptáte po konci? Kde je začátek, tam bude také konec. Blažený ten, kdo stojí na začátku. Takový pozná také konec a neochutná smrti.
19. Ježíš řekl: Blažený ten, kdo byl, dříve než se stal. Když budete mými učedníky a pochopíte má slova, budou vám také tyto kameny sloužit. Neboť máte pět stromů v ráji, které se nezachvějí (nepohnou) v létě ani v zimě a jejichž listí neopadá. Kdo je pozná, neochutná smrti.
20. Učedníci řekli Ježíšovi: Pověz nám, čemu se podobá království nebe? On jim odpověděl: Je podobné zrnu hořčičnému. To je menší než všechna semena, když ale dopadne na zem, která je připravena, vyžene velký výhonek a stane se ochranou pro ptactvo nebe.
21. Marie (Mariham) řekla Ježíšovi: Komu se podobají tvoji učedníci? On řekl: Podobají se malým dětem, které se usadily na poli, které jim nepatří. A když přijdou páni pole a řeknou: Vraťte nám naše pole!, děti se před nimi svléknou, aby jim ho nechaly a jejich pole jim daly. Proto říkám: Když pán domu ví, že přijde zloděj, bude bdít, dokud nepřijde a nenechá ho vniknout do svého domu, aby mu odnesl jeho věci. Vy proto bděte! Chraňte se před světem! Opásejte svá bedra velkou silou (dynamis), aby žádný lupič nenalezl cestu, jak by se k vám dostal. Neboť užitek, který očekáváte, také naleznete. Kéž je ve vašem středu chápající člověk! Jakmile dozrají plody, přijde beze spěchu se svým srpem v ruce a požne je. Kdo má uši k slyšení, slyš!
22. Ježíš viděl malé děti, které dostávali mléko. Řekl svým učedníkům: Tito malí, kteří dostávají mléko, se podobají těm, kteří vejdou do království. Ptali se ho: Vejdeme, když budeme malí, do království? Když z dvojího uděláte jedno a vnitřní připodobníte vnějšímu a vnější vnitřnímu, svrchní spodnímu a spodní svrchnímu, a když mužskost a ženskost učiníte jedním, aby mužskost nebyla mužskostí a ženskost nebyla ženskostí, a když své oči budete mít na místě svých očí a ruce na místě rukou, nohy na místě nohou a obraz na místě obrazu: pak vejdete do království!
23. Ježíš řekl: Vyvolím si vás, jednoho z tisíce a dva z desetitisíc a budou zde jako jeden.
24. Jeho učedníci řekli: Ukaž nám místo, na kterém jsi, neboť je pro nás nutností toto místo hledat. On jim řekl: Kdo má uši, slyš! Světlo je uvnitř světelného člověka a osvětluje celý svět. Když on nesvítí, vládne temnota.
25. Ježíš řekl: Miluj svého bratra, jako svou duši (psyché), ochraňuj ho jako své oko.
26. Ježíš řekl: Třísku v oku svého bratra vidíš, břevno ale ve svém oku nevidíš. Když vyjmeš břevno ze svého oka, pak prozříš, abys vyňal také třísku z oka svého bratra.
27. Jestliže se nebudete postit vůči světu, království nenaleznete. Když sabat neuděláte sabatem, Otce nespatříte.
28. Ježíš řekl: Stál jsem uprostřed světa a zjevil jsem se jim v těle. Všechny jsem je ale nalezl zpité. Žádného jsem mezi nimi nenalezl žíznícího a moje duše trpěla bolestí nad lidskými syny: neboť jsou slepí ve svém srdci a nepoznávají, že přišli prázdní na tento svět a zase hledají, jak prázdní z tohoto světa odejít. Ale teď jsou zpití. Když ale vypotřebují své víno, pak dojdou obratu (metanoein).
29. Ježíš řekl: Že povstalo tělo kvůli duchu, je to zázrak, že ale duch kvůli tělu, je to zázrak zázraků. Já ale se podivuji, jak se toto velké bohatství mohlo usadit v takové chudobě.
30. Ježíš řekl: Tam, kde jsou tři bohové, jsou to bohové. Kde jsou ale dva nebo jeden, pak jsem já u něj.
31. Ježíš řekl: Žádný prorok není příjemný ve svém městě. Žádný lékař nevyléčí ty, kteří ho znají.
32. Ježíš řekl: Město, vystavené na veliké hoře a opevněné, nemůže padnout ani zůstat skryto.
33. Ježíš řekl: Co uslyšíš na vlastní uši, to také hlásej do jiného ucha ze své střechy! Neboť nikdo nezapaluje lampu a nestaví ji pod nádobu nebo na nějaké skryté místo, nýbrž ji staví do svítilny, aby všichni, kteří přicházejí a odcházejí, viděli její světlo.
34. Ježíš řekl: Když slepý vede slepého, upadnou oba do jámy.
35. Ježíš řekl: Nikdo nemůže vniknout do domu mocného a přemoci ho, aniž by mu (před tím) nesvázal ruce. Pak ale jeho dům obrátí.
36. Ježíš řekl: Nestarejte se od rána do večera a od večera do rána, co si obléknete.
37. Jeho učedníci řekli: Kterého dne se nám zjevíš, a kdy tě uvidíme? Ježíš řekl: Až se vysvléknete ze své ostudy (hanby), vezmete své šaty a položíte je pod své nohy jako malé děti a stoupnete si na ně. Pak [uvidíte] syna Živoucího a nebudete se bát!.
38. Ježíš řekl: Mnohokrát jste si přáli slyšet tato slova, která vám říkám, ale nemáte nikoho jiného, od koho byste je mohli slyšet. Přijdou dny, kdy mě budete hledat, ale nenaleznete mě.
39. Ježíš řekl: Kněží a učenci obdrželi klíče k poznání, ale skryli je, nevstoupili dovnitř, a ty, kteří vstoupit chtěli, nenechali. Vy ale buďte chytří jako hadi a bez falše jako holubi.
40. Ježíš řekl: Vinná réva vyrostla mimo Otce, a protože není chráněná (L.: pevná), bude se svými kořeny vytržena a zajde.
41. Ježíš řekl: Kdo má ve své ruce, tomu bude ještě dáno, kdo však nemá, tomu bude odebráno i to málo, co měl.
42. Ježíš řekl: Staňte se neulpívajícími.
43. Jeho učedníci mu řekli: Kdo jsi, že nám toto říkáš? (Ježíš odpověděl): Z toho, co říkám, nepoznáte, kdo jsem? Ano, podobáte se Židům, neboť ti milují strom a nenávidí jeho plody, nebo milují plody a nenávidí strom.
44. Ježíš řekl: Kdo sužuje Otce, tomu bude odpuštěno, kdo sužuje Syna, tomu bude rovněž odpuštěno. Kdo však bude sužovat svatého ducha, tomu nebude odpuštěno ani na zemi, ani na nebi.
45. Ježíš řekl: Nesbírají se vinné hrozny z trní, ani se nečešou fíky v bodláčí, neboť nemá žádné dobré plody. Dobrý člověk vynáší dobro ze svého pokladu, zlý člověk může přinést pouze zlo ze svého pokladu zla ve svém srdci a mluví slovy zla, neboť čím srdce oplývá, to bývá vynášeno.
46. Ježíš řekl: Od Adama až po Jana Křtitele nebylo žádného z ženy zrozeného, který by stál výš než Jan Křtitel, aby se jeho oči nezlomily, ale já jsem řekl: Kdo bude mezi vámi malý a pozná království, bude větší nežli Jan.
47. Ježíš řekl: Žádný člověk nemůže jezdit zároveň na dvou koních a napínat dva luky. Sluha nemůže sloužit zároveň dvěma pánům, neboť bude jednoho ctít a druhého urážet. Nikdo nepije staré víno, aby chtěl pít hned nové. Také nelije nové víno do staré trubice, aby se neroztrhla (L.: ho nezničila) a nelije se také staré víno do nových (trubic), aby se nezkazilo. Starý hadr se nepřišívá na nové šaty, jinak by tam vznikla trhlina.
48. Ježíš řekl: Když dva vytvářejí mír v jednom domě, pak mohou říci hoře: Pohni se, a ona se pohne.
49. Ježíš řekl: Blažení osamělí (monachos) a vyvolení, neboť vy naleznete království. Pocházíte z něj a opět se tam navrátíte.
50. Ježíš řekl: Když se vás budou ptát: Odkud jste přišli?, odpovíte jim: Přišli jsme ze světa, přišli jsme z toho místa, kde světlo povstalo samo ze sebe. Vzniklo a zjevilo se ve svém obraze (nejisté čtení). Když se vás budou ptát: kdo jste?, tak odpovídejte: Jsme jeho synové a jsme vyvolení Živoucího Otce. Když se vás budou ptát: Co je znamením vašeho Otce na vás, tak jim odpovídejte: Je to pohyb a klid.
51. Jeho učedníci mu řekli: Kdy dojdou mrtví klidu? A kdy přijde nový svět? On jim odpověděl: Ti, na které čekáte, již přišli, ale vy jste je nepoznali.
52. Jeho učedníci mu řekli: Dvacet čtyři proroků mluvilo v Izraeli a všichni mluvili v tobě. On jim řekl: Zapomněli jste na toho, který před vámi živý stojí a mluvili o mrtvých.
53. Jeho učedníci mu řekli: Je obřízka k užitku nebo ne? On odpověděl: Kdyby byla k užitku, plodili by je jejich otcové z jejich matek obřezané. Ale pravá obřízka na duchu má velký prospěch.
54. Ježíš řekl: Blahoslaveni chudí, neboť vám patří království nebe.
55. Ježíš řekl: Kdo nebude nenávidět svého otce a matku, nebude se moci stát mým učedníkem. A kdo nebude nenávidět své bratry a sestry a nenese svůj kříž jako já, ten mne nebude hoden.
56. Ježíš řekl: Kdo poznal svět, objevil mrtvolu. A kdo objevil mrtvolu, pro toho už svět nemá cenu.
57. Ježíš řekl: Království Otce se podobá člověku, který zasel [dobré] semeno. Jeho nepřítel přišel v noci a zasadil plevel mezi dobrá semena. Ten člověk však nenechal své čeledíny plevel vytrhat. Řekl jim: To vám nepřísluší trhat plevel, neboť a ním vytrhnete i pšenici. V čase žní bude plevel jasně zřetelný. Pak bude vytržen a spálen.
58. Ježíš řekl: Blahoslavený člověk, který trpěl, neboť nalezl Život.
59. Ježíš řekl: Dívejte se na Živoucího, dokud žijete, abyste nezemřeli a pak ho chtěli vidět, ale už byste nemohli.
60. Viděli odcházet do Judeje Samaritána, který nesl jehně. Ježíš řekl svým učedníkům: (Proč) nese to jehně? Oni mu odpověděli: Aby ho zabil a snědl. On jim řekl: Dokud to jehně žije , nebude ho jíst, ale až ho zabije a učiní z něj mrtvolu, pak ho bude jíst. Oni řekli: Jiným způsobem to nemůže provést. On jim odpověděl: Hledejte si také vy nějaké místo klidu, abyste se nestali mrtvolou a nebyli jste pozřeni!
61. Ježíš řekl: Dva budou na jednom loži – jeden zemře a druhý bude žít.
61a. Salome řekla: Kdo jsi, člověče, jakoby z jediného? Ležel jsi na mém lůžku a jedl z mého stolu. Ježíš ji řekl: Já jsem ten, který povstal z toho, co je jednotné. Dali mi z toho, co je mého Otce. (Salome řekla): Já [chci být] tvou učednicí. (Ježíš jí řekl): Proto ti říkám: Kdo je prázdný, bude naplněn světlem. Kdo je však vnitřně rozdělen, bude naplněn temnotou.
62. Ježíš řekl: Otevřu své tajemství těm, kteří ……….(chybí deset písmen) tajemství. Když něco činí tvoje pravice, tvoje levice nemá vědět, co činí.
63. Ježíš řekl: Bohatý muž měl mnoho jmění. Řekl: Budu své jmění používat k tomu, abych sázel a sklízel, pěstoval a plnil své stodoly úrodou, abych netrpěl žádnou nouzí. To je to, k čemu se ve svém srdci rozhodl. A oné noci zemřel. Kdo má uši, slyš!
64. Ježíš řekl: Jeden muž čekal hosty, a když pro ně připravil večerní hostinu, vyslal svého čeledína, aby hosty svolal. Přišel k prvnímu a řekl mu: Můj pán tě volá. On ale řekl: Obchodníci mi dluží peníze. Přijdou ke mně večer a já jim musím předložit smlouvu. Večeři proto odříkám. Čeledín šel tedy k druhému a řekl mu: Můj pán tě zve. Ten ale odpověděl: Koupil jsem dům, je mě zde celý den zapotřebí. Nebudu mít ani chvíli volna. Čeledín přišel k dalšímu a řekl mu: Můj pán tě volá. On mu řekl: Můj přítel má svatbu a já mu připravuji svatební hostinu, nebudu moci přijít, proto večeři odříkám. Čeledín šel za dalším a řekl mu: Můj pán tě volá. On mu odpověděl: Kupuji vesnici a jdu si právě pro pacht, nebudu moci přijít, odříkám. Čeledín se vrátil a řekl svému pánovi: Ti, které svoláváš k večeři, odřekli. Pán řekl svému čeledínu: Jdi ven na cestu a přiveď ty, které tam nalezneš, aby s námi povečeřeli. Kupci a obchodníci nevejdou do míst mého Otce.
65. On řekl: Jeden dobrý člověk vlastnil vinici a přenechal ji rolníkům, aby ji obdělávali, aby od nich obdržel její výnos. Vyslal svého čeledína , aby mu dělníci dali plody vinice. Oni se ho chopili, zbili ho, téměř ho zabili. Když se čeledín vrátil a zpravil svého pána, tem řekl: Možná, že ho nepoznal(i). Proto poslal jiného čeledína, ale také toho rolníci zbili. Tu vyslal pán svého syna a řekl si: Před mým synem se budou mít jistě na pozoru. Rolníci ale věděli, že syn je dědicem vinice, proto se ho chopili a usmrtili ho. Kdo má uši, slyš!
66. Ježíš řekl: Ukažte mi tento kámen (var.L.: Poučte mě o tomto kameni),který stavitelé zavrhli, on se promění v kámen úhelný.
67. Kdo poznal celý svět, sám v sobě ale chybil, chybil ve všem.
68. Ježíš řekl: Blahoslavení jste, když vás nenávidí a pronásledují. Avšak to místo, kam vás pronásledují, nenaleznou.
69. Ježíš řekl: Blahoslavení ti, kteří byli pronásledováni ve svých srdcích, ti kteří poznali Otce v pravdě. Blahoslavení ti, kteří hladovějí, neboť bude vnitřek (tělo) nasycen(o) tím, co si přeje.
70. Ježíš řekl: Když si to v sobě vytvoříte, pak vás to, co máte, zachrání. Jestliže to ale v [sobě] nemáte, pak vás to, co v sobě nemáte, zahubí.
71. Ježíš řekl: Zničím [tento] dům a nikdo nebude mocen ho vystavět ……….(chybí deset písmen).
72. [jeden muž] mu řekl: Řekni mým bratrům, aby si se mnou rozdělili věci po mém otci, ale on mu řekl: Člověče, kdo mě učinil rozdělovatelem (pozemských věcí)? Obrátil se ke svým učedníkům a řekl jim: Jsem snad ten, který rozděluje?
73. Ježíš řekl: Sklizeň je sice veliká, ale je tu jen málo dělníků. Poproste Pána, aby poslal dělníky ke žním!
74. On řekl: Pane, je jich mnoho blízko [pramene], ale žádný v [prameni].
75. Ježíš řekl: Mnozí stojí přede dveřmi, ale jen ti, co jsou samotní (oproštění), vstoupí do svatební komnaty.
76. Ježíš řekl: Království Otce se podobá obchodníkovi, který měl krám plný zboží a nalezl perlu. Moudrý obchodník prodal krám a koupil si pouze tu perlu. Také vy hledejte nepomíjející poklad, který zůstává; hledejte to místo, kam nepřijde mol, který požírá, kde červi nic nezkazí.
77. Ježíš řekl: Já jsem světlo, které je nad vámi všemi. Jsem ve všem, co je. Vše ze mě vyšlo a opět se ke mně navrátí. Rozštípněte dřevo, budu tam. Zvedněte kámen a také tam mě naleznete.
78. Ježíš řekl: Proč jste vyšli na pole? Abyste viděli stéblo (L.: třtinu), jak se ve větru kymácí? Abyste spatřili nějakého [člověka], který nosí poddajné oblečení? […..vaši…..] králové a předáci, ti nosí poddajné šaty, ale pravdu nebudou moci poznat.
79. Jakási žena z davu mu řekla: Blahoslavené tělo, které tě nosilo a prsy, které tě kojily. On [jí] řekl: Blahoslavení, kteří slyšeli slovo (logos) Otce a v pravdě ho uchovali. Neboť přijdou dny, kdy budete říkat: Blahoslavené tělo, které nepočalo, a prsy, které nekojily.
80. Ježíš řekl: Kdo pochopil svět, nalezl tělo, Kdo ale nalezl tělo (mrtvolu), tomu je svět již ničím.
81. Ježíš řekl: Kdo se stal boháčem, má být králem. Kdo však disponuje mocí (dynamis), má se toho zříci.
82. Ježíš řekl: Kdo je mi nablízku, je nablízku ohni. A kdo je ode mne vzdálen, je daleko od království.
83. Ježíš řekl: Obrazy (podoby) jsou člověku zjevené, ale světlo, které je v nich, je skryté světlem od Otce. On však bude zjeven, ale jeho podoba je skryta jeho světlem.
84. Ježíš řekl: Dnes, kdy vidíte své podoby (jakoby sami sebe), se radujete. Když ale spatříte své podoby, které vznikly (už) před vámi – oni ani neumírají, ani se nezjevují – kolik snesete?
85. Ježíš řekl: Adam vznikl z veliké síly (dynamis) a z velkého bohatství, a přesto vás nebyl hoden. Kdyby vás byl totiž hoden, [neochutnal] by smrti.
86. Ježíš řekl: [Lišky mají svá doupata] a ptáci svoje hnízda. Syn člověka ale nemá žádné místo, kam by hlavu složil a odpočinul si.
87. Ježíš řekl: Ubohé je tělo, které je závislé na těle. Ubohá je duše, které je závislá na těchto obou.
88. Ježíš řekl: Andělé k vám přijdou a proroci a budou vám dávat, co (už) máte. Dejte (pak) také vy jim, co máte ve svých rukou a říkejte si (ptejte se): Kdy přijdou, aby si to své vzali?
89. Ježíš řekl: Proč umýváte vnější stranu poháru? Nechápete: Kdo stvořil vnitřní stranu, ten stvořil i vnější?
90. Ježíš řekl: Pojďte ke mně, neboť mé břímě je sladké a moje panství mírné a naleznete zde pro sebe klid.
91. Řekli mu: Pověz nám, kdo jsi, abychom na tebe věřili. On jim odpověděl: Zkoumáte tvář nebe a země, ale toho, který před vámi stojí, toho jste nepoznali. A tento okamžik nedokážete prozkoumat.
92. Hledejte a naleznete. A na co jste se mě v tyto dny ptali, jsem vám nezodpověděl. Teď vám to chci říct, ale vy se na to neptáte.
93. [Ježíš řekl]: Nedávejte svaté psům, aby to nevyhodili na hnůj. Neházejte perli sviním, aby je ne[zničily] (var.L.: aby je neučinily ničím).
94. …….(chybí patnáct písmen)…….. kdo hledá, nalezne, a kdo dovnitř …(var.NA.: kdo [klepe] na vnitřní), tomu bude otevřeno.
95. …..(chybí deset písmen)….. když máte peníze, nepůjčujte s úroky, nýbrž …..(chybí deset písmen)….. (var.NA.: nýbrž dejte tomu), od kterého je už neobdržíte zpět.
96. Ježíš [řekl]: Království Otce se podobá ženě, která vzala trochu kvásku a [vmísila ho] do těsta: tak udělala velké chleby. Kdo má uši, slyš!
97. Ježíš řekl: Království Otce se podobá ženě, která nese hrnec plný mouky a má před sebou dlouhou cestu. Ucho hrnce prasklo a mouka se sypala za ní po cestě, aniž by to věděla. Nevěděla vůbec, co se stalo (var. L.: Nechápala tu práci). Když přišla domů a sundala hrnec, našla ho prázdný.
98. Ježíš řekl: Království Otce se podobá muži, který chtěl zabít jednoho mocného člověka. U sebe doma vytáhl meč z pochvy a probodl stěnu, aby poznal, zda je jeho ruka dostatečně silná. Pak zabil toho mocného.
99. Učedníci mu řekli: Tví bratři a tvá matka stojí venku. On jim řekl: Ti, kteří jsou zde se mnou a kteří činí vůli mého Otce, to jsou mí bratři a má matka. To jsou ti, kteří vejdou do království mého Otce.
100. Ukázali Ježíšovi zlatou minci a řekli mu: Císařští od nás žádají daně. On jim řekl: Dejte císaři, co je císařovo. A dejte Bohu, co je boží, a co mé, to dejte mně!
101. (Ježíš řekl): Kdo nebude mít jako já v nenávisti svého [otce] a svou matku, nebude se moci stát mým učedníkem. A kdo nemiluje svého [Otce] a svou Matku jako já, nebude se moci stát mým učedníkem. Neboť má Matka ………… (chybí dvacet pět písmen) ………….. , má pravá [Matka] mi dala život.
102. Běda jim, farizeům! Neboť se podobají psovi, který leží ve žlabu pro dobytek. Ani nežere, ani nedopustí, aby se zvířata nažrala.
103. Ježíš řekl: Blahoslavený muž, který ví, na kterém místě lupiči vniknou, takže vstane, sebere své [síly] a opásá svá bedra, dříve než oni vstoupí.
104. Řekli mu: Pojď, dnes se budeme modlit a postit. Ježíš řekl: Jaký že hřích jsem učinil nebo kde nade mnou zvítězili? (var. L.: v čem mně byli nadřazeni?) Ale když ženich vyjde ze svatební komnaty, tehdy je vhodné se modlit a postit.
105. Ježíš řekl: Kdo pozná Otce a Matku, toho nazvou synem děvky.
106. Ježíš řekl: Když dvojí učiníte jedním, stanete se syny Člověka. A když řeknete: Horo, pohni se, tak se pohne(var. L.: …otoč se, tak se otočí).
107. Ježíš řekl: Království se podobá pastýři, který měl sto ovcí. Jedna z nich – byla to ta největší – se zaběhla. Tu nechal těch devadesát devět a hledal tu jednu, až ji nalezl. Když ji s námahou nalezl, řekl té ovci: Miluji tě víc, než těch devadesát devět.
108. Ježíš řekl: Kdo se napájí z mých úst, bude jako já, a já se stanu jím a tajemství mu budou otevřena.
109. Ježíš řekl: Království se podobá muži, který měl na svém poli skrytý poklad, o kterém nic nevěděl a … [když] zemřel, zanechal ho svému synovy, který o něm také nic nevěděl, a ten to pole prodal. Kupec přišel, zoral [ho a nalezl] ten poklad a začal dávat peníze na úrok těm, kterým chtěl.
110. Ježíš řekl: Kdo nalezl svět a stal se bohatým, ten ať se světa zřekne (var. L.: ať svět odmítne).
111. Ježíš řekl: Nebe a země před vámi zůstávají a kdo žije skrze Živoucího, ten nespatří smrti, [neboť] Ježíš řekl: Kdo sám sebe nalezne (var. L.: Kdo se bude cítit sám), toho svět není hoden.
112. Ježíš řekl: Běda tělu, které závisí na duši. Běda duši, která závisí na těle.
113. Jeho žáci mu řekli: Kdy přijde království? On řekl: Nepřijde, když bude očekáváno. Neřekne se: Podívej, teď je tady, nebo: Podívej, tam! Nýbrž království Otce je rozšířeno po celé zemi, ale lidé ho nevidí.
114. Šimon Petr mu řekl: Marie by měla od nás odejít, neboť ženy nejsou Života hodny. Ježíš řekl: Pohleď, já ji povedu, abych ji učinil mužem, aby se i ona stala živoucím duchem, který se vám mužům vyrovná. Neboť každá žena, která se stane mužem, vejde do království nebe.


Evangelium Filipa II

Únor 1, 2008

Evangelium Filipa II

81. Ježíš se zjevil [na břehu Jo]rdánu. Pleroma (plnost) nebeské říše je to, co bylo přede vším. Pak byl zrozen. Pak se narodil jako cizinec, pak byl pomazán, pak byl osvobozen, pak osvobodil. Var. NA.: Ten, který [se zrodil dřív než] svět, se zrodil znovu. Ten, [který byl dříve] pomazán, byl znovu pomazán. Ten, který byl osvobozen, opět osvobozoval.
82. Je dovoleno říci tajemství? Otec všeho (tj. pomíjivého i nepomíjivého světa) se spojil s pannou, která sem sestoupila. A oheň svítil pro něj onen den, a ten dal vzniknout velké svatební ložnici spojení (pastos). Proto také vzešlo Jeho tělo, které onoho dne vzniklo, ze svatební komnaty. Jak On sám povstal ze ženicha a nevěsty, tak také Ježíš vystavěl svět skrze ně. A je nutné, aby každý jednotlivý učedník vstoupil do jejího klidu (komnaty).
83. Adam vznikl ze dvou panen, z ducha a panenské země. Proto se Kristus narodil pouze z jedné panny, aby napravil omyl, který se stal na počátku.
84. Jsou dva stromy v ráji. Jeden činí zvířetem, druhý člověkem. Adam jedl ze stromu, který činí zvířetem a zvířecími lidmi. Rodí zvířata. Proto uctívají zv[ířata], která jsou Adamovi [podobná]. Strom, jehož plod Adam jedl, je zvířecí strom. Proto byli jeho [děti] početné. On nejedl plody pro lidi, nýbrž plody pro zvířata. [Kdyby] jedl [plody jiného stromu], plody stromu života, které činí člověkem, uctí[vali by bohové] člověka.
85. Tak je to na světě (kosmos): lidé vytvářejí bohy a uctívají své výtvory. Hodilo by se, aby bohové ctili lidi podle pravdy díla člověka.
86. Ona (díla) vznikají z jeho síly. Proto se nazývají silami. Jeho díla jsou jeho děti, které vznikli (se zrodili) z klidu. Proto přebývá jeho síla v jeho díle, zatímco klid se zjevuje v jeho dětech. A zjistíš, že tento (klid?) se dere ke svému zobrazení (ke své manifestaci) a takto projevený člověk, když dělá svá díla svou silou, vytváří ale své děti z klidu.
87. V tomto světě (kosmos) slouží otroci svobodným. V nebeské říši budou svobodní sloužit otrokům, budou děti svatební síně sloužit dětem svatby. Děti svatební síně mají jedno a totéž jméno. Klid panuje mezi nimi. Nepotřebují už být činní.
88. Zření (theoria) má velký užitek. Jsou velcí mudrci skrze zření mezi těmi, kteří jsou na tomto světě ….. vznešenost vznešeností ……….
89. [Ježíš miloval lidi.] Šel dolů, ke smrti, aby [je naplnil] a očistil, aby byli [dokončeni,] kteří byli [naplněni] v jeho jménu. [Kristus] řekl totiž: “Chceme naplnit veškerou spravedlnost”.
90. Ti, kteří tvrdí: “Nejprve se umírá a pak se povstává do ducha (vstává z mrtvých)”, se mýlí. Když se nepřijme nejprve anastasis za života, nepřijme se při smrti už nic. Stejně se říká také při křtu: “Křest je něco velkého, protože, když se přijme, dosáhneme Života”.
91. Apoštol Filip řekl: “Tesař Josef založil zahradu (paradeisos), protože potřeboval dřevo na své dílo. On to byl, kdo vyrobil kříž ze stromů, které vypěstoval. A jeho símě visí na tom, co vyrobil. Jeho semenem byl Ježíš, výrobkem ale kříž.”
92. Ale strom života je uprostřed zahrady (paradeisos), a sice olivovník. Od něj vzniklo pomazání (chrisma) a skrze něj anastáze (zmrtvýchvstání).
93. Tento svět (kosmos) znamená pojídat mrtvolu. Vše, co se z něj pojídá, bude také nenáviděno. Pravda znamená pojídat život. Proto nikdo z těch, kteří se jí vyživují, není mezi těmi, kteří umírají. Ježíš přišel z onoho místa a přinesl odtamtud výživu. A ochotným (přijímajícím) dal život, aby již neumírali.
94. Bůh dal [vzniknou] zahradě. Člověk [žil] v tomto ráji. V ráji existuje jedna jediná jednota, žádné oddělování u člověka. Blažení se v ní nerozdvojují. Tento ráj je místem, kde mně bude řečeno: “Jez z toho nebo nejez, jak chceš!” To je místo, kde budu jíst všechno, ačkoliv se tam nachází strom poznání. Ten zabil Adama, místo aby člověka učinil živoucím. Strom byl zákon (nomos). Má schopnost propůjčovat poznání dobra a zla. Ale ani ho neoddělil od zlého, ani ho nepostavil do dobrého, nýbrž připravil smrt pro ty, kteří z něj jedli. Neboť když řekl: “Jezte toto a toto nejezte”,stal se počátkem smrti.
95. Pomazání (chrisma, zasvěcení) je nad křtem. Neboť na základě pomazání jsme byli nazvání křesťany (tj. uctívači světla), ne kvůli křtu. Také Kristus byl kvůli pomazání tak nazván. Neboť Otec pomazal (zasvětil) Syna. Syn pak zasvětil apoštoly a apoštolové pak nás. Kdo je zasvěcený, nabyl vlastní plnost všeho, anastázi, světlo, kříž i svatého ducha. Otec mu to dal ve svatební síni (nymfon) a on to přijal.
96. Otec byl v Synu a Syn v Otci. To je říše nebe.
97. Vhodně řekl Pán: “Někteří vcházejí s úsměvem do říše nebeské a tak vycházejí (odcházejí).” Řekl bez zábran: “Křesťan nevlastnil vůbec nic. Jakmile se ponořil do vody, povstal znovu jako pán nade vším.” Proto není tento smích žádným žertem, nýbrž protože si málo vážil tohoto železe (světa) (NA.: této onuce), otevřel říši nebe, která je nad ním. Když tedy si málo vážil světa a opovrhoval jím jako něčím směšným, vyjde také s úsměvem.
98. Tak to také bude s chlebem a kalichem a olejem, kdyby existovalo nějaké jiné (mystérium), které by bylo nad tímto.
99. Svět (kosmos) povstal omylem. Neboť ten, který ho vytvořil, ho chtěl vytvořit nepomíjející a nesmrtelný. Stalo se a on nedosáhl toho, v co doufal. Neboť neexistuje nepomíjejícnost světa (kosmos), ani toho, který svět stvořil. Neboť neexistuje nepomíjejícnost činů, nýbrž dětí. A žádná věc nebude moci přijmout věčnost, dokud se nestane dítětem. Jestli kdo ale nemá schopnost přijímat, o kolik bude moci dávat!
100. Kalich motlitby obsahuje víno a vodu, neboť slouží jako symbol pro krev, za kterou se děkuje (eucharistein). A je naplněn svatým duchem. A je to duch zcela dokončeného (teleios) člověka. Když z tohoto kalichu pijeme, přijímáme tohoto dokončeného člověka.
101. Živá voda je tělem. Je nutné, abychom oblékli Živoucího člověka. Proto, kdo sestupuje k vodě, odstrojí se, aby onoho Živoucího oblékl.
102. Kůň plodí koně. Člověk plodí člověka. Bůh plodí boha. Právě tak je to se ženichem a nevěstou – ze svatebního spojení povstanou [jejich děti.] Neexistoval žid, který by pochá[zel] z Řeka, [dokud trval zákon.] A my sami jsme po[šli] z židů, [dříve než] jsme se [stali] křesťany. Viděl jsi [zástupy.] A tyto [naše řady] byly nazvány: vyvolené pokolení [svatého ducha,] pravého člověka a Syna člověka a “símě Syna člověka”. Toto pravé pokolení bude známé ve světě.
103. Tito (tj. vyvolené pokolení) jsou místem, kde se nalézají děti svatební síně. Sjednocení (spojení) vzniká na tomto světě (kosmos) z muže a ženy jako ze síly a slabosti. Ale něco jiného je forma sjednocení eonu. My je ale nazýváme tímto jménem. Existují ale jiná (jména). Pro nás však příliš vysoko.
104. Kdo jsou ti, kteří jsou jmenováni, takže jsou nadřazeny silným (tohoto světa)? Tam totiž, kde je síla, jsou také ti, kteří jsou silnější než ta síla. Jeden jím je a druhý jím není. Ale mezi dvěma je to jen jeden. To je to, co nepochopí žádné nízké srdce, ke kterému jsou všichni přivedeni. Var. NA.: Nemusí každý, který má vše, toto vše také poznat?)
105. Není vhodné, aby se všichni poznávali. Ti, kteří se (sami sebe) nepoznávají, nebudou užívat to, co vlastní. Ti ale, kteří se poznali, to budou užívat.
106. Dokončený (teleios) člověk bude nejen neuchopitelný, nýbrž také nespatřitelný. Neboť kdyby byl viditelný, byl by také uchopitelný. Jiným způsobem může také tento dar získat, jen když si oblékne dokonalé světlo a sám se stane dokonalým světlem. Poté, co si ho oblékne, vejde do ….. To je dokonalé [světlo.]
107. Je pro nás nutností stát se [dokonče]nými lidmi dříve než odejde[me ze světa]. Kdo totiž přijal svět, aniž by se stal [pánem] nad tímto místem, nemůže [dosáhnout] onoho místa, nýbrž se octne ve středu, jako nedokonalý (nedokončený). Jen Ježíš zná jeho konec.
108. Svatý člověk je zcela a úplně svatý až dolů ke svému tělu. Neboť když příjme chléb, učiní ho svatým, právě tak kalich nebo vše ostatní, co přijímá, přičemž to očišťuje. A že by takový (člověk) neměl také očistit tělo?
109. Když Ježíš naplnil vodu křtu, tak také vylil smrt. Proto sice sestupujeme do vody, ale nesestupujeme do smrti, abychom nebyli vyliti do ducha světa. Když on vane, dává povstávat zimě. Když vane svatý duch povstává léto.
110. Kdo vlastní poznání (gnosis) pravdy, je svobodný. Svobodný ale nehřeší. Neboť kdo hřeší, je otrokem hříchu. Matka je pravda, poznání je ale Otec. Ti, kterým není dovoleno hřešit proti světu, se nazývají: “svobodní, kterým není dovoleno hřešit” (var.NA.: Ti, kterým není dovoleno hřešit, ty nazývá svět: “svobodní”. To jsou ti, kterým není dovoleno hřešit.) Poznání pravdy povznáší a osvobozuje je a dopřává jím povznést se nad celé místo (svět). Láska ale vzdělává. Ten, který se osvobodil skrze poznání je ale dělníkem z lásky pro ty, kteří svobodu poznání ještě nemohli přijmout. Poznání je ale uschopňuje, aby se mohli osvobodit. Láska (agapé) nic nebere. Neboť jak by mohla něco brát, kde jí všechno patří? Neříká: “tamto je moje” nebo “toto je moje”, nýbrž “tobě to patří”.
111. Láska Otce, který je miluje, je víno a světící olej. Požívají ji všichni, kteří jí jsou pomazáni. Používají ji také ti, kteří stojí vně ní, dokud jsou v blízkosti pomazaných a protože ti, kteří pomazávají olejem u nich bydlí a chodí k těm, kteří ještě pomazáni nebyli. Ale dokud stojí stranou, zůstávají ještě u svého (dřívějšího) zápachu. Samaritán nedává raněnému nic než víno a olej. Není (tedy) nic jiného než pomazání. A to vyléčilo rány. Neboť láska zakrývá množství hříchů.
112. Koho žena miluje , tomu se podobají ti, které ona porodí. Když miluje svého manžela, podobají se manželovi, když cizoložníka, podobají se cizoložníkovi. Často, když se žena spojuje se svým manželem pouze z donucení, zatímco její srdce patří cizoložníkovi, se kterým se také spojuje, porodí toho, kterého chce porodit, takže je podobný cizoložníkovi. Vy ale, kteří jste u Syna božího, nemilujte svět (kosmos – viditelný řád), nýbrž milujte Pána, aby to, co přinesete, nebylo podobno světu (kosmos), nýbrž Pánu.
113. Člověk se kříží s člověkem. Kůň se kříží s koněm. Osel se kříží s oslem. Druhy (genos) se kříží se svými druhově podobnými. Právě tak se kříží duch s duchem a logos se spojuje s logem. A světlo se spojuje se světlem. Když se staneš člověkem, bude tě člověk milovat. Když se staneš duchem, bude se duch s tebou spojovat. Když se staneš logem, bude se s tebou logos družit. Když se staneš světlem, bude se s tebou spojovat světlo. Když se staneš horním, bude horní na tobě spočívat. Když se staneš koněm, oslem, dobytkem, psem, ovcí nebo nějakým jiným, vně nebo dole se nalézajícím zvířetem, nebude tě moci milovat ani člověk, ani duch, ani logos, ani světlo, ani horní, ani vnitřní. Nebudou moci totiž v tobě spočívat a ty nemáš žádný podíl na nich.
114. Kdo je otrokem proti své vůli, ten se může osvobodit. Kdo byl osvobozen skrze milost svého pána a vydal sebe na pospas novému otroctví, ten se už nebude moci osvobodit.
115. Hospodářství (obdělávání) světa s skládá ze čtyř druhů: shromažďuje se ve stodole skrze vodu, zemi, vítr (pneuma) a světlo. A hospodářství boží se skládá rovněž ze čtverého: skrze víru, naději, lásku (agapé) a poznání. Naše země je víra, protože se v ní držíme kořeny. Voda ale je naděje, protože se skrze ní vyživujeme. Vítr je láska, protože skrze ní rosteme. Světlo ale je poznání, protože skrze něj zrajeme.
116. Milost (charis) je [rolník. Zrnem] rolníka jsou lidé, kteří [vystupují] k výšinám nebes. A blahoslavený rolník je ten, který nesvedl jejich duše. Takový je Ježíš Kristus. Svedl celý svět a neobtížil žádného. Proto je blahoslavený, že je dokončeným člověkem, neboť takový je logem.
117. Neptejte se nás na něj (na Krista), protože je těžké ho znovu vystavět. Jak bychom mohli být v něčem tak velkém úspěšní!
118. Jak On dává jednomu každému klid? Především nikoho nezarmucuje, ať je velký nebo malý, nevěřící nebo věří. Potom dává klid těm, kteří spočívají v dobrém. Kdo činí dobro, nedokáže tyto uklidňovat(?). Neboť nedosáhne toho, co chce. Nedokáže je zarmoutit, jen když způsobí, že se sami přivedou do nesnází. Avšak komu se daří dobře, ten je někdy zklame. Nezáleží to na něm, nýbrž jejich špatnost to je, co je zarmoutí. Kdo je od přirozenosti dobrý, potěšuje dobrého. Někteří se ale takto zbytečně zarmucují.
119. Pán domu získal všechno, co potřeboval: dítě, otroka, dobytek, prase, pšenici, žito, plevy, trávu, [kosti], maso, žaludy. Byl to chytrý muž a věděl , čím se co živí. Dětem předložil chleba a [olivový olej], otrokům ale ricinový olej, [maso a] mouku. A dobytku předložil žito, plevy a trávu. Psům předhodil kosti. Prasatům ale předhodil žaludy a zbytky. Tak (jako on) se chová také boží učedník. Když je chytrý a chápe učednictví, nebudou ho mást manifestované tělesné formy. Není možné ho zavést do omylu, nýbrž bude se dívat na danost duše jednoho každého a tak s ním bude mluvit. Existuje mnoho zvířat na světě nosících lidská těla. A když je (tento člověk) pozná, bude házet prasatům žaludy, dobytku žito, plevy a trávu, a psům kosti. Otrokům bude dávat nejprv a s dětmi bude zakončovat (teleios).
120. Existuje Syn člověka a existuje syn Syna člověka. Pán je Syn člověka a syn Syna člověka je ten, který se rodí skrze Syna člověka. Syn člověka přijímá od Boha schopnost vytvářet. Vlastní také schopnost stvářet (plodit).
121. Kdo přijal (dostal) schopnost stvářet, je stvoření. Kdo přijal schopnost vytvářet, je výtvorem. Kdo vytváří, nemůže stvářet. Kdo stváří (plodí), může také vytvářet. Říká se ale: Kdo stváří, vytváří, ale jeho výtvor je stvoření. Proto jsou výtvory ne jeho dětmi, nýbrž jeho obrazy. Kdo vytváří, pracuje ve zjeveném a sám je zjevený. Kdo stváří (rodí), pracuje ve skrytém a je sám skrytý. [Stvoření není totéž] co obraz. Kdo tedy vytváří, vytváří ve zjeveném. Kdo ale stváří (plodí), rodí děti ve skrytosti.
122. Nikdo neví, který den to je, kdy se muž spojil se ženou, kromě jich samých. Neboť svatba světa je tajemstvím pro ty, kteří přijaly ženu. Když už svatba pošpinění byla skrytá, o co víc je pravým tajemstvím nepošpiněná svatba. Není v ní nic tělesného, je úplně čistá. Nepatří k žádosti, nýbrž kvůli. Nepatří k temnotě nebo noci, nýbrž patří ke dni a ke světlu. Když je nějaká svatba odstrojená, stává se nemravností (porneia). A nejen, když nevěsta příjme semeno nějakého jiného muže, nýbrž, i když jen opustí svatební lože a je viděna, je to nemravnost. Ona se může zjevit svému otci, matce, příteli ženicha a dětem ženicha. Těmto je dovoleno každý den navštěvovat svatební komnatu. Ostatní mohou chtít buď slyšet její hlas nebo užívat posvěcení a mohou se živit ze zbytků, které spadnou ze stolu, jako psi. Ženichové a nevěsty patří ke svatební síni. Nikdo neuvidí ženicha a nevěstu, když nebude ve svatební síni (var. NA.: když se jimi nestane).
123. Když Abrahám ….. uviděl to, co měl vidět, provedl obřízku, čímž nám ukázal, že je nutné, zničit tělo [údů světa]. Dokud je většina jeho věcí skrytá, mají trvání a jsou živé. Když se zjeví, zemřou podle příkladu viditelného člověka. Dokud je nitro člověka skryté, je člověk živý. Když se jeho nitro ukáže a vyhřezne z něj, musí ten člověk zemřít. Podobně je tomu u stromu. Dokud jsou jeho kořeny skryté, raší a roste. Když se jeho kořeny odhalí, strom uschne. Tak se to má se vším co na světě existuje, nejen s odkrytým, nýbrž i se skrytým. Neboť dokud jsou kořeny špatnosti skryté, je zlo silné. Když jsou ale poznány, zlo se ruší a když je zcela zjevené, zaniká. Proto říká logos: “Už je sekyra položena ke kořeni stromu.”, ne aby se odříznul – co se odřízne, raší znovu – nýbrž sekera hloubí do hloubky, až odhalí kořeny. Ježíš ale vytrhl kořeny celého světa zcela a úplně, jiné ale částečně. Co se nás pak týče, tak může jeden každý z nás odhalovat kořeny špatnosti, které jsou v něm a může ji se svými kořeny vytrhnout ze svého srdce. Špatnost ale bude vytržena, když ji poznáme! Když ale o ní zůstáváme v nevědomosti, zapustí v nás kořeny a přinese v našem srdci plody. Stane se pánem nad námi a my jejími otroky. Spoutá nás, takže budeme dělat to, co nechceme, a to, co chceme, dělat nebudeme. Stane se mocnou, protože jsme ji nepoznali. Bude působit, jakoby byla věčná (jakoby bytostně existovala). Nevědomost ale pro nás existuje (je věčná) jako matka zla, avšak to, co z nevědomosti vzniká, ani nemá věčné bytí, ani to nemělo, ani to nebude mít. To druhé ale (tj. co pochází z pravdy) se naplní, když se zjeví celá pravda. Neboť pravda je jako nevědomost: dokud je skrytá, spočívá sama v sobě, když se ale zjeví, bude poznána a oslavována, takže je pak mocnější než nevědomost a omyl. Jen ona dává svobodu! Logos řekl: “Když poznáte pravdu, pravda vás osvobodí.”. Nevědomost je otrok, poznání (gnosis) znamená svobodu. Když poznáte pravdu, naleznete také plody této pravdy. Když se s ní spojíme, přinese nám dokončenost (naplněnost, pleroma).
124. Teď máme (kolem sebe) zjevené věci stvoření. Jsme zvyklí říkat: “To jsou uctívaní silní, skryté věci jsou ale opovrhování slabí.” Následně se to má se zjevenými věcmi pravdy – jsou slabé a opovrhované. Skryté věci ale jsou silné a uctívané. (?) Tajemství pravdy jsou ale zjevná pouze jako symbol a obraz.
125. Ložnice spojení je ale skrytá. Je tím nejsvětějším. Závěs ji sice napřed do jisté míry zahaloval, dokud Bůh spravoval stvoření (ktísis). Když ale roztrhnul závěs a ukázal vnitřek, bude tento dům opuštěný nebo bude zničen. Celá božskost ale neprchne z tohoto místa do nejsvětějšího, neboť ona se nemůže smísit s čistým světlem a čistou dokončeností pleromatu (naplnění). Nýbrž ona dospěje pod křídla kříže a pod jeho paže. Tato loď ji poslouží k záchraně, když potopa (kataklysmos) jí bude hrozit pohlcením. Když někteří dosáhnou stavu kněžství, budou moci vstoupit spolu s velekněžími do vnitřku, za závěs. Proto se závěs neroztrhne jen nahoře – jinak by se nejsvětější otevřelo jen pro ty nahoře – ani se neroztrhne jen dole, jinak by se zjevilo jen těm dole, nýbrž se roztrhne od shora dolů. Horní se otevře pro nás, kteří se nacházíme dole, abychom vstoupili do tajemství pravdy. Toto je vpravdě to silně uctívané. My tam ale vstoupíme skrze opovržené symboly a věci, které jsou slabé. Ony jsou ale opovrženíhodné ve srovnání se vznešenou výsostí. Existuje vznešenost, která vznešenost převyšuje. Existuje síla, která sílu převyšuje. Proto se pro vás otevřelo dokončené a “skryté pravdy” a zjevilo se nejsvětější. A ložnice spojení nás pozvala. Dokud byla skrytá, byla špatnost sice nicotná, ale nebyla odstraněna ze středu semene svatého ducha, takže oni (ony) byli(y) otroky zla. Když se ale zjeví, pak se na každého vylije dokonalé světlo. A všichni, kteří se v něm nacházejí, [přijmou] pomazání. Pak budou otroci svobodní a zajatci budou propuštěni.
126. Každé seménko nebe zasíval můj Otec, který je v nebi, aniž by jej znovu vytrhával. (var. NA.: Každé semeno, které nezasadil můj nebeský Otec, bude vytrženo.) Všichni, kteří vejdou do svatební síně, dosáhnou plnosti (var. NA.: zapálí světlo). Neboť oni nevytvářejí, tak jako při svatbách, které [máme před očima], které se dějí v noci. Oheň hoří v noci a je uhašen. Mystéria této svatby se ale naplní ve dne a ve světle. Takový den a jeho světlo nikdy nezapadá (nekončí).
127. Když se někdo stane dítětem zasvěcení (svatební síně), příjme světlo. Když ho někdo nepřijme, dokud je na těchto místech (tj. na světě), nebude ho moci na onom místě také přijmout. Kdo příjme ono světlo, nebude moci být viděn, ani nebude uchopitelný. A nikdo ho nebude moci tímto způsobem trápit, ať se pohybuje ve světě, nebo ať tento svět opustí. Přijal už pravdu v obrazech a svět se stal eonem. Neboť eon pro něj existuje jako pleroma (naplnění, dokončení) a on pak existuje tímto způsobem: On (on?) je mu zjevný, tím že není skrytý ve tmě a noci, nýbrž že je skrytý v dokončeném (dokonalém) dni a svatém světle.


Evangelium Filipa I

Únor 1, 2008

Evangelium Filipa I

1. Hebrejský člověk vytvořil žida a nazve ho proselytou (přestoupencem). Proselyta ale nevytvořil žádného proselytu. [Jed]ni jsou takoví, jací vzni[kají] a vytvářejí ještě jiné, [jiným] musí již stačit, že (vůbec) vznikají.
2. [Otrok] sleduje pouze to, aby se osvobodil. Nesnaží se získat jmění svého pána. Syn ale nejenom že je synem, nýbrž si nárokuje i dědictví od otce.
3. Ti, kteří dědí mrtvé, jsou sami mrtví a dědí jen mrtvé. Ti, kteří dědí Živoucího, jsou živí a dědí živoucí i mrtvé. Mrtví nedědí nic, neboť jak by mohl mrtví dědit? Když mrtví zdědí Živoucího, nezemře, nýbrž bude o to více žít.
4. Pohan (ethnikos) neumírá, neboť vůbec nežil, aby mohl zemřít. Kdo došel víry v pravdu, nalezl život. A takový se vznáší v nebezpečí smrti. Žije totiž od toho dne, kdy přišel Kristus.
5. Vytvářejí svět (kosmos), zdobí města, vynášejí mrtvé.
6. Když jsme byli ještě židy, byli jsme sirotky. Měli jsme pouze svoji Matku. Když jsme se stali křesťany, dostali jsme jak Otce, tak i Matku.
7. Ti, kteří sejí v zimě, sklízejí v létě. Zima je tento svět, léto je další eon. Zasejeme v tomto světě, abychom v létě sklidili. Proto nám nepřísluší, abychom si v zimě něco vyprošovali. Co následuje po zimě, je léto. Když ale někdo sklízí v zimě, nebude sklízet, nýbrž jen vytrhávat.
8. Takový člověk tímto způsobem nezíská žádné plody, ani nebude získávat ….., nýbrž také sabbat bude bez plodu.
9. Kristus přišel, aby některé vykoupil, jiné aby zachránil, jiné osvobodil. Cizí vykoupil, učinil je svými. Oddělil své, které měl (ve světě) na zápůjčku podle své vůle. Ne teprve když se zjevil, tam (do světa) vložil duše podle své vůle, nýbrž, dokud svět trvá, dává tam duše podle své vůle. Kdyby chtěl, přišel by dříve, aby si je vzal, protože je měl (svět) na zápůjčku. Ony (duše) se nacházejí v moci lupičů a byly v zajetí. On je zachránil a vykoupil ve světě dobré i zlé.
10. Světlo a tma, život a smrt, pravý a levý, jsou si navzájem bratry, není možno je od sebe oddělovat. Proto nejsou ani dobří dobrými, ani zlí zlými, ani život životem a smrt smrtí. Proto se každý ruší již svým prvním začátkem. Ti ale, kteří jsou nad světem povzneseni, jsou nezrušitelní a věční.
11. Jména která se dávají věcem, zapříčiňují obrovský omyl. Obrací totiž lidské srdce od věčně jsoucího k pomíjejícímu. A kdo slyší “Bůh”, nerozumí nepomíjející (věčně jsoucí), nýbrž pomíjející (tj. stávající se). Tak se to má také se slovy “Otec”, “Syn”, “svatý duch”, “život”, “světlo”, “anastasis”, “církev”, a se všemi ostatními slovy: nevyjadřují věčné, nýbrž pomíjející, i když věčné je už poznáno. Slova, která jsou slyšet, jsou ve světě, aby klamala. Kdyby patřila k jinému eonu, nemohla by se v tomto světě ani den, nezůstala by ani mezi věcmi tohoto světa. Slova mají svůj konec v eonu.
12. Jedno jediné slovo se ve světě nevyslovuje – slovo, které dal Otec Synovi, které je výš než všechna jména – je to jméno Otce. Syn by se totiž nestal Otcem, kdyby si neosvojil Otcovo jméno. Ti, kteří toto jméno mají, ho sice znají, ale nemluví o něm. Ti, kteří ho ale nemají, neznají ho, ti o něm mluví. Avšak pravda dala vzniknout slovům ve světě kvůli nám, protože je nemožné, abychom ji beze slov porozuměli. Jedna jediná je pravda. Je kvůli nám mnohostí, abychom se, sami v lásce, poučili skrze mnohé.
13. Archonti (světské mocnosti) chtěli člověka klamat, protože viděli, že on má příbuznost s bytostně dobrým. Vzali jméno dobrého a dali ho nedobrému, aby tak člověka klamali skrze jméno a tak ho spoutali s nedobrým. A potom, když jim (archontům) prokazovali lidé přízeň, podnítili je, aby se vzdálili od “nedobrého” a usadili se u “dobrého”, které znali, neboť oni si přáli, aby lidem vzali svobodu a aby se stali navěky (jejich) otroky.
14. Existují síly, které člověku dávají potravu, protože nechtějí aby se osvobodil a chtějí, aby ony samy trvaly věčně. Když totiž se člověk osvobodí, nedává už těmto silám žádné oběti. A přinášeli těmto silám zvířata, neboť zvířata jsou ti, kterým oběti přinášeli! Přinášeli je ještě živé, ale při úkonu zvířata umírala. Člověk se obětoval Bohu v mrtvém stavu a žil a dospěl k Životu.
15. Dříve než přišel Kristus, neexistoval na světě chléb – jako v ráji, v místě, kde žil Adam, bylo mnoho stromů jako pokrm pro zvířata, avšak nebylo tam žádné obilí jako pokrm pro člověka a člověk se živil jako zvířata. Když ala přišel Kristus, dokončený (teleios) člověk, přinesl chléb z nebe, aby se člověk živil pokrmem člověka.
16. A) Archonti věřili, že to, co dělají, dělají svou silou a svou vůlí. Ale svatý duch působil skrytě skrze ně, tak jak chtěl on. B) Pravda, která je zde od začátku, klíčí na všech místech a mnozí vidí, jak klíčí. Velmi málo ale z těch, kteří je vidí, jí budou také sklízet (var. L.: jí jsou naplněni).
17. Někteří říkají: Marie otěhotněla duchem svatým. Mýlí se. Nevědí, co říkají. Kdy to kdy bylo, aby žena otěhotněla od ženy! Marie je panna, kterou mocnosti nepošpinily. Je velkým prokletím pro židy, totiž pro apoštoly a žáky apoštolů. Tato panna, kterou mocnosti nepošpinily, se zjevila, aby mocnosti pošpinily sami sebe. A Pán by neříkal: “Můj Otče, který jsi v nebi”, kdyby byl neměl ještě jiného otce. Nýbrž by říkal jednoduše: “Můj Otče”.
18. Pán řekl učedníkům: Vy, děti království, sice přijdete do domu Otce, ale nekraďte v domě Otce a nic neodnášejte!
19. Ježíš je skryté jméno, Kristus je zjevené jméno. Proto neexistuje slovo Ježíš v žádné jiné řeči, nýbrž jeho jméno je (v každá řeči) Ježíš, jak se také jmenuje. Ohledně jména Kristus ale – jeho jméno je v syrštině Mesiáš, v řečtině ale Kristus. Každopádně ho mají všichni ostatní podle řeči jednoho každého z nich. Nazarejský je ten, který je zjevený ve skrytém.
20. Kristus má v sobě vše, ať je to člověk nebo anděl, mystérium (tajemství) nebo Otec.
21. Říkají: “Pán nejdříve zemřel a pak vstal z mrtvých” a mýlí se. On totiž nejdříve vstal z mrtvých (anastasis) a pak zemřel. Neboť kdo nejprve nedosáhne anastáze (zmrtvýchvstání), nezíská věčné, ten zemře. Pokud pravý Bůh žije, takto povstalý nezemře.
22. Nikdo nebude skrývat velkou věc v nějakém velikém (cenném) předmětu. Ale často odloží bezpočetné desetitisíce v předmětu za jeden haléř. Tak se to má také s duší. Ta je cenností uvízlou v bezcenném těle.
23. A) Někteří se bojí vstoupit do věčnosti v nahotě. Proto chtějí znovu povstat v těle. Nevědí, že ti, kteří nosí tělo, jsou ti nazí, a ti, kteří jsou schopni se odstrojit, jsou ti nenazí. B) Tělo a krev nebude moci zdědit říši boží. Co je to, co dědit nebude? Tělo, které nosíme. Co je ale to, co dědit bude? Je to tělo Ježíše a jeho krev. Proto řekl: “Kdo nebude jíst má tělo a pít mou krev, nemá v sobě život”. Co to znamená? Jeho tělo je jeho slovo a jeho krev je svatý duch. Kdo to přijal, má už pokrm a nápoj a oblečení! C) Kárám ty, kteří říkají: “Nelze v těle vstoupit do věčnosti”. Z druhé strany se o těchto obou (tj. tělu a duchu) upadá do omylu. Ty říkáš, že tělo nemůže povstat (vstoupit do věčnosti). Ale řekni mně, co může povstat, abychom tě uctívali? Říkáš: “Duch v těle je to a také toto světlo v těle”. Také toto ale (co jsi nejmenoval) je něco, co se nalézá v těle, neboť cokoliv můžeš jmenovat, neřekneš nic mimo tělo. Je tedy nutné vstoupit do věčnosti v těle, neboť všechno je v něm.
24. Také ti, kteří oblékají šaty, jsou vyvolení pro šaty v říši nebe. (Tyto) šaty jsou vybrány pro ty, kteří je oblékli skrze vodu a oheň, tj. pro ty, kteří čistí celé místo (celý svět).
25. Zjevené věci jsou skrze zjevené, skryté věci jsou skrze skryté. Existují také ti, kteří jsou skryti skrze zjevené. Existuje voda ve vodě, existuje oheň v oleji (na pomazání).
26. Ježíš je nosil všechny skrytě. Zjevil se totiž takový, jaký skutečně byl, nýbrž se zjevil tak, jak ho mohli vidět. Těm, kteří jsou ve smrti, se zjevil (jako smrt!). (var. A.: Zjevil se všem bytostem). Zjevil se velkým jako velký a zjevil se malým jako malý. Zjevil se andělům jako anděl a lidem jako člověk. Proto se jeho logos (tj. pravá podstata) skrývá přede všemi. Někteří ho sice viděli, ale mysleli, že vidí sami sebe. Ale když se zjevil svým učedníkům na hoře v plné své nádheře, nebyl malý. Stal se veliký. Ale nejprve zvětšil učedníky, aby ho mohli spatřit v jeho velikosti. Řekl onoho dne v poděkování: “Ty, který jsi spojil dokončeného (teleios) – Světlo se svatým duchem, spoj také anděly s námi, s jejich nápodobami!”
27. Nepohrdejte beránkem, neboť bez něj by nebylo možné vidět krále. Nikdo nebude smět vyjít na svou cestu za králem, když bude nahý.
28. Děti nebeského člověka jsou početnější než děti pozemského. Jestliže Adamovy děti jsou četné, ačkoliv umírají, o co víc je dětí dokončeného člověka, které neumírají, nýbrž se stále zrozují.
29. Otec zplodí dítě, avšak to dítě nemůže zplodit děti, neboť ten, který byl právě zrozen, nemůže ještě plodit a takové dítě dostává bratry, ne děti.
30. Všichni, kteří jsou zplozeni do světa (viditelného řádu), jsou zplozenci fyzis (přírody?). A jiní jsou [v tom], z čeho se zrozují [tím, že] se odtamtud vyživují. Člověk přijímá potravu z příslibu místa nahoře [….] Z úst. A když odtamtud vzejde logos, bude se vyživovat z (jeho) úst a stane se dokončeným.
31. Neboť dokončení (teleios) jsou oplodněni i rodí skrze políbení (tj. lásku). Proto líbáme (tj. milujeme) také my sebe (navzájem) a přijímáme oplodnění skrze milost (charis), která je mezi námi.
32. Tři ženy (Marie) pobývali po celou dobu s Pánem: jeho matka, jeho sestra a Magdalena, která je nazývána jeho milenka.
33. “Otec” a “syn” jsou jednoduchá slova. Svatý duch je zdvojené slovo (dvě slova), neboť ti (otec a syn), jsou na všech místech. Jsou nahoře, jsou dole, jsou ve skrytosti, jsou ve zjeveném. Svatý duch ve zjeveném je dole, ve skrytém je nahoře.
34. Svatým je (také) přisluhováno od zlých mocností. Ty jsou totiž od svatého ducha osleplé, aby věřily, že slouží svým lidem, i když slouží svatým. Proto, když prosil jeden učedník jednoho dne Pána o nějakou světskou věc, mu on řekl: “Popros svou Matku a ona ti těch cizích věcí (tj. ze světa) dá.
35. Apoštolové říkali žákům: Kéž celá naše oběť získá sůl! Nazývali [moudrost] solí. Bez ní není žádná oběť blahodárná.
36. Moudrost je neplodná a přesto má děti. Proto je nazývána solnou [so]chou (?). Místo, kde by měla [pít, aby] otěhotněla svým způsobem, [je] svatý duch. Proto je jejích dětí bezpočtu.
37. Co vlastní otec, patří synu. A dokud je syn sám malý, nebývá mu svěřováno, co mu patří. Když se stana mužem, dá mu jeho otec vše, co vlastní.
38. Pomýlenci! Co se pomocí ducha (pneuma) zrodí, skrze něj také zase zaniká. Proto tímtéž duchem (dechem) se oheň rozsvěcuje i zhasíná!
39. Něco jiného je echamoth a něco jiného echmot. Echamoth je pouze moudrost (sofia), echmot ale je moudrost smrti, to je ta, která zná smrt a která se nazývá “malou Sofií” (moudrostí).
40. Jsou zvířata, která člověka poslouchají, jako je kráva, osel a různá jiná tohoto druhu. A jsou jiná zvířata, která (člověka) neposlouchají a svobodně žijí v pustinách. Člověk orá se zvířaty, která jsou poslušná. A tím vyživuje sebe sama a zvířata, ať ta poslušná, nebo ta neposlušná. Tak se to má i s dokončeným (teleios) člověkem. Skrze síly, které jsou poslušné, oře a tak se stará, aby vše povstávalo. Proto má celé místo (svět) trvání, ať ti dobří nebo špatní, pravý nebo leví. Svatý duch živý každého a vládne nad všemi silami, ať poslušnými nebo neposlušnými a odloučenými. Neboť se zjevuje také, aby je uzavřel, aby, kdyby chtěly, nemohly [uni]knout.
41. [Ten, který] byl stvořen, je …… očekával, že jeho děti jsou pěkná stvoření. (Pouze) když by nebyl stvořen, nýbrž zrozen, očekával bys, že jeho símě bude ušlechtilé. Nyní je ale stvořený a plodí. Jak je to vznešené!
42. Nejprve se rozbilo manželství, potom vznikla vražda (Kain). A on se zrodil z rozbitého manželství, neboť byl synem hada. Proto se zrodil, aby zabíjel lidi, stejně jako jeho otec. A zabil svého bratra. Každé pohlavní spojení (koinonia), které vznikne mezi těmi, kteří si nejsou rovni, je rozbitím manželství (cizoložství).
43. Bůh je barvíř. Jako dobré barvy, nazývané pravými, zanikají s věcmi, které byly jimi pomalované, tak se to má s tím, co Bůh vybarvil. Protože však jsou jeho barvy nesmrtelné, je také to, co nabarvil, nesmrtelné. Bůh ale to, co barví, noří do vody.
44. Je nemožné, aby někdo viděl něco z nepomíjejícího (věčného), jen když se onomu rovná (var.: Aniž by ho sám neobsahoval.). Neplatí zde, jako u viditelného řádu (kosmos), že člověk vidí slunce, aniž by byl sluncem a nebe, zemi a všechny ostatní věci, aniž by jimi byl, nýbrž ve světě pravdy platí: spatřil-li jsi něco z onoho místa, stal jsi se jím. Zavnímal-li jsi ducha, stal jsi se duchem. Spatřil-li jsi Krista, stal jsi se Kristem. Spatřil-li jsi Otce, stal jsi se Otcem. Proto zde (kosmos) vidíš všechny věci a sebe sama při tom nevidíš, tam ale se vidíš: neboť co vidíš, to také přijímáš (var.: tím se stáváš).
45. Víra (pistis) přijímá, ale láska (agapé) dává. Nikdo nemůže přijímat bez víry, nikdo nemůže dávat bez lásky. Proto: abychom přijímali, věříme, ale že milujeme, dáváme. Neboť když někdo nedává v lásce, nemá žádný užitek (ofeleia) z toho, co dal.
46. Kdo nepřijal Pána, je stále židem.
47. Apoštolové, kteří byli před námi, ho nazývali Ježíš Nazarejec, Mesiáš, to znamená: Ježíš, Nazarejec, Kristus. Poslední jméno je Kristus. První je Ježíš. Střední Nazarejský. Mesiáš má dva významy: “Kristus” a “Poslaný”. Ježíš znamená hebrejsky “osvobozený”. Nazara znamená “pravda” (aletheia). Nazarejský znamená tedy “člověk pravdy”. Kristus je ten, který byl poslán, “Nazarejský” a “Ježíš” jsou to, co ho poslalo.
48. Když se perla hodí do špíny, neztrácí na ceně, ani když se pomaže olejem, ceny nenabude. Má pro svého vlastníka stále tutéž cenu. Tak se to má i s dětmi božími, ať jsou kdekoliv. Neboť ony mají cenu v očích svého Otce.
49. Když řekneš: “jsem žid”, nic se nestane. Když řekneš: “jsem Říman”, nic se nestane. Když řekneš: “jsem Řek, barbar, otrok, svobodný”, nikdo se nezneklidní. Když však řekneš: “já jsem Křesťan”, každý se otřese. Kéž přijmou toto znamení, které mocnosti (archnti) nesnesou, totiž to jméno.
50. Bůh je požírač lidí, proto člověka [zab]íjejí kvůli němu. Dřív než zabíjeli člověka, zabíjeli zvířata. Neboť ti, pro které je zabíjeli, nebyli žádní bozi.
51. Skleněné nádoby a nádoby z hlíny vznikají pomocí ohně. Když se ale skleněné nádoby rozbijí, udělají se znovu, neboť vznikli dechem (pneuma). Když se ale rozbijí hliněné nádoby, bývají zničeny, neboť nevznikli dechem.
52. Osel, který otáčí mlýnským kamenem, ušel stoky mil. Když byl odvázán, zjistil, že je stále na tomtéž místě. Existují lidé, kteří prošli mnoho cest, aniž by se jakkoliv přiblížili k cíli. A když je překvapí večer, nevidí ještě ani město, ani vesnici nebo tvora (?) nebo přírodu (fyzis), není tu žádná síla, není tu žádný anděl. Marně se ti ubozí namáhali.
53. Eucharistie je Ježíš, je totiž syrsky nazván “Pharisatha”, tj. “rozpažený”. Neboť Ježíš přišel a byl od světa (kosmos) ukřižován.
54. Pán vstoupil do Leviho barvířství. Vzal 72 barev a vhodil je do kotle a vyňal je opět ven všechny bílé a řekl: “Takto přichází syn Člověka [jak]o barvíř.” (Var.L.: [aby odstranil] chyby.)
55. Sofia (moudrost), která je nazývána neplodnou, je matkou andělů. A družka (milenka) Krista je Marie Magdaléna. Pán miloval Marii víc než žáky […] a často ji líbal na její [ústa]. Ostatní [žáci] ho viděli s Marií a řekli mu: “Proč ji máš raději než nás všechny?” Sóter (spasitel) odpověděl: “Proč vás nemiluji tolik jako ji?
56. Když je slepý s vidícím ve tmách, není mezi nimi rozdíl. Když se ale objeví světlo, pak vidící to světlo uvidí, ale slepý zůstane ve tmách.
57. Pán řekl: “Blažený ten, který byl, dříve než se stal. Neboť ten, který je, také byl a bude.”
58. Vznešenost (pozvednutost) člověka není zjevná, je skrytá. Proto je pánem nad zvířaty, která jsou silnější nežli on, která jsou velká podle zjeveného i skrytého. On jim dává stabilitu. Když se ale člověk od nich oddělí, pokousají se a zabijí navzájem, protože nenaleznou potravu. Nyní ale nalezla potravu, protože člověk začal zem zpracovávat.
59. Když někdo sestoupí do vody a zase se zvedne, aniž by cokoliv přijal a řekne: “já jsem křesťan”, tak obdržel to jméno jako zápůjčku. Když ale příjme svatého ducha, tak vlastní to jméno (křesťan) jako dar. Kdo je ale obdarován, tomu se dárek nebere zpět. Kdo ale dostal něco půjčeno, ten to musí vrátit.
60. Tak se děje s námi, každý se podrobujeme mystériu. Tajemství svatby je velké, neboť bez ní by svět nemohl trvat. Svět je proto početný. Neboť člověk je stabilitou (statis) světa, jeho stabilita je však svatba (duchovní spojení). Poznejte nepošpiněné společenství (spojení), neboť má v sobě velkou sílu! Jeho negativem (fyzickou nápodobou) je pošpinění těla (fyzické spojení).
61. A) Nečistí duchové se dělí na mužské a ženské. Mužští se spojují s dušemi, které sídlí v ženských tělech, ženští duchové se spojují ale s těmi, kteří jsou v mužských tělech skrze Neposlušného (Adam?). A nikdo jim nebude moci uniknout, protože se ho zmocní, pokud nepřijme mužskou a ženskou sílu, totiž Ženicha a Nevěstu. Přijímá se ale duchovní nápodobou svatebního spojení. B) Když uvidí bláznivé ženy nějakého samotného muže sedět, jdou k němu, dotírají na něj a pošpiní ho. Právě tak, když spatří blázniví muži sedět samotnou pěknou dívku, přemluví ji nebo ji učiní násilí, protože ji chtějí pošpinit. Když ale spatří vedle sebe sedět muže a ženu, nemohou ženy vejít k muži a muži k ženě. Právě tak se to má, když se anděl spojuje se svým negativem (svou fyzickou nápodobou – eikon). C) Právě tak toho, který se vyvázal ze světa, se oni nečistí duchové nemohou zmocnit. Neboť on byl ve světě (kosmos), ale nyní je zřejmé, že je povznesen nad žádostí, špatností a bázní. Překonává chuť k šarvátkám a je osvobozen od závisti. Když se [závist?] zmnoží, tak se ho zmocní a zahubí ho. Kdo by (pak) mohl uniknout mocnostem, kdo by se jim mohl skrýt? D) Často se vyskytují lidé, kteří říkají: “My jsme věřící (pistos), skryjte [nás, abychom unikli] před nečistým duchem nebo démonem.” Kdyby ale měli svatého ducha, nemohl by se s nimi nečistý duch spojit.
62. Neboj se těla, ale také ho nemiluj. Když se ho budeš bát, tak tě ovládne. Když ho budeš milovat, tak tě pozře a ochromí.
63. A tak bude člověk buď v tomto světě (kosmos), nebo v anastázi (ve zmrtvýchvstání), nebo uprostřed. Kéž bych se zde uprostřed nenalézal! Na tomto světě existuje dobré a zlé. Ale světské dobré není dobro a světské zlé není zlo, ale existuje zlo podle tohoto světa, které je skutečně zlem, totiž to, co se nazývá středem (medotés), to je smrt. Protože se nacházíme v tomto světě, je pro nás vhodné, abychom usilovali o anastásis (zmrtvýchvstání), abychom, když se odstrojíme, byli nalezeni v místě klidu a nepřebývali ve středu. Neboť mnozí se zmýlí na cestě. Nechť náš duch opustí tento svět dříve, než člověk zhřešil.
64. Někteří ani nechtějí, ani nemohou (tj. vstát z mrtvých). Jiní ale, i když chtějí, nemají užitku, protože to (tj. anastásis) neprovedli. Neboť […] činí z nich jejich vůle hříšníky? Nechtění spíše! Spravedlnost se ale před těmito oběma skrývá. A vůle nenajde svůj čin.
65. Jeden žák apoštolů, který byl v Asii, viděl lidi, kteří [zapálili] dva ohně a [oba] uctívali tím, že dmýchali do [ohně] vzduch a lili vodu. A říkali těmto ohňům [bůh, ačkoli] je podle jejich (touhy) neuměl (nebyl schopen) zachránit. Obdrželi smrt jako trest, který se nazývá temnotou. Proto [přijde] nepřítel (tj. smrt) z vody a ohně.
66. Duše (psýché) a duch (pneuma) vznikli z vody, ohně a světla, totiž z toho, co patří ženichovi (zasvěcenci svatební síně). Oheň je pomazání (chrisma), světlo znamená oheň. Nemyslím ten oheň ,který nemá tvar, nýbrž ten, jehož zjev je bílý, skládá se ze světla, je krásný a propůjčuje krásu.
67. Pravda nepřišla na svět nahá, nýbrž přišla v symbolech a obrazech (eikon). On (tj. svět) nemůže jinak přijímat. Existuje znovuzrození a obraz znovuzrození. Je opravdu nutné, aby byli znovu znovuzrozeni skrze obraz. Jak jiná je však anastáze! (zmrtvýchvstání). A je nutné aby obraz (eikon) povstal skrze obraz. A je nutné, aby ženich a obraz vešli skrze obraz (nápodobu) do pravdy, která je znovuvytvoření (apokatastasis). Nehodí se pro ty, kteří jich nedosáhli, aby dosahovali jména Otce, Syna a svatého ducha. Ale oni si je pro sebe získali. Když je někdo nezíská, bude mu také jméno odňato. Někdo je přijímá v pomazání (chrisma) plnosti síly kříže, což apoštolové nazývali “pravou a levou”. Neboť takový už není křesťanem, nýbrž Kristem.
68. Pán [přinesl (vykonal)] všechno v tajemství (mystériu): křest, pomazání (chrisma), eucharistii, osvobození, místo svatby (komnata zasvěcení).
69. A) Proto řekl: “Přišel jsem, abych učinil spodní rovné hornímu, vnější vnitřnímu. Přišel jsem, abych je sjednotil na onom místě.” [On mluvil na tomto] místě (světě) skrze symboly a obrazy. B) Ti, kteří říkají: ["Existuje jeden z nebe] a existuje jeden nad ním”, se mýlí. Neboť, co se týče zjeveného (viditelného), onen z nebe to je, který se nazývá spodním, a co se týče toho, kterému patří skryté, to je ten, který je nad ním. C) Neboť se oprávněně říká: “Vnitřní, vnější a vnější vnějšího.” Proto Pán nazval zkázu: “Temnota, která je vně a vně níž už nic jiného neexistuje.” D) On řekl: “Můj Otec, který je ve skrytosti.” On řekl: “Jdi do své komůrky, zavři za sebou dveře a modli se ke svému Otci, který je ve skrytosti.” To znamená ten, který je uvnitř jich všech. Ten ale, který je uvnitř jich všech, to je pleroma (naplněnost, dokončenost). Nad to už v nitru nic jiného není. To je On, o němž se říká: “Ten, který je nad nimi.”
70. Před Kristem už přišli někteří, ale tam, odkud přišli, se už nemohli vrátit. A ti, kteří odešli tam, už nemohli přijít sem. Kristus ale přišel a ty, kteří odešli tam, přivedl sem, a ty sem přišlé odvedl tam.
71. Když byla Eva ještě v Adamovi, neexistovala smrt. Když se od něj oddělila, vznikla smrt. A zase: když v něj zpět vejde a on ji příjme, nebude již smrt existovat.
72. “Můj bože, můj bože,proč, ó Pane, jsi mě opustil?” Pán řekl tato slova na kříži. Neboť tam byl oddělen. ….., který byl vytvořen z toho, který ….. skrze boha. [Bůh] ho vzbudil z mrtvých … [Nepřišel tak], jaký byl (?), nýbrž [jeho tělo] bylo dokončené, ačkoli bylo skutečným tělem. [Naše tělo] naproti tomu není skutečné (pravé, nýbrž máme jen obraz (eikon) pravého těla.
73. Svatební komnata (pastos) není dopřána zvířatům, ani otrokům nebo pošpiněným ženám, nýbrž je dopřána jen svobodným mužům a pannám.
74. Budeme znovuzrození, ale ve dvou, spolu s Kristem, a posvěceni duchem. Kdykoliv jsme se znovuzrodili, spojili jsme se.
75. Nikdo nemůže sám sebe spatřit, ať ve vodě nebo v zrcadle, bez světla. Ani na druhou stranu sám sebe neuvidíš ve světle bez vody nebo zrcadla. Proto je nutné křtít dvojnásobně: světlem a vodou. Světlo ale je pomazání (chrisma).
76. Existují tři budovy, kde je možné přinášet v Jeruzalémě oběti: jedna otevřená na západ, nazývaná “svaté”; jiná, otevřená k jihu, nazývaná “svaté svatého”; třetí, která se otvírá na východ, nazývaná “svaté svatých”, kam vstupuje velekněz jen jednou. Křest je “svatý dům”. Pomazání (chrisma) je “svaté svatého”. “Svaté svatých” je svatební komnata (nymfon). Křest má v sobě anastázi a osvobození, abychom dosáhli svatební komnaty. Svatební komnata je křtu a pomazání nadřazena. Nenajdeš nic jí podobného. Ti, kteří jí dosáhnou, jsou ti, kteří se modlí k duchu a pravdě. Takoví se nemodlí v Jeruzalémě. Jsou v Jeruzalémě lidé, kteří se tam sice modlí, kteří ale čekají na mystérium, které se nazývá “svaté svatých”, nebo “to co se odděluje” (závěs). Ale co jiného je ložnice spojení (pastos) než nápodoba svatební komnaty, ve které není nemravnost (porneia). Její závěs se roztrhnul odshora až dolů, neboť bylo určeno pro některé dole aby šli nahoru.
77. Ti, kteří oblékli dokonalé světlo, jsou pro mocnosti neviditelní a neuchopitelní. Ale máme se obléknout do světla v mystériu (v tajemství), ve sjednocení.
78. Kdyby se žena neoddělila od muže, nebyla by s ním zemřela. Oddělení od něj se stalo počátkem smrti. Proto přišel Kristus, aby napravil oddělenost, která tu byla od počátku, aby je zase sjednotila a aby těm, kteří se oddělili, navrátil život.
79. Žena se ale spojí se svým ženichem ve svatební komnatě. Ti, kteří se ale ve svatební komnatě spojili, se už nemohou oddělit. Proto se Eva oddělila od Adama, protože s ním nebyla spojena ve svatební komnatě.
80. Duše Adamova vznikla dechem. Její dvojník je ale duch. [Ta], která mu ho dala, je jeho matka. A v jeho duši mu dali místo ní [ducha]. Tehdy, když se skryl, vykřikla slova, která byla vznešenější než mocnosti. Oni mu záviděli, protože nevlastnili duchovní jednotu ….. skrytá špatnost ….. nenáviděli ho. Jeho duchovní jednota jim samým dala podmět, aby [vytvořili] svatební komnatu, kde by se [lidé] sjednocovali.


Evangelium narození panny Marie

Únor 1, 2008

Evangelium narození panny Marie

Kapitola I.

1. Požehnaná a věčně velebená Panna Maria vyšla z královského pokolení a rodiny Davidovy a narodila se v městě Nazaretě a byla vychována v Jerusalemě, ve chrámu Páně.
2. Její otec se jmenoval Joachim a její matka Anna. Rodina jejího otce byla z Galileje a z města Nazaretu. Rodina matčina byla z Betléma.
3. Žili prostě a spravedlivě před tváří Pána a zbožně a bezvadně před lidmi. Dělili totiž vše, co měli, na tři části.
4. Jednu část věnovali chrámu a kněžím ve chrámě, druhou rozdělovali mezi cizince a lidi chudobné a třetí ponechávali pro sebe a pro potřeby své rodiny.
5. Tímto způsobem žili asi dvacet let cnostně a z milosti Boží a v úctě lidí – bez dětí.
6. Ale slíbili, že kdyby jim Bůh popřál milosti nějakých potomků, věnovali by jej službě Pána a proto chodívali každoročně ke slavnosti do chrámu Páně.
7. A tu se stalo, že když se blížila slavnost zaslíbení, přišel Joachim s některými jinými svého kmene do Jeruzalema a v době té byl veleknězem Izachar.
8. A když tento Izachar spatřil Joachima s ostatními jeho sousedy, kteří přinášejí oběti a tázal se ho proč on, který nemá děti, se odvažuje objevovati s těmi, kteří je mají?
9. Dodal přitom, že jeho oběti nemohou býti Bohem přijaty nikdy od toho, který je nehodný míti dětí, poněvadž Písmo praví, že každý je proklet, kdo by nezplodnil mužského potomka v Izraeli.
10. Řekl dále, že nejprve se musí očistit z této kletby zplozením potomka a pak teprve aby znovu přišel se svými obětmi před tvář boží.
11. Ale Joachim, jsa ve velikém zmatku z hanby nad takovou výčitkou, odešel k pastýřům, kteří byli s dobytkem na svých pastvinách.

Kapitola II.

1. Ale když tam byl nějakou dobu, tu jistého dne, když byl o samotě, postavil se před něj anděl Páně s mohutným světlem.
2. A poněvadž byl Joachim zarmoucen, snažil se anděl jej uklidnit řka:
3. Neboj se, Joachime, a také nebuď rozrušen pohledem na mne, neboť jsem anděl Páně k tobě poslaný, abych ti pověděl, že tvoje almužny vystoupily před tvář boží.
4. Neboť Bůh zajisté viděl tvoji hanbu a slyšel, jak nespravedlivě ti bylo vytýkáno, že nemáš dětí – neboť Buh je mstitelem hříchů, ale nikoliv lidské přirozenosti.
5. A když Bůh uzavře lůno některého člověka, činí to proto, aby je mohl zase zázračnějším způsobem otevřít a aby to, co se narodilo, nebylo výsledkem chtíče, nýbrž bylo darem Božím.
6. Zdaliž první matka tvého národa, Sara, nebyla neplodná až do osumdesátého roku – a přece jenom na konci svého starého věku porodila Izáka, do kterého byl vložen slib požehnání všem národům.
7. Také Ráchel, která byla v takové milosti boží a již tak miloval svatý Jakub, bylo dlouho neplodná, ale pak se přece stala matkou Josefovou, jenž, nejen že byl místodržícím v Egyptě, ale vysvobodil také mnohé národy před záhubou z hladu.
8. A kdo mezi soudci byl statečnější Samsona a svatější než Samuel? A přece matky obou byly neplodné.
9. Ale jestliže rozum tě nepřesvědčí o pravdě mých slov, že dochází často k početí v pokročilých letech a že ti, kteří byli neplodní, měli potomky ke svému největšímu překvapení, tu Anna, tvoje manželka, ti zrodí dceru, a ty jí dáš jméno Marie.
10. Podle tvého slibu věnuje se od svého dětství Pánu a bude naplněna duchem svatým již v matčině lůnu.
11. Nebude jísti ani píti nic nečistého a také se nebude stýkati se všedními lidmi, ale bude ve chrámu Páně, aby nemohla padnouti do nějakého zlého podezření nebo pomluv.
12. Neboť postupem let, tak jako bude zázračným způsobem zrozena ze ženy, která byla neplodná, tak také když bude ještě pannou, porodí způsobem dosud neslýchaným Syna, nejvyššího Boha, který se bude jmneovati Ježíš a jenž bude podle významu svého jména Spasitelem všech národů.
13. A toto bude tobě znamením o věcech, které prohlašuji, totiž, že až se vrátíš do zlatých bran Jeruzaléma, setkáš se tam se svou manželkou Annou, která byla velmi zarmoucena, že ses nevrátil dříve, a proto se bude radovati, až tě spatří.
14. Když anděl řekl tato slova, odstoupil od něho.

Kapitola III.

1. Potom se anděl zjevil Anně, jeho manželce a řekl: neboj se a nedomnívej se také, že to, co vidíš, je duch.
2. Neboť já jsem onen anděl, který donesl tvoje modlitby a almužny před Boha a jsem nyní poslán k tobě, abych ti pověděl, že se ti narodí dceruška, která se bude jmenovati Marie a že bude požehnaná mezi všemi ženami.
3. Ona bude ihned po svém narození plna milosti Pána a setrvá po tři roky v domě svého otce a později, poněvadž je věnována službě Pána, nebude vycházeti z chrámu až dospěje let zralosti.
4. Slovem, tam bude sloužit Pánu ve dne v noci posty a modlitbami, bude se stranit všech věcí nečistých a nepozná nikdy muže.
5. Avšak, poněvadž bude bezpříkladným vzorem bez jakéhokoliv důvodu poskvrnění nebo vady a poněvadž bude pannou, muže neznající, porodí Syna a tak dívka zrodí Pána, který svojí milostí a jménem a činy a skutky se stane Spasitelem světa.
6. Vstaň tedy a jdi do Jerusalema a když přijdeš ke bráně, kterou nazývají zlatou protože je zlatem pozlacena, tu na znamení toho, co jsem ti řekl, se setkáš se svým mužem, o jehož bezpečnost jsi měla tolik starostí.
7. A když tedy uvidíš, že se tyto věci staly, věř, že i ostatní, co jsem ti řekl, se stane zcela jistě.
8. A pak podle rozkazu andělova oba odešli ze svých míst a když přišli na místo určené podle andělovy předpovědi, setkali se.
9. Pak se radovali, že se vzájemně spatřili a jsouce uspokojeni slibem, že budou mít dítě, děkovali Pánu, který povyšuje pokorné.
10. A když pochválili Pána, vrátili se domů a žili v radostném a jistém očekávání, až se vyplní boží slib.
11. A tak Anna počala a porodila dceru a podle rozkazu andělova ji nazvali rodiče Marie.

Kapitola IV.

1. A když uběhla tři léta a když dítě bylo odstaveno, přivedli pannu do chrámu Páně s obětmi.
2. A u chrámu podle patnácti žalmů stupňů bylo patnáct schodů, po nichž bylo nutno vystoupit.
3. Poněvadž chrám byl budován na hoře, nebylo možno přistoupit k oltáři oběti zápalné, jenž byl mimo chrám, leda po schodech.
4. A rodiče požehnané panny a dítěte Marie, ji postavili na jeden z oněch stupňů.
5. Ale zatím kdy svlékali svoje šaty, ve kterých cestovali, aby se podle zvyku převlékli do šatů pěkných a čistých,
6. tu dívka Páně vystoupila takovým zplsobem bez pomoci kohokoliv, kdo by ji snad zvedal, že každý, kdo by toho byl svědkem, by se domníval, že je již dospělého věku.
7. A tak Pán již za dětství Panny způsobil tento neobyčejný skutek a dokázal tímto zázrakem, jak velkou bude později.
8. Ale rodiče, když přinesli svoji oběť, podle zvyků a zákona a když složili svů slib, zůstavili pannu s ostatními pannami v chrámových pokojích a pak se vrátili domů.

Kapitola V.

1. Ale dívka Páně, když dospívala, rostla také v dokonalostech a podle výroku žalmisty její otec a její matka na ni zapomněli, ale Pán o ni pečoval.
2. Neboť denně hovořila s anděly a každého dne ji navštěvovali poslové boží, kteří ji chránili před veškerým zlem a vedli ji, aby překypovala věcmi dobrými.
3. A když tedy konečně dosáhla čtrnáctého roku, nemohli zlí lidé ji ovinit z ničeho, co by bylo hodno výtek, ale stejně také lidé dobří, kteří ji znali, obdivovali se jejímu životu i hovoru.
4. V té době vydal velekněz veřejný rozkaz, aby všechny panny, které byly umístěny ve chrámě a dosáhly tohoto věku se vrátily domů a poněvadž jsou již dospělé, aby podle zvyku své země se snažili provdat.
5. Veškeré jiné panny se podrobily poslušně tomuto rozkazu, ale Panna Marie jedině odpověděla, že nemůže uposlechnout.
6. Při tom udávala k tomu důvody, že stejně ona sama, jako její rodiče ji věnovali službě Pána a kromě toho, že slíbila Bohu panenství a že se rozhodla nikdy tohoto slibu neporušit, aby snad ležela s nějakým mužem.
7. Tímto byl velekněz uveden do rozpaků.
8. Vida, že nesmí na jedné straně porušiti slibu a neuposlechnouti Písma, které praví “Slib a plať”.
9. Aniž na druhé straně nesměl zavésti zvyk, který by byl lidu neznámý, rozkázal,
10. že při blížící se slavnosti všechny vynikající osobnosti z Jeruzaléma a ze sousedních měst se mají sejíti, aby se s nimi poradil, jak by měl nejlépe jednat v tomto obtížném případu.
11. Kyž se pak sešli, sjednotili se jednohlasně, že budou hledat Pána a že ho požádají v této věci o radu.
12. A když všichni trvali na modlitbách, tu velekněz podle obvyklého zplsobu se šel otázati Boha.
13. A ihned bylo slyšet hlas z archy úmluvy a ze sídla milosrdenství, kterýž slyšeli všichni, že totiž musí býti hledáno v proroctví Izaiášově, komu má být Panna dána s kým má být zasnoubena.
14. Neboť Izariáš pravil, že vypučí hůl z kmene Izaí a že květina vypučí z jeho kořenů.
15. A že potom Duch Páně spočine na něm. Duch moudrosti a rozumu, duch rady a moci, duch vědění a zbožnosti a že duch bázně boží ho naplní.
16. Potom podle proroctví ustanovil velekněz, že všichni muži z domu a rodiny Davidovy, kteří byli ve věku, vhodném k ženění a neženatí, mají přinést svoje hole k oltáři.
17. A z číkoliv hole, až bude přinesena, vypučí poupě a až na ní usedne Duch Páně v podobě holubice, bude to muž, kterému má býti Panna dána a zasnoubena.

Kapitola VI.

1. Mezi ostatními byl jeden muž, který se jmenoval Josef, z domu a rodiny Davidovy. Byl to člověk v letech velmi pokročilý a ten své hole nepřinesl, když již všichni přítomní svoje hole podali.
2. A když se nic neudálo, co by souhlasilo s nemeským hlasem, domníval se velekněz, že je záhodno otázat se Boha na novo.
3. Kterýž odpověděl, že ten, komu má být Panna zasnoubena z těch, kteří se sešli jest oním, jenž nepřinesl své hole.
4. Josef byl tím tedy prozrazen.
5. Když totiž přinesl svoji hůl, sletěla holubice z nebe a posadila se na její vrchol a tak každý zřetelně vidlě, že panna má být zasnoubena jemu.
6. Když byly ukončeny obvyklé obřady zasnubovací, vrátil se do svého města Betlema, aby uvedl svůj dům do pořádku a aby opatřil vše nutné ke svatbě.
7. Ale dívka Páně, Marie, se sedmi jinými pannami téhož věku, které byly odstaveny zároveň a jež byly určeny, aby jí přisluhovaly podle výroku kněze, vrátila se do domu svých rodičů v Galileji.

Kapitola VII.

1. Ale v této době, když přišla po prvé do Galileje, byl Bohem poslán archanděl Gabriel k ní, aby jí oznámil početí s naším Spasitelem, jakož i způsob, jak bude počat.
2. A proto vstoupiv k ní, naplnil komnatu, kde byla, velikým světlem a způsobem nejvýš pokorným ji pozdravil, řka:
3. Zdrávas Maria! Dívko Páně ze všech vyvolená! Ó, Panno, plná milosti! Pán je s tebou a ty jsi požehnaná mezi ženami a jsi požehnaná mezi muži, kteří se až dosud zrodili.
4. Ale Panna, která zanla dobře tváře andělů a které takové nebeské světlo nebylo věcí nezvyklou.
5. Nepoděsila se nikterak spatřením anděla, aniž užasla nad velikostí světla, ale byla jen zarmoucena nad andělovými slovy:
6. A proto počala uvažovati, co znamená takový neobyčejný pozdrav, co naznačuje a jaké budou toho všeho konce.
7. A k těmto myšlenkám odpověděl anděl božsky inspirovaný:
8. Neboj se Marie, že bych snad ve svém pozdravu mel v úmyslu říci něco, co by se neshodovalo s tvojí ctností.
9. Neboť jsi nalezla Milost u Pána proto, že jsi si zvolila panenství.
10. A poněvadž jsi Pannou, počneš bez hříchu a porodíš Syna.
11. A on bude veliký, poněvadž bude vládnout od moře k moři a od řek až na konec země.
12. A bude nazván Synem Nejvyššího, neboť ten, jenž se narodí na zemi, v nízkém stavu, bude vládnout jako nejvyšší na nebesích.
13. A Pán mu dá trůn jeho Otce Davida a on bude vládnout na věky nad domem Jakubovým a jeho království nebude konce.
14. Neboť on je král králů a Pán pánů a jeho trůn je od věků do věků.
15. Panna neodpověděla na tato slova andělova, jako by nevěřila, ale poněvadž chtěla vědět, jak se vše stane.
16. Pravila: jak to může být? Nebo hle, podle svého slibu jsem nikdy nepoznala muže a jak tedy mohu porodit dítě bez mužského semena?
17. K tomu anděl odpověděl a řekl: Nemysli, Marie, že počneš obvyklým způsobem.
18. Neboť, aniž bys ležela s mužem, jsouc pannou, počneš a jsouc pannou, porodíš a jsouc pannou, budeš kojit.
19. Neboť duch Svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní bez jakéhokoliv rozpálení chtíče.
20. Takže to, co se z tebe narodí, bude svaté, poněvadž bude počato bez hříchu a až se narodí, bude nazváno Synem Božím.
21. A pak Marie, rozpřáhnuvši ruce a zvednuvši oči k nebi, řekla: Hle, já dívka Páně! Staniž se podle tvého slova.

Kapitola VIII.

1. Josef tedy odešel z Judei do Galileje s úmyslem, že se ožení s Pannou, která mu byla zasnoubena.
2. Neboť teď již uplynuly skoro tři měsíce od onoho zasnoubení.
3. Ale konečně bylo zřejmě vidět, že nosí dítě, takže to nemohlo být před Josofem utajeno.
4. Neboť stýkaje se s pannou jako se svou nevěstou a rozmlouvaje s ní důvěrně, zpozoroval, že bude mít dítě.
5. A proto byl neklidný a pochyboval, nevěda, co by měl vlastně učinit.
6. Poněvadž byl spravedlivým mužem, nechtěl ji vydati posměchu a hanbě, když by ji podezříval, že je cizoložnicí, neboť byl zbožným mužem.
7. Proto si umínil, že soukromě ukončí jejich úmluvu a že stejně soukromě ji i propustí.
8. Ale když uvažoval o těchto věcech, hle, objevil se před ním anděl Páně, když spal a řekl: Josefe, Sysnu Davidův, neboj se. 9. Nemejž Panny v podezření, že by se byla provinila, nebo že by bylo u ní něco vadného a také se neboj vzíti si ji za manželku.
10. Neboť to, co v ní bylo počato a co teď rmoutí tvoji mysl není dílem člověka, nýbrž Ducha Svatého.
11. Neboť ona ze všech žen jest jedinou Pannou, která porodí Syna Božího a ty nazveš jméno jeho Ježíš, to jest Spasitel, neboť on spasí svůj lid z hříchů.
12. A tak Josef podle rozkazu andělova se oženil s Pannou a nepoznal ji, nýbrž ji měl v poctivosti.
13. A nyní se blížil devátý měsíc jejího početí, když Josef si vzal svoji ženu a věci, které byly nutné do Betléma, do města, odkud přišel.
14. A stalo se, že když byli v tomto městě, byly naplněny dny k jejímu porodu.
15. A ona porodila svého prvorozeného syna, jak učili svatí evangelisté, našeho Pána Ježíše Krista, který Otcem, Synem s Svatým Duchem žije a vládne na věky věkův.


Evangelium Marie z Magdaly

Únor 1, 2008

Evangelium Marie z Magdaly

Hlava I.

1. Bůh měl při narození Ježíše takovou účast, jako slunce při narození plodů a všechny živé bytosti se naplnily životem.
2. Jste Veliké, vy spravedlivé Emauzy – země pravé moudrosti a blažené nevinnosti.
3. Buďte hrdé, děti věčného života, zařte, nositelé zralé lásky, zařte a zvěte Ho, vyvolení, aby se posadil k vaší bratrské hostině.
4. Hle, i já ve špatný den narozená, jsem se rozhodla o Něm napsat; Mnozí jiní napsali o Něm, mnozí jiní pravdu řekli, ale On mi přikázal – Kristus a Duch mi rozkázali napsat to, co si pamatuji o velkém Ježíšově činu.
5. Nemohu teď o Něm psát, přátelé a bratři, moc vás prosím, pomozte mi svými modlitbami, ráno možná odejdu na mnoho let.
6. Mnoho jsem viděla a prožila, mnoho slov ztratila, odříkala jsem mnoho modliteb a mnoho mrtvých jsem pochovala.
7. Pamatuji si jasně jedno. Pamatuji si skutečně a pravdivě život Toho, kterého ukřižovali, protože mluvil o lásce.
8. Satan Ho neustále pomlouval, a nyní vidím, že z Jeho slova nezůstalo téměř nic.
9. A v tom, co zůstalo, je pravost často přítomná jako nepravost a pravda jako nepravda.
10. Levé tam udělali pravým, bílé černým, důležité zatajili a rozhodli se je vyrvat i s kořenem.
11. Tak řekl Ten, koho jsme milovali: “Spravedliví moji, ukažte na živé slovo, které jsem zůstavil, protože ti, kteří byli moji nejbližší, budou předáni ďáblu a mnohé z jejich písemností zmizí a to, co zůstane, bude změněno a jen málo z něho nebude poskvrněno.”
12. Tehdy jsem se Ho zeptala: “Učiteli, jak já, hříšná, se mohu měřit s apoštoly?”
13. Odpověděl mi: “Hříšné v tomto světě je svaté v Království Otce Mého.
14. Život je život Lásky, ne nenávisti.
15. Mnozí spravedliví nenávidí a odsuzují.” Říkám vám: “Nevěstka, která miluje, bude v Soudný den slavnější než spravedlivý, jenž odsuzuje.”
16. Což není horší zhýralosti než prázdné slovo?
17. Což nepozná holub holubici před očima všech? Což nehyne lidský rod od lži, největší ve vesmíru? Což nenapadají běsové a nouze všechny hrdiny a spravedlivé?
18. “Raději zmlkněte a pozorujte se, než být pohřbeni zaživa.”
19. “Živý je, Magdaleno, jen ten, kdo ač se nachází kdekoli, neodsuzuje druhé.”
20. Tehdy mne chytli a chtěli ukamenovat. Já hříšná jsem milovala jednoho, který byl ženatý a měl tři děti. Příbuzní jeho ženy mne přivedli na náměstí a začali hlasitě křičet: “Zabijeme svůdnici! Poskvrnila zákon!”
21. Tehdy se objevil Kristus a řekl jim: “Ten, který je bez hříchu, ať první hodí kamenem!” Tak učinil Syn člověka a dav se rozešel.
22. Potom ke mně přistoupil a poklekl.
23. Ó, Sione, celá jsem hořela strachem a studem. V mé duši se dělo něco velikého, padla jsem na zem a silně usedavě plakala. Hladil mne po vlasech a říkal:
24. “Sestro, hvězdičko nebeská, najdi sílu mne vyslyšet. Mnoho zla je na této zemi, mnoho lží řekl ďábel. Zapomeň, že jsi hříšnice, sestro a řekni mi: žije tvé srdce, když miluješ?”
25. “Žije, Pane! Když nemiluji, je mrtvé.”
26. “Miluj tedy, sestro nebeská a nehřeš podruhé myslíc, že jsi hříšnice.”
27. Tak jsem poprvé uviděla živého Boha na zemi, bratři.

Hlava II.

1. Ten, kterého ukřižovali a jenž vstal z mrtvých, žil mezi ovcemi prostě a svatě.
2. Mnozí Mu naslouchali, někteří byli zasvěceni do Slov Moudrosti, ale jen jeden dosáhl věčného života.
3. Je to svatý bratr a apoštol Jan, nejméně dotčený poznáním nebe a země.
4. Stvořený duchem a vodou následoval Učitele až do konce, do podstaty Jeho slova.
5. Přivedl mne k Němu, očistil mne od potupných slov a myšlenek, kterými synové tupí Dcery Boží.
6. Ó, já blažená, Kristem přemožená! Já prosebnice milosti Janových přátel! Já jsem poslední žákyně Blaženého na této zemi!
7. Poslední v očích proroků a apoštolů – žárlivých ochránců starého asyrského a babylónského učení.
8. Takto učil Kristus v té době, v posledních svých dnech na zemi:
9. “Pravdivě, pravdivě ti říkám, ty jsi ta, kterou vyvolil Bůh, abys spasila tento svět od záhuby!”
10. “Raduj se, dcero Siónu! Do dnešního dne nepřijímalo Království Boží ženy nebo matky z této země; ty, Magdaléno, jsi došla až k jeho prahu.
11. “Slyš nyní Slovo nebes.”
12. “Pravdivě, pravdivě ti říkám, žena spasí svět, ne muž, ani proroci.
13. chybí
14. chybí
15. chybí
16. chybí
17. chybí
18. “Nyní se narodilo Slovo Boží, jenž přišlo od živého Boha”.
19. “Ale jsou Panny, Manželky a Matky vyšší, než je ona.”
20. Mnohé z nich dosud tento svět zabíjel, mnohé z nich lživě odsuzoval k smrti.
21. Panny nebeské nerodí děti v těle.
22. S Manželkami nebeskými je jeden Milovaný po celou věčnost.
23. A Nebeské Matky jsou čisté a svaté od stvoření světa na věky.”
24. “Jestli jste šťastné a blažené z dítěte, které jste získaly, jste Matkami Božími.
25. Matky Boží počínají v tajnosti, žijí osaměle a nemají společný dům s otcem.
26. Matky Boží počínají z lásky, milují především Boha a nemají jiného manžela, kromě proroka a apoštola.
27. Narozený z Matky Boží nemá jméno otce, má jen jedno duchovní jméno – Syn Boží.
28. Narození z Matky Boží hříchy nekonají a věčným životem žijí.
29. Matky Boží jsou blažené, v pokoře srdce ozářeny dobrotou a milostí prosvětleny.
30. Já Ježíš z Betléma, nenarodil jsem se z Matky Boží, neboť mi bylo předurčeno trpět. Kdybych se narodil z Matky Boží, nebyl bych bičován a ukřižován.
31. Z Matky Svaté jsem se nyní narodil, v tomto věku pronásledování a nepravdy.
32. Ještě dvakrát přijdu na tuto zemi skrze Matku Svatou.
33. Až Země na konci, po mnoha staletích, zplodí Matku Boží, tehdy přijdu skrze Ni, jako vítěz bez nepřátel.
34. Tehdy se narodím v srdcích všech lidí a vytvořím Království boží na zemi věčné.
35. Na této zemi však nebude ještě dlouho Matka Boží narozena, tak velký je Evin hřích.
36. Matka Boží je tato: Počíná od apoštola, počíná z lásky, žije sama, není provdána za svého manžela a nesnaží se s ním žít.
37. Taková je Matka Boží: Za otce svého dítěte považuje Boha. Dítě neučí, nezahanbuje, nespravedlivě neodsuzuje.
38. Každé slovo, každé manželovo gesto, každý jeho pohled a jeho činy jsou pro Boží Matku bázní Boží a zákonem.
39. Spolu o samotě ve dvou, jsou pouze několik dnů, jednou v měsíci.
40. Nikdy za celý jejich život, není v jejích očích ani výčitka, ani výtka, ani úpěnlivá prosba, ani bolest, ani trápení.
41. V době veliké lásky nikdo, kromě Boha Otce, neví o jejich sňatku.
42. Neboť zapamatujte si, hlavní lest ďábla je tato: Aby láska dvou byla zjevná před třetím člověkem.
43. Jedno je výše nad Matkami Božími: Boží Synové.
44. Po nich se bude vše živé všude klanět Matce Boží.
45. Tam, kde kraluje ďábel, jsou Matky Boží v nemilosti a její Boží Syny nazývají nezákonně narozenými.
46. Čas lstivých duchů se skončí v tom okamžiku, ve kterém osvobodíte Matku Boží od přízemních starostí.
47. Od nynějška je důležité jen jedno: Hledejte Matky Boží, abyste se jim klaněli.
48. A hlavně: Zvětšujte blaho Boží Matky.
49. Tak pravil Kristus mně, Marii z Magdaly, odcházeje z této země.
50. Učitel mi však říkal ještě mnohé o ženách a matkách Nového Jeruzaléma.
51. O nových ženách a matkách, které se nyní učí u Něho v nebeském království.
52. Které jsou živými základy Edenu, jenž musí rozkvést na této zemi.
53. Syn Boží mi říkal i o Matkách Svatých, které stojí o jeden stupeň níže, než Matky Boží.
54. Matky Svaté ještě nejsou narozeny od Boha, ale jejich láska je veliká.
55. Kdyby Matky Svaté žily osaměle se svými Svatými Dětmi a kdyby nikdo nevěděl, kdo je jejich otcem na zemi, pak Svaté děti by byly Syny Božími a Matky Svaté, Božími Matkami.
56. Jedině Syn Boží, Kristus, náš Pán, mohl se narodit z Matky Svaté a stát se Synem Božím.
57. Matka Svatá je taková: Počíná od apoštola a své Svaté dítě kojí tři roky.
58. Na rozdíl od Matek Božích, Matky Svaté nesmějí být tělesně spojeny se svým mužem tři roky po narození dítěte, aby vykoupily svůj hřích, z přání, žít s jeho otcem v jednom domě. V této době žijí pouze pro své dítě.
59. Když vykoupí Evin hřích, hřích svého srdce, pociťují radost a božskou radost zakouší Matka Svatá pokaždé, když manžel není doma. A jestliže začíná ta veliká radost, manžel se k ní může vrátit i tělesně, i kdyby to bylo před uplynutím tří let.
60. Takto mě učil, Pán náš, Ježíš Kristus o Matkách Svatých.
61. Jsou ještě matky Spravedlivé, stojící o stupeň níže, než Matky Svaté.
62. Jsou to Matky Spravedlivých, veliké a obětavé matky, které samy živí svoje děti až do jejich sedmi let.
63. Krmí je pšenicí a různým ovocem a dávají jim pramenitou vodu.
64. Ten, kdo se pokusí nakrmit Spravedlivé dítě masem zabitého živého zvířete, nebo jídlem z mleté pšenice nebo sladkostmi, je nejnebezpečnější nepřítel.
65. Spravedlivá Matka je matkou tygřicí pro nepřátele svého dítěte, bojuje s nimi zuby nehty, avšak život svého dítěte ochrání.
66. Ženy a matky zapamatujte si: Ty z vás, které nechtějí rodit hříšníky a zločince, musíte žárlivě chránit dítě před stravou pekla a před jakýmkoli dotykem člověka – dravce.
67. Matky vyššího řádu dělají všechno to, co je určeno jako překrásné a dobré pro matky nižších stupňů.
68. Tak učil Pán živý, se Kterým jsem mnoho mluvila a na mnohé se Ho ptala.

Hlava III.

1. Jsou veliká tajemství Matek, ale ještě větší mi Učitel řekl o milovaných Ženách a Pannách. Všechny mají též své řády a podřízenost. Milované Boží, Milované Svaté a Milované Spravedlivé; Manželky Boží, Manželky Svaté, Manželky Spravedlivé; Panny Boží, Panny Svaté, Panny Spravedlivé. Existuje i řád Bratří a Sester.
2. Mnoho mi Pán sdělil o ženách a pannách, ale o milovaných mi neřekl nic. Pouze jednou na mne pohlédl s velikým smutkem a láskou a řekl, že ve mně zraje zrno Milující Boží, nyní je však kamenují. A tehdy vyprávěl to nejtajnější, jež vyslovil v samém konci, když jsem stála u hrobu. Přišel a mluvil se mnou.
3. “Jestlipak víš, za co mne ukřižovali sestro? Za to, že jsem nenechal nic v rukou Ďábla.
4. Zpočátku změnil staré písmo, kde je napsáno : Had pokoušel Evu jablkem.
5. Já vám ale říkám: ne, Bůh dal Evě jablko, aby měla věčný život.
6. Satan zaškrtal znovu a zatajil, že had dal Evě maso z živého.
7. I vznítila se v Evě zloba a obcovala s Ďáblem.
8. Počala Eva od Ďábla a porodila v srdci Božím smrtelný hřích, porodila hanbu.
9. Jestli se Pravdivost a Láska milují, musí být nahé.
10. A když jsou muž a žena nevinní, musí být nazí.
11. Nevinní jsou ti, kteří svatě naplňují přikázání Boží: “Milujte se a množte se.
12. Ale i zde zatajil Satan pravdu, když škrtl slovo rukou kněží a znesvěcovatelů písma.
13. Hanobitelé písma zatajili, jak vzniká a vždy se děla Láska rozmnožení v celém Vesmíru.
14. Lidský rod se může rozmnožovat jen láskou a jen před zraky Božími.
15. Jestli se třetí dozví o spojení dvou, věřte, že jsou předáni Ďáblovi. Tak je jen na Zemi. Ale v nebi blahoslavení vše vědí, a proto se všichni radují.
16. S láskou se jen láska může oženit, a ne muž s ženou před zraky pokrytců a císařů.
17. A ještě jednou vešel Satan do Evina srdce, a ona si velmi přála a zatoužila, aby Adam náležel pouze jí.
18. Uplynulo mnoho času a Eva hledala jen to, aby od ní Adam neodcházel. I nyní je v srdcích mužů a žen mnoho Evina. Tak skrze ďábelské duchy mohli útočící nepřátele lidského vstoupit na Zemi. Řekl Kristus, Syn Boží, jenž nás přišel spasit.
19. Vzpomeň si Magdaléno, Spravedlivá Nebeská, proto potrestal Bůh Evu aby nosila a rodila v bolesti, mukách, krvi. Žena počnuvší od Satana se tímto pozná. Platí mu krvavou daň každý měsíc, protože se vzdala být Milovanou Boží a přála si Adama jen pro sebe.
20. Adam nebyl osamělý na zemi a na nebi. Přicházelo k němu mnoho vyslanců nebeských, mnoho milovnic, ženy, panny, matky, bratři a sestry.
21. I smluvila se Eva se služebníky Satana a přísahala jim, že jim bude sloužit, když pouze pro ni uchrání Adama.
22. A ti ji dali tři zbraně – strach, nespokojenost a žárlivost.
23. Tak vešel Satan do srdce člověka.
24. Potom Pán řekl: “Syne můj, dej mi svoje srdce.”
25. Eva se takto pozná: hledala srdce a nic jiného. Oddělila srdce Adama od příslušnosti Milovaných Božích a hledá ho pro sebe. A ďáblové jen toto očekávali.
26. Mnohokráte byla Eva ještě s Adamem, který byl zarmoucen do smrti.
27. A tenkrát vzniklo čtvero ročních období: Jaro Léto, Podzim, Zima.
28. Tehdy se rozhodl Bůh vyhnat Evu a Adama z ráje a ráj vzal Zemi. Ďáblovi hodnostáři toto očekávali: chtěli, aby si Adam obstarával obživu v potu prací. Války a práce, to je chleba temných sil. V tom jim Eva, srdce lidské, mnoho pomohla.
29. A ještě mnohokrát počínala ve svém srdci se Satanem a v mysli Adamově porodila množství z divů Pekla: služebníky chrámu a kněze, zákonníky a císaře, zbytečné plemeno trhovců, vojevůdců, vojáků, pastevců a zbojníků, utlačitele, spisovatele, pochlebníků krále, stavebníky, tkalce a ostatní. A nakonec zbloudilou, která se dávala všem za rozkoš a za odměnu. I vzniklo toto pekelné vojsko a vyzvalo Evu: “Matko, roď nás na této zemi, abychom ji uchvátili!”
30. Ještě mnohokrát počínala Eva se Satanem ve svém srdci, její lůno bylo ale ještě prázdné. Zradila Adama již při svém prvním setkání se Satanem, a proto začala Adama chránit zradou. Jen ďábel beze cti hledá věrnost, protože ví, co je nevěra. 31. Adam byl srdcem většinou daleko od ní. Stýskalo se mu po svých přátelích z nebe a z jiných zemí.
32. Kvůli tomu se Eva smrtelně rozhněvala a rozhodla se požádat Ďábla o prostředek, aby muže přinutila myslet jen na ni, protože do této chvíle se Adam díval víc do dáli a na nebesa a na Evu si vzpomněl pouze jednou za měsíc. Byl ještě stále Synem Božím.
33. Satan ji tehdy našeptal: ” Ať sní maso!”
34. A Adam jedl maso a zapomněl na příkaz Boha – nejíst zakázané.
35. Tak se Adam spřátelil se psem, šakalem, hyenou, a jak to bývá, začal jíst těla zvířat. Tehdy si najednou přál mít Evu. A čím více Adam zabíjel a jedl zvířata, tím více si přál svou ženu. A Satan zajásal.
36. Satan věděl: “Jestli od tebe nějaké srdce utíká, uchvať ho do smyčky.
37. Ale dlouho Šelma ve svém útočišti nepřebývala. Zachtělo se jí dokončit své dílo. Zevnitř svazovala srdce lstí, zevně se rozhodla svázat lásku zákonem.
38. První děti ďábla, které Eva porodila Adamovi byly ti, kteří vyrábějí a prodávají oděv. Obchodníci s oděvem si přáli zbohatnout a prosili otce, co mají dělat.
39. Řekl jim: “Staňte se kněžími, oni vysvětlují lidem, proč je oblečení nutné!”
40. Potom se Pán zeptal Adama v Ráji: “Jak vysvětlíš, že jsi nahý?”
41. Pak porodila Eva Adamovi stavitele. Oni postavili chrámy a sinagogy. Kněží vysvětlovali lidem, že je potřeba se modlit k Bohu pod příkrovem z rukou zhotoveným. I začali zemědělci, pastýři a zedníci zraňovat a poskvrňovat zem Boží. Zem jim opovídala neštěstími, strašným utrpením, nemocemi.
42. Eva také naučila Adama stavět domov a Ráj tak, aby ho mohla skrýt před zraky nebeskými jeho přátel i jiných planet a světů.
43. Magdaléno, první lidé byli vyhnáni z Ráje a začali se rodit a pracovat v mukách, potu a krvi.
44. Tenkrát jsem prosila Pána: “Učiteli! Člověk je vinen, nevím ale, čím je vina Země, když ji lidé mučí a poskvrňují svým ďábelským nářadím?”
45. Pán se zarmoutil, zmlkl, nic neřekl. Já jsem však vyrozuměla z Jeho pohledu, který hovořil více než slova. Pochopila jsem to veliké tajemství. “Tak se děje s veškerou zemí, řekly Jeho oči, která se touží stát ženou Slunce a ne milovnicí Boží.” A tak jsem pomyslela jako Pán. Což nemůže mít Slunce manželku? Což sebe rozdá všem? Milovnice Boží je taková: Raduje se laskáním Slunce, když přichází, ale nepřeje si je tehdy, když není.. Milovnice Boží je taková: Je šťastná, když Slunce líbá jinou Milovnici Boží. Potom je se Sluncem jedna žena a hodně Milovnic Božích.
46. Ano, Sluncem má ženu, Manželku. Ale Pán mi o tomto nic neřekl a doposud žádnému nic nesdělil.
47. Ještě mnoho takových tajemství mi vyjasnil Ježíš. Nemám však právo lidem je říkat.
48. Mnoho lží vsunul Ďábel do Svatých písem, mnoho pravd vytáhl.
49. Satanovy nezákonné děti se na Zemi rozmnožily a zotročují, běsní a zabíjejí vše živé na své cestě. Satan se pochlebuje nad lidským pokolením a říká: “Eva je mojí otrokyní, dala mi své srdce a já je oplodnil žárlivostí”.
50. Žárlivost vytvořila zákon a zákon vytvořil zmetek, zmetek vytvořil starost jen o své, a starost vytvořila práci.
51. Práce a války jsou potřebné králům, kupcům a trhovcům, aby člověk zapomněl na Ráj a aby následoval běsy.
52. Když Mojžíš řekl: Nepřej si mít ženu bližní své”, Satan napsal: “Nepřej si ženu bližního svého.”
53. V království O T C E jsou všichni bližními všech.
54. Je jiné království pod královstvím Božím, kde každý má svého bližního, ale každý hledá a pozná svého jediného, nejbližšího podle toho, že se raduje, když milujeme i jiné.
55. Nepřej si ženu svůdnici, řekl jednou Učitel, a vysvětlil, co znamená pokušení. Ale Ďábel nezapsal toto vysvětlení a vyškrtl je odtud, kde bylo napsáno.
56. Jen Ďábel ví, že aby mohl ovládnout zemi, je zapotřebí zvrátit představu lidského rodu o hříchu.
57. Plakala jsem, ó jak jsem plakala, Bratři, když ukřižovali Pána živého.
58. On se mi dosud zjevuje a zjevuje se i jednomu ze svých milovaných učedníků. Ve trojici často mluvíme a On nás často vodí do tisíce krajů na nebi.
59. Mnoho, mnoho zemí i sluncí nám ukázal, mnohé národy jsme viděli, divné, velmi podivné, ale nikde jsme neviděli oblečení, domy, vozy. Nikde, nikde jsme neslyšeli že by někdo nazval někoho “svým.”
60. Já, smilnice na zemi, kterou chtěli ukamenovat, byla jsem jediná z tohoto světa, jež byla vpuštěna do Království Božího.
61. Sám Hospodin, který nám ukázal tyto nevyslovitelné divy, často se na mne díval s láskou a říkal:
62. “Což nevidíš tyto anděle, Magdaléno? Mezi nimi je mnoho těch, kteří se musí narodit na Zemi, protože nechtějí vědět, co je to L Á S K A.
63. A ani jeden se nevrátí do Království Mého Otce, pokud se zde nestane otrokem nebo smilnicí.
64. Neboť pravdu, pravdu, říkám vám: nikdo nespasí svou duši, dokud ji neobětuje.


Evangelium Jakuba

Leden 31, 2008

Evangelium Jakuba

Kapitola I.

Joachimovi kněží vytýkají, že nezplodil v Izraeli potomka.

1. V dějinách dvanácti kmenů izraelských čteme, že žil jistý muž, který se jmenoval Joachim a jenž, jsa velmi bohat, přinášel Pánu dvojí oběti, poněvadž se rozhodl: Moje jmění nechť slouží k dobru celého národa, a kéž tedy naleznu milost před Pánem Bohem a odpuštění hříchů.
2. Ale při jedné velké slavnosti Pána, když děti Izraele obětovali svoje dary a když také Joachim svoje obětoval, tu Ruben, velekněz, se mu protivil, řka: “Není zákonité pro tebe, abys svoje dary obětoval, když jsi nezplodil v Izraeli potomka.”
3. Tím byl Joachim velmi dotčen a odešel, aby se poradil se zápisy všech dvanácti kmenů a aby viděl, zdali jest jediným člověkem, který nezplodil potomka.
4. Ale po dotazu shledal, že všichni spravedliví zaseli mezi izraelskými sémě.
5. Ale pak si vzpomněl na patriarchu Abrahama, jak Bůh na konci jeho života mu dal syna Izáka. A pak se nejvýš zarmoutil, takže jeho manželka ho dlouho neviděla.
6. Ale uchýlil se do pustiny a tam si zbudoval stan a postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, řka k sobě.
7. “Neusednu, abych jedl nebo pil, dokud Pán a Bůh můj na mne neshlédne, nýbrž modlitba bude mým jídlem a mým nápojem.”

Kapitola II.

Anna prosí Boha, aby požehnal jejímu lůnu.

1. Zatím jeho manželka Anna byla truchlivá a zmatena z dvojích důvodů a řekla: “Budu truchliti stejně pro svoje vdovství, jako pro svoji neplodnost.”
2. A pak se přiblížila velká slavnost Pána a tu Judita, její služka, řekla: “Jak dlouho budeš takto trápiti svoji duši? Přiblížila se teď slavnost Pána a tu není dovoleno, aby někdo truchlil.”
3. Proto vezmi tuto kápi, kterou mně dal jeden, jenž takové věci dělá, neboť se nesluší, abych já, jako pouhá služka ji nosila, ale bude slušeti osobě tvého vyššího postavení.
4. Ale Anna odpověděla: “Odstup ode mne, nejsem zvyklá takovým věcem. A kromě toho mne Pán velice pokořil.
5. Obávám se, že tuto věc ti dal někdo se zlým úmyslem a ty přicházíš, abys mne poskvrnila hříchem.”
6. Potom Judita, její služka, odpověděla: “Jaké zlo bych ti měla přáti, když mne nechceš slyšeti?
7. Nemohla bych ti přáti větší kletby, než jaké podléháš, poněvadž Bůh uzavřel tvoje lůno, abys nebyla matkou v Izraeli.”
8. Anna byla pak nejvýš zarmoucena a obléknuvši se do svatebního roucha, odešla o třetí hodině odpolední, aby se procházela ve své zahradě.
9. A viděla tam vavřínový strom a posadila se pod něj a modlila se k Pánu, řkouc:
10. “Ó, Bože mých otců, požehnej mně, a vyslyš moji modlitbu, jako jsi požehnal lůnu Sáry a dal jsi jí syna Izáka.”

Kapitola III.

Annin nářek nad trpkým údělem neplodné.

1. A když se dívala k nebi, zpozorovala ve vavřínu hnízdo vrabčí.
2. A truchlíc u sebe, řekla: “Běda mně, kdo mne počal? A které lůno mne nosilo, abych byla takto prokletá před syny izraelskými a aby mne vyčítali a snižovali mne v chrámě mého Boha: Kdo jsem a s kým mohu býti porovnána?
3. Nemohu býti porovnána ani se zvěří země, neboť i zvířata zemská jsou plodná před tebou, ó, Pane! Běda mně, s kým mohu býti porovnána?
4. Nemohu býti porovnána ani s dravou zvěří, neboť i dravá zvěř je plodná před tebou, ó, Pane! Běda mi, komu jsem podobná?
5. Nemohu býti porovnána ani s těmito vodami, neboť i tyto vody jsou plodné před tebou, ó, Pane! Běda mi, komu se podobám?
6. Nemohu býti porovnána ani s mořskými vlnami, neboť ty, ať jsou klidné, nebo v pohybu, chválí tebe rybkami, jež jsou v nich, ó, Pane! Běda mi, komu jsem podobná?
7. Nejsem ani podobná zemi, neboť i země plodí ovoce a chválí tě, ó, Pane!”

Kapitola IV.

Bůh vyslyšel Anniny prosby a požehnal jí. Joachim dává obětinu.

1. A pak anděl Páně stál u ní a řekla: “Anno, Anno, Pán slyšel tvoji modlitbu a ty počneš a porodíš a o tvém plodu bude mluveno po celém světě.”
2. A Anna odpověděla: “Jako je živ Pán, můj Bůh, tu jestliže porodím, ať je to chlapec nebo děvče, věnuji svoje dítě Pánovi, svému Bohu, aby mu sloužilo ve svatých věcech po celý svůj život.”
3. A aj, objevili se dva andělé a řekli jí: “Viz Joachima, svého manžela, přicházejícího s pastýři.”
4. Neboť anděl Páně sestoupil také k němu a řekl: Pánbůh slyšel tvoji modlitbu a proto pospěš a jdi odtud, neboť aj, Anna tvoje manželka počne.
5. A Joachim šel a zavolal svoje pastýře, řka: “Přineste mi sem deset ovcí bez vady a poskvrny a ty budou Pána, mého Boha.
6. A přineste mi dvanáct telat bez poskvrny a těch dvanáct telat bude pro kněží a starší.
7. Přineste mi také sto koz a těch sto koz bude pro všechen lid.”
8. A Joachim přišel se svými pastýři a Anna stála u brány a viděla, jak Joachim s pastýři přichází.
9. A běžela a zavěsila se mu na hrdlo, řkouc: “Teď vím, že mě Pán nesmírně požehnal.
10. Nebo hle, já, která jsem byla vdovou, nejsem již vdovou, a já, která jsem byla neplodná, počnu.”

Kapitola V.

Joachim se přesvědčuje, zda je mu požehnáno. Anna porodila děvče Marii.

1. A Joachim zůstal prvého dne ve svém domě, ale za jitra přinesl svoje oběti a pravil.
2. “Jestliže Pán je mi nakloněn, tu nechť deska, kterou má kněz na čele, to oznámí.”
3. A tázal se desky, kterou měl kněz a viděl ji a hle, nebylo na něm hříchu.
4. A Joachim pravil: “Nyní vím, že Pán je mně milostiv a že sňal ze mne všechny hříchy.”
5. A potom sešel dolů z chrámu Páně ospravedlněn a odešel do svého domu.
6. A když se naplnilo devět měsíců u Anny, tu porodila a řekla k pomocnici: “Co jsem porodila?”
7. A ona jí řekla: “Děvče.”
8. Potom Anna řekla: “Pán povýšil tohoto dne moji duši.” a položila děvčátko na postel.
9. A když se naplnili dny jejího očištění, kojila dítě a nazvala je jménem Maria.

Kapitola VI.

Marie je vychovávána v čistotě, velekněží jí žehnají, Anna pěje Bohu.

1. A dítě nabývalo každého dne sil, takže když mu bylo devět měsíců, jeho matka je postavila na zem, aby zkusilo, může-li státi. A když dítě učinilo devět kroků, vrátilo se zase do klína své matky.
2. A potom ji matka chopila do náruče a řekla: “Jako že je živ Pán a Bůh můj, nebudeš již kráčeti po této zemi, dokud tě nedonesu do chrámu Páně.
3. A pak učinila ze své komůrky posvátné místo a nedopustila, aby se k Marii přiblížilo něco neobvyklého nebo nečistého, ale pozvala jisté neposkvrněné dcery izraelské, aby si s ní hrály.
4. Ale když bylo dítěti rok, tu Joachim zařídil velikou slavnost a pozval kněží a písaře a starší a všechen lid izraelský.
5. A Joachim pak obětoval děvče velekněžím a oni je požehnali, řkouce: “Bůh našich otců nechť požehná toto děvče a dá mu jméno slavné a trvající po všechna pokolení.” A všechen lid odpověděl: “Staniž se tak, Amen.”
6. A pak Joachim ji po druhé obětoval kněžím a oni jí požehnali, řkouce: “Ó, nejvyšší Bože, pohlédni na tuto dívku a požehnej jí věčným požehnáním.”
7. A potom ji zvedla její matka a dala jí prs a zapěla Pánu tuto píseň.
8. “Chci zpívati píseň Pánu Bohu mému, neboť mne navštívil a odňal ode mne výčitku mých nepřátel a dal mně ovoce své spravedlnosti, takže teď může být pověděno synům Rubenovým, že Anna kojí.”
9. Potom položila dítě k odpočinku do pokoje, který posvětila a potom vyšla a sloužila jim.
10. A když byla hostina ukončena, odešli, radujíce se a chválíce Boha izraelských.

Kapitola VII.

Marie vstupuje do chrámu Páně, tančí na oltáři.
 
1. Ale děvče rostlo a když mu bylo dva roky, tu řekl Joachim k Anně: “Dověďme ji do chrámu Páně, abychom mohli vyplniti svůj slib, který jsme složili Pánu Bohu, neboť jinak by se na nás rozhněval a naše oběti by nepřijal.”
2. Ale Anna řekla: “Počkejme až do třetího roku, neboť by nepoznala ani svého otce.” A Joachim pravil: “Sečkejme tedy.”
3. A když bylo dítěti tři roky, řekl Joachim: “Pozveme dcery Hebrejců, které jsou neposkvrněné a nechť každá vezme lampu a nechť jsou lampy rozsvíceny, aby dítě se již nevrátilo, a aby její mysl se obrátila ke chrámu Páně.”
4. A učinili tak, dokud nevystoupili do chrámu Páně. A velekněz ji přijal a požehnal jí a řekl: “Marie, Pánbůh zvětšil tvoje jméno pro všechna pokolení, a až nakonec času bude Pán tvým prostřednictvím projevovati svoje vysvobození synů izraelských.”
5. A potom ji postavil na třetí stupeň oltáře a Pán jí dal svoji milost a ona tančila na svých nožkách a všechen lid izraelský ji miloval.

Kapitola VIII.

Do dvanácti let je Marie vychovávána v chrámě, poté je dána vdovci Josefovi.

1. A její rodiče odešli, naplněni podivením a chválíce Boha, poněvadž děvčátko se k nim nevrátilo.
2. Ale Marie zůstala v chrámě jako hrdlička a byla tam vychovávána a dostávala potravu z rukou anděla.
3. A když jí bylo dvanáct let, tu kněží se sešli v radě a řekli: “Hle, Marii jest dvanáct let. Co s ní počneme z obavy, aby snad svaté místo našeho Pána a Boha nebylo poskvrněno?”
4. A pak odpověděli kněží Zachariášovi, jenž byl veleknězem: “Postav se k oltáři Pána a vstup do svatyně a modli se k Bohu, a cokoliv by nám Pán projevil, to učiň.”
5. Potom velekněz vstoupil do svatostánku, a vzav s sebou náprsník soudu, modlil se, aby byl vyslyšen.
6. A hle, anděl Páně přišel k němu a pravil: “Zachariáši, Zachariáši, odejdi a svolej všechny vdovce mezi lidem a nechť každý z nich přinese svoji hůl a u kterého Pán dá svoje znamení, ten budiž manželem Marie.”
7. I bylo to rozhlášeno po celé Judei a trouby Páně zněly a všechen lid se sběhl a shromáždil.
8. A také Josef, odhodiv svoji sekeru, odešel s lidem a když se sešli, dostavili se k veleknězi a každý muž přinesl svoji hůl.
9. A když velekněz sebral jejich hole, bstoupil do chrámu, aby se modlil.
10. A když končil svoje modlitby, vzal hole a odešel a rozdal je jim, ale žádného divu se nestalo.
11. Ale poslední hůl byla vzata Josefem a hle, z hole vyletěla holubice a sletěla na Josefovu hlavu.
12. A velekněz pravil: “Josefe, ty jsi ten, jenž je vyvolen, aby vzal pannu Páně a aby ji pro Pána chránil.
13. Ale Josef se zdráhal, řka: “Jsem starý muž a mám děti, ale ona je mladá a já se obávám, abych nebyl Izraelským pro smích.”
14. Pak velekněz odpověděl: “Josefe, neboj se Pána svého Boha, a vzpomeň si, jak Bůh naložil s Dathanem, Korahem a Abíramem, jak se země otevřela a pohltila je, poněvadž se protivili.”
15. “A proto, Josefe, boj se Boha, aby podobné věci se neudály ve tvé rodině.”
16. A pak Josef, boje se, vzal ji do svého domu, ale Josef řekl k Marii: “Viz, vzal jsem tě z chrámu Páně a teď tě zůstavím ve svém domě. Já musím jíti, abych se staral o své stavební řemeslo. Pán budiž s tebou.”

Kapitola IX.

Marie přede nachovou záclonu pro chrám Páně, dozvídá se, že počne, Bohem požehnána, zůstáváje pannou.

1. A stalo se, v radě kněží, že bylo řečeno: “Udělejme novou záclonu pro chrám Páně.”
2. A velekněz jim řekl: “Povolejte ke mně sedm neposkvrněných pannen z rodu Davidova.”
3. A služebnictvo odešlo a přivedlo do chrámu Páně panny a velekněz řekl k nim: “Vrhejte přede mnou teď losy, která z vás bude přísti zlaté nitě, která modré, která červené, která jemné plátno a která bude přísti pravé nachové.”
4. Ale velekněz znal Marii a věděl, že je z kmene Davidova a zavolal ji a ona podle losu měla přísti pravé nachové nitě a odešla pak do svého domu.
5. Ale od té doby velekněz Zachariáš oněměl a na jeho místo byl dán Samuel, dokud Zachariáš zase nepromluví.
6. Ale Marie vzala pravý nach a předla jej.
7. A vzala hrnec a vyšla ven, aby nabrala vody a tu slyšela jakýsi hlas, který k ní řekl: “Pozdravena budiž, která jsi plna milosti. Pán je s tebou a ty jsi požehnaná mezi ženami.”
8. A ona se ohlédla vpravo a vlevo, aby viděla odkud hlas přichází a pak chvějíc se, vešla do svého domu a odloživši hrnec s vodou, vzala nach a posadila se do svého křesla, aby pracovala.
9. A hle, anděl Páně stál před ní a řekl: “Neboj se, Marie, neboť jsi nalezla milost před tváří boží.”
10. A když to slyšela, uvažovala, co to znamená takové zvláštní pozdravení.
11. A anděl pravil k ní: “Pán je s tebou a ty počneš.”
12. K čemuž odpověděla: “Jak? Mám počíti pro živého Boha a poroditi, jako rodí jiné ženy?”
13. Ale anděl jí odpověděl: “Ne tak, ó, Marie, ale Duch svatá sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní.”
14. “A proto to, co se z tebe narodí, bude svaté a bude nazvána Synem Živého Boha a ty nazveš jeho Ježíš, neboť on spasí svůj národ z jeho hříchů.”
15. “A hle, tvoje sestřenice, Alžběta, také počala ve svém stáří syna.”
16. “A nyní je již v šestém měsíci ta, kterou nazývali neplodnou, neboť u Boha není nic nemožného.”
17. A Marie pravila: “Hle, já , služka Páně, staniž se se mnou podle tvého slova.”
18. A když upředla nach, donesla jej veleknězi a velekněz jí požehnal, řka: “Marie, Pánbůh zvěčnil tvoje jméno a ty budeš požehnaná po všechny věky světa.
19. A pak Marie, naplněna radostí, odešla ke své sestřenici Alžbětě a zaklepala na její dveře.
20. A když Alžběta to uslyšela, běžela a otevřela jí a požehnavši jí, pravila: “Jak se stalo, že matka mého Pána přichází ke mně?”
21. “Neboť hle, jakmile hlas tvého pozdravu dospěl k mým uším, tu to, co je ve mně, poskočilo a požehnalo ti.
22. Ale Marie, nevědouc nic o těchto tajemných věcech, o nichž k ní mluvil archanděl Gabriel, zvedla oči k nebi a pravila: “Pane, čím jsem, že veškerá pokolení na zemi mne nazývají požehnanou?”
23. Ale když pozorovala denně, že tloustne a bojíc se, odešla domů a skrývala se před syny izraelskými, a bylo jí čtrnáct let, když se udály tyto věci.

Kapitola X.

Josef se vrací domů a shledává Marii těhotnou. Anděl Páně k němu sestupuje a nabádá ho, aby Marii nepropouštěl.

1. A když byla Marie v šestém měsíci, vrátil se Josef od staveb domů, což bylo jeho řemeslem a vstoupiv do domu, viděl, že panna je těhotná.
2. A vrhnuv se na tvář, pravil: “Jak mám shlížeti k svému Pánu Bohu, nebo co mám říci o této mladé ženě?”
3. “Neboť přijal jsem ji jako pannu z chrámu Pána Boha svého, ale takto jsem ji nezůstavil.”
4. “Kdo mne tak oklamal? Kdo spáchal toto zlo v mém domě a kdo svedl tuto pannu a poskvrnil ji?”
5. “Zdaliž příběh Adamův se na mně přesně nevyplňuje?”
6. “Neboť právě v okamžiku jeho slávy přišel had a nalezl Evu o samotě a svedl ji.”
7. A stejně se stalo i mně.
8. A pak Josef, zvednuv se ze země, zavolal ji a pravil: “Ó, ty, která jsi měla tolik milosti od Boha, proč jsi toto učinila?”
9. “Proč jsi tak snížila svoji duši, když jsi byla vychována ve svatyni a když jsi přijímala potravu z rukou andělů?”
10. Ale ona v záplavě slz odpověděla: “Jsem nevinná a nepoznala jsem muže.”
11. A tu Josef řekl: “A jak se tedy stalo, že jsi s dítětem?”
12. A Marie odpověděla: “Jako žije Pán můj a Bůh můj, nevím, jak se to událo.”
13. A tu Josef se nesmírně poděsil a odešel od ní a uvažoval, co by s ní učinil a přemýšlel takto:
14. “Jestliže zakryji její zločin, tu budu nalezen provinilým podle zákona Pána.”
15. “A když bych ji zradil synům izraelským, obávám se, že by snad mohla míti dítě s andělem a tu bych mohl zraditi život osoby nevinné.”
16. “Co mám tedy počít? Soukromně ji propustím.”
17. A potom nastala noc a hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a pravil.
18. “Neboj se vzíti si tuto mladou ženu, neboť to, co je v ní, je ze Svatého Ducha.
19. “A ona porodí syna a ty mu dáš jméno Ježíš, neboť on spasí svůj lid z hříchu.”
20. A pak Josef vstal, probudiv se a oslavoval Boha izraelského, který mu projevil takovou milost a pannu si ponechal.

Kapitola XI.

Kněží vyslýchají Josefa a Marii, podrobují je zkoušce, v níž obstávají.

1. Potom přišel písař Anáš a řekl Josefovi: “Proč jsme tě dosud neviděli od tvého návratu?”
2. A Josef odpověděl: “Poněvadž jsem byl po cestě unaven a prvního dne jsem odpočíval.”
3. Ale Anáš, ohlednuv se, zpozoroval pannu, těhotnou dítětem.
4. A pak odešel ke knězi a pověděl mu: “Josef, ve kterého jsi skládal tolik důvěry se provinil zřejmým zločinem, neboť poskvrnil pannu, kterou přijal z chrámu Pána a potají se s ní oženil, aniž to ohlásil synům izraelským.”
5. A kněz pak řekl: “Josef že to učinil?”
6. Anáš odpověděl: “Jestliže pošleš některého ze svých učedníků, přesvědčíš se, že Marie je těhotná dítětem.”
7. A služebnící šli a shledali, jak bylo praveno.
8. Potom Marie i Josef byli povoláni k soudu a kněz řekl k ní: “Marie, co jsi učinila?”
9. “Proč jsi ponížila svoji duši a zapomněla na svého Boha, když jsi byla vychována ve svatyni a když jsi dostávala pokrmy z rukou andělů a slyšela jsi jejich zpěvy?”
10. “Proč jsi to učinila?”
11. A k těm slovům odpověděla s přívalem slzí: “Tak jako že žije můj Bůh jsem před jeho tváří nevinná, neboť jsem nepoznala žádného muže.”
12. A potom kněz řekl Josefovi: “Proč jsi to učinil?”
13. A Josef odpověděl: “Jako že je živ můj Pán a Bůh, neměl jsem s ní styků.”
14. Ale kněz pravil: “Nelži a pověz pravdu. Ty ses s ní potají oženil a nepověděl jsi o tom synům Izraelským a nepokořil ses pod mocnou rukou poží, aby tvoje semeno bylo požehnáno.”
15. A Josef mlčel.
16. A pak řekl kněz k Josefovi: Musíš vrátit do chrámu Páně, pannu, kterou jsi odtud vzal.”
17. Ale Josef plakal hořce a kněz dodal: “Přinutím vás oba, abyste pili vodu Páně, což bude vaší zkouškou a tak vaše nepravost se před vámi otevře.
18. Potom kněz vzal vodu a donutil Josefa, aby pil a pak ho poslal do hor.
19. A Josef se vrátil úplně zdráv a všichni lidé se divili, že jeho vina nebyla odhalena.
20. A tak kněz řekl: “poněvadž Pán neukázal tvého hříchu, nezatracuji tě ani já.”
21. A pak je poslal z chrámu.
22. A pak Josef vzal Marii a odešel do svého domu, raduje se chvále Boha Izraelského.

Kapitola XII.

Josef a Marie jedou do Betléma, Marie ulehá cestou v jeskyni.

1. A stalo se, že vyšel rozkaz císaře Augusta, aby všichni Židé, kteří jsou v Judei z Betléma, byli sepsáni, aby platili daně.
2. A Josef pravil: “Postarám se, aby moje děti byly zapsány, ale co mám učinit s touto mladou ženou?”
3. “Stydím se dáti ji zapsati jako svoji manželku a kdybych ji dal zapsati, jako svoji dceru, tu všichni izraelští přece vědí, že mojí dcerou není.”
4. “Až nadejde doba ustanovení Pána, nechť učiní, jak se mu bude zdáti za dobré.”
5. A potom osedlal osla a posadil na něj Marii a Josef a Šimon ji následovali a když ujeli tři míle, přišli do Betlemu.
6. A pak Josef, obrátiv se, viděl, že Marie trpí bolestmi a řekl k sobě: “Možná že má bolesti z toho, co jest v ní.”
7. Ale když se zase obrátil k ní, spatřil, že se směje a řekl k ní.
8. “Marie, jak to, že jednou vidím na tvém obličeji bolest a po druhé zase smích a radost?”
9. A Marie mu odpověděla: “Vidím svýma očima dva lidi: jeden pláče a truchlí a druhý se směje a raduje se.”
10. A pak se dal na další cestu a tu Marie řekla Josefovi: “Sejmi mne z osla, neboť to, co jest ve mně, usiluje, aby vyšlo.”
11. Ale Josef odpověděl: “Kam tě mám dáti? Vždyť je tu pusto.”
12. A tu Marie zase řekla k Josefovi: “Vezmi mne dolů, neboť to, co jest ve mně, mocně mne tísní.”
13. A tak ji Josef sejmul.
14. A nalezl jednu jeskyni a dovedl ji tam.

Kapitola XIII.

Josef hledá pomocnici k porodu a cestou spatří podivné věci.

1. A Josef zanechav ji a svoje syny v jeskyni, odešel, aby vyhledal nějakou židovskou pomocnici porodu ve vesnici Betlémě.
2. Ale když jsem šel (praví Josef), pohleděl jsem do vzduchu a tu jsem spatřil, jak oblaky stály jako v úžasu a ptáci ve vzduchu se zastavovali ve svém letu.
3. A pak jsem se podíval k zemi a viděl jsem, stůl prostřený k jídlu a okolo něho seděli dělní lidé, ale jejich ruce spočívaly na stole a nikdo z nich se nehnul, aby jedl.
4. A ti, kteří měli v ústech jídlo, nejedli.
5. A ti, kteří zvedli ruce k hlavě, nespustili jich.
6. A ti, kteří zvedli ruce k ústům, nevložili si nic do úst.
7. A obličeje všech byly obráceny vzhůru.
8. A spatřil jsem rozběhlé ovce a přece jenom ovce stály tiše.
9. A pastýř zvedal ruku, aby je udeřil, ale jeho ruka trčela do výše.
10. A podíval jsem se k řece a spatřil jsem kůzlata s tlamami blízko u vody a dotýkající se vody, ale nepila.

Kapitola XIV.

Marie porodila chlapce, pomocnice blahoslaví Boha za možnost spatřit takový zázrak, kterak panna porodila. Vypráví to Salome, jež nevěří, ale přesvědčuje se.

1. A pak jsem spatřil jakousi ženu, přicházející dolů z hor, která ke mně řekla: “Kam jdeš, muži?”
2. A já jsem jí řekl: “jdu hledat nějakou židovskou pomocnici porodu.”
3. A odpověděla: “Kde jest žena, která má porodit?”
4. A tu jsem odpověděl: “V jeskyni a je mi zasnoubena.”
5. A tu řekla pomocnice porodu: “Není tvojí ženou?”
6. Josef odpověděl: “je to Marie, která byla vychována ve svatyni svatých, v domě Pána, a byla mi dána losem a není mojí manželkou, nýbrž počala z Ducha Svatého.
7. A pomocnice porodu pravila: “Je to pravda?”
8. A on odpověděl: “Pojď a viz.”
9. A pomocnice porodu šla s ním a stanula v jeskyni.
10. A potom jasný oblak zakryl jeskyni a pomocnice porodu řekla: “Tohoto dne je moje duše zvelebena, neboť moje oči spatřily překvapující věci a spása je přinesena Izraelským.”
11. Ale náhle se z oblaků stalo veliké světlo v jeskyni, takové, že jejich oči ho nemohly snésti.
12. Ale světlo se pomalu zmenšovalo, až se objevilo dítě, které sálo z prsů své matky Marie.
13. A tu pomocnice porodu zvolala: “Jaký je to dnes slavný den, když oči moje spatřily tyto neobyčejné události!”
14. A pomocnice porodu vyšla z jeskyně a potkala ji Salome.
15. A pomocnice jí řekla: “Salome, Salome, řeknu ti nejúžasnější věc, kterou jsem viděla.”
16. “Panna porodila, což jest proti přírodě.”
17. A Salome k tomu odpověděla: “Tak, jako žije Pán můj a Bůh, neuvěřím, že panna porodila, dokud neobdržím o tom důkazů.”
18. A pak Salome vešla do jeskyně a pomocnice řekla: “Marie, ukaž se, neboť k vůli tobě vznikl veliký spor.”
19. A Salome obdržela důkazy uspokojivé.
20. Ale její ruka uschla a ona trpce naříkala.
21. A tu řekla: “Běda mně, pro moji nepravost, neboť jsem pokoušela živého Boha a teď mně ruka upadne.”
22. A pak Salome počala prositi Pána a řekla: “Ó, Bože mých otců, vzpomeň na mne, neboť jsem ze sémě Abraháma, Izáka a Jakoba.”
23. “Neučiň mne pohaněnou mezi dětmi izraelskými, ale vrať mne zdravou k mým rodičům!”
24. “Víš dobře, ó, Pane, že ve tvém jménu jsem vykonala mnoho dobročinných skutků a že jsem byla tebou odměněna.”
25. A pak se postavil anděl Páně před Salome a řekl: “Pán Bůh slyšel tvoji modlitbu a proto napřáhni ruku k dítěti a pochovej je a tím budeš uzdravena.”
26. A Salome naplněna největší radostí, přistoupila k dítěti a pravila: “Dotknu se ho.”
27. A pak se mu počala klaněti, neboť řekla: “Toto jest veliký král, který se narodil v Izraeli.”
28. A ihned byla Salome uzdravena.
29. Potom odešla pomocnice porodu z jeskyně, žena, která byla Bohem povolaná.
30. A hle, hlas promluvil k Salome a řekl: “Neoznamuj těchto podivných věcí, které jsi viděla, dokud dítě nepřijde do Jeruzaléma.”
31. A tak Salome rovněž odešla, ospravedlněna Bohem.

Kapitola XV.

Mudrci z východu se přicházejí poklonit králi, Herodes nechává hledat chlapce.

1. Josef se pak chystal k odchodu, poněvadž v Betlémě nastal veliký poplach, neboť z Východu přišli jacísi mudrci.
2. Kteří řekli: “Kde se narodil král Židů? Viděli jsme na Východě jeho hvězdu a přišli jsem, abychom se mu klaněli.”
3. A když to Herodes slyšel, byl nejvýš rozrušen a vyslal kněží k mudrcům a ke kněžím a tázal se jich, v obecném domě.
4. A řekl k nim: “Kde je co psáno o králi Kristovi a kde by se měl narodit?”
5. A oni mu pak řekli: V Betlémě, v Judei, neboť tak jest psáno: A ty Betleme, v zemi Judské, nejsi nejmenší mezi knížaty Judskými, neboť z tebe přijde vládce, který bude vládnouti mému lidu izraelskému.
6. A Herodes poslal pryč přední kněží a tázal se mudrců v městském domě a řekl k nim: “Jaké znamení jste viděli, které by se týkalo krále, jenž se narodil?”
7. Odpověděli: “Viděli jsme neobyčejně velikou hvězdu, zářiti mezi hvězdami na nebesích, která tak ostatní hvězdy přezařovala, že se staly neviditelnými a poznali jsme podle toho, že v Izraeli se narodil velký král a proto jsme přišli, abychom se mu poklonili.”
8. A pak řekl k nim Herodes: “Jděte, a pilně se dotazujte. A jestliže dítě naleznete, přineste mi zprávu, abych mohl také přijíti a klaněti se mu.”
9. A tak mudrci odešli a hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi až přišla a zastavila se nad jeskyní, kde dítě bylo s Marií, svojí matkou.
10. A potom přinesli svoje poklady a obětovali mu zlato, kadidlo a myrhu.
11. A poněvadž ve snu byli varováni andělem, aby se nevraceli k Herodesovi přes Judeu, odešli do své vlasti jinou cestou.

Kapitola XVI.

Herodes nařizuje pobít novorozence, Marie s Alžbetou schovávají děti. Na Herodesův příkaz je zavražděn velekněz Zachariáš, Simeon se stává veleknězem. Jakub stvrzuje svoje autorství.

1. Když pak Herodes pozoroval, že mudrci ho oklamali, rozhněval se velice a nařídil jistým mužům, aby šli a pobili všechny děti, které byly v Betlémě až do stáří dvou let.
2. Ale Marie, slyšíc, že jsou děti vražděny, u velikého strachu, vzala dítě a zavinuvši je do plenek, položila je do jeslí pro voly, neboť v hospodě nebylo pro ně místa.
3. Také Alžběta, slyšíc, že budou hledati jejího syna Jana, vzala ho a odešla s ním do hor a hledala nějaké místo, kde by ho ukryla.
4. Ale nemohla žádného tajného místa najíti.
5. A pak naříkala pro sebe a řekla: “·O horo Pána, přijmi matku s dítětem!”
6. Neboť Alžběta nemohla vyšplhat na horu.
7. A hora se okamžitě rozevřela a přijala je.
8. A tu se jim zjevil anděl Páně, aby je chránil.
9. Ale Herodes hledal Jana a poslal služebníky k Zachariášovi, když právě konal bohoslužby u oltáře a řekl k němu: “Kde jsi uschoval svého syna?”
10. Odpověděl jim: “Jsem sluha boží a sluha před oltářem – jak bych mohl vědět, kde je můj syn?”
11. A také služebnictvo se vrátilo a řeklo Herodesovi, co slyšelo. Herodes se tím rozpálil a pravil: “Nemá snad býti tento jeho syn králem izraelským?”
12. A poslal nanovo služebníky k Zachariášovi, řka: “Pověz nám pravdu, kde je tvůj syn, neboť víš, že tvůj život je v mé ruce.”
13. A tak služebníci odešli a pověděli mu vše.
14. Ale Zachariáš odpověděl jim: “Jsem mučedníkem pro Boha a jestliže proleje Herodes moji krev, i Pán přijme moji duši.”
15. “Vězte však, že prolejete krev nevinnou.”
16. Ale Zachariáš byl zavražděn u vchodu k oltáři a blíže opony.
17. Ale synové Izraelští nevěděli, kdy byl zabit.
18. A pak v hodině pozdravení vstoupili kněží do chrámu, ale Zachariáš podle zvyku jim nevyšel vstříc, aby jim požehnal.
19. Oni však přece čekali na něj, aby je pozdravil.
20. A když viděli, že dlouho nepřichází, jeden z nich se odvážil vstoupiti na svaté místo, kde byl oltář a tu viděl, že na zemi je krev.
21. A tu hle, řekl hlas s nebe: “Zachariáš je zavražděn, a jeho krev nebude smazána, dokud nepřijde mstitel jeho krve.
22. A když to kněz uslyšel, bál se a odešel a řekl kněžím, co viděl a slyšel a pak všichni vešli a viděli, co se stalo.
23. A pak střechy chrámu zahučely a byly roztrženy od vrchu až ke spodku.
24. A nemohli najíti těla, ale jenom krev ztvrdlou jako kámen.
25. A pak odešli a řekli lidem, že Zachariáš byl zavražděn a všechny kmeny izraelské to slyšely a truchlily pro něj a naříkaly tři dny.
26. A pak kněží se radili, kdo by po něm měl následovat.
27. A Simeon a jiní kněží metali losy a los padl na Simeona.
28. Neboť obdržel ujištění od Ducha Svatého, že nezemře, dokud neuvidí Krista přijíti v těle.
29. Já, Jakub jsem napsal tento příběh v Jerusalémě: a když nastaly nepokoje, uchýlil jsem se na pusté místo až do smrti Herodesovy. A nepokoje v Jerusalemě přestaly. A nezbývá mi již nic, než oslavovat Boha, že mě dal toto vědění, abych napsal vám, kteří jste duchovní a kteří milujete Boha: jemuž patří sláva a panování na věky věků, amen.


Evangelium Esejských III

Leden 29, 2008

Evangelium Esejských III

Neboť vpravdě pravím vám, ten, kdo jí během dne více než dvakrát, koná v sobě satanskou práci. A Boží andělé opustí jeho tělo a brzy nato ho převezme Satan do své moci. Jezte jen, když je slunce vysoko na obloze a opět. když zapadne. A neuvidíte žádnou nemoc, neboť to najde zalíbení v očích Pána. A jestli chcete, aby se andělé Boží z vašeho těla radovali a Satan se vám zdaleka vyhýbal, pak sedejte u Božího stolu jen jednou denně. Pak budou Vaše dny na zemi dlouhé, neboť toto najde obzvláštní zalíbení v očích Pána. Jezte vždy jen tehdy, když je stůl Boží před vámi prostřen, a jezte vždy to, co na Božím stole najdete. Vpravdě pravím vám, Bůh ví přesně, co vaše tělo potřebuje a kdy to potřebuje.
Se začátkem měsíce Ijar jezte ječmen: počínaje měsícem Sivan jezte pšenici, nejdokonalejší ze všech rostlin, plodících semena: a připravujte svůj denní chléb z pšenice, aby pán mohl dohlédnout na vaše tělo. Od měsíce Tammuz jezte kyselé hrozny, aby vaše tělo zeštíhlelo a Satan je opustil. V měsíci Elul sbírejte hrozny, aby vám jejich šťáva sloužila za nápoj. V měsíci Marchehvan sbírejte sladké hrozny, zesládlé a usušené andělem slunečního světla, aby vaše tělo sílilo, neboť andělé Pána bydlí ve vás. Fíky, bohaté na šťávu, jezte v měsících Ab a Shebat, a co zbude, dovolte andělu slunečního světla, aby pro vás zachoval. Jezte je s masem mandlí ve všech těch měsících, kdy stromy nenesou žádné ovoce. A byliny, které přijdou po deštích, jezte v měsící Thebet, aby vaše krev byla očištěna ode všech hříchů. A ve stejném měsíci začněte jíst mléko Vašich zvířat, neboť Pán dal zvířatům zeleň, aby ji přeměňovala na mléko, aby svým mlékem živila člověka. Neboť vpravdě pravím vám, šťastni jsou ti, kteří jedí pouze u stolu Boha a všechny odpornosti Satana odmítají. Nejezte žádnou nečistou potravu, která je přivezena z dalekých zemí, ale jezte vždy to, co nesou vaše stromy. Neboť váš Bůh ví, co je pro vás správné, i kdy a kde. A dává všem lidem všech království to jídlo, které je pro každého to nejlepší. Nejezte jako pohané, kteří se ve spěchu nacpou a zanesou své tělo všemi odpornostmi. Neboť moc andělů Boha přijde k vám prostřednictvím živé stravy, kterou vám Pán dává ze své královské tabule. A když jíte, mějte nad sebou anděla vzduchu a pod sebou anděla vody, Dýchejte zhluboka a dlouho po dobu každého jídla, aby anděl vzduchu vaše jídlo požehnal. A žvýkejte svou potravu dokonale svými zuby, až se stane tekutinou, aby ji mohl anděl vody ve vašem těle proměnit na krev. A jezte pomalu, jako by to byla modlitba, kterou věnujete Pánu. Neboť vám říkám po pravdě, moc Boží vás naplní, když budete takto u jeho stolu jíst. Ale Satan promění v dýmající bažinu tělo toho, při kterém nejsou během jídla přítomni andělé vzduchu a vody. A Pán jej nestrpí více u svého stolu. Neboť stůl Pána je jako oltář a ten, který jí u stolu Boha, je v chrámu.
Vpravdě pravím vám, těla synů člověka budou proměnena v chrám a vnitřní orgány v oltář, když dodržují přikázání Boží. Nepokládejte proto nic na oltář Boha, když je tvůj duch mrzutý, ani nesmýšlej špatně o druhých v chrámu Božím. A přistupujte k tomu nejsvětějšímu Pána jen tehdy, když vás naplní volání jeho andělů, neboť vše, co sníte ve smutku nebo hněvu nebo bez přání, se stane jedem. Neboť dech Satana vše znečistí. Pokládejte své dary na oltář svého těla s radostí a nechte všechny zlé myšlenky od vás odplynout, jestliže přijímáte ve svém těle Boží sílu z jeho stolu. A nesedejte nikdy ke stolu Božímu, dokud vás nezavolá anděl chuti. Radujte se proto vždy s anděly Božími u jejich královského stolu, neboť to potěší srdce Pána. A vaše dny na zemi se prodlouží, neboť vám po všechny dny bude sloužit ten nejvzácnějšíz Božích služebníků: anděl radosti.
A nezapomínejte, že každý sedmý den je svatý a zasvěcený Bohu. Po šest dnů živte svoje tělo dary Matky země, ale sedmého dne zasvěťte své tělo svému nebeskému Otci. A sedmý den nejezte žádné pozemské pokrmy, ale žijte jen ze Slova Božího. A buďte celý den s anděly Pána v říši nebeského Otce. A sedmého dne budou andělé Boží ve vašem těle stavět království Boží, tak jako vy pracujete po šest dnů v království Matky země. A žádná strava ať v tento sedmý den neztíží práci andělům ve vašem těle. A Bůh vám dá dlouhý život na zemi, abyste mohli získat věčný život v říší nebes. Neboť vpravdě pravím vám, jestliže již nespatříte žádnou nemoc na zemi, budete žít navždy v království nebes. A Bůh vám pošle každé ráno anděla sluneční záře, aby vás probudil ze spánku. Proto poslechněte výzvy Boha a nezůstávejte ležet líně ve svých postelích, neboť andělé vzduchu a vody na vás venku již čekají. A pracujte celý den s anděly Matky země, abyste ji i její díla stále lépe poznávali. Ale když slunce zapadne a nebeský Otec vám pošle svého milovaného anděla spánek, pak odpočívejte a zůstaňte celou noc s anděly spánku. A tehdy vám pošle váš nebeský Otec své neznámé anděly, aby s vámi byli v noci, dlouhé jako život. A ti neznámí andělé nebeského Otce vás budou učit mnoho věcí z říše Boží, stejně jako andělé, které znáte od Matky země, vás poučují ve věcech její říše. Neboť vpravdě pravím vám, budete každou noc hosty v království svého nebeského Otce, když budete zachovávat jeho přikázání. A když se ráno probudíte, pocítíte sílu těchto neznámých andělů. A váš nebeský Otec je vyšle každou noc, aby budovali vašeho ducha, právě tak, jako každý den posílá Matka země své anděly, aby stavěli vaše tělo. Neboť vpravdě pravím vám, jestliže vás během dne zahaluje do svého obětí Matka země a v noci vám vdechuje své políbení nebeský
Otec, pak se stanou synové člověka syny Božími. Odolávejte dnem i nocí pokušením Satana. Nebděte v noci ani nespěte ve dne, aby vás andělé neopustili. A nemějte žádné potěšení z pití nebo nějakého kouře Satana, které vás v noci udržují vzhůru a ve dne nechají spát. Neboť vám říkám, všechny nápoje a veškerý kouř Satana jsou odpornostmi v očích Boha.
Nedopouštějte se smilstva ve dne ani v noci, neboť nezřízený pohlavní život je jako strom, z jehož kmene vytéká šťáva. A tento strom předčasně usychá a nenese ovoce. Proto nechoďte za nevěstkami, aby Satan nevysušil vaše těla a Pán neučinil vaši setbu neúrodnou. Vyhýbejte se všemu, co je příliš horké nebo příliš studené. Neboť to je vůlí vaší Matky země, že vašemu tělu neprospívá ani žár ani chlad. A nenechte svá těla zahřát nebo ochladit více než vás Boží andělé zahřívají nebo ochlazují. A když budete zachovávat přikázání své Matky země, tak vám vždy, když bude vaše tělo příliš horké, pošle svého anděla chladu, aby vás chladil a kdykoli bude vaše tělo prochladlé, ona vám pošle svého anděla tepla, aby vás ohřál.
Následujte příkladu všech andělů nebeského Otce a Matky země, kteří ve dne v noci nepřetržitě pracují ve svých říších nebe a země. proto v sobě přijměte také nejsilnějšího anděla Božího, anděla činu a pracujte společně na říši Boží. Následujte příkladu tekoucí vody, vanoucího větru, vycházení a zapadání slunce, růstu rostlin a stromů, zvířat, jak běhají a jak si hrají, přibývání a ubývání měsíce, hvězd, jak přicházejí a zase se vzdalují, všechno toto se pohybuje a vykonává svou práci. Neboť vše v čem je život, se pohybuje a jenom mrtvé je ztrnulé. A Bůh je Bůh živých a Satan těch mrtvých. Proto služte živému Bohu, abyste získali věčný pohyb života a abyste ušli věčnému tichu smrti.
Pracujte proto nepřetržitě na říši Boha, abyste nebyli uvrženi do říše Satana. Neboť věčná radost panuje v živé říši Boží, ale hluboký smutek zatemňuje Satanovu říši smrti. Buďte proto pravými syny své Matky země a svého nebeského Otce, abyste neupadli do otroctví Satana. A vaše Matka Země a Otec nebeský vám budou posílat své anděly, aby vás učili, milovali vás a sloužili vám. A jejich andělé zapíšou přikázání Boží do vaší hlavy, do vašeho srdce a do vašich rukou, abyste přikázání Boží věděli, cítili a konali.
A modlete se každý den ke svému nebeskému Otci a Matce zemi, aby se vaše duše stala dokonalou, tak dokonalou, jako je Svatý Duch Otce, a aby se vaše těla stala tak dokonalými, jako je tělo vaší Matky země. Neboť jestliže jejich přikázání rozumíte, cítíte a vykonáváte, pak vám bude dáno vše, oč svého nebeského Otce a Matku zemi poprosíte. Neboť moudrost, láska a moc Boží jsou nade vším.
Modlete se proto ke svému nebeskému Otci takto:
“Otče náš, který jsi na nebi, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Tvá vůle se staň na zemi jako na nebi. Dej nám náš denní chléb. A odpusť nám naše viny, jako my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás do pokušení, ale vysvoboď nás ode zlého. Neboť tvé je království, moc a sláva navěky. Amen.”
A takto se modlete také ke své Matce zemi:
“Matko naše, která jsi na zemi, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království a tvá vůle se staň v nás jako v tobě. Vysíláš každý den své anděly, pošli je také nám. Odpusť nám naše hříchy, jako my usmiřujeme všechny své hříchy vůči tobě. A neveď nás do nemoci, ale vysvoboď nás ode všeho utrpení, neboť tvá je země, tělo i zdraví. Amen.”
A všichni se modlili společně s Ježíšem k nebeskému Otci a Matce zemi. A potom k nim Ježíš promluvil takto: “Stejně tak, jako bude vaše tělo znovuzrozené pomocí andělů Matky země, právě tak může být znovuzrozen váš duch pomocí andělů nebeského Otce. Buďte proto pravými syny svého Otce a své matky a praví bratři synů člověka. Až dosud jste vedli se svým Otcem, se svou Matkou a se svými bratry válku. A sloužili jste Satanovi. Ode dneška žijte v míru se svým nebeským Otcem a Matkou zemí a se svými bratry, syny člověka. A bojujte jen proti Satanovi, aby vás neoloupil o mír. Dávám vašemu tělu mír vaší matky země a vašemu duchu mír vašeho nebeského Otce. Nechť mír obou panuje mezi lidskými syny. Přijďte ke mně všichni, kteří jste znaveni a trpíte sporem a tísní. Neboť můj mír vás posilní a občerství. Neboť můj mír přetéká radostí. Proto vás zdravím vždy takto : “Mír buď s vámi!”
Zdravte se také tak, aby se na vaše těla snášel mír Matky země a na vašeho ducha mír nebeského Otce. A potom najdete mír také mezi sebou, neboť říše Boží je ve vás. Jděte nyní zpátky ke svým bratřím, se kterými jste dosud žili v boji a dejte jim svůj mír. Šťastní jsou ti, kteří usilují o mír, neboť ti najdou mír Boží. Jděte a již víc nehřešte. A dávejte každému svůj mír, tak jako já jsem vám dal mír svůj. Neboť můj mír je od Boha. Mír buď s vámi.
A opustil je.
A jeho mír do nich vstoupil: a do jejich srdce anděl lásky, do jejich hlavy moudrost zákonů a do jejich rukou síla znovuzrození: tak šli dál mezi lidské syny a dcery, aby přinášeli světlo míru těm, kteří bojovali v temnotě.
A rozešli se a přáli si navzájem:
“MÍR BUĎ S VÁMI “


Evangelium Esejských II

Leden 29, 2008

Evangelium Esejských II

A Ježíš k nim mluvil v podobenství: “Vy jste jako ztracený syn, který dlouhá léta jedl a pil a trávil svoje dny v nedbalosti a rozmařilosti se svými přáteli. A každý týden dělal nové dluhy bez vědomí svého otce a promarnil všechno v několika dnech. A věřitelé mu vždy znovu něco půjčili, protože jeho otec byl velmi bohatý a trpělivě platil dluhy svého syna. Marně jej otec napomínal dobrými slovy; ten napomenutí svého otce nechtěl slyšet, ani jeho úpěnlivé prosby, aby se vzdal svých nekonečných prostopášností a vrátil se na pole dohlédnout na práci služebníků. Syn vždy všechno otce slíbil, jen když zaplatí jeho staré dluhy, ale na druhý den začal všechno znovu. A více než sedm let pokračoval syn ve svém hýřivém životě. Až nakonec ztratil jeho otec trpělivost a dluhy svého syna již věřitelům nezaplatil. “jestli vždy znovu zaplatím,” řekl, “nebude nikdy hříchům mého syna konec.” Tak vzali ti oklamaní věřitelé ve svém hněvu syna do otroctví, aby svou každodenní prací vrátil peníze, které mu půjčili. A tu přestalo jídlo a pití a denní prostopášnosti. Od rána do noci svlažoval pole svým potem a všechny údy jej bolely od nezvyklé práce. Žil ze suchého chleba a neměl nic než své slzy, kterými jej mohl zvlhčit. A po třech snech trpěl tolik vedrem a únavou, že řekl svému pánovi: “Nemohu už pracovat, neboť mě bolí všechny údy. Jak dlouho mě chcete trápit?” “Až do dne, kdy prací tvých rukou budou tvé dluhy zaplaceny, a až uplyne sedm let, budeš volný.!” Avšak zoufalý syn s pláčem odpověděl:” Ale já nemohu unést ani sedm dní! Měj se mnou soucit, neboť mě všechny mé údy pálí a bolí.” A zlomyslný lichvář na něj křičel: “Hleď konat svou práci; když jsi mohl sedm dlouhých let trávit své dny a noci v prostopášnostech, musíš nyní všechny své dluhy až do posledního haléře splatit.” A zoufalý syn se vrátil s trýznivými bolestmi zpátky na pole, aby pokračoval v práci. Únavou a bolestí stál sotva na nohou, když přišel sedmý den sváteční, kdy se na poli nepracuje. Tu sebral syn své poslední síly a klopýtal k domu svého otce. Vrhl se k jeho nohám a řekl: ” Otče, uvěř mi naposledy a odpusť mi všechny urážky, kterých jsem se vůči tobě dopustil. Přísahám ti, že už nikdy nebudu žít tak rozmařile a že budu ve všech věcech tvůj poslušný syn. Osvoboď mě z rukou mých utlačovatelů. Otče, podívej se na mne a na moje nemocné tělo a nezatvrzuj své srdce. “
Tu otci vstoupily slzy do očí a on objal svého syna a řekl: “Oslavme to, neboť dnes mi byla dána veliká radost, vždyť jsem nalezl svého milovaného syna, který se ztratil.” A oblekl jej do svých nejvybranějších šatů a oslavovali celý den. Druhý den ráno dal svému synu stříbro, aby zaplatil dluhy věřitelům. Když se syn vrátil, řekl mu: “Můj synu, vidíš, jak je snadné sedm let hýřivým životem dělat dluhy, ale jejich zaplacení sedmi lety tvrdé práce je těžké.” “Otče, je skutečně kruté je platit i jen sedmi dny.” A otec jej napomínal a řekl: “Tentokrát ti bylo dovoleno, abys své dluhy zaplatil v sedmi dnech místo v sedmi létech, zbytek je ti odpuštěn. Ale měj se napozoru, abys v budoucnosti nedělal nové dluhy. Neboť ti říkám nikdo kromě tvého otce ti nepromine dluhy, neboť jsi jeho syn. U každého jiného bys musel těžce pracovat sedm dlouhých let, jak kážou naše zákony.”
“Můj otče, chci být již stále tvůj milující a poslušný syn a nechci dělat už žádné dluhy, neboť nyní už vím, jak je kruté je platit.” A šel na pole svého otce a dohlížel každý den na práci jeho dělníků. Ale nenutil je nikdy k tvrdé práci, neboť vzpomínal na vlastní těžkou dřinu. A roky ubíhaly a majetek otce pod jeho rukama přibýval, neboť otec jeho práci žehnal. Pomalu vrátil desetkrát více, než za těch sedm let promarnil. A když otec viděl, že syn jeho služebníky i jeho majetek dobře spravuje, řekl mu: “Můj synu, vidím že můj majetek je v dobrých rukou. Dám ti všechen svůj dobytek, svůj dům, své polnosti a své poklady. Vezmi toto vše jako své dědictví, pokračuj v jeho velebení, abych se mohl z tebe těšit.” A když syn převzal od otce své dědictví, odpustil všem dlužníkům, kteří nemohli zaplatit, neboť nikdy nezapomněl. že jemu byly jeho dluhy také prominuty, když je nemohl zaplatit. A Bůh mu požehnal dlouhým životem, mnoha dětmi a velkým bohatstvím, neboť byl vždy laskavý ke všem svým služebníkům i ke svému dobytku.”
Potom se Ježíš obrátil k nemocnému lidu a řekl: “Mluvím k vám v podobenstvích, abyste mohli Boží slovo lépe pochopit. Těch sedm let jídla a pití a hýřivého života jsou hříchy minulosti. Zlomyslný věřitel je Satan. Dluhy jsou nemoce. Tvrdá práce jsou bolesti. Ztracený syn jsme my. Zaplacení dluhů je vyhnání ďáblů a nemocí a uzdravení vašeho těla. Stříbro, které syn od otce obdržel, je osvobozující moc andělů. Otec je Bůh. Otcovo vlastnictví jsou země a nebe; služebníci otce jsou andělé. Podle otce je svět, který se promění v Království nebeské, jestliže na tom budou synové člověka spolu s anděly nebeského Otce pracovat.
Neboť vám říkám, je lepší, když syn je poslušen otci a dohlíží na služebníky na poli, než aby se stal dlužníkem zlomyslných lichvářů a jako otrok se plahočil a dřel, aby své dluhy splatil. Stejně tak je lepší, když synové člověka dbají zákonů nebeského Otce a společně s jeho anděly pracují na Královské říši, než aby se stali dlužníky Satana, pána smrti, všech hříšníků a nemocí, a museli v potu a s bolestí trpět, dokud nejsou všechny jejich hříchy splaceny. Vpravdě pravím vám, velké a hojné jsou vaše hříchy. Mnoho let jste povolovali svodům Satana. Přejídali jste se, opíjeli, a vaše dluhy se množily. a nyní je musíte splatit a jejich zaplacení je těžké a kruté. Nebuďte proto jež třetí den netrpělivý jako ztracený syn, ale buďte trpělivý až do sedmého dne, který je Bohem posvěcený, a jděte potom s pokorným a poslušným srdcem před tvář svého nebeského Otce, aby vám všechny vaše staré dluhy prominul. Vpravdě vám říkám, že váš nebeský Otec vás nekonečně miluje, neboť vám dovolí, abyste své dluhy sedmi let zaplatili v sedmi dnech. Těm, kteří dluží za sedm let hříchů a nemocí, ale poctivě zaplatí a vydrží až do sedmého dne, promine náš nebeský Otec dluhy za celých sedm let.”
“A jestli jsme hřešili sedm krát sedm let?” ptal se nemocný muž, který hrozně trpěl. “Také v tomto případě odpustí nebeský Otec všechny tvé dluhy v sedm krát sedmi dnech.” “Šťastní jsou ti, kteří vydrží až do konce, neboť ďáblové Satana píší všechny zlé skutky do knihy, do knihy vašeho těla a vašeho ducha. Pravím vám, není žádného hříšného činu, který by již od počátku světa nebyl zapsán u vašeho nebeského Otce. Neboť zákonům, které dávají králové, se můžete vyhnout, ale zákonům svého Boha nemůže ujít žádný člověk. Když stojíte před tváří Boží, ukáží ďáblové Satana vaše činy a Bůh vidí vaše hříchy zapsány v knize vašeho těla a vašeho ducha a je ve svém srdci smutný. Ale když litujete svých hříchů a pomocí půstu a modliteb vyhledáte Boží anděly, pak za každý další den, kdy se postíte a modlíte,vymažou Boží andělé jeden rok vašich špatných činů z knihy vašeho těla a vašeho ducha. A když je i poslední stránka vymazána a od všech vašich hříchů očištěna, stojíte před tváří Boží a Bůh se ze srdce raduje a zapomene všechny vaše hříchy.
Osvobodí vás z drápů Satana a od utrpení; vezme vás do svého domu a přikáže všem svým služebníkům, všem svým andělům, aby vám sloužili, dá vám dlouhý život a už nikdy nepoznáte nemoc. A jestliže od nynějška místo hřešení naplníte své dny dobrými skutky, potom zapíšou andělé Boží všechny dobré skutky do vašeho těla a vašeho ducha. Říkám vám pravdivě, každý dobrý čin je zapsán u Boha již od počátku světa. Neboť od svých králů a vlád marně očekáváte odměnu, ale před Bohem nezůstanou vaše dobré skutky nikdy neodměněny.
A když přijdete před tvář Boží, budou jeho andělé vaše dobré činy dosvědčovat. A Bůh uvidí vaše dobré činy zapsány ve vašem těle a vašem duchu a ze srdce se zaraduje. Požehná vašemu tělu a vašemu duchu i všem vaším činům a dá vám jako dědictví svou pozemskou i nebeskou říši, abyste v nich žili svůj věčný život. Šťastný je ten, který může vstoupit do říše Boží, neboť nikdy neuvidí smrt.” A veliké mlčení následovalo po jeho slovech. A ti, kteří byli zbaveni odvahy, čerpali novou sílu z jeho slov a pokračovali v půstu a modlitbách. A ten, který mluvil před tím, mu řekl: “Chci vydržet až do sedmého dne.” A druhý rovněž: “Chci také vydržet sedm krát sedm dnů.” Ježíš jim odpověděl: “Šťastní jsou ti, kteří vydrží až do konce, neboť oni zdědí zemi.” A bylo mezi nimi mnoho nemocných, mučených krutými bolestmi, kteří se nemohli dostat až k Ježíšovi, neboť nemohli jít po vlastních nohou. Řekli: “Mistře, budeme velmi mnoho trpět, řekni nám, co máme dělat.” A ukázali Ježíši své zkroucené a uzlinaté nohy a řekli: “Ani anděl vody, ani anděl vzduch, ani anděl slunečního světla nemohou zmírnit naše bolesti, ačkoli jsme se ponořovali, postili, modlili a ve všem tvoje slova následovali.”
“Vpravdě pravím vám, vaše kosti budou uzdraveny! Neztrácejte odvahu, ale vyhledejte léčitele kostí, anděla země. Neboť odtud Pocházejí vaše kosti a tam se také vrátí.” A ukázal svojí rukou tam, kde je tekoucí voda a sluneční žár změkčily zemi u kraje řeky na bahnitou usazeninu. “Ponořte své nohy do bahna, aby objetí anděla země vztáhlo z vašich kostí všechnu nečistotu a nemoc. A uvidíte, jak Satan a vaše bolesti z objetí anděla země uprchnou. A uzliny z vašich kostí zmizí a budete se moci opět protáhnout a všechny vaše bolesti objetí anděla země uprchnou. A uzliny z vašich kostí zmizí a budete se moci opět protáhnout a všechny vaše bolesti pominou.” A nemocní učinili tak jak řekl, neboť věděli, že budou uzdraveni. A byli ještě jiní nemocní kteří trpěli strašnými bolestmi, ale i přesto se dále postili. A jejich síla byla u konce a polévalo je velké horko. Když vstali z lože, aby šli za Ježíšem, zašla se jejich těla kroutit, jako by se do nich opíral prudký vichr a kdykoli se pokusili postavit na nohy, padali opět k zemi. Tu šel Ježíš k nim a řekl: “Vy trpíte, protože Satan a jeho nemoci mučí vaše tělo. Ale nebojte se, neboť jejich moc nad vámi rychle skončí. Neboť Satan je jako pokrytecký soused, který vstoupil do domu svého souseda, když tento nebyl přítomen, s úmyslem odnést si jeho majetek do vlastního domu. Ale lidé vyprávěli majiteli, že nepřítel řádí v jeho domě a on se rychle vracel zpět domů. A když ten špatný soused pobral všechno, co se m u líbilo, uviděl z dálky pán domu, jak se spěšně vrací; a pln zlosti, že nemůže všechno odnést, chtěl vše, co tu zbylo, rozbít a zpustošit, všechno zničit, aby alespoň ty věci, které nemůže mít, ani ten druhý neměl. Ale krátce nato, co pán domu vstoupil a ještě než mohl zlomyslný soused svůj úmysl provést, jej pán uchopil a vyhodil z domu. Pravím vám, právě tak vstoupil Satan do vašeho těla, které je příbytkem Boha. A pobral všechno, co chtěl ukrást: váš dech, vaši krev, vaše kosti, vaše maso, vaše vnitřnosti, vaše oči a vaše uši. Ale svým půstem a modlením jste přivolali pána svých těl a jeho anděly. A nyní vidí satan, že je to konec moci. Proto ve svém vzteku sbírá ještě jednou svou sílu, aby tělo zničil, dříve než pán přijde. Proto vás Satan tak strastiplně mučí, protože cítí, že přišel jeho konec. Ale vaše srdce se nemusí chvět úzkostí, neboť brzy se objeví Boží andělé, aby obsadili svoje obydlí a vysvětili je jako chrám Boží. A popadnou Satana a vyhodí ho z vašich těl i se všemi jeho nemocemi a nečistotami. A budete šťastní, neboť se dočkáte odměny za svou statečnost a už žádné nemoci neuvidíte.”
A byl jeden mezi nemocnými, který byl mučen Satanem více než všichni ostatní. Jeho tělo bylo vysušeno jako kostra a jeho kůže byla žlutá jako padající list. Byl už tak slabý, že se nemohl doplazit k Ježíšovi ani po svých rukou a volal na něj z dálky:
“Mistře, měj se mnou soucit, neboť nikdy netrpěl člověk tolik co já, co svět existuje. Vím, že jsi byl skutečně poslán od Boha a vím, že můžeš Satana ihned vyhnat z mého těla, jestliže chceš. Což neposlouchají andělé Boží vyslance Božího? Přijď, Mistře, a vyžeň ze mne Satana, neboť ve mně zlostně řádí a zle mě mučí.”
A Ježíš mu odpověděl: “Satan tě týrá tak silně, že se již několik dní postíš a neplatíš mu žádný poplatek. Nekrmíš ho všemi těmi odpornostmi, kterými jsi až dosud špinil chrám svého ducha. Týráš Satana hladem a proto tě ve své zlobě týrá také. Neboj se, neboť ti říkám, že Satan bude zničen dříve, než bude zničeno tvé tělo, neboť zatímco se postíš a modlíš, chrání Boží andělé tvé tělo, takže tě moc Satana nemůže zničit. A hněv Satana je vůči Božím andělům bezmocný.”
Potom přišli všichni k Ježíšovi a hlasitým voláním jej snažně prosili: “Mistře, slituj se nad ním, neboť on trpí více než my všichni, a jestliže z něj Satana hned nevyženeš, bojíme se, že nedožije rána.”
A Ježíš jim odpověděl: “Velká je vaše víra. Když se stane podle vaší víry, brzy spatříte na vlastní oči strašné zjevení satana a zažijete moc Syna člověka. Neboť chci vyhnat mocného Satana silou nevinného beránka Božího, nejslabšího stvoření Pána. Neboť Svatý Duch Boží činí nejslabšího tím nejsilnějším.” A Ježíš podojil jednu ovci, která se pásla v trávě. Vylil mléko na sluncem prohřátý písek a řekl: “Pohleďte, síla anděla vody je vtisknuta do tohoto mléka. A nyní do něj proniká i síla anděla slunečního světla. A mléko bude díky jejich síle vřelé. A nyní se spojí anděl vody a anděl slunce s andělem vzduchu. Hleďte, pára horkého mléka stoupá pomalu do vzduchu. Pojď a dýchej ústy sílu andělů vody, slunečního světla a vzduchu, aby přešla do tvého těla a vyhnala z něj Satana.”
A nemocný muž, kterého mučil Satan, zhluboka vdechoval stoupající páru do sebe. “Satan ihned opustí tvé tělo, neboť již tři dny hladoví a v tobě žádnou potravu nenalézá. Vyjde z tebe, aby utišil svůj hlad teplým mlékem, neboť tato strava mu vyhovuje. Ucítí jeho vůni a nebude moci odolat hladu, který jej již po tři dny sužuje. Ale Syn člověka zničí jeho tělo, aby už nemohl nikoho jiného trápit.” Potom se začal nemocný třást zimnicí a jeho tělo se napjalo, jako by chtěl zvracet, ale nemohl. Lapal po vzduchu, ale nemohl se nadechnout a zůstal ležet v klíně Ježíše v bezvědomí. “Nyní opouští Satan jeho tělo, pohleďte!” A Ježíš ukázal na otevřená ústa nemocného muže. A pak sledovali všichni s úžasem a hrůzou, že z jeho úst vychází Satan v podobě odporného červa, rovnou ke kouřícímu mléku. Pak vzal Ježíš do rukou dva špičaté kameny a rozmačkal hlavu Satana a vytáhl z nemocného muže celé tělo obludy, které bylo téměř tak dlouhé jako výška člověka. Když byl ten odporný červ z hrdla nemocného venku, mohl opět dýchat a všechny jeho bolesti byly pryč. A všichni hleděli zděšeně na odporné tělo Satana.
“Podívej, co hrozného jsi po mnoho let ve svém těle nosil a živil. Vyhnal jsem to a zabil, aby tě to už nikdy nemučilo. Děkuj Bohu, že Tě jeho andělé osvobodili a již nehřeš, aby se Satan do Tebe nevrátil. Ať je tvé tělo od této chvíle chrámem, zasvěceným Bohu.”
A všichni byli ohromeni jeho slovy i jeho mocí. A říkali: “Mistře, ty jsi skutečně Boží vyslanec a znáš všechna tajemství.” “A vy,” odvětil Ježíš, “máte být pravými syny Božími, abyste se mohli také podílet na jeho moci, na jeho vědění a na všech tajemstvích. Neboť moudrost a moc může přijít jen z lásky Boží. Milujte proto svého nebeského Otce a svou Matku zemi z celého srdce svého a celým duchem svým. A služte jim, aby vám jejich andělé také sloužili. Obětujte všechno své konání Bohu. A neživte Satana, neboť odměnou hříchu je smrt. Ale u Boha je odměnou dobrého jeho láska, vědění a moc života věčného.” A všichni poklekli a děkovali Bohu za jeho lásku.
A Ježíš je opustil se slovy: “Přijdu opět ke všem, kteří vydrží v modlitbě a půstu do sedmého dne. Mír buď s vámi.” A ten nemocný muž, ze kterého Ježíš vyhnal Satana, vstal, neboť se do něho vrátila životní síla. Dýchal zhluboka a jeho oči se vyjasnily, když všechny jeho bolesti pominuly. A vrhl se na zem, kde před tím stál Ježíš, a líbal otisky jeho nohou a plakal. A to bylo u řečiště jednoho proudu, kde se mnoho nemocných sedm dní a sedm nocí s anděly Božími postilo a modlilo. A velká byla jejich odměna, že následovali slova Ježíše. Když uplynul i sedmý den, opustily je všechny bolesti.
A když slunce vyšlo nad horizontem, viděli Ježíše přicházet s hory k nim, s jasem vycházejícího slunce nad jeho hlavou. “Mír buď s vámi.” A oni neřekli ani slovo, ale jen se vrhli před ním na kolena a dotkli se lemu jeho šatu na znamení svého uzdravení. “Neděkujte mně, nýbrž své Matce zemi, která vám poslala své mocné anděly. Jděte a už nehřešte, abyste už žádnou nemoc nepotkali. A dovolte uzdravujícím andělům, aby se stali vašimi strážci.”
Ale oni mu odpověděli: “Kam máme jít, když slova věčného života jsou při tobě? Řekni nám, které jsou to hříchy, kterým se musíme vyhýbat, abychom již nikdy neonemocněli?” Ježíš odvětil: “Stane se podle vaší víry.”
Sedl si mezi ně a pokračoval: “Bylo vám již dříve řečeno: “Cti svého nebeského Otce i svou Matku zemi a dodržuj jejich přikázání, abys žil dlouho na zemi.”
A jako další bylo tímto přikázáním dáno: “Nezabiješ, “neboť život byl dán všem Bohem a to, co dal Bůh, nesmí člověk vzít. Neboť vám pravím, z jedné Matky pochází vše, co na zemi žije. Proto každý, kdo zabíjí, zabíjí svého bratra. A od něj se jeho Matka země odvrátí o odejme mu svá životodárná ňadra. A její andělé ho opustí a do jeho těla se nastěhuje Satan. A maso zabitých zvířat se stane v jeho těle jeho vlastním hrobem. Vpravdě pravím vám, ten, který zabíjí, zabíjí sebe a kdo jí maso zabitých zvířat, jí z těla smrti. Neboť v jeho krvi se každá kapka krve zabitého tvora stává jedem, jejich dech se stává zápachem jeho dechu, jejich maso se proměňuje v hlízy: v jeho kostech jejich kosti ve vápno, v jeho vnitřnostech jejich vnitřnosti v úpadek, v jeho očích jejich oči v šupiny : v jeho uších jejich uši ve voskovou zátku. A jejich smrt se stane jeho smrtí. Neboť jenom ve službě nebeskému Otci budou vaše dluhy sedmi let prominuty v sedmi dnech. Ale Satan vám neodpustí nic a jemu budete musit všechno zaplatit. Oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu, pálení za pálení, ránu za ránu, život za život, smrt za smrt.
Neboť mzda hříchu je smrt. Nezabíjejte ani nejezte maso svých nevinných obětí, jestliže se nechcete stát otroky Satana. Neboť to je stezka utrpení a vede ke smrti. Naopak vykonávejte vůli Boží, aby Vám andělé na vaší cestě životem sloužili. Poslechněte proto slova Boží: “Hleďte, dal jsem vám k obživě všechny rostliny celé země i s jejich semeny a všechny stromy s jejich plody a jádry a veškeré zvěři na zemi a ptákům ve vzduchu a vší havěti, co se po zemi plazí, jsem dal k obživě všechny zelené natě. Také mléko od všeho, co se pohybuje a na zemi žije má být pro vás potravou: tak jako jim jsem dal zelené byliny, dávám vám jejich mléko. Ale maso a krev, která je oživuje, nejezte. Zajisté budu na vás požadovat vaši tekoucí krev, ve které je vaše duše: budu na vás žádat všechna zabitá zvířata i duše všech zabitých lidí.
Neboť já, Pán a Bůh tvůj, jsem přísný a horlivý Bůh, který chyby otců přenáší až do třetího a čtvrtého pokolení na děti těch, kteří mě nenávidí, ale těm mnoha zástupům, kteří mě milují a má přikázání dodržují, prokazuji milosrdenství. “Miluj Pána Boha svého z celého srdce svého a z celé duše své a veškerou silou svou,” to je první a největší přikázání.
A druhé je mu podobné: “Miluj svého bližního jako sebe sama.” Není větších přikázání než tato.”
A po těchto slovech mlčeli všichni až na jednoho, který zvolal: “Co mám dělat, Mistře, když uvidím, jak mého bratra napadlo divoké zvíře? Mám nechat svého bratra zahynout nebo mám to divoké zvíře zabít? Nepřestoupím pak zákon?”
A Ježíš odpověděl: “Již dříve vám bylo řečeno: “Všechna zvířata, která chodí po zemi, všechny ryby v mořích a všichni ptáci ve vzduchu jsou dáni do vaší moci.” Vpravdě pravím vám, ze všech stvoření, která žijí na zemi, stvořil Bůh jen člověka podle svého obrazu. Proto jsou zvířata podřízena člověku a ne člověk zvířatům. Nepřekročíte proto zákon, když zabijete divoké zvíře, abyste zachránili život svého bratra. Neboť vskutku, člověk je více než pouhé zvíře. Ale když člověk zabije zvíře bezdůvodně, i když ho nenapadlo, jenom pro požitek ze zabíjení nebo pro maso nebo kůží nebo kly, je to zlý čin, kterého se dopustil, neboť se promění v divoké zvíře. Proto je jeho konec také takový jako konec divokého zvířete.”
Potom řekl jiný: “Mojžíš, největší v Izraeli, dovolil našim praotcům jíst maso čistých zvířat a zakazoval jim jen maso nečistých zvířat. Proč ty nám zapovídáš maso všech zvířat? Který zákon je od Boha? Ten Mojžíšův nebo Tvůj?” A Ježíš odpověděl : ” Bůh dal vašim praotcům prostřednictvím Mojžíše deset přikázání. Těchto deset přikázání je příliš těžkých,” řekli vaši praotcové a nemohli je dodržovat. Když to Mojžíš viděl, měl se svým lidem soucit a nechtěl jej vidět zahynout. A proto jim dal desetkrát deset přikázání méně těžkých, aby je mohli plnit. Vpravdě pravím vám, kdyby vaši praotcové bývali schopni dodržet těch deset Božích přikázání, nemusel by Mojžíš nikdy dávat desetkrát deset přikázání. Neboť ten, jehož nohy jsou pevné jako hora Sión, nepotřebuje žádné berle. Ale ten, jehož údy se chvějí, dojde s berlemi dál než bez nich. A Mojžíš řekl Pánu: “Moje srdce je naplněno starostí, neboť moji lidé jsou ztraceni. Neboť jim chybí vědění a oni nejsou schopni pochopit Tvé zákony, Jsou jako malé děti, které ještě nemohou rozumět slovům svého otce. Dovol mi, Pane, abych jim dal jiné zákony, aby nezahynuli. Když nemohou jít s Tebou, ať alespoň nejsou proti Tobě, aby zůstali naživu, a až přijde jejich čas a oni budou zralí pro Tvá slova, zjev jim své zákony.” Proto rozbil Mojžíš ty dvě kamenné desky, na kterých bylo napsáno deset přikázání, a místo nich jim dal desetkrát deset. A z těchto desetkrát deset přikázání udělali písaři a učenci stokrát deset přikázání. A vložili na vaše bedra nesnesitelné břímě, které sami nenesou. Čím bližší jsou přikázání Bohu, tím jich potřebuje méně, a čím jsou Bohu vzdálenější, tím jich potřebujeme více. Proto je nespočetně zákonů písařů a učenců, jen sedm Syna člověka, tři andělů a Bůh má jen jeden zákon. Proto Vás učím jen zákonům, kterým můžete rozumět, abyste se stali lidmi a sledovali sedm zákonů Syna člověka. Pak vám zjeví andělé také své zákony, aby se na vás snesl Svatý Duch Boha a přivedl vás k jeho zákonu.”
A všichni se podivili nad jeho moudrostí a prosili ho: “Pokračuj, Mistře, a uč nás všem zákonům, které můžeme přijmout.”
A Ježíš pokračoval: ” Bůh přikázal vašim praotcům: “Nezabiješ.” Ale jejich srdce byla zatvrzelá a oni zabíjeli. Tak na nich Mojžíš požadoval, že nesmějí zabít nikoho z lidí a strpěl, že zabíjeli zvířata. A pak se zatvrdila srdce vašich praotců ještě více a oni zabíjeli lidi a zvířata ve stejné míře. Ale já vám říkám: nezabíjejte ani lidi ani zvířata, ani potravu, kterou přijímají vaše ústa. Neboť když jíte živou potravu, i vy budete živí, ale když svou potravu zabijete, právě tak ona zabije vás. Neboť život plodí jen život a smrt plodí zase jen smrt. Neboť vše, co zabíjí vaši potravu, zabíjí také vaše tělo. A vše, co zabíjí vaše těla, zabíjí také vaše duše. Vaše těla jsou tím, čím je vaše strava, stejně jako váš duch je tím, čím jsou vaše myšlenky. Nejezte proto, co oheň, mráz nebo voda narušila. Neboť vařená, zmrazená nebo nahnilá strava nechá právě tak vaše těla propálit, zmrazit nebo shnít. Nebuďte jako ten hloupý hospodář, který na svém poli zasil vařená, zmrazená a shnilá zrna. A přišel podzim a jeho pole nic nenesla. A jeho bída byla veliká. Ale buďte jako ten sedlák, který osívá svá pole živou setbou a jehož pole nesou živé pšeničné klasy, které ho stonásobně odmění za zrna, která zasil. Neboť vpravdě vám říkám, žijte jenom ohněm života a nepřipravujte si svou stravu pomocí ohně smrti, který vaši potravu zabíjí a vaše těla a vaše duše též.”
“Pane, kde je oheň života?” ptali se někteří.
“Ve vás, ve vaší krvi a ve vašich tělech.”
“A oheň smrti?” ptali se jiní.
“To je oheň, který hoří mimo vaše těla, který je víc horký než vaše krev. Tímto ohněm smrti si vaříte svou obživu doma i na poli. Vpravdě pravím vám, je to ten samý oheň, který ničí vaši potravu i vaše těla, právě tak jako oheň zlomyslnosti, který pustoší vaše myšlenky a vašeho ducha. Neboť vaše tělo je to, co jíte a váš duch je to, co myslíte. Nejezte proto nic, co zabil silnější oheň než oheň života. Proto si připravujte a jezte všechny plody stromů a všechny traviny polí a všechno mléko zvířat, které jsou poživatelné. Neboť tyto byly živeny a zrály ohněm života, všechny jsou darem andělů naší Matky země. Ale nejezte nic, co ochutil oheň smrti, neboť to je od Satana.”
“Jak si máme bez ohně upéci náš denní chléb, Mistře?” ptali se někteří s velkým podivením.
“Dovolte Božím andělům připravit váš chléb. Navlhčete svou pšenici, aby do ní mohl proniknout anděl vody. Vystavte ji potom vzduchu tak. aby ji mohl obejmout i anděl vzduchu. A nechte ji od rána až do večera na slunci, aby k ní mohl přijít anděl slunečního světla. A požehnání těch tří andělů dá brzy vzklíčit zárodek života. Potom rozmačkejte zrní a utvořte tenké placky, jak to dělali i vaši praotcové, když opustili Egypt, dům otroctví. Vystavte ráno placky opět slunci když stojí nejvýše, placky otočte na druhou stranu, ať i tu obejme anděl slunečního světla a nechte je ležet až do západu slunce. Neboť tak jako andělé vody, vzduchu a slunečního světla způsobili vzrůst a zrání pšenice na poli, tak musejí také váš chléb připravit. A to samé slunce, které ohněm života nechalo vyrůst a dozrát pšenici, musí stejným ohněm upéci váš chléb. Neboť oheň slunce dá pšenici, chlebu a tělu život. Ale oheň smrti zabíjí pšenici, chléb i tělo. A živí andělé živého Boha slouží jen živým lidem. Neboť Bůh je Bohem živých a ne Bohem mrtvých. Tak jezte vždy se stolu Boha: ovoce stromů, zrno a traviny polí, mléko dobytčat a med včel. Neboť všechno ostatní je Satana a vede na cestu hříchu a nemocí až ke smrti, Ale obživa, kterou jíte z hojnosti Božího stolu, dá vašemu tělu sílu a mládí a vy nepoznáte žádné nemoci. Neboť stůl Boha živil Metuzaléma až do vysokého stáří a já vám říkám po pravdě, když budete žít tak, jako žil on, tak vám dá Bůh živých také tak dlouhý život na zemi. Vpravdě pravím vám, Bůh živých je bohatší než všichni boháči na zemi a jeho plný stůl je pestřejší než nejbohatší hodovní stůl všech boháčů na zemi. Jezte proto po celý váš život u stolu vaší Matky země a nepoznáte nikdy nedostatek. A jezte všechny věci tak, jak se na stole Matky země nacházejí. Nevařte, ani nemíchejte všechny věci dohromady, aby se vaše vnitřnosti nestaly dýmající bažinou. Neboť vám říkám po pravdě, toto je v očích Pána odporné.
A nebuďte jako lačný služebník, který snědl u stolu pána pokaždé porce druhých. Zhltal všechno sám a ve své žravosti vše smíchal. A když to jeho pán uviděl, rozhněval se na něj a odehnal jej od stolu. Když bylo jídlo u konce, smíchal dohromady vše, co zbylo a zavolal lačného služebníka k sobě a řekl mu : “Vezmi a jez toto všechno s prasaty, neboť tvoje místo je mezi nimi a ne u mého stolu.” Buďte proto opatrní a neznečišťujte svá těla všemi možnými odpornostmi. Buďte spokojeni s dvěma nebo třemi druhy potravy, které vždy na stole naší Matky země najdete. A nedychtěte spotřebovat všechny věci, které všude uvidíte. Neboť vpravdě pravím vám, když všechny ty druhy potravy ve svém těle smícháte, končí mír ve vašem těle a zpustoší ho nekonečný boj. A bude zahubeno, tak jako rodiny a královské říše přivodí svůj zánik, když se rozdělí. Neboť váš Bůh je Bůh míru a nepodporuje žádné rozdělení. Nepřivolávejte na sebe tedy jeho prokletí, aby vás nevyhnal od svého stolu a vy jste nebyli nuceni jít ke stolu Satana , kde oheň hříchů, nemocí a smrti zahubí vaše tělo.
A když jíte, nejezte až do plnosti. Prchejte před pokušením Satana a poslouchejte hlasy andělů Božích. Neboť Satan a jeho moc vás svádí, abyste jedli víc a víc. Žijte z Ducha a odolejte žádostem těla. A váš půst bude pokaždé radostí v očích Božích andělů. Tak pozorujte, kolik jste snědli, když jste sytí a jezte vždy o jednu třetinu méně. Množství vaší denní potravy by nemělo být menší než jedna třetina, ale hlídejte, abyste nepřekročili dvě třetiny. Pak vám Boží andělé vždy pomohou a neupadnete do zvůle Satana a jeho nemocí. Neztěžujte práci andělům ve svém těle častým jídlem.


Follow

Get every new post delivered to your Inbox.