Tao-te-ťing – Lao-c’

Tao-te-ťing – Lao-c’

Mistr Lao-c’ (žil pravděpodobně v 5.století před Kristem) je považován za autora nejvýznamnějšího taoistického kánonu Tao-te-ťing (překládá se jako Tao a ctnost). Čínský historik S’-ma Čchien (cca 145-86 př.Kr.) o něm píše:

“Lao-c’ pocházel z vesnice Kü-čchen v kraji Li, v lenním státě Čou. Jeho rodné jméno bylo Li, mužské jméno Po-jang a čestný posmrtný titul Tan. Původně byl historikem státního archivu v Čou. Kchung-c’ (slavný Konfucius) byl údajně jeho starším současníkem.”

1.

Tao, které lze postihnout slovy,
není věčné a neměnné tao;
jméno, které lze pojmenovat,
není věčné a neměnné jméno.

Bezejmenné je prapočátkem nebe a země.
Pojmenované je matkou všeho stvoření.

Proto ten, kdo zůstává bez žádosti,
proniká k jádru této tajemnosti;
kdo je naplněn žádostmi,
postihuje jen vnější tvářnost věcí.

To obojí – ač má rozličná jména -
vyvěrá ze stejného prapůvodu.
Stejnost – toť hlubina záhadnosti.
Záhada všech záhad, brána veškeré tajemnosti.

2.

Každý na světě poznává krásné jako krásné,
a tím (poznává) i ošklivé.

Každý poznává dobré jako dobré,
a tím (poznává) i zlé.

Tak jsoucí a nejsoucí se navzájem plodí,
těžké a snadné se navzájem tvoří,
dlouhé a krátké se navzájem měří,
vysoké a nízké se navzájem pojí,
zvuky a tóny se navzájem slučují,
předtím a potom se navzájem sledují.

Proto moudrý jedná, aniž zasahuje,
poučuje, aniž mluví.

Tvorstvo – jednou dané – neodmítá.
Vytváří, aniž co vlastní,
působí, aniž ne čem závisí,
dovršuje, aniž na čem lpí.
Právě proto, že na ničem neulpívá,
nic ho neopouští.

…

Existuje obrovské množství překladů tohoto nesnadno přeložitelného díla. Zde je jeden z nich od českého jogína, spisovatele a mystika Květoslava Minaříka: Stáhnout kompletní text !

Zenové kóany

Zenové kóany

Nejprve stručná a obecná definice kóanu: “Kóany jsou kratké iracionální příběhy, které obsahují nelogickou „hádanku“.” Jsou známy převážně ze zenového prostředí v Japonsku a jedná se víceméně o paradoxní věty, krátké příběhy, poučení či hádanky, které směřuje mistr k žáku a nebo naopak jako otázku žák k mistrovi. Jejich cílem má být náhlé prozření (nebo osvícení) žáka tzv. satori.

Následuje několik málo zenových kóanů, které mě zaujaly:

Mladý žák zenu Jamaoka navštěvoval jednoho mistra po druhém a naplňovalo ho pýchou, když mohl demonstrovat své duchovní vědomosti. Nakonec hovořil před zenovým mistrem Dokuonem ze Šokoku, který právě seděl v zahradě a kouřil dýmku. Jamaoka řekl: “Duch, Buddha a živí tvorové nakonec neexistují. Pravá přirozenost jevů je prázdnota. Není žádné uskutečnění, žádné mámení, žádná moudrost, žádná prostřednost. Není žádné dávání ani nic, co se přijímá.” Dokuon, který tiše pokuřoval, neříkal nic. Najednou uhodil svou bambusovou dýmkou Jamaoku do hlavy. To mladého muže náramně rozhněvalo. “Jestliže nic neexistuje,” tázal se Dokuon jemně, “kde se tu vzal ten hněv?”

…

Jeden žák se zeptal zenového mistra: “Co mi zenový mistr může dát?” Mistr na to odpověděl: “Nemůže ti dát nic, co už nemáš, ale může ti vzít mnohé, co je cizí tvé pravé přirozenosti.”

…

Putovali spolu dva zenoví mniši Tansan a Ekido a dospěli k brodu. Na břehu stála překrásná mladá dívka v hedvábném kimonu. Očividně měla strach přejít přes řeku, protože ji vzedmuly silné deště. Ekido se rychle podíval jinam. Naproti tomu Tansan nezaváhal a beze slova vzal dívku do náruče a přenesl ji přes řeku. Na druhém břehu ji opatrně postavil a oba mniši pokračovali mlčky v cestě. Uplynula čtvrthodina, půlhodina, celá hodina. Tu Ekido vyhrkl: “Co to do tebe vjelo Tansane! Porušil si několik mnišských pravidel naráz. Jak sis té hezké dívky vůbec mohl všímat, natož se jí dotknout a přenést jí přes řeku?” Tansan klidně opáčil: “Já jsem jí nechal u řeky, ty jí ještě neseš?”.

…

Zenový mistr Nanin přijal návštěvníka, který žádal o vyučování zenu. Nanin mu nejprve nabídl šálek čaje. Požádal návštěvníka, aby si sedl k němu, postavil před něho misku a začal mu nalévat čaj. Ale když byla miska plná, lil Nanin s naprostým klidem dál, takže miska přetekla. Návštěvník volal: “Dost! Co to děláte, miska už je přeci plná, nic se už do ní nevejde.” Nanin se usmál: “Tak jako ta miska jsi plný svých vlastních názorů a představ. Jak tě můžu vyučovat zenu, dokud nevyprázdníš svou misku?”

…

Mladý zenový mnich se ptá svého mistra: “Co mohu udělat pro záchranu světa?” Mistr odpovídá: “Tolik, co mužeš udělat pro to, aby ráno vyšlo slunce.” “Ale k čemu pak jsou všechny mé dobré činy a všechno, oč se snažím?” ptá se mnich zklamaně. Nato mistr: “Pomáhají ti, abys byl bdělý, když slunce vychází.”

…

Člověk hledající pravdu vyhledal žáka a s velkou úctou mu položil otázku: “Co je smyslem lidského života?” Žák zalistoval v knihách svého Mistra a sebejistě odpověděl: “Lidský život není nic víc než výraz Božího bohatství.” Když pak hledající položil tu stejnou otázku Mistrovi samotnému, odpověď zněla: “Nevím.” Hledající říká: “Nevím.” To vyžaduje upřímnost. Mistr říká: “Nevím.” To vyžaduje mysl mystika, která ví skrze nevědění. Žák říká: “Já vím.” To vyžaduje nevědomost ve formě cizího vědění.

Zákony v Taoismu

Zákony v Taoismu

Podle starých čínských mudrců z prvotního chaosu, prázdnoty či nekonečna vznikly dvě protikladné síly či tendence v podobě Jinu a Jangu. Jejich vzájemná interakce a dynamická rovnováha je příčinou vzniku světa forem, myšlenek a bytí.

Následujících sedm zákonů či axiomů dává možnost nahlédnout do myšlení starých číňanů a jejich principů při vzniku a tvoření dvou sil Jinu a Jangu. Na tyto zákony se dá nahlížet jako na postupné principy tvoření a při obráceném postupu i zanikání. Vše vychází z dokonalé prázdnoty v podobě prvotních potencí a možností a zase se při svém zániku do tohoto stavu navracejí.

1. Všechny věci jsou rozrůzněním jednoho jediného nekonečna.
2. Vše se mění.
3. Protiklady se doplňují.
4. Vše co má přední stranu, má i stranu zadní.
5. Čím větší je strana přední, tím větší je strana zadní.
6. Vše co má počátek, má i konec.
7. Žádné dvě věci nejsou stejné.

Osm kusů brokátu

Osm kusů brokátu

Legendární čínské zdravotní (a nejen zdravotní) cvičení, které vychází z Tai-Chi Chi-kungu.

Stáhnout knihu !

Tajemství zlatého květu

Tajemství zlatého květu – R.Wilhelm, C.G.Jung

Tento tradiční text čínské vnitřní alchymie přeložil dlouholetý Jungův přítel sinolog Richard Wilhelm a předmluvu k tomuto dílu napsal sám Jung – dalo by se říci, že podle jeho nejbližších známých byl právě tímto textem a čínskou knihou proměn (I-Ťing) Jung přímo fascinován.

Stáhnout knihu !