Představy podsvětí v Egyptě

Představy podsvětí v Egyptě

Při délce dějin starého Egypta není možné víry v soud nad mrtvými a v onen svět, jež se v něm vyvíjely po celá staletí a ani nebyly, jak se zdá, ve všech sociálních prostředích stejné, shrnout do několika prostých vět. Idea soudu nad mrtvými byla v Egyptě velice stará. Jak píše Jean Yoyotte, „myšlenky starých Egypťanů, představa soudu nad mrtvými, obava z něho a naděje v něj, se po nich dočkaly dlouhého osudu“.

Egyptské peklo bylo obzvlášť působivé a rafinované. Byla to nesmírná krajina s hradbami a branami, s bahnitými močály a ohnivými jezery okolo tajemných místností. Egyptský mrtvý musel zlézt horu se strmými svahy. Imaginární geografie egyptského onoho světa byla tak vypracovaná, že se na některých sarkofázích našly dokonce jeho mapy. Tresty v něm byly početné a přísné. Postihovaly těla i duše. Vyznačovaly se odloučením od bohů a byly jak fyzické, tak mravní. Podstatný byl pocit uzavřenosti a vězení. Tresty byly krvavé a často se vyskytovala strašlivá muka v ohni. Některým mukám egyptského pekla, jako byla ztráta smyslových orgánů nebo narušení jednoty osobnosti, se křesťanský očistec nevyrovná ani ve svých nejinfernálnějších verzích. Egyptské vize pekla se vyznačovaly velice rozvinutou topografickou představivostí: domy, pokoje, brlohy, různá jiná místa – „receptákula“ v něm tvořila celý složitý ubytovací systém.

Něco jako očistec se však u starých Egypťanů nevyskytuje. Přes všechno bohatství termínů, jimiž Egypt označuje lidské bytosti na onom světě, jsou v podstatě pouze dvě přísně protikladné kategorie: „blažené“ a „zavržené“. Žádné „prostředkující stavy nebo fáze, ani proces očisty, v onom světě“ neexistují. Rozdělení mrtvých na tři skupiny se objeví až v jednom démotickém příběhu (psaném v lidovém jazyce) o Usírově cestě do zásvětí, vzniklém v době mezi prvním stoletím před Kristem a druhým po Kristu: mrtví s převahou špatných skutků, mrtví s převahou skutků dobrých a ti, u nichž jsou dobré a špatné skutky v rovnováze, ale proces očisty se nevyskytuje ani tady. Lehké rozlišování mezi individuálními osudy, jež se ohlašuje od druhého století křesťanské éry v koptských apokalypsách – jako jsou Petrova a Pavlova – nemá v Egyptě obdobu.

Nutno ale podotknout, že právě v Egyptě – hlavně v Alexandrii a v křesťanských klášterech – v době kolem počátku křesťanské éry vznikla celá řada židovských, řeckých a koptských textů, které měly na vypracování představ o onom světě, a zvláště o pekle, značný vliv.  „Ve všech knihách o onom světě nacházíme ohnivé jícny, propasti temnot, vražedné nože, proudy vroucí vody, smrduté výpary, zuřivé hady, příšerné obludy a tvory se zvířecími hlavami, kruté a zabijácké bytosti nejrůznějšího vzezření… podobné tomu, co známe ze staré středověké literatury, a je skoro jisté, že novověké národy za své představy o pekle v mnohém vděčí Egyptu.“ Infernalizovaný očistec, jak se s ním ve středověkém křesťanství často setkáváme, nepochybně do jisté míry čerpal z tohoto egyptského dědictví.

Chvalozpěv krále Echnatona na slunce

Chvalozpěv krále Echnatona na slunce

Chvalozpěv na živého Hora sídlícího na obou horizontech, jásajícího v horizontu v jeho jménu Šov, jenž jest Slunce žijící na věky věkův, veliké živé Slunce, jež jest v jubileu, pán všeho, kolem čeho krouží slunce, pán nebe, pán země, pán chrámu Slunce v Achetatonu.

Král Horního a Dolního Egypta žijící pravdou, pán obou zemí Nefercheprure Vejenre, syn Reův, žijící pravdou, pán korun Echnaton, veliký svým pozemským životem a veliká manželka králova, jeho miláček, paní obou zemí Nefernefruaton Nefertiiti – kéž žije, jest zdráva a svěží na věky věkův – praví:

Záříš krásně v horizontu nebe, ó Slunce žijící, jež jsi žilo na prapočátku. Když vycházíš na východním horizontu, naplňuješ každou zemi svou krásou. Jsi velké, krásné, lesknoucí se, vznášející se vysoko nad všemi zeměmi. Tvé paprsky objímají svět až na konec všeho, co jsi stvořilo. Ty jsi Re; přicházíš až na konec světa a podmaňuješ jej pro svého syna, kterého miluješ. Ačkoli jsi vzdáleno, tvé paprsky jsou na zemi, a ačkoli jsi před obličejem lidí, nevidí, jak konáš svou cestu.

Když se ukládáš k odpočinku v západním horizontu, země jest v temnotě, jakoby mrtva. Lidé leží ve svých pokojích, majíce zahaleny hlavy, a oko nevidí oka. Kdyby jim byly ukradeny všecky věci, které mají pod svými hlavami, nevěděli by o tom. Všichni lvi vycházejí ze svých doupat a všichni plazi koušou. Temnota vládne a země jest v mlčení, dokud to, jež ji stvořilo, odpočívá ve svém horizontu. Když se rozednívá, vycházíš na horizontu; záříš, jsa Slunce, ve dne, a zaháníš temnotu. Rozdáváš své paprsky a obě země jsou v slavnostním lesku. Lidé procitají a staví se na nohy; ty jsi je zdvihlo. Myjí se, chápou se svých šatů a jejich ruce vzdávají chválu tvému zjevení. Celý svět vykonává svou práci. Všechen dobytek se těší ze své píce, stromy a traviny se zelenají, ptáci vylétají ze svých hnízd a jejich křídla vzdávají chválu tvému duchu. Všechen skot poskakuje po svých nohách a všecko, co létá i co poletuje, žije, když ty jim vyjdeš. Lodi plují po proudu i proti proudu a všecky cesty se otvírají, protože jsi vyšlo. I ryby v řece vyskakují blíže k tobě, neboť tvé paprsky jsou i v hlubinách moře.

Dáváš vznikati zárodečné hmotě v ženách, vytváříš símě v mužích, dáváš život synu v těle jeho matky a konejšíš ho, aby neplakal; jsouc kojná v lůně mateřském, dávajíc dech, aby na živu bylo udrženo všecko, co jsi vytvořilo. A když vyjde z lůna na svět v den svého narození, otvíráš jeho ústa, aby mluvilo a vytváříš jeho každodenní pokrm. Ptáčátko ve vejci se ozývá ze skořápky a ty dáváš mu vzduch v jeho vnitřku, abys je udrželo na živu. Když dodalo jsi mu síly, aby se proklovalo z vejce, vychází z něho, aby křičelo podle své schopnosti, a běží po svých nohách, odkud vyšlo.

Jak mnoho je toho, co jsi stvořilo a co jest vyzdobeno, před jediným bohem, kromě něhož není jiného. Stvořilo jsi zemi podle své vůle, jsouc samo, s lidmi, dobytkem a veškerým skotem. Všecko, co jest na zemi, chodí po svých nohách a všecko, co jest ve výši, lítá na svých křídlech.

Cizince, Syřany, Nubičany a Egypťany jsi usadilo, každého na jeho místo, a stvořilo jsi, čeho potřebují; každý má svou potravu a jeho pozemský život jest vypočten. Jejich jazyky jsou odlišeny jejich řečí a zrovna tak jejich vzhled. I jejich pleť jest rozlišena; ty jsi rozlišilo národy. Ty vytváříš Nil v podzemí a přivádíš jej sem podle své vůle, aby živil lidi, jak jsi je vytvořilo. Ty jsi pán jich všech, jsa do únavy jimi zaměstnáno, pán všech zemí, jež svítíš pro ně, denní Slunce, veliké mocí. Ty staráš se, aby i všecky vzdálené cizí země žily; umístilo jsi také Nil v nebi, aby sestupoval k nim, vlnil se na horách jako moře a zavlažoval jejich pole u jejich měst. Jak znamenité jsou tvé záměry, pane věčnosti! Nebeský Nil dáváš cizím národům a zvířatům všech pouští, chodícím po svých nohách, a Nil pozemský vychází z podzemí pro Egypt. Tvé paprsky vyživují všecky pole; dokud budeš svítiti, budou žíti a porostou pro tebe.

Ty tvoříš roční počasí, abys životem obdařovalo, co jsi stvořilo: dobu pučení, abys ji ochlazovalo, a žár, aby okusili tebe. Nebe jsi vytvořilo vzdálené, abys v něm svítilo, a abys vidělo všecko, co jsi stvořilo. Jsi samojediné a záříš ve svém tvaru jako živé Slunce; vycházíš a záříš, vzdaluješ se a vracíš se. Vytváříš miliony bytostí ze sebe sama: města, osady, pole, cesty a řeku. Všecky oči hledí na sebe, když jsi denní Slunce nad zemí.

Ty jsi v mém srdci a nikdo tě nezná, tak jako tvůj syn Nefercheprure Vejenre; dáváš, že jest znalý tvé bytosti a tvé moci.

(přeložil egyptolog František Lexa)

Bohové Egypta – T-V

Bohové Egypta – T-V

Tait
Bohyně tkalcovství a ochránkyně rouch (bohů, králů, kněžích a zemřelých). Později splynula s bohyní Hathor.

Tefnut
Bohyně vody a vlhkosti. Manželka boha Šova. Jejím otcem byl Atum, který ji poté co se sebeoplodnil, vyplivl jako slinu ze svých úst. Zobrazována byla jako žena, nebo žena se lví hlavou.

Tenenet
Bohyně medu, mléka a piva. Hlavně však byla považována za ochránkyni mrtvých.

Thovt
Bůh moudrosti a učenosti, spravedlnosti, řádu a zákonů, písma a řeči, lékařství a kouzelnictví. V různých částech Egypta mu byly přisouzeny i mnohé další vlastnosti. Opravňoval vstup mrtvých do podsvětí, byl považován za Reovo srdce a jazyk, a někde i za samotného stvořitele všech bohů a světa. Thovt daroval lidem řeč, vynalezl písmo, měření a počítání a to zejména času. Thovt byl pro své schopnosti i mluvčím a písařem bohů. Thovt se účastnil obřadu “vážení srdce”, kde zapisoval kolikrát dotyčný na otázky bohů odpovídá lživě a jeho srdce je pak na vahách lehčí než pštrosí pero bohyně pravdy Maat a oznamuje duchu zemřelého rozsudek. Thovt byl dárcem i veškerého umění geometrie, architektury a astronomie, také vynálezcem hudby. Thovt byl uznáván i jako bůh měsíce (viz legenda o Nutě). Thovt bývá zobrazován jako ibis nebo pavián, resp. jako muž s hlavou ibise či paviána. Vždy však se srpem měsíce, neboť funkce boha měsíce byla jeho první a od té se postupně odvíjeli další, jako bůh počítání času, postupně počítání vůbec a nakonec všeho vědění.

Tveret
Bohyně porodu a mateřství. Vyobrazována byla buď jako hrošice, nebo jako jakýsi kříženec: ruce a nohy lví, krokodýlí hlavu s lví hřívou, krokodýlí ocas a mohutné břicho si opírala o kouzelnou smyčku z přehnutého papyrového svitku. 

Usire (Osiris)
Bůh mrtvých a bůh podsvětí. Usire byl jeden z nejstarších a nejrozšířenějších bohů Egypta. Zároveň si na rozdíl od mnohých jiných bohů dokázal udržet svou původní podobu, aniž by se různě měnil, spojoval s jinými bohy apod. Legenda hovoří, že právě Usire vyvedl egyptský lid ze zvířecího stavu, naučil je ctít bohy, dal jim poznat jak získávat plody země a dal jim zákony. Poté se vypravil, aby stejným věcem naučil i okolní svět. To se mu však nezdařilo, neboť ho jeho bratr Sutech zavraždil ze žárlivosti k jeho slávě a úctě u egyptského lidu a tak se Egypt stal jedinou vyspělou zemí. Vraždu provedl Sutech tak, že sestrojil truhlici přesně dle rozměrů Usira a přinesl ji na hostinu k Usirově poctě. Všichni se kráse truhly obdivovali a chtěli ji získat. Sutech tedy řekl, že ji dostane ten, který jí co nejdokonaleji zaplní, když si do ní lehne. Všichni pak postupně ulehli do truhly, ale nikdo ji nedokázal zaplnit. Až jako poslední vstal Usire a položil se do truhly. Tu ostatní přiskočili, zavřeli víko, přibili hřeby a spáry vylili olovem. Truhlu pak odnesli k řece a spustili ji po proudu k moři. Mrtvého Usira našla po dlouhém hledání Eset s Nebthetou a jeho tělo dopravili do Neditu. Jakmile Sutech uviděl Usireovo tělo, vrhl se na něj a rozsekal jej na čtrnáct nebo šestnáct kusů. Jednotlivé kusy pak rozházel po celém Egyptě, aby nemohlo dojít k opětovnému ožití Usireo. Eset s Nebthetou jeho tělo opět našli, poskládali dohromady a Eset mu máváním svých křídel vdechla život. Oživlí Usire vstal a Esetu oplodnil. Když poté Usire navždy zemřel, vyslal bůh Re černého šakala, aby jeho tělo řádně mumifikoval a provedl příslušné obřady, aby Usire mohl žít věčný život na onom světě. Tím se Usire stal vládcem podsvětí a pánem mrtvých. Eset pak porodila Usirova syna Hora. Usirova podsvětní říše, do které bylo povoleno vstoupit jen těm, kteří obstáli u posledního soudu (v opačném případě skončili v útrobách bohyně Amemaity), nebyla totožná s představou křesťanů či muslimů o posmrtném ráji. V Egyptě se jednalo o říši, která byla dosti podobná té na zemi. Bylo zde dobro i zlo, dotyčný musel pracovat, byli tam úředníci a dozorci. Mrtvému, resp. jeho duši zde hrozila i smrt a mohl být i popraven, pokud se neřídil radami Knihy mrtvých. Mimo to měl Usire i celou řadu dalších významů: bůh Nilu, Vládce úrodné země, Pán potravy, byl uznáván i jako bůh slunce, vody, půdy, vegetace a dalších přírodních sil. Usire bývá zobrazován jako muž s bílou hornoegyptskou korunou lemovanou červenými pštrosími péry. Na bradě má božský vous a v rukou drží berlu a důtky.

Vedžo
Ochranná bohyně Dolního Egypta v podobě kobry. Spolu s bohyní Nechbetou chránili krále a celou zemi před nepřáteli. Králové ji nosili v podobě čelenky uraeus. Jinak byla ztvárněna jako okřídlená kobra nebo žena s kobrou na čele, popř. jako supice s kobří hlavou na čele.

Vepvovet
Bůh války a smrti v podobě vlka, či šakala. 

Vešebt
Dvojník nebo služebník zemřelého krále na onom světě. Též jeho soška.

Bohové Egypta – O-S

Bohové Egypta – O-S

Onhuret
Bůh města Cinevu. Tento bůh měl řadu funkcí a přízvisek: Pán bitvy, Král bohů, Král nebes a další. Jeho význam se ale téměř výhradně soustředil do města Cinev.

Pachet
Bohyně pouště v podobě lvice. 

Ptah
Bůh města Memfidy (Mennoferu). Jeden z nejvyšších bohů. Vznikl o něco později než řada jiných bohů, ale memfidští kněží ho umě zařadili do sytému bohů, že nebylo pochyb o jeho prvenství mezi bohy. Hlavní bohy, kteří byli před ním prostě kněží nazvali za “bytostně totožné” s Ptahem. Původně stvořil Ptah ostatní bohy a lidi tím, že vyslovil jejich jména a dal jim vzniknout. Pro lepší pochopení kněží tento zrod upravili tak, že Ptah jak bohy tak i vše ostatní vytvořil na hrnčířském kruhu. To souviselo i s Ptahovou rolí vynálezce umění (zejména výtvarníků) a řemesel a ochránce těch, kteří se tímto zabývali. Jeho posvátným zvířetem byl býk Apis (Hapi). Zobrazení boha Ptaha jsou v podobě holohlavého muže s božským vousem v přilehlém, těsném rouchu. V rukou pak držel žezlo ze symbolů života, stálosti a všemohoucnosti. Jeho manželkou byla bohyně války Sachmet.

Raharachtej
Jméno boha slunce, vzniklé spojením bohů Rea a Harachteje (Hora).

Re
Bůh slunce a slunce samo. Slunce bylo podle představ Egypťanů jeho tělem. Byl to jeden z nejvyšších a nejstarších bohů. Byl považován (stejně jako někteří další bohové) za stvořitele a vládce nebes a světa. Jeho jméno se stávalo součástí jména panovníků, a to přímo např: Chafre, Menkaure, nebo jako dovětek – Reův syn. Re přijímal i podobu dalších slunečních bohů (Hor, Cheprer), nebo byl spojován s různými bohy (Amon-Re, Ptah-Re a další). Re každé ráno vyplul na své sluneční lodi a svými paprsky dával životadárné světlo a teplo. Večer pak vpul za obzor. V souvislosti s bohyní Nut byl Re ráno porozen a večer sněden svou matkou Nut (otcem Rea byl nejčastěji udáván Geb). Během jeho každodenní plavby po obloze číhala na Rea řada nebezpečí. Největší z nich představoval had Apop, který chtěl převrhnout jeho loď. Re vykonal čtyři původní zásluhy pro lidstvo: stvořil vzduch, stvořil nilskou záplavu, poučil je o tom, co je na onom světě, aby přinášeli objeti bohům i mrtvým a především stvořil lidstvo samé. Podobně jako v Bibli bůh lituje jakého stvořil člověka, i bůh Re není spokojen: “Stvořil jsem každého člověka rovného druhému. Vlastní mysl však porušila mé příkazy, nežádal jsem přece, aby konali zlo.” Re se proto rozhodl, že lidské sémě smete z tohoto světa a tímto úkolem pověřil bohyni války Sachmetu. Ta nejdříve vyhubila lidi, kteří se vzdálili z chrámů do pouště. Pak se Re slitoval a uchránil zbytek lidstva před zkázou. Nejčastěji bývá zobrazován jako muž se sokolí hlavou a na ní sluneční kotouč.

Renenut
Bohyně plodnosti a úrody. Mimo to znázorňovala bohyni hojnosti jídla, výživy dětí a ochránkyni potravin obětovaných mrtvým. 

Sah
Ochranný bůh mrtvých. Později splynul s bohem Usirem. Sah byl ztělesněný v souhvězdí Orion. 

Sachmet
Bohyně války v podobě lvice, či ženy s lví hlavou. Na hlavě má korunu ze vztyčených kobřích hlav a sluneční kotouč. Jedna z nejvýznamnějších bohyň války (z počtu asi 12-ti). Doprovázela faraona na válečných výpravách a to v podobě kobří čelenky (uraeu), řídila jeho šípy, spalovala svým dechem těla nepřátel, vysílala ničivé síly a oheň proti temným silám. Pro svou moc ovládání kouzel se stala i bohyní lékařství. Zároveň však byla obávanou bohyní, která mohla nemoc i přivodit (přisuzovaly se jí hlavně každoroční morové epidemie). 

Satet
Bohyně nilských kataraktů a přilehlých území, později všech zemí na jich od Egypta. Byla uctívána i jako dárkyně chladné vody (spolu s bohem Chnumem a bohyní Anuketou) jež zabezpečovala Egyptu vláhu a úrodu. Zobrazována jako žena s hornoegyptskou korunou a antilopími rohy.

Selket
Ochranná bohyně. Chránila život pozemský i posmrtný, zesnulým ochraňovala vnitřnosti uložené v kanopách. Nejznámější nález s touto bohyní byl učiněn v Tutanchamonově hrobě, kde střežila severovýchodní stranu skříně s kanopami. Zobrazována byla jako škorpion nebo žena se škorpioní hlavou, popř. byl škorpion umístněn na lidská hlavě.

Sep
Bůh chránící zejména před škodlivými zvířaty. Taktéž ochraňoval boha Re před hadem Apopem. Uctíván v podobě stonožky.

Sešet
Bohyně psaní a počítání. Pomáhala při počítání válečné kořisti a poražených (“zabitých rukou krále ..”) a darů od podmaněných zemí. Zaznamenávala roky vlády jednotlivých panovníků a tyto doklady opatrovala, starala se o chrámové archívy a pomáhala při vzniku plánů staveb apod. V podsvětí se spolu s bohyní Nebthetou stala hodnostářkou u trůnu boha mrtvých Usira. Sešet byla štíhlá žena v levhartí kůži se sedmicípou hvězdou a dvěma péry na hlavě. 

Sia
Bůh rozumu a poznání. Vystupoval jako samostatný bůh a zároveň jako součást každého z bohů.

Sobek
Bůh vod, jež zabezpečují úrodu, polí a rostlin v podobě krokodýla a krokodýl sám. Krokodýl byl v některých místech uctíván jako posvátné zvíře a jinde zase pronásledován jako krvelačný zabiják. Někde nebyl vůbec považován za boha a jinde ho sice za boha přijali, ale za boha zlého, který ostatním bohům škodí. 

Sokar
Bůh mrtvých a ochránce memfidského pohřebiště. Účastnil se pohřebních obřadů, zejména pak obřadu “otevírání úst”, chránil věčný odpočinek mrtvého a zajišťoval mu obětní dary. Pomáhal i při výrobě pohřební výbavy a při stavbě hrobek a zádušních chrámů. Mimo to se stal i patronem umělců a řemeslníků. Vyobrazován byl jako sokol, či muž se sokolí hlavou ve velmi těsném obleku. 

Sopd
Ochranný bůh egyptských hranic. Postupně se stal i bohem války a bohem zemí na východ od Nilu. Původně zobrazován jako sokol, později jako muž asijského tipu. 

Sopdet
Bohyně nilských záplav, ztělesněná v hvězdě Siriu. Byla též bohyní Nového roku a ochránkyní mrtvých. Dbala především na správné očišťování těl při pohřebních obřadech. Sopdet měla lidskou podobu. Na hlavě měla hvězdu a péřovou ozdobu. Často mívala i hathořiny rohy.

Sutech
Bůh pouště, bouří a moře. V očích Egypťanů ztělesňoval ničivé přírodní síly. Byl tedy bohem obávaným, kterému bylo dobré předcházet. Byl i bohem, který dohlížel nad nadvládou Egypta v jiných zemích. Postupně se stal symbolem zla, nepořádku a to díky vraždě svého bratra Usireho. Původně – tzn. před sjednocením Horního a Dolního Egypta – byl hlavním bohem Horního Egypta.

Šaj
Bůh lidského osudu a osud sám. Šaj nebyl jediným bohem, nýbrž Šajů bylo právě tolik, kolik bylo lidských duší na živu – tzn. jak lidé, kteří žili, tak duše zesnulých, které díky správnému pohřbu a úspěšném projití obřadu “vážení srdce” bylo dopřáno žít navěky (princip Ba a Ka). 

Šed
Ochranný bůh proti nebezpečným zvířatům.

Šesmu
Bůh vína a oleje. Ochránce mumií a vykonavatel trestu na hříšnících a dopravovatel mrtvých do nebe. 

Šov
Bůh světla, vzduchu a větrů a sám vzduch. Obvykle je znázorňován jak podpírá nebeskou klenbu Nut (svou dceru). Na hlavě má vysoké pštrosí pero. Jako socha je zobrazen v podobě muže s křídli a se vzpaženýma rukama a znakem života. Známí zejména z legendy o oddělení země od nebe – viz. Nut.

Bohové Egypta – I-N

Bohové Egypta – I-N

Ihej
Bůh hry na hudební nástroj – sistrum. Syn bohyně Hathor a boha Hora z Edfú.

Ichneumon
Posvátná lasička, ochránkyně před hady a krokodýli. A to snad díky své zálibě ve vajíčkách těchto živočichů. Z tohoto důvodu se stala i ochránkyní boha Re před hadem Apopem. Jako uctívané zvíře byla v hojné míře mumifikována a ukládána do podzemních zvířecích hřbitovů. Egypťané ji znázorňovali ve zpřímené poloze na zadních tlapkách se slunečním kotoučem na hlavě a s posvátnou kobrou boha Re na čele.

Inmutef
Bůh nesoucí nebesa. Též králův průvodce k bohům. 

Ka
Jakási oživující složka všeho živého, univerzální duch, duchovní podstata, základ všech fyzických i psychických sil. Považován také za duchovního dvojníka člověka. Ka je nesmrtelný a vzniká při zrození. Jeho nesmrtelnost byla zachována jen v případě, že zesnulý byl řádně mumifikován a uložen v hrobce. Po smrti se Ka a Ba spojili: “Odešel ke svému Ka” psali Egypťané. Zobrazován byl jako malá postava dítěte stojící za osobou a v případě králů jako dvě vztyčené ruce, obvykle vycházející z hlavy panovníka.

Kebehsenuf
Ochránce pozůstatků zemřelých – konkrétně střev uložených v kanopě a bůh západu. Jeden ze čtyř synů boha Hora. 

Kebhut
Ochránkyně mrtvých a dárkyně vody. Uctívaná v podobě kobry. 

Kematef
Bůh Amon, jako prabůh v podobě hada. 

Kemver
Posvátný býk uctívaný jako městský bůh v městě Hatherjebu. 

Kobra
Posvátný had symbolem božské a královské moci, ztělesnění bohyně Vedžo a některých dalších bohů. Známe ji především jako ochránkyni faraona symbolizovaná čelenkou v podobě kobry se vztyčenou hlavou tzv. uraeus. S kobrou jsou vyobrazováni všichni faraoni a všichni sluneční bohové (i někteří další), byla i součástí řady chrámů a hrobových komplexů. 

Kuk
Bůh temnoty. Jeden z původních prabohů.

Maat
Bohyně pravdy a spravedlnosti, zákonnosti, práva a celého společenského řádu. Jejím jménem se vykonávala státní a soudní moc. Účastnila se obřadu “vážení srdce”. Zobrazována byla jako žena se pštrosím perem na hlavě. 

Mefdet
Ochranná a trestající bohyně, též bohyně msty v podobě kočkovité šelmy. Byla součástí “posledního soudu”, postupem jí byla přisouzena role ochránkyně živých i mrtvých.

Mehetveret
Bohyně v podobě krávy, symbolizující pravodstvo z něhož se zrodilo slunce. 

Menhet
Bohyně války s podobou lvice. 

Merseger
Ochranná bohyně thébského pohřebiště. 

Mert
Bohyně chrámové hudby a zpěvu. Dalším jejím úkolem bylo vítat faraona přicházejícího k obětnímu oltáři. 

Mešenet
Bohyně porodu a místa narození člověka, vyobrazovaná jako cihla s lidskou hlavou. 

Min
Bůh plodivé síly, stvořitel světa a živitel lidí. Zobrazován jako muž se ztopořeným penisem.

Mut
Manželka boha Amona a matka boha Chonse, dcera boha Re, kterému se pak stala matkou. “Paní nebes”, “Matka matek”, která porodila aniž by sama byla porozena. 

Nebthet
Ochranná bohyně mrtvých, sestra a manželka boha Sutecha. V podsvětí byla spolu s bohyní Sešet hodnostářkou u trůnu boha mrtvých Usira.

Nefertum
Bůh vůně a světla, později i ochránce mrtvých a bůh války. Stal se i mučitelem duší mrtvých hříšníků. Zpodobňován v lidské podobě s korunou z lotosových květů a vysokými péry na hlavě (původně se zrodil z lotosového květu, posléze mu kněží přiřadili božské rodiče).

Nechbet
Ochránkyně Horního Egypta v podobě supice. Původně jedna z bohyní války. Spolu s bohyní Vedžo (kobry) symbolizovali a chránili Egypt po celé jeho dějiny. 

Neit
Bohyně války a umění, ochránkyně města Saje (Saity). Bohyně Dolního Egypta, který kolem roku 3000 př. n. l. byl připojen k Hornímu Egyptu a došlo tak jejich sjednocení. Byla uctívána pro kouzelnou moc, umění lékařství a jako ochrana před zlými sny (zlými duchy obtěžujícími ve spánku). 

Neper
Bůh zrna – zrno samo. Uctíván zejména jako bůh mrtvých, kterým zajišťoval dostatek potravy na onom světě. 

Nun
“Bůh” pravodstva (resp. pravodstvo samo) z něhož vzešel svět – “Stvořitel světa” a “Pán bohů”. Představoval jakousi prahmotu, praenergii, ze které vše vzešlo a která dala teprve vzniknout ostatním bohům a všemu na světě. Nebyl to tedy bůh a sami Egypťané ho nazývali bohem zcela vyjímečně, nestavěli mu chrámy ani ho nezobrazovali. 

Nut
Bohyně nebe (nebeské klenby) a nebe samo. Původně byla spolu se svým manželem Gebem považována za první dvojici bohů. Jejich synem byl i bůh Re. Posléze ale byli ze svého prvenství odsunuti a stali se až třetí božskou generací v tzv. božském devateru (viz. bůh Atum). Zde byl Geb původně jejím bratrem, ale protože nebylo jiného muže na světě rozhodla se s ním vdát a počnout. Proti tomu však byl její otec Šov a pomocí zaklínadla ji proklel k neplodnosti. Nut však chtěla mít dítě a tak hrála s měsíčním bohem Thovtem v kostky o jeho měsíční světlo. Thovt prohrál dohromady dvaasedmdesátinu svého světla a tu Nut proměnila v pět dní, které v době kletby jejího otce neexistovali. V každém z těchto dnů porodila jedno dítě – Usira, Sutecha, Esetu a Nebhetu. Pátým dítětem byl bůh Hor, které ho jí kněží později nepřiznali a přisoudili ho její dceři Esetě. Od těch dnů měl egyptský rok 365 dnů (doposud jen 360). Manželství Nut a Geba nebylo šťastné, neustále se hádali a tak je jejich otec Šov od sebe oddělil a postavil se mezi ně. Od té doby je mezi zemí (Gebem) a nebem (Nut) ještě vzduch (Šov) a Nut vytváří oblouk nad zemí se vzduchem v podobě nebeské klenby. Podle jiné varianty naopak Nut s Gebem se ve své lásce natolik tiskli, že děti, které Nut rodila byly hned rozmačkány. Šovovi se ale dětí zželelo a vstoupil mezi Geba a Nut. Nut připadá ještě jedna důležitá role. Každý den porodí slunce a to večer vpluje do jejích úst. Proto je Nut zobrazována jako žena opřená chodidly a dlaněmi o zem s tělem vysoko nad zemí. Hlava míří k západu a mateřské lůno k východu.