Kolo života

listopad 15, 2009

Kolo života

Základní dilema lidské existence (obtížný úkol najít smysl života navzdory jeho pomíjivosti a neúprosnosti smrti) je graficky vyjádřeno na tomto obraze - Kolo života. Smrt se nad zeměkoulí tyčí jako absolutní vládce světa. Pod ní leží vodorovně se otáčející kolo, symbolizující běh života. Každý člověk na toto kolo vstupuje jako novorozenec, a jak se kolo otáčí, postupně roste a stárne, až z něj zase spadne mrtvý na tomtéž místě, kde na ně vstoupil.

Kolo života je obraz neznámého autora z roku 1558.

koloziv

(Pro detail klepni na obrázek !)


Philosophia perennis – Aldous Huxley

červenec 24, 2009

Philosophia perennis (Věčná filosofie) – Aldous Huxley

Studium věčné filozofie můžeme začít buď u praxe a morálky, nebo potom u rozjímání o metafyzických pravdách, nebo konečně uprostřed, v onom ohnisku, kde se setkává duch s hmotou a jednáním a myšlením na poli lidské psychologie.

Dolní bráně dávají přednost přísně praktičtí učitelé – mužové jako Gautama Buddha neponechávají místa spekulacím a především jim záleží na tom, aby vyhladili z lidského srdce hrozné plameny lakoty, mstivosti a zaslepenosti. Horní branou kráčejí naproti tomu ti, kteří jsou povoláni k tomu, aby myslili a přemýšleli – rození filozofové a theologové. Prostřední brána slouží jako vchod zastáncům tzv. duchovního náboženství. Jsou to nazíraví zbožní lidé Indie, sufiové islamu, katoličtí mystikové pozdějšího středověku …

Psychologie věčné moudrosti vychází z metafysiky a ústí logicky do charakteristického životního postoje a do etického systému. Z tohoto základu učení může se duch lehce pohybovati oběma směry. Jak řekl středověký mystik mistr Eckhart: “Bůh je ve všech věcech. Čím více je ve věcech, tím více je mimo věci; čím více je uvnitř, tím více je vně.”

Jen transcendentní, dokonale jiné, může být zároveň imanentní, aniž by změnilo vývoj toho, v čem sídlí. Philosophia perennis učí, že je žádoucí, ba nutné, abychom poznávali duchovní prazáklad věcí, a to nikoliv jen uvnitř duše, nýbrž také vně ve světě a mimo svět a duši, v jeho transcendentním jiném stavu – “v nebi”.

Více nebo méně temné nazírání jednoty, která je prazákladem a původem veškeré mnohosti, tvoří základ každé filozofie. A nejenom filozofie, nýbrž také zároveň přírodní vědy. Každá věda, jak praví Meyerson, převádí mnohost na jednotu. Když tušíme jediné uvnitř mnohého a za mnohým, považujeme každé vysvětlení různého jediným původem samo o sobě za hodnověrné.

Celá dvoudílná kniha Philosophia perennis zde: Stáhnout knihu !


Sv. Tomáš Akvinský

červen 17, 2009

Sv. Tomáš Akvinský

Svatý Tomáš Akvinský (1225-1274) je uznáván jako intelektuální génius, jehož schopnosti teologické syntézy šly ruku v ruce s hloubkou jeho duše a cítění. Jeho rodina ho v pěti letech poslala do benediktinského opatství v Monte Casinu v naději, že z něj jednou bude opat. Když však začal dospívat, přinesl své rodině hořké zklamání, protože během svých studií na Neapolské univerzitě zatoužil stát se dominikánským mnichem. Tento sen se mu nakonec splnil, a po studiích u Alberta Velikého v Kolíně nad Rýnem se stal mistrem teologie na Pařížské univerzitě.

Množství i kvalita jeho spisů jsou nezměrné – naplnily by dvacet šest svazků encyklopedického rozsahu. Akvinský se pokusil o reinterpretaci křesťanství ve světle nové kosmologie své doby, totiž kosmologie podle Aristotela, řeckého filozofa žijícího v pátém století před Kristem. Dostal se tím do sporu jak s augustiniánskými fundamentalisty v církvi, tak i s radikálními aristoteliky, kteří se zasazovali o ryze ateistický výklad Aristotelova učení. Život Tomáše Akvinského byl proto poznamenán neustálými spory a usilovným zápasem, což vyvrcholilo tím, že se v posledním roce svého života zcela odlmlčel. Nakonec řekl jediné: “Všechno, co jsem napsal, je jako prázdná sláma.”

Suma teologická

Krátká ukázka z Akvinského nejslavnějšího díla Suma teologická:

“První a nejjasnější cesta je ta, která se bere ze strany pohybu. Je totiž jisté a smyslovou zkušeností známé, že v tomto světě je něco pohybováno. Ale všechno, co je pohybováno, je pohybováno od jiného. Neboť nic není pohybováno, leč pokud je v možnosti k tomu, k čemu je pohybováno, něco pak pohybuje, pokud je v uskutečnění. Pohybovat totiž není nic jiného než uvádět z možnosti do uskutečnění. Ale něco může být uvedeno z možnosti do uskutečnění pouze nějakým jsoucnem v uskutečnění. Tak teplé v uskutečnění, například oheň, činí teplým v uskutečnění dřevo, které je teplé v možnosti, a tak je pohybuje a mění. Není však možné, aby totéž bylo zároveň v uskutečnění i v možnosti vzhledem k témuž, nýbrž pouze vzhledem k různému. Co je totiž teplé v uskutečnění, nemůže být zároveň teplé v možnosti, nýbrž je zároveň studené v možnosti. Je tedy nemožné, aby něco bylo vzhledem k témuž a týmž způsobem pohybujícím i pohybovaným, čili aby pohybovalo samo sebe. Tedy všechno, co je pohybováno, musí být pohybováno od jiného. Jestliže tedy to, co pohybuje, je samo pohybováno, musí být i ono pohybováno od jiného. Tu však nelze postupovat do nekonečna, protože by pak nebylo žádné první pohybující, a v důsledku toho ani žádné jiné pohybující, protože druhotná pohybující jsoucna pohybují  jen potud, pokud jsou sama pohybována od prvního pohybujícího, jako hůl nepohybuje, leč tím, že je pohybována rukou. Je tedy nutno dojít k nějakému prvnímu pohybujícímu, které není pohybováno od nikoho. A tím všichni rozumějí Boha.“ 


Principium individuationis

duben 10, 2009

Principium individuationis

Principium individuationis (lat. principium: zásada, základní myšlenka; individuum: nedělitelné, jednotlivá bytost) označuje princip, který vede k oddělování, k tvorbě individuálních jednotek z větší obecnosti. Od Aristotela se filozofie táže na individuaci: Proč vlastně k individuaci dochází ? Např. Aristoteles, Tomáš Akvinský a Shopenhauer ji vnímají jako principiálně danou v celku, ve hmotě, v čase a prostoru.  Z tohoto teleologického (telos: účel, cíl, konec) hlediska je vývoj individua cílem celku a obecnosti. Také pro psychologa Junga je individuum přirozeným a jediným nosičem života, a proto má pro stvoření mesmírný význam. Jung říká: “Nejsem sice ani hnán přílišným optimismem, ani nadšen vysokými ideály, dělá mi jen starost osud, štěstí a neštěstí jednotlivého člověka, oné konečné jednotky, na které závisí svět, oné individuální bytosti, ve které – jestliže správně vnímáme smysl křesťanské zvěsti – dokonce hledá svůj cíl Bůh.”

Principium individuationis se zjevuje v pokračujícím procesu diferenciace vědomí a individuace. Každý člověk pokud je zdráv, prochází přirozeným individuačním procesem. Především po životním obratu (obecně je zde myšlena druhá polovina života) může být tento proces podporován vědomým příklonem k bytostnému Já a ke kolektivnímu nevědomí. Tento proces začíná často vynořením archetypových životních témat, konfliktů a krizí, archetypových symbolů nebo psychických symptomů a je řízen transcendentní funkcí.

Dále Jung píše: “Transcendentní funkce neběží bez cíle, ale vede ke zjevení podstatného člověka. Nejprve je čistě přírodním dějem, který eventuálně běží bez vědění a přičinění, ba dokáže se násilně prosadit i proti odporu individua. Smyslem a cílem procesu jsou uskutečnění osobností uložených původně v embryonálním zárodku se všemi jejich aspekty. Je to vytvoření a rozvoj původní, potenciální celosti. Symboly, které zde nevědomí používá, jsou ty samé, které lidstvo od nepaměti potřebovalo, aby vyjádřilo celost, úplnost a dokončení – zpravidla jsou to čtverné a kruhové symboly. Tento děj jsem označil jako individuační proces.”


Přírodní věda – Albert Hofmann

březen 22, 2009

Přírodní věda – Albert Hofmann

Krátký citát slavného chemika a otce psyhedelické revoluce – vynálezce syntetického LSD – Alberta Hofmanna. Citace je z autorova díla “Přírodní věda a mystická světová zkušenost”.

“Co je pravda, obraz skutečnosti odhalených přírodních věd, nebo cosi co zažívají mystici ve svém vidění ? Tak se lze ptát, když někdo míní – a to je asi všeobecně panující mínění – že se přírodní vědy a mystická zkušenost znatelně odlišují. To ale není pravda. Naopak, přírodní věda a mystická světová zkušenost se doplňují.”