Sv. Tomáš Akvinský
Svatý Tomáš Akvinský (1225-1274) je uznáván jako intelektuální génius, jehož schopnosti teologické syntézy šly ruku v ruce s hloubkou jeho duše a cítění. Jeho rodina ho v pěti letech poslala do benediktinského opatství v Monte Casinu v naději, že z něj jednou bude opat. Když však začal dospívat, přinesl své rodině hořké zklamání, protože během svých studií na Neapolské univerzitě zatoužil stát se dominikánským mnichem. Tento sen se mu nakonec splnil, a po studiích u Alberta Velikého v Kolíně nad Rýnem se stal mistrem teologie na Pařížské univerzitě.
Množství i kvalita jeho spisů jsou nezměrné – naplnily by dvacet šest svazků encyklopedického rozsahu. Akvinský se pokusil o reinterpretaci křesťanství ve světle nové kosmologie své doby, totiž kosmologie podle Aristotela, řeckého filozofa žijícího v pátém století před Kristem. Dostal se tím do sporu jak s augustiniánskými fundamentalisty v církvi, tak i s radikálními aristoteliky, kteří se zasazovali o ryze ateistický výklad Aristotelova učení. Život Tomáše Akvinského byl proto poznamenán neustálými spory a usilovným zápasem, což vyvrcholilo tím, že se v posledním roce svého života zcela odlmlčel. Nakonec řekl jediné: “Všechno, co jsem napsal, je jako prázdná sláma.”
Suma teologická
Krátká ukázka z Akvinského nejslavnějšího díla Suma teologická:
“První a nejjasnější cesta je ta, která se bere ze strany pohybu. Je totiž jisté a smyslovou zkušeností známé, že v tomto světě je něco pohybováno. Ale všechno, co je pohybováno, je pohybováno od jiného. Neboť nic není pohybováno, leč pokud je v možnosti k tomu, k čemu je pohybováno, něco pak pohybuje, pokud je v uskutečnění. Pohybovat totiž není nic jiného než uvádět z možnosti do uskutečnění. Ale něco může být uvedeno z možnosti do uskutečnění pouze nějakým jsoucnem v uskutečnění. Tak teplé v uskutečnění, například oheň, činí teplým v uskutečnění dřevo, které je teplé v možnosti, a tak je pohybuje a mění. Není však možné, aby totéž bylo zároveň v uskutečnění i v možnosti vzhledem k témuž, nýbrž pouze vzhledem k různému. Co je totiž teplé v uskutečnění, nemůže být zároveň teplé v možnosti, nýbrž je zároveň studené v možnosti. Je tedy nemožné, aby něco bylo vzhledem k témuž a týmž způsobem pohybujícím i pohybovaným, čili aby pohybovalo samo sebe. Tedy všechno, co je pohybováno, musí být pohybováno od jiného. Jestliže tedy to, co pohybuje, je samo pohybováno, musí být i ono pohybováno od jiného. Tu však nelze postupovat do nekonečna, protože by pak nebylo žádné první pohybující, a v důsledku toho ani žádné jiné pohybující, protože druhotná pohybující jsoucna pohybují jen potud, pokud jsou sama pohybována od prvního pohybujícího, jako hůl nepohybuje, leč tím, že je pohybována rukou. Je tedy nutno dojít k nějakému prvnímu pohybujícímu, které není pohybováno od nikoho. A tím všichni rozumějí Boha.“
Zaslal jlswbs 
Zaslal jlswbs 
Zaslal jlswbs 