Alenka v říši divů

Alenka v říši divů – Lewis Carroll

Charles Lutwidge Dodgson (1832 – 1898), známý pod pseudonymem Lewis Carroll, byl anglický spisovatel, matematik, logik, učenec, anglikánský diakon a fotograf. Je považován i za nepsaného otce psychedelie, někteří autoři tvrdí, že jeho stěžejní dílo Alenka v říši divů bylo napsáno jako výsledek jeho zkušeností s psychoaktivními látkami.

Houseňák s dýmkou při rozhovoru s Alenkou

Celá kniha Alenka v říší divů na stažení zde: Stáhnout pohádku !

Symbolismus jako směr

Symbolismus jako směr

Symbolismus se rozvíjí od poloviny 19.stol. jako protireakce na tehdejší chování v pozitivisticko-materiálním duchu. Základ jednání symbolistů bazíruje na pojetí, že viditelné se nestává prvním ani posledním základem objektivního vědění. Skutečná podstata věci leží skryta za jejich jevem. Básník Charles Baudelaire říká: “V očích umělce mohou být viditelné předměty převedeny do absolutního a podstatného bytí, tedy idejí. Samy o sobě nemají žádnou hodnotu. Mohou se jevit jenom jako znamení. Celý viditelný vesmír není nic jiného než zásobní sklad obrazů a znamení, v nichž je přidělováno místo a relativní hodnota síle zobrazení – je to způsob pastvy, kterou musí síla zobrazení strávit a přeměnit.”

Umělec Emil Bernard o symbolismu říká: “Protože je idea formy imaginací přijímaných věcí, nemělo by se malovat před předmětem, nýbrž ho oživovat imaginací, která ho přijala a předala mu ideu.” Baudelaire také vyvíjí teorii obdob (analogií), přitom žasne nad tajnostmi alchymistů a knihami Herma Trismegista, díky nimž se mu podařilo vyjádřit ve svých dílech představu o tajemných analogiích mezi viditelným a neviditelným světem i mezi viditelnými věcmi samými. Je to myšlenka syntézy, tzn. skrytých analogických vztazích vší lidské mysli. V jeho slavné básni “Correspondances” znějí první dvě sloky takto:

Příroda chrámová stavba, živoucí sloupy čnějí,
někdy odtud unikne chaotické slovo,
člověk putuje lesem symbolů,
jež na něj pohlížejí důvěrným pohledem.

Jak dlouho zvuk a ozvěna z dáli
v jednom tmavě hluboce harmonují,
tón, vůně, barva v sobě rezonují,
nekonečně jako noc a jako jasnost.

Slavný umělec ovlivněný symbolismem byl například i Georges Lacombe, který tvořil obrazy a plastiky. Dolní obrázek ukazuje reliéfní desku z ořechového dřeva na které je rytina zobrazující symbol věčného koloběhu života – hada požírajícího vlastní ocas (urobora). Dvě zavinutí hada vytvářejí tvar lidského obličeje znovu rozděleného jako zárodečná buňka. Napodobuje zde metamorfózu procesu tvoření života, dělení prabuňky.

Faust – J.W.Goethe

Faust – J.W.Goethe

Faust je legendární dílo slavného německého básníka, prozaika, historika, filosofa, mystika a praktikujícího alchymisty Johanna Wolfganga von Goetha (1749-1832). Jedná se nejen o kvalitní básnické a literární dílo, ale především o symbolické dílo a výpověď vlastní duše básníka. Z Fausta čerpalo mnoho pozdějších filosofů a psychologů, nejslavnějším z nich byl asi C.G.Jung. Překlad z textu Faust, der Tragódie erster Teil z roku 1806.

“Přestaňte prchat, přeludné stíny, a zjevovat se jen uprostřed noci. Chci s vámi prohlédnout, být jiný. Zklidnit bázeň mi zkuste dopomoci. Uvidíte, že přestanu být líný, až mi mou mysl, jako rejnoci, kteří v stříbrných peřejích řádí, rozčeříte ztracenou vůní mládí.

I ty se mnou budeš mít jisté, že se ztracené dojmy znovu vynoří, zapomenutá přátelství a city čisté jako pochodně znovu zahoří, a bolest a stesk duše prosté tápající v klamném pohoří ti nasypu jako zrní, ať vidíš, jak se štěstí vrní.

Vím že písně kolem hlavy často jen bleskurychle proletí, než pro jednu přijde čas pravý dvacet dalších skončí ve smetí. Přesto doufám, že neznámé davy můj zpěv jak racek obletí, a pokud ho uslyšíš a osloví tě, budu mít radost jako dítě.

Příliš dlouho jsem si odpíral tu plavbu v tichém světě snění, dusil jsem city a zapíral že pouhé dojetí hrdé srdce změní a místo, abych moudrost nabíral, hledal jsem, kde světlo není. Co nabyl jsem, vidím v dáli, co ztratil jsem, teď mě pálí.”

Celý text Goethova Fausta na stažení zde – Stáhnout text !

Temenos – posvátný háj

Temenos – posvátný háj

Temenos (řecky posvátný háj – obsažený například v pojmu chrám, v němčině a angličtině je nejblíže slovo tempel) označuje původně ohraničené nebo vymezené místo, na němž se provádějí kultovní, magické nebo posvátné obřady. Většinou k tomuto účelu bývají přesně určena obzvláštní místa, pahorky, háje, zahrady, a to na základě astronomických nebo jiných výpočtů. Taková prostranství či místa byla často zasvěcena bohům, později se tam stavěly svatyně. V řadě chrámů, i v křesťanských kostelech, je oddělený posvátný prostor, do kterého mohou vstoupit jen kněží.

Například v symbolice alchymie, v symbolice posvátné mandaly, ale i u snů se opakovaně vynořují obrazy tohoto “temenos” jako posvátná nebo tabuizovaná oblast, chráněné místo nebo kouzelný kruh – v podobě uzavřené zahrady, která je obehnaná růžovými keři, hradby města, různé ploty, kruh, čtverec a jiné. V jistém smyslu je i samotný athanor (pec a nádoba ve které probíhá alchymický proces) symbolem “posvátného háje”, kde se člověk (v tomto případě mág či alchymista) setkává s posvátným prostorem a to jak vně tak i uvnitř.

Ale i jako psychický faktor může být “temenos” nanejvýš významný (zejména v holistické a analytické psychologii), jestliže se aktuálně stává naléhavým požadavkem vymezit se. Obraz “posvátného háje” tak metaforicky a symbolicky naznačuje nutnost ohraničit já vůči útočícím pudům, afektům a komplexům. A nakonec také samotnou terapii lze přirovnat k “posvátnému háji”, který tvoří ochranný kruh nově nabyté integraci vzešlé z úspěšně provedené terapie.

Posvátná mandala

Posvátná mandala

Mandala (v sanskrtu – posvátný kruh) je univerzální symbol ukazující na jednotu veškeré polarity a celost vesmíru, stvoření a člověka. Všude na světě, kde se lidé snaží vytvořit něco jednotného a všezahrnujícího v jasně členěném uspořádání, sahají spontánně po formách mandaly. Mandaly se objevují v nesčetných variacích v prakticky všech náboženských tradicích, ale také v umění, architektuře, vědě, v utváření prostorů, oken, zahrad, chrámů, v přírodě, např. v květech. V náboženství symbolizuje mandala božství a vesmír, jeho jednotu a rozmanitost, jeho tajemství a jeho zjevení.

Pro analytickou psychologii je mandala ústředním symbolem bytostného Já, jako souhrnného centra celé osobnosti. Je prastarým symbolem božství a celosti, archetypovou formou se středem a periférií, archetypem vnitřního řádu, který se vzhledem ke komplexitě psýché a světa často vynořuje kompenzačně ve fázích duševního zmatku a chaosu a ukazuje možnosti, jak strukturovat množství aspektů vesmíru, bytostného Já a psýché.

Psycholog C.G.Jung po mnoho let sám maloval mandaly, aniž zprvu věděl o jejich významu jako předmětu meditace, který mají po tisíciletí např. ve východních kulturách. Napsal o tom toto: “Teprve, když jsem začal malovat mandaly, viděl jsem, že všechno, veškeré cesty, jimiž jsem šel, a všechny kroky, které jsem učinil, znovu vedli zpět k jednomu, totiž ke středu. Bylo mě stále zřejmější, že mandala je to centrum. Je to výraz pro všechny cesty. Je to cesta ke středu, k individuaci.”

Příklad Tibetské mandaly – pro zvětšení klikni na obrázek !