Paul Verlaine – Můj důvěrný sen

Paul Verlaine – Můj důvěrný sen

Paul Verlaine [Verlén] (1844 – 1896 v Paříži) byl francouzský básník, představitel prokletých básníků a symbolismu.

Můj důvěrný sen

Mám často zvláštní sen o ženě tajemné,
o ženě neznámé, s níž vroucí cit mě spíná,
jež nikdy není táž a nikdy není jiná,
která mě miluje a která chápe mne.

Dík porozumění a lásce vzájemné
není v mém srdci, žel, jediná zátočina,
kterou by neznala. A když mé čelo zsiná,
pláčem je osvěží a dlaní svou je mne.

Je plavá, bruneta či rusá? – Nevzpomínám.
Jméno? – Zní lahodně, láká mě kamsi jinam,
k těm, kterým vyhnanství uložil Život nést.

Pohledu sochy je podoben pohled její
a v hlasu velebném, jenž dálkou tlumen jest,
se drahé hlasy těch, kdož navždy zmlkli, chvějí.

Chalíl Džibrán – O lásce

Chalíl Džibrán – O lásce

Chalíl Džibrán (Khalil Gibran 1883-1931) narodil se v Libanonu v rodině maronitských křesťanů. Byl ovšem ovlivněn jak křesťanskými tak arabskými vlivy. Báseň o lásce tohoto slavného mystika a básníka je ze sbírky Prorok. Překlad textu Boris a Eliška Merhautovi.

Promluva o lásce

Tehdy řekla Mitra: Promluv k nám o lásce. A Mustafa pozvedl hlavu, pohlédl na lidi a na ně padl klid. I řekl důrazným hlasem:

Když vám pokyne láska, následujte ji, i když jsou její cesty tvrdé a strmé.
A ovanou-li vás její křídla, vzdejte se jí,
i když vás může zranit meč, skrytý mezi jejími perutěmi.
A když k vám promluví, uvěřte v ni,
i když její hlas může rozmetat vaše sny jako severák, pustošící zahradu.

Neboť láska vás nejen korunuje, ale také přibíjí na kříž.
Láska vám dává růst, láska však u vás dělá také průklest.
Neboť jak vystupuje k vašemu vrcholu a laská vaše nejněžnější větévky, chvějící se v slunci,
tak také sestupuje k vašim kořenům, lnoucím k zemi, a otřásá jimi.

Svazuje vás jako snopy obilí.
Vymlacuje vás, aby vás obnažila.
Prosívá vás, aby vás zbavila plev.
Vymílá vás doběla.
Hněte vás, dokud nezvláčníte.
A pak vás postoupí svému svatému ohni, abyste se stali svatým chlebem pro svatou hostinu Boha.

To vše má láska s vámi učinit, abyste mohli poznat tajemství svého srdce a v tomto poznání se stali zlomkem srdce Života.

Ale kdybyste snad ze strachu hledali jen pohodu a rozkoš lásky,
pak by bylo pro vás lépe, kdybyste přikryli svoji nahotu a odešli z mlatu lásky
do jednotvárného světa bez střídání ročních dob, kde se budete smát, ne však celým svým smíchem, a kde budete plakat, ale ne všemi svými slzami.

Láska dává jen sebe a bere jen ze sebe.
Láska neovládá, ani nechce být ovládána.
Neboť lásce postačuje láska.

Milujete-li, neměli byste říkat: “V mém srdci je Bůh”, ale spíše byste měli říci: “Jsem v srdci Boha!”
A nedomnívejte se, že můžete usměrňovat běh lásky, neboť láska, uzná-li vás toho hodnými, bude sama řídit váš běh.

Láska nemá jiné přání než naplnit sebe samu.
Ale milujete-li a musíte-li nezbytně mít nějaká přání, pak ať jsou to tato přání:
Roztát a být jako horská bystřina, zpívající svou píseň noci.
Poznat bolest z přemíry něhy.
Být poraněn svým vlastním pochopením lásky,
a krvácet dobrovolně a radostně.
Probouzet se za úsvitu s okřídleným srdcem a vzdávat díky za další den lásky;
odpočívat v poledne a rozjímat o extázi lásky;
vracet se večer domů s vděčností
a pak usínat s modlitbou za milovanou bytost v srdci a s písní chvály na rtech.