Aldous Huxley – Brány vnímání

Aldous Huxley – Brány vnímání

Aldous Leonard Huxley (1894 – 1963) byl anglický spisovatel, který se proslavil svými romány, nicméně psal též eseje, poezii, povídky, cestopisy a filmové scénáře a příběhy. Byl založením pacifista a humanista, nemálo se také zajímal o parapsychologii i filozofický mysticismus. Ve známost vešel také kvůli obhajobě a užívání halucinogenních látek.

„Člověk jenž se vrací zpět bránou ve zdi, už nikdy nebude člověkem, který vyšel ven.“ Aldous Huxley poprvé užil meskalin roku 1953. Při tomto experimentu zažil mystický stav mysli, v němž jsou očištěny „brány vnímání“ a překročen dualismus subjektu a objektu. Meskalin, psilocybin a LSD pak systematicky užíval po dobu více než deseti let až do své smrti a tyto tripy podle jeho slov pro něj představovaly zcela zásadní životní zkušenost. Když v roce 1963 umíral na rakovinu, před smrtí požádal svou ženu, aby mu podala ještě jednu dávku LSD a k poslednímu psychedelickému zážitku mu četla pasáže z Tibetské knihy mrtvých.

„Kdyby brány vnímání byly průzračné, každá věc by se člověku jevila taková, jaká je, neskonalá.“

Wiliam Blake

Celý text na stažení zde: Stáhnout knihu !

Psychedelická architektura v Peru

Psychedelická architektura v Peru

Žádná etnologická studie nepochybuje o použití rostlinných halucinogenních látek u kmenových šamanských kultur. Ale díky tomu, že tyto kultury neměly svoje trvalé památky, ze kterých by se dalo usuzovat o používání těchto rostlin, musíme se spolehnout pouze na výpovědi cestovatelů a etnologů, kteří se s těmito kmeny setkávali. Jinak je tomu u starých kultur chrámových. Například v Peru se nacházejí první odkazy na užití halucinogenních látek u kultur s chrámovými kulty, dokladem toho jsou četná vyobrazení na místních chrámech. Plošný reliéf z chrámu Chavín de Huantar, datovaný asi do 1200 př.n.l, dokládá užití kaktusů s obsahem meskalinu.

Je zde pravděpodobně znázorněn Trichocereus pachanoi z výšin severních And. Podle průzkumu etnobotaniků existuje v Peru 15 sloupových kaktusů obsahujících meskalin a další desítky druhů obsahující různé alkaloidy. Ačkoliv je v literatuře neustále řeč o San Pedrovi (Lophophora williamsii – peyote), užívaném dnešními curanderos (domorodí léčitelé – šamani) při nočních rituálech (mesa), nepodobají se kaktusy zobrazované na mochické (andská kultura) keramice a keramice z Nazca v žádném případě San Pedrovi, takže není jasné jaké druhy skutečně používali. Přesto hlavním zobrazovaným komplexem témat figurální nebo malované mochické keramiky a chrámových vyobrazení zůstávají převážně kaktusy.

Člověk Felino s kaktusem San Pedro z chrámu Chavín de Huantar, přibližně 1200 př.n.l.

Ayahuasca visions – Pablo Amaringo

Ayahuasca visions – Pablo Amaringo

Pablo Amaringo je malíř vizí Peruánského původu z oblasti Pucallpa. Jeho vize jsou ovlivněny domorodou kulturou a zejména nápojem místních šamanů z kmene Shipibo zvaným Ayahuasca (tento halucinogenní nápoj se vyrábí z pralesní liány obsahující harmin  a harmalové alkaloidy a z příměsí dalších rostlin s obsahem DMT – každý kmen má svůj vlastní recept na přípravu tohoto posvátného nápoje).  Do těchto vizí se ale promítá i křesťanská symbolika, která v této oblasti prorůstá s tradičním pohledem na svět místních domorodých kultur.

  

  

Pro detail klikni na obrázky !

Návrat archaismu

Návrat archaismu – Terence McKenna

Další kniha od tohoto autora, co dodat, snad jen to že je to “sken” knihy a není to projetý OCR-kem, ale to snad nikomu vadit nebude a vyváží to samotná kvalita obsahu knihy.

Stáhnout knihu !

Salvia divinorum

Salvia divinorum (šalvěj divotvorná)

Salvia divinorum je posvátná obřadní rostlina Mazatéků, patří do rodu šalvějovitých nejčastěji se jí říká šalvěj divotvorná a nebo věštecká. Mazatéčtí šamani ji uměle pěstovali a používali při léčení a věštění. V roce 1982 byl z této rostliny izolován bicyklický diterpen, který byl nazván salvinorin. Dnes víme, že obsahuje dvě či více aktivních látek, popsán je zatím pouze diterpen salvinorin A a salvinorin B. Účinky jsou silně psychoaktivní a to i přesto, že se obecně tyto látky za chemicky psychoaktivní nepovažují (víceméně není znám jejich mechanismus fungování v mozku).

Na pouti za pramenem múzy,
vzhůru starým kaňonem,
průrvami vymletými bouří, vzhůru žilobitím
podél stěn kaňonu tvořených masem,
za rytmem bušícím kdesi ve tmě.
Za domovem lístečků, za jejich hnízdem
uvnitř duše.
I vědomí potřebuje duši.
Rostliny mají vědomí, duši však ne.
Některým z nich
to nestačí.

Kompletní kapitola z knihy Pharmakopoeia – Dale Pendell na stažení zde: Stáhnout text !