Skalní umění v okolí Bajkalu

Skalní umění v okolí Bajkalu

Existence skalního umění v blízkém okolí jezera Bajkal je archeologům a etnologům známá již více než sto let. Hlavní místa jsou Sayan Zaba a Bukhta Aya, kde je patrný mimo jiné i vliv skalního umění z okolí jezera Angara.

Skalní umění v Sayan-Zaba

Slavný znalec kultur v oblasti sibiře Alexej Okladnikov tvrdí, že dva obrázky losů nalezené v horách v oblasti Sakhyurte byly vytvořeny již v době kamenné. Svědčí o tom i to, že v okolí bylo nalezeno mnoho kamenných nástrojů z tohoto období. Naprostá většina těchto kreseb je z období okolo 2. tisíciletí před Kristem. Některé z pozdějších jsou datovány do ranného tureckého období. Nejslavnějším motivem je zde tzv. “ďábel” – postava se dvěma rohy, která představuje podle antropologů šamana. Další časté motivy jsou vodní ptactvo (zřejmě se jedná o labutě) a lidské postavy ve stylu koster (kostní umění).

Bukhta Aya – postava s rohy “ďábel”

Jakutsko a Burjatsko horní Lena

Jakutsko a Burjatsko horní Lena

V okolí říčního systému řeky Leny bylo nalezeno několik skupin skalního umění s místními a historickými rozdíly. Nejstarší z nich jsou pravděpodobně vytvořeny koncem paleolitu, zatímco většina je pozdější turko-mongolské umění. Některé skalní malby v této oblasti jsou sice staré malby, ale již několikrát přerývané a dokreslované v moderní době.

Nejstarší malby byly nalezeny na horním toku Leny v oblasti Kozlova a Vorobevo. Zobrazují převážně samice a samce losů, některé z nich jsou kompletní malby, jiné pouze v obrysech. Ostatní kresby jsou ruzného stáří, jako například v oblasti Talma, kde jsou zobrazeni turečtí jezdci společně s losy, ale některé z těchto maleb byly několikrát překresleny v nedávné době. V Kulenga je na některých malbách vidět i vliv ortodoxních křesťanů, kde jsou zobrazeny budovy s kříži.

Oblast Kozlova horní Lena – los

Oblast Vorobevo horní Lena – dva losové

Oblast Kulenga horní Lena – bojové scény a domy s kříži

Sakachi-Alyan dolní Amur

Sakachi-Alyan dolní Amur

Skalní umění je jedním z hlavních zdrojů poznatků o historii kmenů (zdejší kmeny nepoužívaly písmo) žijících na zalesněných plochách v okolí obou břehů dolního toku řeky Amur. Něktré z nalezených motivů ukazují na to, že zdejší obyvatelstvo a jeho kultura se během posledních tisíc let výrazně neměnila. Nejčastěji se zdejší skalní malby vyskytují v okolí řek Ussuri, Amur a Suyfun. Velká skupina 19ti zdobených kamenů byla nalezena na pravém břehu řeky Amur v Sakachi-Alyanu. Nejčastěji vyskytující se motivy maleb jsou “masky” ve stylu lidských lebek a nebo zvířata nakreslená ve stylu “složená z kostí” (kostní umění). Dále pak zvířata jako losové, krávy, medvědi a jiná ve zdejším okolí žijící zvířata. Časté jsou i výjevy jezdců na koních, lidé prchající před medvědy, ale i spousta abstraktních výjevů v podobě spirál a primitivních obrazců.

Sakachi-Alyan dolní Amur – “maska” lidská lebka

Sakachi-Alyan dolní Amur – los ve stylu kostry

Austrálie I

Skalní malby Austrálie

Australské skalní malby jsou jedny z nejstarších známých uměleckých obrazů vytvořených moderními lidmi. Nicméně vždy existují značné technické potíže, které způsobují nejistoty v datování stáří skalního umění obecně. V moderní době se uvažuje o dvou lokalitách, které jsou ještě mnohem starší než Australské skalní umění. První z nich je v Indii v jeskynním a skalním komplexu Daraki-Chattan a další podobné je v poušti Kalahari v Jižní Africe.

Archeologické důkazy ukazují, že první lidé přijeli do Austrálie zhruba před 65,000 až 60,000 lety a to do severní Austrálie zřejmě z jihovýchodní Asie plavbou přes oceán a jednotlivé přilehlé ostrovy. V severní Austrálii jsou četné pískovcové skály, které byly prvními lidmi užívané pro táboření, což dokazují jejich podlahy, které jsou navrstveny nánosy uhlí a popela z táborových ohňů. Našli se tu i skořápky, zvířecí kosti, kamenné nástroje a velmi často kusy okru, který pochází ze skal s vysokým obsahem oxidu železitého. A ten je právě dokonalým materiálem, kterým příchozí domorodci vytvářeli svoje umělecká díla na skalní masiv. Okr je hlavní barvivo používané ve skalním umění obecně a byl nalezen jako součást téměř všech maleb doby ledové po celém uzemí Austrálie. Datování metodou radioaktivního izotopu uhlíku ukazuje na stáří některých nejstarších skalních artefaktů v Austrálii až 40 000 let, ale zde je otázka ještě sporná a nejčastější uznávané datování těchto maleb je 30 000 až 35 000 let. Ostatní malby jsou z období 10 000 – 25 000 let.

Yankee Hat Rock Shelter

Malba z Australského národního parku Namadgi. Zobrazuje 68 obrázků na ploše 7×2 metry – malováno červeným okrem a bílým jílem. Zobrazena jsou různá zvířata jako pes dingo, ježura, želva, klokan a koala. Také jsou zde antropomorfní postavy a mnoho abstraktních obrázků.

Zvětšený výřez na dolním obrázku.

Pro detail klikni na obrázek !

Skalní umění

Skalní umění

Pod pojmem skalní umění (rock-art) je všeobecně myšleno veškeré “primitivní” nebo domorodé umění od středního paleolitu přes mladý paleolit, neolit až v podstatě do dnešních dnů (samozřejmě u domorodých kultur, pokud ještě někde nějaké jsou). Toto umění se dělí na dva základní druhy: Parietální – což jsou malby nebo rytiny na skalních stěnách ve volné přírodě a nebo na jeskynních stěnách a stropech. Přenosné – jako kamenné destičky, amulety, korálky a sošky z mamutích klů a kamene.

První známky tohoto umění jsou ze středního paleolitu a to v období, kdy docházelo k objevování se nové rasy anatomicky moderních lidí homo-sapiens. Což v Evropě bylo někdy před 45000 lety a na Africkém kontinentu o něco dříve – asi 50000 let. Obecně se má za to, že homo-neandertalis záměrně žádné obrazy ani symboly na stěnách nevytvářel, čili je obecně tato vlastnost přisouzena až modernímu člověku homo-sapiens. Má se za to, že toto bylo způsobeno rozdílným mozkem těchto dvou druhů lidí a že souvisí právě s rozvojem individuálního vědomí člověka moderního homo-sapiens. Na kolik je tato hypotéza správná ukáže až čas, protože nejstarší nalezená malba na kameni je stará přibližně 77000 let a pochází z Afriky - jedná se o vyryté mřížky na kameni -  buďto je vytvořil člověk neandertálský a nebo budeme muset posunout hranici výskytu člověka moderního o zruba 20000 let dozadu. Takže nejstarší skalní a přenosné umění pochází převážně z Afrického kontinentu, Austrálie a teprve později se přesouvá na Evropský kontinent do Španělska, Francie a Německa.

Na horním obrázku je zatím nejstarší “umělecké dílo” na světě, které vzniklo před 77000 lety v jeskyni Blombos na jižním pobřeží Jižní Afriky. Pravidelný vzor je vyrytý do spodní hrany kousku červené hlinky. Vědci se dohadují, zda tento významný nález svědčí o existenci moderní lidské mysli, jazyka a symbolismu již v době dávnější, než dosud předpokládali.

Další zajímavou hádankou je, co jednotlivé obrazy a ornamenty zobrazovaly. Dříve prosazovaný názor o “sympatetické magii” se s postupem času začal jevit jako méně dostatečný a to díky tomu, že mnohá zvířata jsou v kombinaci s lidskými rysy a nebo naopak zobrazená zvířata či tvorové vůbec neexistují a nebo jsou ve zcela zvláštních proporcích – a nakonec ani jednotlivé vyryté značky ani symboly s tímto názorem nekorespondují. Nejblíže asi začíná přicházet moderní neurobiologie, která v jednotlivých kresbách vidí spíše vize či zobrazené stavy vědomí, které prožívaly tamější kultury – potažmo jejich jednotlivci či šamani. I moderní pokusy s psychoaktivními látkami tyto teze potvrzují a dokonce je dělí na jednotlivé roviny, které téměř přesně odpovídají vizím či vyobrazením na nejstarších skalních malbách. Samozřejmě že skutečný důvod, proč tyto malby a symboly vznikaly už se nikdy nedovíme, ale názor moderní neurobiologie o teorii vzniku vědomí a zachycování těchto spekter vědomí na skalní masivy se jeví jako jedna z nejpravděpodobnějších hypotéz.