Skalní umění Coloradské plošiny

Skalní umění Coloradské plošiny

Na tvorbě Coloradského skalního umění se během několika tisíciletí podílelo mnoho kultur. Jelikož zde panuje převážně suché podnebí, tak se některé malby či rytiny mohly zachovat po celá tisíciletí. Počet míst nálezu petroglyfů a způsob zobrazení i technická dokonalost nasvědčují tomu, že skalní umění bylo důležitým prostředkem komunikace a nedílnou součástí duchovního života. Paleoindiáni z Coloradské plošiny, byli lovci-sběrači a styl těchto maleb je pro ně charakteristický a evidentně vychází z jiného myšlenkového základu než malby v jiných oblastech. Jako u všech skalních maleb je i zde datování nejisté, ale archeologové se domnívají, že by toto umění mohlo pocházet z doby až několik tisíc let před naším letopočtem.

“Pro tento umělecký styl jsou typické antropomorfní figury. Zobrazení přechodného stupně mezi člověkem a zvířetem souvisí s tématem transformace. V mnoha případech antropomorfové připomínají mrtvá těla, kostlivce nebo mumie. Jejich postavy jsou téměř vždy extrémně protažené, často bez končetin. Pokud mají ruce, může mít každá jiný počet prstů. Dolními končetinami mohou být ptačí pařáty nebo rostlinné kořeny. Některé figury jsou zobrazeny bez hlav, jiné mají hlavy vysoce stylizované, s vypoulenýma očima brouků nebo ve tvaru lebky. Také mívají rohy, parohy, tykadla či rostlinnou korunu. Na mnoha malbách se objevují okřídlené figury s ptačíma nohama. Torza antropomorfů bývají dekorována pruhy či obrazci hadů a znázorňována jako protáhlé různoběžníky. Stylizovaná mohou být i zvířata. Oblíbeným námětem byli hadi (někdy s rohy nebo končetinami), horské ovce, medvědi, psi, králíci, ptáci a hmyz.”

“Některé figury jsou vyobrazeny jakoby ve volném pádu. Objevují se i mytologická zvířata či démoni. Rostliny (např. divoké trávy důležité pro obživu) jsou zobrazovány samostatně (fytomorfové) či jako součást antropomorfů. Hlavním námětem tohoto stylu je tedy abstrahovaný antropomorf, využívající symboliku transformace a smrti. Mnohé malby jsou doplněny abstraktními geometrickými obrazci – spirálami, koncentrickými kruhy, vlnovkami.”

Petroglyfy z jižního Utahu stáří 600-1500 let

 

Skalní umění v okolí Bajkalu

Skalní umění v okolí Bajkalu

Existence skalního umění v blízkém okolí jezera Bajkal je archeologům a etnologům známá již více než sto let. Hlavní místa jsou Sayan Zaba a Bukhta Aya, kde je patrný mimo jiné i vliv skalního umění z okolí jezera Angara.

Skalní umění v Sayan-Zaba

Slavný znalec kultur v oblasti sibiře Alexej Okladnikov tvrdí, že dva obrázky losů nalezené v horách v oblasti Sakhyurte byly vytvořeny již v době kamenné. Svědčí o tom i to, že v okolí bylo nalezeno mnoho kamenných nástrojů z tohoto období. Naprostá většina těchto kreseb je z období okolo 2. tisíciletí před Kristem. Některé z pozdějších jsou datovány do ranného tureckého období. Nejslavnějším motivem je zde tzv. “ďábel” – postava se dvěma rohy, která představuje podle antropologů šamana. Další časté motivy jsou vodní ptactvo (zřejmě se jedná o labutě) a lidské postavy ve stylu koster (kostní umění).

Bukhta Aya – postava s rohy “ďábel”

Jakutsko a Burjatsko horní Lena

Jakutsko a Burjatsko horní Lena

V okolí říčního systému řeky Leny bylo nalezeno několik skupin skalního umění s místními a historickými rozdíly. Nejstarší z nich jsou pravděpodobně vytvořeny koncem paleolitu, zatímco většina je pozdější turko-mongolské umění. Některé skalní malby v této oblasti jsou sice staré malby, ale již několikrát přerývané a dokreslované v moderní době.

Nejstarší malby byly nalezeny na horním toku Leny v oblasti Kozlova a Vorobevo. Zobrazují převážně samice a samce losů, některé z nich jsou kompletní malby, jiné pouze v obrysech. Ostatní kresby jsou ruzného stáří, jako například v oblasti Talma, kde jsou zobrazeni turečtí jezdci společně s losy, ale některé z těchto maleb byly několikrát překresleny v nedávné době. V Kulenga je na některých malbách vidět i vliv ortodoxních křesťanů, kde jsou zobrazeny budovy s kříži.

Oblast Kozlova horní Lena – los

Oblast Vorobevo horní Lena – dva losové

Oblast Kulenga horní Lena – bojové scény a domy s kříži

Sakachi-Alyan dolní Amur

Sakachi-Alyan dolní Amur

Skalní umění je jedním z hlavních zdrojů poznatků o historii kmenů (zdejší kmeny nepoužívaly písmo) žijících na zalesněných plochách v okolí obou břehů dolního toku řeky Amur. Něktré z nalezených motivů ukazují na to, že zdejší obyvatelstvo a jeho kultura se během posledních tisíc let výrazně neměnila. Nejčastěji se zdejší skalní malby vyskytují v okolí řek Ussuri, Amur a Suyfun. Velká skupina 19ti zdobených kamenů byla nalezena na pravém břehu řeky Amur v Sakachi-Alyanu. Nejčastěji vyskytující se motivy maleb jsou “masky” ve stylu lidských lebek a nebo zvířata nakreslená ve stylu “složená z kostí” (kostní umění). Dále pak zvířata jako losové, krávy, medvědi a jiná ve zdejším okolí žijící zvířata. Časté jsou i výjevy jezdců na koních, lidé prchající před medvědy, ale i spousta abstraktních výjevů v podobě spirál a primitivních obrazců.

Sakachi-Alyan dolní Amur – “maska” lidská lebka

Sakachi-Alyan dolní Amur – los ve stylu kostry

Austrálie I

Skalní malby Austrálie

Australské skalní malby jsou jedny z nejstarších známých uměleckých obrazů vytvořených moderními lidmi. Nicméně vždy existují značné technické potíže, které způsobují nejistoty v datování stáří skalního umění obecně. V moderní době se uvažuje o dvou lokalitách, které jsou ještě mnohem starší než Australské skalní umění. První z nich je v Indii v jeskynním a skalním komplexu Daraki-Chattan a další podobné je v poušti Kalahari v Jižní Africe.

Archeologické důkazy ukazují, že první lidé přijeli do Austrálie zhruba před 65,000 až 60,000 lety a to do severní Austrálie zřejmě z jihovýchodní Asie plavbou přes oceán a jednotlivé přilehlé ostrovy. V severní Austrálii jsou četné pískovcové skály, které byly prvními lidmi užívané pro táboření, což dokazují jejich podlahy, které jsou navrstveny nánosy uhlí a popela z táborových ohňů. Našli se tu i skořápky, zvířecí kosti, kamenné nástroje a velmi často kusy okru, který pochází ze skal s vysokým obsahem oxidu železitého. A ten je právě dokonalým materiálem, kterým příchozí domorodci vytvářeli svoje umělecká díla na skalní masiv. Okr je hlavní barvivo používané ve skalním umění obecně a byl nalezen jako součást téměř všech maleb doby ledové po celém uzemí Austrálie. Datování metodou radioaktivního izotopu uhlíku ukazuje na stáří některých nejstarších skalních artefaktů v Austrálii až 40 000 let, ale zde je otázka ještě sporná a nejčastější uznávané datování těchto maleb je 30 000 až 35 000 let. Ostatní malby jsou z období 10 000 – 25 000 let.

Yankee Hat Rock Shelter

Malba z Australského národního parku Namadgi. Zobrazuje 68 obrázků na ploše 7×2 metry – malováno červeným okrem a bílým jílem. Zobrazena jsou různá zvířata jako pes dingo, ježura, želva, klokan a koala. Také jsou zde antropomorfní postavy a mnoho abstraktních obrázků.

Zvětšený výřez na dolním obrázku.

Pro detail klikni na obrázek !

Skalní umění

Skalní umění

Pod pojmem skalní umění (rock-art) je všeobecně myšleno veškeré “primitivní” nebo domorodé umění od středního paleolitu přes mladý paleolit, neolit až v podstatě do dnešních dnů (samozřejmě u domorodých kultur, pokud ještě někde nějaké jsou). Toto umění se dělí na dva základní druhy: Parietální – což jsou malby nebo rytiny na skalních stěnách ve volné přírodě a nebo na jeskynních stěnách a stropech. Přenosné – jako kamenné destičky, amulety, korálky a sošky z mamutích klů a kamene.

První známky tohoto umění jsou ze středního paleolitu a to v období, kdy docházelo k objevování se nové rasy anatomicky moderních lidí homo-sapiens. Což v Evropě bylo někdy před 45000 lety a na Africkém kontinentu o něco dříve – asi 50000 let. Obecně se má za to, že homo-neandertalis záměrně žádné obrazy ani symboly na stěnách nevytvářel, čili je obecně tato vlastnost přisouzena až modernímu člověku homo-sapiens. Má se za to, že toto bylo způsobeno rozdílným mozkem těchto dvou druhů lidí a že souvisí právě s rozvojem individuálního vědomí člověka moderního homo-sapiens. Na kolik je tato hypotéza správná ukáže až čas, protože nejstarší nalezená malba na kameni je stará přibližně 77000 let a pochází z Afriky - jedná se o vyryté mřížky na kameni -  buďto je vytvořil člověk neandertálský a nebo budeme muset posunout hranici výskytu člověka moderního o zruba 20000 let dozadu. Takže nejstarší skalní a přenosné umění pochází převážně z Afrického kontinentu, Austrálie a teprve později se přesouvá na Evropský kontinent do Španělska, Francie a Německa.

Na horním obrázku je zatím nejstarší “umělecké dílo” na světě, které vzniklo před 77000 lety v jeskyni Blombos na jižním pobřeží Jižní Afriky. Pravidelný vzor je vyrytý do spodní hrany kousku červené hlinky. Vědci se dohadují, zda tento významný nález svědčí o existenci moderní lidské mysli, jazyka a symbolismu již v době dávnější, než dosud předpokládali.

Další zajímavou hádankou je, co jednotlivé obrazy a ornamenty zobrazovaly. Dříve prosazovaný názor o “sympatetické magii” se s postupem času začal jevit jako méně dostatečný a to díky tomu, že mnohá zvířata jsou v kombinaci s lidskými rysy a nebo naopak zobrazená zvířata či tvorové vůbec neexistují a nebo jsou ve zcela zvláštních proporcích – a nakonec ani jednotlivé vyryté značky ani symboly s tímto názorem nekorespondují. Nejblíže asi začíná přicházet moderní neurobiologie, která v jednotlivých kresbách vidí spíše vize či zobrazené stavy vědomí, které prožívaly tamější kultury – potažmo jejich jednotlivci či šamani. I moderní pokusy s psychoaktivními látkami tyto teze potvrzují a dokonce je dělí na jednotlivé roviny, které téměř přesně odpovídají vizím či vyobrazením na nejstarších skalních malbách. Samozřejmě že skutečný důvod, proč tyto malby a symboly vznikaly už se nikdy nedovíme, ale názor moderní neurobiologie o teorii vzniku vědomí a zachycování těchto spekter vědomí na skalní masivy se jeví jako jedna z nejpravděpodobnějších hypotéz.