Buben

Buben

Buben má nezastupitelné místo v šamanismu. U sibiřských národů si dřevo na jeho rám šaman většinou vyřízl ze stromu, který byl jeho osobním stromem života. Buben představuje šamanovo jízdní zvíře, někdy je proto zván sobem nebo koněm, na kterém se šaman vydává do božských nebo podsvětních oblastí. Rytmické bušení do bubnu, většinou s vysokou frekvencí úderů, navozuje změněné stavy vědomí, buben tedy slouží šamanovi při jeho vlastním učení, léčení , iniciaci i při všech dalších příležitostech kontaktu s duchy. Buben donedávna byl v euroasijské oblasti nejdůležitějším šamanovým nástrojem, kterému se tak dostávalo odpovídající úcty, např. měl v obydlí vyhrazeno zvláštní místo. Velké bubny užívané laponskými šamany nesly výzdobu znázorňující laponskou mýtickou kosmografii. Podobně tomu bylo u sibiřských turkotatarských skupin.

V Africe, Jižní Americe a na Nové Guineji má u primitivních zemědělců velký význam pro dorozumívání signální buben – štěrbinový buben. Je to část kmene stromu, který je kromě konců dutý. Nahoře je úzká štěrbina, na kterou se tluče. Existují rozmanité soustavy signálů slyšitelných na několik km. Jestliže buben slouží na komunikaci mezi lidmi, na místo obřadního nástroje pro komunikaci s duchy pak následuje požití jiného nástroje. U zemědělských národů bylo také rozšířené užívání bubnu při dešťovém obřadu, z jihovýchodní Asie jsou k tomu účelu známy bohatě zdobené bronzové kotle, které mnohdy svému účelu sloužily po celá staletí. V Číně byl buben rovněž hojně užíván k ceremoniálním účelům, zvuk byl vnímán jako hromobití.

Mýtická malba kosmu na Laponském bubnu

Břicho

Břicho

Břicho, symbol mateřského tepla a mateřské ochrany (děloha), ale také strašlivého pohlcení (v pohádkách např. otesánek). Zdůraznění břicha jako sídla žaludku je také symbolickým odkazem na žravost a materialistický životní postoj. V buddhistickém výtvarném umění, především v Japonsku, symbolizuje nahé velké břicho u mužských postav (např. u ochranných bohů a bůžků štěstí) laskavost, klid a blaho.

Ochranný japonský bůžek

Břichotvářník

Břichotvářník je typ středověké bájné bytosti zpodobované bez hlavy a nebo s druhou tváří na břiše. Vyskytuje se v indickém kulturním okruhu i na pozdně antických gemmách a ve středověkých cestopisných a přírodovědných textech.

Břichotvářník – Calukye asi 6 stol. př.n.l.

Břečťan

Břečťan

Břečťan (Hedera helix), jako většina stále zelených rostlin je symbolem nesmrtelnosti, v etruském umění symbolem plození a znovuzrození (často v souvislosti se symbolem pantera). Neměnně zelená barva a popínavý, takřka “přilnavý” charakter z této rostliny učinily také symbol přátelství a věrnosti. Proto byl například v antickém Řecku předáván při svatbě svatebním párům. Kvůli potřebě opory byl břečťan také ženským symbolem. Vedle toho byla silně zelená rostlina v antice symbolem vegetativních sil a hrála významnou roli v Dionýsově, případně Bakchově kultu. Menády, případně bakchanti, Satyrové a Siléni byli ověnčeni břečťanem, který zdobil také jejich thyrsy (thyrsos – především v antice užívaná tyč opatřená na vrcholku piniovou šiškou a ovinutá trsem révových nebo břečťanových listů – symbol plodnosti a nesmrtelnosti).

Boj s drakem

Boj s drakem

Boj s drakem, v ikonografii boj jezdce nebo pěšího válečníka vyzbrojeného kopím nebo mečem s plazem nebo zápas dvou zvířat, do kterého hrdina zasáhne, boj proti netvoru pomocí lsti a spoutání netvora. Drak je obrazem chaosu, destruktivních sil v nevědomí. Toto téma se objevuje převážně v mýtech o stvoření světa, kdy hrdina, který reprezentuje řád, přemáhá netvora, který naopak představuje prvotní chaos a nevědomé síly.

Jako příklad lze uvést Marduka přemáhajícího netvora Tiámat v akkadském mýtu Enúma eliš, kde tělo poražené Tiámat poskytne materiál pro stvoření, v řeckých bájích Zeus porážející na počátku své vlády Týfóna, nebo védský bůh Indra ustavující řád zabitím démona Vrtry, který věznil plodivé síly (symbolizované vodami a dívkami). Také typický motiv v hrdinských mýtech, např. řecký hérós Iásón musel obelstít draka, který střežil zlaté rouno. Germánský hrdina Siegfried (Sigurd) byl po koupeli v dračí krvi nezranitelný (až na místo mezi lopatkami).

Svatý Jiří bojuje s drakem – Tintoretto (1518-1594)

Blíženci

Blíženci

Blíženci, objevují se v různých dobách a představují dualitu v totožnosti, vnitřní protiklady v člověku, většinou se doplňují jako světlo a stín. Známou dvojicí blíženců v řecké mytologii tvořili Dioskúrové, smrtelný Kastór a nesmrtelný Polydeukés. Významnou dvojici představovali rovněž athénský hrdina Théseus a lapithský král Peirithoos. Rozdíly mezi blíženci však mohou být mnohem zřetelnější – např. král Gilgameš a divoch Enkidu, a nebo dokonce dobrý bůh a bůh ničitel.

V irokézkém mýtu o stvoření Javorový výhonek tvoří na světě řád a dobro a jeho bratr Pazourek, záhubce společné matky, jeho dílo ničí a zápasí s ním o moc. V ranných žido-křesťanských kruzích byl Satan považován za Kristova bratra. Blíženci nebo Gemini jsou třetí znamení zvěrokruhu odpovídající poslednímu jarnímu měsíci. Slunce znamením prochází mezi 21.květnem a 21. červnem. Jméno Blíženců jako hvězdného znamení je známo už z babylonských pramenů.

Zvířetníkové znamení Blíženců podle středověkého dřevořezu

Blesk – hromoklín

Blesk – hromoklín

Blesk je v mnoha kulturách považován za projev božské síly, která se představuje hrozivě nebo tvůrčím způsobem. Symbol blesku a hromu se ve většině kultur vztahuje k nejvyššímu bohu, jako např. Jupiter, Zeus, Indra. Zeus sežehl v podobě blesku svou milenku Semelu, když jej chtěla spatřit v jeho božské podobě. V bibli se blesk často vyskytuje v souvislosti s Božím soudem a hněvem – trestající bůh ohně, blesku a hromu. Antický Zeus metající blesky může být oplodňujícím, osvícení přinášejícím ale i trestajícím božstvem. Hromoklín “vadžra” zbraň védského boha Indry a také rituální předmět používaný v buddhismu se váže k symbolu blesku. Znamená osvobozující záblesk prozření a jako zbraň se podobá blesku, kterým vládne Zeus. Zvláště v Orientu se zdůrazňovalo spojení blesku s bouřkovým letním deštěm přinášejícím úrodu, z čehož vyplývala jeho symbolická souvislost s plodností – proto může mít i jednoznačně falický význam. V některých oblastech Asie a Evropy se až do dnešní doby přinášela k upokojení blesků a bouře oběť mléka.

Indra s “hromoklínem” symbolem blesku a božské moci

Beran

Beran

Beran, symbol síly. Ve starověku jedno z nejoblíbenějších obětních zvířat, snad i proto, že starověk se z velké části kryje s eonem Berana. Beraní hlavu měl egyptský bůh Chnum, pokládaný za stvořitele lidí, které modeloval na hrnčířském kruhu. Chnum byl také dárcem nilské vody a bohem plodnosti. Řekové a Římané uctívali egyptského boha Amona jako nejvyššího boha Jupitera-Amona s beraní hlavou. V křesťanství se znázornění berana vztahují k “obětování” Izáka jako symbolické předloze Kristovy smrti podstoupené jako oběť. Kristus obětovaný jako beránek je také obrazem konce dosavadního eonu Berana a jeho vystřídání eonem Ryb.

Beran (Aries) je první znamení zvěrokruhu, odpovídá prvnímu jarnímu měsíci, Slunce tímto znamením prochází mezi 21. březnem a 20. dubnem. V Beranu je povýšeno Slunce, svůj dům v něm má Mars. Přiřazenými planetami jsou podle helénistické astrologie Mars, Slunce a Venuše, podle indické astrologie jsou to Mars, Slunce a Jupiter. Beran je ohnivé znamení, mužské, pozitivní a kardinální. Původ jména tohoto znamení není znám.

Zvířetníkové znamení Berana podle středověkého dřevořezu

Bažant

Bažant

Bažant, byl pro svůj zpěv a tanec a to především v čínských mytologických představách symbolem vesmírné harmonie. Jeho křik a zvuk vydávaný za letu křídly se uváděly do spojitosti s hromem a s ním spojenou bouří, deštěm a jarem. Bažant byl považován za zvíře jangové kvality (v kategorii čínských protikladů jin-jang). Se střídáním ročních období se bažant proměňuje v hada spojeného s principem jin a obráceně – společně s hadem uzavírá tento cyklus. V evropském středověku byl symbol zlatého bažanta spojován s bájným ptákem fénixem, který se rodí z vlastního popela.

Bažant – tradiční čínská malba

Bazilišek

Bazilišek

Bazilišek, bájné zvíře, které údajně vysedí had nebo žába nebo se vylíhne v hnoji z pokaženého (černého) slepičího nebo kohoutího vejce. V symbolice pozdního starověku popisován jako had, ve středověku jako fantastická bájná bytost (kohout s hadím ocasem, bytost smíšená z podoby kohouta a žáby apod.). Jeho pohled a dech má smrtící moc. Ve středověku obraz ďábla, antikrista nebo hříchu. Často bývá zpodoben pod nohama vítězného Krista.

Babylón

Babylón

Babylón starodávné město na řece Eufratu. Etymologie tohoto slova je značně nejistá, uvažuje se o akkadském Báb-ili (brána boží), v bibli se uvádí do spojitosti s hebrejským slovem bálal (zmatek, zmatení). Král Nabukadnezar II. zbavil Židy jejich národní samostatnosti a velkou část jich přesídlil do babylónského zajetí, odtud pochází negativní význam Babylónu, zvláště z židovského pohledu. Babylón se tak symbolicky stal protějškem nebeského Jeruzaléma. V Janově zjevení je Babylón sídlem všech sil antikrista, místem bezbožného života, luxusu a smilnění. Jan líčí vizi “nevěstky Babylónu”, ženy oděné v šarlatu a purpuru, která v ruce drží pohár plný nečistoty. Babylón je zde však – z hlediska novozákonního pohledu – krycím jménem pro nepřátelskou moc Říma.

“Nevěstka Babylón” na apokalyptickém zvířeti – vyobrazení podle Albrechta Dürera (Apokalypsa)

Athanor

Athanor

Athanor, jeden z nejdůležitějších předmětů v alchymistické laboratoři. Na rovině fyzické se jedná o alchymistickou pec, ve které probíhají proměny velkého díla (neušlechtilého kovu v ušlechtilý). Na rovině symbolické a duchovní jde o vnitřní pec, ve které dochází k mystické a morální proměně adepta. Athanor často bývá přirovnáván k děloze nebo kosmickému vejci.

Athanor – vyobrazení z roku 1653

Aspis

Aspis

Aspis had nebo drak (někdy také čtyřnožec), ve středověké stavební plastice a knižním umění často znázorňován s baziliškem, lvem a drakem. Bývá zpodobován s jedním uchem na zemi a druhým ucpaným vlastním ocasem. Často vyobrazován jako zmije u Kristových nohou, jako symbol hříchů podle biblického žalmu Ž.91,13 “Po lvu a bazilišku choditi budeš, a pošlapáš lvíče i draka.”

Aspis – vyobrazení podle kamenné miniatury