Vrcholný prožitek vědomí

Vrcholný prožitek vědomí

„Toto Já je jemnější než to nejjemnější a je nade vší logiku.“

Katha upanišad

Nejvyšší kosmický princip

Absolutní Vědomí lze prožít dvěma různými způsoby: jako úplné splynutí s božským zdrojem, při kterém je pocit já zcela rozpuštěn, nebo pocit já zůstane a my jsme v roli svědka úžasného tajemství existence jakoby zvenku. V duchovní literatuře lze najít mnoho popisů obou typů prožitků Absolutna. Velký indický světec Šrí Ramana Maháriši popisuje splynutí individuálního já s kosmickým principem jako rozpuštění cukrové panenky ve vodě. Španělská mystička svatá Tereza z Avily a další vyznavači jógy lásky dávají přednost odloučení od Božství a vztahu k němu. Nechtějí zcela ztratit svou totožnost, ale chtějí vychutnávat vztah totální lásky ke svému Božství. Slovy velkého indického světce a mystika Šrí Rámakrišny: “Chci cukr ochutnávat, a ne se jím stát.” 
 
Zážitek Boha

Lidé, kteří měli zážitek Absolutního Vědomí, vědí, že se setkali s Bohem. Říkají, že pojem Bůh nevystihuje hloubku jejich zážitku, neboť světová náboženství tento pojem pokřivila a zdiskreditovala. I pojmy jako Absolutní Vědomí nebo Univerzální Mysl jsou beznadějně nevhodné k vyjádření nesmírnosti a převratnosti takového setkání. Někteří lidé reagují na zážitek nejvyšší Pravdy mlčením, neboť podle čínského mudrce Lao-c´: “Ti, kdo vědí, nemluví, a ti, kdo mluví, nevědí.”

Kosmická prázdnota

Druhý typ zážitků, který uspokojuje hledače Pravdy, nemá určitý obsah. Jde o ztotožnění s Kosmickým Prázdnem. Prázdnotou zde není nepříjemný pocit nedostatku citu, iniciativy nebo smyslu. Kosmické vakuum je zároveň i plností, protože mu zjevně nic nechybí. Neobsahuje nic, co by se projevovalo nějakým konkrétním tvarem, a přesto se zdá, že v sobě obsahuje věškeré bytí v jeho potenciální formě. Je to existence sama, neboť mimo ni nic neexistuje. Překračuje věškerou dualitu včetně duality bytí a nebytí. Prázdnota je běžnou logikou nepochopitelná a je nutné ji zažít.

Pohled moderní fyziky

Moderní fyzika se velice přiblížila koncepci všeobsažné Prázdnoty. Zakladatel kvantové fyziky Paul Dirac, objevitel antihmoty, říká: “Každá hmota se vytvoří z určitého nepostřehnutelného substrátu a … substrát nepopisujeme jako hmotný, neboť rovnoměrně vyplňuje veškerý prostor a je jakýmkoli pozorováním neodhalitelný. Je to však podivný hmotný tvar prázdnoty, z níž se tvoří hmota.” Fyzikové nazývají prázdnotu, ze které se rodí a do které opět zanikají elementární částice, “dynamickým kvantovým vakuem”. Otázka kosmického tvoření však není omezena na tvorbu základních elementárních částic, ale také zahrnuje vznik tvarů, zákonitostí a významů, což je již mimo rámec fyziky.

Mapa lidských zážitků vědomí

Mapa lidských zážitků vědomí – S. Grof

Výsledky výzkumu vědomí shrnuje S. Grof do mapy lidských zážitků, která rozšiřuje konvenční chápání lidské psychiky. Rozlišuje v ní dvě skupiny holotropních stavů vědomí perinatální a transpersonální:  

Perinatální stavy vědomí – souvisejí s biologickým porodem (z řeckého peri – kolem nebo u a latinského natalis – týkající se porodu).

Transpersonální stavy vědomí – se charakterizují překračováním běžných hranic těla a pocitu já (ega) (z latinského trans – přes a persona – osoba, ego, pocit já). Transpersonální znamená překračující naše já, pocit já, naši osobnost, naše pojetí sebe sama jako těla a mysli.

Transpersonální stavy vědomí (zážitky) Grof dělí do následujících skupin:

• Vědomí se ztotožňuje s objekty – zážitky ztotožnění se s vědomím zvířat, rostlin nebo kamenů umožňují pochopit víru kultur, které vidí vesmír jako oduševnělý. Jako cítící bytosti se jeví nejen zvířata, ale i stromy, řeky, hory, Slunce, Měsíc a hvězdy. 
• Vědomí se ztotožňuje s bohy a démony – v holotropních stavech se lze setkat   se  světem  bohů,  démonů, legendárních  hrdinů ,  nadlidských  bytostí a duchovních vůdců. Lze tak pochopit víru kultur věřících, že vesmír je obydlen a řízen mytologickými bytostmi.
• Absolutní Vědomí – zážitky oduševnělé přírody a setkání s mytickými bytostmi nestačí plně uspokojit duchovní touhu člověka. Lidé, kteří měli zážitek Absolutna, jenž dokonale uspokojil jejich duchovní touhu, neviděli žádné bytosti. Popisy zážitku nejvyššího principu jsou nanejvýš abstraktní a navzájem si podobné. Shodují se v překročení všech hranic analytického a logického myšlení a veškeré duality. Absolutno popisují jako zdroj zářivého světla nesmírné intenzity.   

Moderní výzkum vědomí

Moderní výzkum vědomí

“Lidská bytost je součástí celku, nazvaného vesmír, součástí omezenou prostorem a časem. Člověk vnímá své myšlenky a pocity jako něco odděleného od ostatního světa – ale tento optický klam je jakýmsi vězením, oddělujícím nás od ostatních lidí.” 

Albert Einstein

Podle většiny filozofů v podstatě toužíme vědomě či nevědomě po trvalém štěstí. Hledáme ho většinou tam, kde není, ve vnějším světě. Mudrcové však stále opakují, že trvalého blaha můžeme dosáhnout jenom a jenom úplným poznáním sebe sama. Nejde jen o vědecké poznání psyché neboli duše člověka ve smyslu psychologických vlastností, ale o poznání základu a smyslu lidské existence. Takové hluboké  poznání vede ke změnám v postojích, v hodnotách a myšlení. Člověk žije život v nové, bohatší a plnější kvalitě. Abychom takové změny mohli docílit, je nutné poznat tajemství lidského vědomí. Řada významných fyziků je přesvědčena, že budoucí vyčerpávající teorie hmoty bude muset zahrnovat i vědomí jako rozhodující složku. Jsou jimi například: Eugene Wigner, Geoffrey Chew, Fritjof  Capra, Arthur Young, Saul-Paul Sirag a Nick Herbert. Z nefyzikálních oblastí vědy sem také patří vědci Ervin Laszlo, Rick Tarnas, Ken Wilber, Michal Behe a další.

Vědomí mechanistická věda nikdy důsledně a systematicky nezkoumala, neboť je považovala za nevýznamné pro uskutečnění své koncepce – ovládnutí sil přírody – zformulované již Francisem Baconem. Dnes je tato koncepce do jisté míry naplněna, síly přírody již do značné míry ovládáme (tepelná, elektrická a atomová energie). Podstatně méně víme o člověku samotném, nikoliv o fyzickém těle, ale o jemných složkách jeho bytí, o mysli, intelektu a vědomí. Moderní (celostní) věda se však už nevyhýbá ani studiu tak delikátní oblasti, jakou je lidské vědomí. Na tomto poli jsou velice zajímavé výzkumy Stanislava Grofa, Johna Lillyho, Timothy Learyho, ale třeba i takového velikána jako byl C.G.Jung.

Kosmická hra – Stanislav Grof

Kosmická hra – Stanislav Grof

Další dílo tohoto slavného českého psychiatra žijícího a působícího v Americe. Krátká ukázka z textu:

Zbavíme-li se omezení racionálního myšlení, svěrací kazajky rozumu a běžné logiky, prolomíme řadu oddělujících hranic, rozšíříme své vědomí do nepředstavitelných rozměrů a zažijeme popřípadě i splynulí a ztotožnění s transcendentním zdrojem veškerého bytí. Dosáhneme-li prožitkového ztotožnění s Absolutním Vědomím, zjistíme, že je naše bytí souměřitelné s celou kosmickou sítí, s veškerým bytím. Poznání vlastní božské podstaty, naší totožnosti s kosmickým zdrojem je nejvýznamnějším odhalením, k němuž můžeme dospět v procesu hlubinného sebezkoumání. To je podstata proslulého výroku staroindických upanišad: „Tat tvam asi.” – doslova Ty jsi To. Znamená: „tvoje podstata je božská”, nebo „Bůh jsi ty.” Odhaluje skutečnost, že naše běžné ztotožnění individuálního vědomí s „egem zapouzdřeným v pokožce” neboli “jménem a tvarem” je iluze a že naše skutečná podstata je kosmická tvůrčí energie. Takové zjevení týkající se ztotožnění jedince s Božstvím je vrcholným tajemstvím ukrytým v jádru všech velkých duchovních tradic, i když může být vyjádřeno různými způsoby.

Celá kniha na stažení zde: Stáhnout knihu !

Komplexní a somatické halucinace

Komplexní a somatické halucinace

Nejčastějším modelem prožitků změněných stavů vědomí je posloupnost spektra zážitků, které procházejí přibližně třemi stadii. Prvním je stadium entopických jevů či vizí, druhým stadiem je pocit vtahování do víru nebo propadání se či průnik tunelem, a nakonec třetí stádium je soubor komplexních dějových prožitků doprovázených somatickými halucinacemi. Když se člověk ve změněném stavu vědomí vynořuje z víru, vstupuje do bizarního a nekonečně proměnlivého světa komplexních morfujících se halucinací. Většina lidí popisuje i somatické halucinace. Mají například pocit, že jim ochabuje tělo a končetiny, intenzivně vnímají své tělo a zdá se jim, že trpí polymelií (polymelie – pocit nadměrného počtu končetin), dochází často i k zoopsii (zoopsie – zjevování různých zvířat), mění se ve zvířata a procházejí dalšími proměnami. Podobné prožitky tohoto třetího stadia se vyznačují tím, že při nich přetrvávají entopické tvary ze stadia jedna – objevují se buď na okraji ikonických halucinací, nebo jsou do nich včleněny.

Některé zajímavé body tohoto stadia:

• entopické tvary se mohou promítat na okolní plochy a předměty
• entopických tvarů mohou nabývat halucinující lidé sami
• většinou halucinují všechny smysly
• dochází ke zmatení smyslů a k synestézii (takže halucinující může vnímat např. zvuk čichem)
• i po odeznění halucinací může docházet k flashbackům (neočekávané objevovavání různých paobrazů z předešlých zážitků)

Moderní neuropsychologie a neurobiologie je toho názoru, že všechny tyto prožitky jsou “instalovány” v nervové soustavě a jejich obsah je podmíněn kulturou. Lidský mozek neexistuje v izolaci, ale v určitém společenském prostředí. Moderní věda zastává názor, že právě z těchto společensky podmíněných spekter vědomí se v paleo a neolitických mozcích “primitivních” lidí zrodilo náboženství.